VYBERTE SI REGION

Kameraman Andrej Barla: Krajina je téma naprosto nekonečné

Rakovník /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - V Rabasově galerii v Rakovníku vystavuje své fotografie legendární kameraman Andrej Barla. Na jeho kontě je vedle pěti desítek hraných snímků i 200 dokumentů. V loňském roce převzal v pražském kině Lucerna za své celoživotní dílo cenu DILIA a Asociace českých kameramanů. Poprvé své fotografie vystavoval v roce 1990 v Bratislavě. Svými fotografiemi je zastoupen ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě a ve sbírce Svazu českých fotografů v Praze. Některé jeho fotografie jsou také v soukromých sbírkách. Jako pozoruhodné pojmenoval režisér Andrej Barla prostředí Heroldovy síně Rabasovy galerie, když jsme zde usedli k rozhovoru.  

30.5.2012 1
SDÍLEJ:
Fotogalerie
12 fotografií
Andrej Barla

Andrej BarlaFoto: Jana Elznicová

Co vy a fotografie…

Ke studiu fotografie jsem se dostal naprostou náhodou. Od dětství jsem chtěl být totiž malířem. Bavilo mě kreslit, což jsem činil spontánně a rád. Přihlásil jsem se tedy na umělecko-průmyslovou školu do Bratislavy, absolvoval přijímačky a na dotaz, který obor chci studovat, jsem napsal grafika. Jenže měli zřejmě plno, tak mě šoupli na fotografii a to jsem nikdy předtím fotoaparát nedržel v ruce! Musím říci, že tam měli slušné kantory, v tom smyslu, že rozuměli věci, uměli podat to, co nás chtěli naučit. Nejvíce jsem se o fotografii ale naučil praxí.

Pak jste pokračoval ve studiích na FAMU…

Z ročníku se nás tam přihlásilo pět a čtyři jsme byli přijati do jednoho ročníku. To se na filmové fakultě ještě nikdy nestalo. Náš ročník měl 14 posluchačů! A to se předtím také nikdy nestalo. Byl to historický rekord… Zpočátku studium nebylo lehké. Dokonce jsem opakoval první ročník. Ale vystudoval jsem a vedoucí katedry, jinak tuze přísný docent Šmok, mi pak otevřeně řekl: „Udělal jsem dobře, že jsem tě tehdy nevyhnal."

Na který film jste opravdu pyšný? Který si myslíte, že se vám po technické stránce jako kameramanovi nejvíce podařil?

To vám nemohu říci. To nechám na divácích. Z některých mám větší radost, z některých menší. Snažím se dělat každý záběr dobře, tedy když se dospěje k nějakému cíli. Někdy to dobře může být i tehdy, když je to hnusné, protože to má být hnusné. Děláme tedy vše pro to, aby záběr měl otřesnou, ošklivou atmosféru. Někdy potřebujeme obrázek jemný a nadýchaný, jindy hrubý a těžký. Přesně tak, jaký přístup je dle filmového scénáře vyžadován. A my jsme tam od toho, abychom to zvládli. Mým krédem za kamerou je udělat zadání tak dobře, aby si diváci ničeho zvláštního nevšimli a mohli se plně soustředit na děj.

Zpět k výstavě vašich fotografií. Podle čeho jste vybíral snímky do Rakovníka?

Chtěl jsem zde ukázat svá zátiší, která jsou, myslím, zajímavou kapitolou mé tvorby. Nabídl jsem původně panu Zoubkovi čtyři témata, ale když mi ukázal výstavní prostor, tak jsem pochopil, že čtyři témata jsou moc. Uvažoval jsem totiž, že co místnost, to téma, ale bylo by to příliš roztříštěné. Tak jsem vše zredukoval a udělal témata dvě, už i s ohledem na to, že ve vyšších patrech jsou vystaveny obrazy Václava Rabase. Proto zátiší a krajiny. Devadesát procent krajin, které jsme přivezl, ještě nikdy nikdo neviděl. Jsou nově udělané právě pro tuto výstavu.

Máte nějaký vysněný snímek?

Nemám. Spíše jsem pro to, že se fotograf má neustále dívat kolem sebe. Být v pravý okamžik na pravém místě.

Na co fotíte?

Fotím na digitální fotoaparát. Čekal jsem léta na to, až digitální technika dospěje na úroveň, která bude srovnatelná s filmovou surovinou.

Často cestujete…

Hodně a rád. Jednak jako filmař a samozřejmě také soukromě.

Dá se o nějaké krajině říci, ať už u nás nebo v zahraničí, že byla pro vás tou nejfotogeničtější?

To nemohu říci. Zajímavé k focení může být cokoli. Třeba i snímek z pouště může mít svůj půvab. Jak už jsem řekl, dívám se kolem a jak uvidím v něčem výtvarný půvab, tak fotím. Krajina je pro mě téma naprosto nekonečné a fotím ji s velkou chutí, nadšením a zájmem.

Jak odpočíváte?

Tak, že stále něco dělám. Pro mě je už od dětství největším neštěstím, když nemám co dělat. Dokonce i o prázdninách jsem stále hledal něco, čím bych se zabavil. A tak kreslím, fotím a vymýšlím si, čím bych se nově zabavil. Když třeba dělám ta zátiší, tak to vůbec není jednoduché. Jsou pracná. Když pracuji na složenině, musím najít vhodné prvky, abych plochy pojednal do jakéhosi vyvážení nebo naopak do asymetrie. To vyžaduje mnoho času.

Přemýšlíte i nad tím, jak fotografie zakomponovat do výstavního prostoru…

To zcela jistě. U zátiší musím brát třeba v potaz také to, že budou vystavena jedno vedle druhého. Vznikají tak nové vztahy mezi obrázky. Je důležité, co je vedle čeho, jaký je mezi nimi sled. Výstavou jim vdechuji nový život.

Které kolegy fotografy nejvíce uznáváte?

Ty současné ani moc ne. Nejvíce si vážím Josefa Sudka. S odchodem Sudka už bohužel nemáme osobu, která by ho zastoupila, není náhrada. Byl to pán, který šel k podstatě věci. Každé dílo, které dokáže i po letech zaujmout a promluvit, je dobré. A to u Sudka platí stoprocentně. Momentální efekt za čas nemusí být. Něco prostě přežije a něco ne a já jsem spíše pro to, aby se dělaly věci takové, které nám vyhoví nejen dnes, ale i po dlouhém čase. Doufám, že tomu tak bude alespoň u některých zde vystavovaných krajin a zátiší.

Jak na vás zapůsobilo naše město a jste zde poprvé?

Před nedávnem jsme zde byl na vernisáži jiného umělce, ale vystavuji zde poprvé. Město jsem měl čas si projít a nejvíce mě zaujala ta horní historická brána. Ta je nádherná.

Autor: Jana Elznicová

30.5.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Daňové úlevy: odběr krve tři tisíce korun, za registraci nic

Ilustrační foto.

Češi nebezpečně tloustnou. Na cukrovku umírá 3,5 tisíce lidí ročně

Odsouzený politik Petr Wolf se už čtyři roky ukrývá před spravedlností

Policisté věří, že hledaný politik dříve či později udělá chybu. Postupem času může být méně obezřetný, své by mohl udělat i pocit nepolapitelnosti.

Záchranáři našli v zavaleném hotelu další těla

Řím - V troskách hotelu Rigopiano, který minulou středu po zemětřesení ve střední Itálii zavalila lavina, našli záchranáři další dvě těla. Podle agentury AFP jde o dvě ženy. Počet obětí tak vzrostl na 14, stále se pohřešuje ještě 15 lidí. Dnes se konají první pohřby obětí neštěstí.

Německá vláda podle Bildu varuje před chemickým útokem

Německá vláda a Spolkový kriminální úřad (BKA) varují před možností útoku chemikáliemi. Uvedl to dnes deník Bild s odvoláním na zprávu spolkové vlády analyzující rizika v oblasti civilní ochrany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies