Milá Johanko - s Vlastou Burianem. Přestože jsem teoreticky měl možnost se s ním setkat (zemřel, když mi bylo 16). Jenomže v šestnácti jsem měl tolik jiných zájmů, že to holt nevyšlo. Využívám ještě možnosti v rámci této odpovědi poděkovat nejen jmenované Johance, ale všem čtenářům Deníku, kteří mě v rámci tohoto on-line rozhovoru oslovili: Všichni jste mi udělali radost, nikdo mě nezarmoutil, všem moc a moc děkuji a všem také přeji krásný nejen dnešní den, ale i dny příští! A těším se zase někdy na shledanou anebo "na sepsanou"!

Už dosti chvály, pane Buvalo, abych příliš nezpychl! :-)))))))))))

Milý pane Buvalo - ani nevíte jak i Vy umíte potěšit! Děkuji Vám za Vaše fandovství a též Vám přeji stálé zdraví a neutuchající elán, který máte!

Podle mě - máte pravdu, Jano! :-) Pokračovatele komiků typu Holzmanna, Menšíka, Štercla, Štuchala (nemluvě o velikánech Burian, Werich, Nový) jsem v minulosti vnímal např.v Sobotovi, Dvořákovi J. i V., Mládkovi, Nárožném, Polívkovi, Lábusovi, dnes např.v členech divadla Sklep - jenomže to už nejsou vůbec žádní mladíci! A kdyby se mě někdo zeptal, kdo je jako komik výrazný talent už ve svých řekněme pětadvaceti letech - musím poprvadě odpovědět: Nevím. Dokonce vyslovím kacířskou otázku: Mají dnes kluci a holky potřebu, aby je rozesmával nějaký komik-vrstevník? Já nevím, třeba jsem už opravdu - řečeno jejich terminologií - "mimo mísu"... Proto také se uchyluji k psaní knížek o těch, kteří nás bavili kdysi a o kterých dodnes stále ještě nebylo řečeno vše. :-) Děkuji za krásnou otázku!

A myslíte, pane Buvalo, že dokážu někomu u počítače pomoci? Jsa sám seniorem, mám co dělat sám se sebou, abych se toho ještě moc naučil! Ale to víte, že bude-li to možné (a budu-li toho schopen) rád pomohu!

Jé, to jsou pro mě samé krásné zprávy! Do Mariánských lázní už nejezdím, po knížce o Burianovi se zkuste poptat dnes už spíš v antikvariátech, a za to jméno jsem rodičům moc vděčný, v době kdy mi ho dali (1945) to nebylo jméno běžné a mně se také moc líbí. Pozdravujte syna Ondřeje a přeji Vám také krásný den!

Kluturní, či spíše společenské minicentrum Nostalgická myš nebylo nikdy moje, jen jsem do něj zapůjčil různé rekvizity, šlitrovské piáno, bratrovu basu z Reduty atp. Tři roky bylo zavřeno, nyní ale už funguje, ovšem momentálně jen o víkendech. Já tam jednou měsíčně pořizuji veřejné rozhlasové vahrávky, ale to je dnes už tak všechno. Bývaly časy, kdy zde pravidelně točila i Česká televize a kdy i dalších akcí bylo víc. Ale - provoz byl nákladný a výletníků, kteří zabloudili do Šemanovic nemnoho. Proto jsou už prač ty "zlaté časy" z druhé poloviny 90tých let.

Milý pane Buvalo! Víte přece, že nejezdím autem a tak jsem odkázán pouze na to, že mě někdo do Lysé odveze a pak zas doveze zpátky! Zítra to ovšem nebude. Třeba napřesrok? Moc Vás zfdravím a přeji vše krásné!

Stručně řečeno: Manželka Johana skvělá (třetí) zanedlouho budeme spolu 30 let. Synek vlastní Marek - synek vyženěný Michael - dítka "adoptovaná na dálku" v Indii - chlapec Santosh a holčička Marienadas. V Praze se zdržujeme se ženou minimálně a odděleně (jeden vždy musí doma v Šemanovicích u Kokořína hlídat pražského krysaříka Lupina) jinak milujeme kokořínskou samotu, ze které ovšem pravidelně vyrážíme jednou do roka za teplem - buď do Řecka (Leptokarie) anebo do Maďarska (lázně Györ, letos poprvé Bük).

Předpokládám, že teď zrovna jsem obšírně odpověděl. Nebo ne???

To víte, že mě ta práce bavila! A baví ještě tu a tam dodnes, to když napíšu nějakou písničku např. do soutěže Dětská nota v Mladé Boleslavi (zúčastňuji se se skladatelem Tomášem Perglem pravidelně), pak pro Dádu Patrasovou anebo i Magdu Reifovou. Ale to jsou tak tři písničky do roka. Víc už nedokážu za dvou důvodu: Jednak co se dnešního světa dětí jsem poněkud "mimo mísu" a za druhé - mám před sebou řadu úkolů, které jsem si dal ve vztahu k příslušníkům starší generace. Baví mě dnes už především psát knížky o hercích a zpěvácích dob byvších. Tím spíš, že mnohé z nich jsem měl tu čest poznat osobně a rád na ně vzpomínám. Děkuji Vám za fandění!

Petře Tuláku, s mými vycházkami to není moc slavné. Prochodil jsem leccos, když jsem se s tímto krajem před 20-25ti lety sžíval. Teď do krajiny hledím oknem vedle kterého mám počítač. :-) Ale dobrá: Vzpomínám na procházky v Želízích, Liběchově, Kokořínským údolí a pak na jednu na kterou nezapomenu, protože jsem ji musel CELOU absolvovat pěšky. Došel jsem až do místa zvaného Horní Vidim a pak jsem musel pěšky zase zpátky. Tož tak. Zdravím! :-)

Pokud vím, je na faře v obci Ořech (nedaleko Prahy). Často na něj vzpomínám, hodně pro mě v životě udělal! Budete-li s ním mluvit, vyřiďte mu ode mně moc pozdravů! Děkuji.

Milý pane Šraiere, měl jsem problémy se zprávami v e-mailové poště a patrně se i ve Vašem případě stalo, že se mi naše korespondence ztratila. Je mi to líto a budu rád, kdybyste se mi mailem ještě ozval. Omlouvám se. :-(

Milý "zvědavče"! Potěšil jste mě svou otázkou! Témata tu seřazuji, jak jdou za sebou: Oldřich Nový - Lída Baarová - Jan Werich (už naposled) - Martin Frič - a možná ještě Adina Mandlová. Na každého mám materiály na samostatnou knížku. :-)

Odpovím Vám, jen kdo mě nejvíc překvapil v kladném smyslu! Dva lidé, kterých jsem se zprvu bál, ale kteří mě překvapili svou vstřícností a skvělými odpověďmi na mé otázky: prof.Milan Knížák a Jan Kraus. Ve vysloveně záporném slova smyslu mě vlastně nepřekvapil nikdo.

Milý Vladimíre, co to je za rafinovanou otázku? Myslím, že pro člověka ve vyšším věku nikdy nepřestane něco znamenat to, co znamenalo dřív. Zvláště gramofonové desky ne! Ty nejsi krásně nostalgický? Já jo. :-)

Kniha "Dobrý a ještě lepší František Nepil" už vyšla, ačkoli mně se do ruky ještě nedostala. Bližšší o ní se dovíte na mých webových stránkách www.semanovice.cz Děkuji Vám za zájem!

Dobrý den přeji všem! Je to úžasné, že s vámi mohu komunikovat a sedět při tom u počítače uprostřed zasněžených kokořínských lesů! Nedivte se, že začínám tímto nadšeným konstatováním, ale jsem už přece jen z generace, která ne zas veškerá propadla Internetu a výhodám kolem. A teď konkrétně k Vašemu dotazu: S bratrem si rozumíme skvěle a právě v letošním roce jsme se rozhodli to dokazovat na scéně Divadla šansonu v Brně. Zrovna tento měsíc jsme tam měli večer a už je dohodnuto, že na něj navážeme v červnu večerem dalším. Název: Já na bráchu. :-)