VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Alternativa? Jdeme po spektru divadla, říká šéf festivalu Momentum

Polička - Festival klade důraz na pohybové divadlo. Lidé však uvidí také improvizované vyjádření k volbám na Slovensku.

18.3.2016
SDÍLEJ:

„RAPOVÁNÍ BÁSNÍ“. Vloni na Momentu zaujal líbivý Slam Poetry, letos se hodně váže k pohybovému divadlu.Foto: Radim Hromádko

Festival Momentum se po roce zase vrací s neotřelými nápady i skladbou mladého divadla a oslavy pohybu. Už vloni zaujal svěžestí, zajímavou kompozicí i zrapovanými básněmi. Hlavní organizátor PETR ERBES MLADŠÍ říká, že letos spíš sází na představení široké škály uměleckých oborů a ukázku tvorby nové generace herců i tanečníků.

Během prvního ročníku jste zaujali i speciální instalací v klubových prostorách, které dostaly jiný nádech. Zopakujete něco podobného?
Šlo nám o to, abychom ten prostor ozvláštnili. Letos zkusíme zase novinku. Namísto instalace jsme zvolili doprovodný program, který je mimo hlavní divadelní produkci. V pauzách mezi představením si lidé můžou zahrát interaktivní hru.

Jak si to mám představit?
Je to hra, která tematizuje vztah dvou lidí, mezi nimiž je virtuální prostředí. Má to podobu počítačové střílečky. Sedí u počítače, hrají proti sobě, čímž ovšem ovládají dva další lidi, kteří po sobě však střílejí kuličkovými pistolemi. Je to takové pozorování změny chování u dvou lidí, kteří se jinak velice dobře znají. (úsměv)

Jaké s tím máte zkušenosti?
Vůbec poprvé jsme to realizovali v rámci Pražského Quadriennále, což je velký celosvětový festival scénografie. A tam na to lidé reagovali strašně dobře. Vlastně se dost nechali zaměstnat tou hrou, až do určité míry zapomínali na to, že střílí do člověka. Ale zároveň to vnímali jako skvělou zábavu.

Váš festival se pokouší spíš ukázat alternativu k mainstreamu, nebo raději široké spektrum umění?
Snažíme se ukazovat nové, něčím zajímavé věci. Ukazuje věci, které jsou v něčem jiné než divadla, která do Poličky jezdí. Uvidíte tak i to, jak se umělecké obory mění v čase a prostoru. Tedy i pohybové divadlo, nebo divadlo masek.

Festival se z roku na roku ohromně změnil. Žánrové proměny akce jsou vaším záměrem?
Ano, protože ukazuje jiné formy, jaké divadlo může mít. Minulý rok jsme zařadili Poetry Slam, který měl blíž k mluvenému slovu. Ale letos máme také improvizované divadlo, jež jde spíše k pohybovému divadlu. Vlastně i workshop, který tu proběhne, je zaměřený víc na improvizovaný pohyb než na slovo.

Takže se zase profilujete úplně jinak?
Může být, ale mám pocit, že tentokrát je festival víc rozmanitý. Třeba čtvrteční představení Vanilková džungle je monodrama založené na současném textu britského dramatiku. Hraje tam prim slovo. Není to tak, že bychom dělali jen pohybový festival, ale rovnováha je poměrně rozvrstvená. Každopádně chceme Momentum z roku na rok měnit, ale zároveň brát to tak, jak to přichází. Je to celá škála zahrnující různé divadelní formy.

A dáváte prostor dokonce i studentům střední školy.
Ano, to bude workshop, který vedou dvě studenty dramaturgie z DAMU s deseti dětmi z třetího ročníku poličského gymnázia. Zaměřuje se na autorské divadlo a existenci herce a tělo v prostoru, improvizovaný pohyb a tvorbu nějaké základní situace. Prezentovaná bude hodina toho, jak workshop probíhal. Jeho cílem není dojít k hotovému tvaru a inscenaci, ale seznámit děti z gymnázia s přístupem k divadlu, s nímž se třeba ještě nesetkali.

Snažíte se být také hodně v kontaktu s divákem. Takže pro publikum i něco plánujete, že?
V sobotu festival zakončíme inscenovaným večírkem, který spočívá v tom, že do této hry budou lidé částečně vstupovat jako herci. Tím bude kontaktnost samozřejmě zaručená. (úsměv)

Z programu vám vinou nemoci herců vypadlo představení Nekroshow. Čím ho nahradíte?
Hledáme ještě něco improvizovaného, ale každopádně namísto Nekroshow zařadíme výstup pojmenovaný Kolektivní ztráta paměti. Je to věc, která nějakým způsobem reflektuje vítězství nacionálních stran na Slovensku a současné parlamentní volby. Odráží i vztah demokracie a svobody ve střední Evropě. Oslovil mě s tím Honza Neugebauer, že by se tomuto tématu rád pověnoval a já jsem to jedině uvítal. Jde o velice aktuální věc.

Sobotní večer otevře hra Gilgameš od studia Dřina a papír. Gilgameše přitom hrají i poličští kočovní herci. Bude to odlišné od jejich pojetí?
Jo. Vychází to ze stejného tématu, které je ovšem velice široké. Gilgameš nabízí milion možných zpracování. Tohle je absolventská inscenace, která vznikla na JAMU asi před třemi lety. Je to skvěle postavené, vyhrálo to spoustu ocenění. Sám jsem to zatím neviděl, takže ani já nemám přímé srovnání.

Autor: Bohuslav Stehno

18.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies