VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Bůh odešel, ale zůstala po něm vůně, připomíná Tomáš Halík, který vydal knížku

Brno /ROZHOVOR/  - Když lidé přijdou jednou za rok do kostela na půlnoční mši, určitě by neměli slyšet výtku, že je to málo. To je názor katolického kněze a teologa Tomáše Halíka. V Brně minulý týden představil svoji novou knihu Žít s tajemstvím. „I kdyby byla společnost duchovně vyprázdněná, tak je přece jen o Vánocích cítit vůně posvátného," tvrdí Halík.

26.12.2013 1
SDÍLEJ:

Katolický kněz a teolog Tomáš Halík.Foto: DENÍK/Lubomír Stehlík

Advent je pro věřící dobou zklidnění. Jak se to daří vám?

Je to pro mě náročná doba, protože obvykle před Vánoci představuji svoji novou knihu a jezdím s ní po republice. Letos jsem jel na autogramiádu jen do Brna. Ale o to víc mám zahraničních přednášek. Navíc mám na starosti akademickou farnost v Praze, kde se na křest připravuje přes sto mladých lidí. Před Vánoci jsem k dispozici u zpovědí. Stále si snažím uchovat sváteční a poklidnou náladu v srdci. Musím o ni bojovat, a ne vždy se mi to podaří. Léta přibývají a občas se hlásí únava.

Když máte tolik práce, netěšíte se na leden?

Ne, těším se hlavně na dobu mezi svátky. Odpoledne na první svátek vánoční hlavní nápor povinností poleví. Snažím se uhájit alespoň několik dní mezi svátky, abych měl víc času na odpočinek, spaní a hlavně čtení. Celý rok si střádám knihy, které nakupuji v průběhu roku. Nakupí se mi obrovská pyramida knih a není reálné, abych je všechny přečetl. Těším se, že se jimi proberu a několik z nich mi padne do oka a do srdce a budu se jim budu náležitě věnovat.

Jaké byly Vánoce vašeho dětství?

Na Štědrý den ještě lidé chodili do práce. Dopoledne jsem chodil navštívit otce, který pracoval jako bibliograf v národní knihovně v Klementinu. Už ale nepracovali. Seděli u sklenky vína a povídali si. Otec byl oblíbený pro svoji vzdělanost a jemný anglický humor. Pak jsme se zastavili podívat do kostela Nejsvětějšího Salvátora na jesličky. Kdyby mi někdo řekl, že tam za padesát let budu farářem, byl bych hodně překvapený. Potom jsme šli do některé ze staropražských hospůdek na oběd. Maminka byla doma a připravovala štědrovečerní stůl. Na oběd s otcem jsem se vždy těšil, protože se mnou mluvil jako s dospělým.

Vzpomínáte si na některé své štědrovečerní kázání?

Jednou jsem zmínil tradici židovské mystiky kabaly. Ta říká, že Bůh stvořil svět a pak se stáhl do tajemného úkrytu. Svět nechává běžet vlastním řádem, ale boží přítomnost je tam stále cítit. Jako když byl sud dlouho naplněný dobrým vínem a stále v sobě má jeho podmanivou vůni. A židovští mystici říkají, že svět voní po Bohu. I kdyby byla společnost duchovně vyprázdněná, tak přece jen o Vánocích je cítit vůně posvátného a lidé za ní instinktivně jdou. Je dobré tuto stopu neztratit.

Mají Češi specifickou tradici Vánoc?

Od ostatních ve střední Evropě se příliš neliší. Říká se, že jsme nejateističtější země. Proto je pozoruhodné, že i tak jsou Vánoce příležitostí pro řadu lidí alespoň jednou za rok jít na bohoslužbu.

Je skutečně český národ tak ateistický?

Myslím si, že ne. Pod nálepkou ateismu se skrývá celá řada různých postojů. Někteří neodmítají víru jako takovou, ale představu, kterou si o ní vytvořili nebo převzali. Kdyby byla církev taková, jak si mnozí představují, jsem první, kdo se k ní obrátí zády. V podstatě jde o neinformovanost. Další velkou skupinou jsou lidé, kteří jsou duchovně citliví, ale pro svou potřebu spirituality nenašli v církvi dostatečné prostředí. Na Boha nevěří, do kostela nechodí, ale věří, že je něco nad námi. Nazývám to něcismus a je to nejrozšířenější náboženství v republice. Největší rozdíl není mezi věřícími a nevěřícími, ale mezi zabydlenými a hledači. Zabydlení jsou věřící, kteří jsou ztotožněni s tradiční formou náboženství. Těch ubývá. Ale ubývá i lidí, kteří jsou zabydlení v ateismu. Mezi lidmi, kteří jsou nevěřící, je mnoho lidí hledajících. Právě na ně se ve svých knihách, kázáních i přednáškách zaměřuji. Důležité je, aby církev k hledajícím nepřistupovala s hotovými odpověďmi. Je potřeba, aby hledala s hledajícími.

Když lidé přijdou jednou za rok do kostela, co by tam měli slyšet?

Určitě ne výtku, že nechodí častěji. Kněz by se z nich neměl snažit udělat rychle a snadno věřící křesťany. To je nesnadná cesta. Stačí, když se lidé dotknou vánočního tajemství. Když ucítí, že je tam dobrá a hluboká atmosféra. Ocení, když vidí, že slova kněze nejsou jen sladké fráze, ale vyzařují z jeho osobnosti. Obrovský příklad je nový papež František, který si za několik měsíců dokázal získat srdce světa.

Autor: Kateřina Foltánková

26.12.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Pavel Bělobrádek.
19 8

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
50 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

DOTYK.CZ

Kandidát na šéfa ČT Dvořák: do televize se vrátili respektovaní tvůrci

Představujeme jednotlivé finalisty volby generálního ředitele České televize. Všichni odpovídali na tytéž otázky, jež se týkaly jak zhodnocení současné podoby veřejnoprávní televize, tak i jejich vlastní vize. Dnes odpovídá současný generální ředitel České televize Petr Dvořák.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies