VYBERTE SI REGION

Čtení na pokračování: Přemyslovská epopej (16. kapitola)

Praha  - Získali jsme pro vás od nakladatelství Moba historický román populárního autora Vlastimila Vondrušky, který má na kontě řadu oblíbených historických detektivek s Oldřichem z Chlumu, ale nejen s ním. Od roku 2003 píše i historické romány, věnované Přemyslovcům, samotná Přemyslovská epopej má už tři tlusté díly. Pojďme ale na samotný začátek, dnes už ke Knize třetí druhé s vročením 1180-1189, kapitola 16…

25.8.2013
SDÍLEJ:

Čtení na pokračováníFoto: Deník

Od léta se do bavorského Řezna sjížděla elita německé šlechty. Potíže v říši narůstaly, a jak císař stárnul, mnozí velmožové zvedali hlavy. Domácích válek mezi sousedy bylo tolik, že by k jejich usmíření nestačily ani dva říšské sněmy. V Řezně ovšem hodlal císař nejen soudit, ale chtěl také okázale oslavit své šedesáté narozeniny a současně třicáté výročí své volby římským králem.

Řezno bylo největším a nejbohatším městem jižního Německa, ale hlavní důvod, proč sem Barbarossa svolal sněm, byl ten, že chtěl demonstrovat svou převahu nad vyhnaným bavorským vévodou Jindřichem Lvem. Loňského roku ho ve válce porazil. Císař stárnul, ale zuby měl ostré stejně jako v mládí a ten, kdo ho podcenil, na svou chybu vždycky tvrdě doplatil. To si uvědomovali i Češi, kteří se dostavili do Řezna, aby si vyslechli císařův rozsudek.

Řezno se podobalo malému Babylonu, protože tu zněly snad všechny jazyky křesťanské Evropy. Přijeli vyslanci nového byzantského císaře Alexiose, tchán mladinkého francouzského krále Filipa Augusta a v okázalém doprovodu stovek prelátů vlivný kardinál Humberto Crivelli, o němž se hovořilo jako o budoucím nástupci papeže Lucia. Ubytoval se v paláci řezenského biskupa, stejně jako mohučský arcibiskup. Někteří vznešení hosté získali lůžka v městských šencích a herbercích, ale většina si postavila stany na břehu Dunaje před hradbami, neboť to bylo pohodlnější.

Bylo léto a v táboře se cítila většina velmožů se svými rytíři po boku bezpečněji, byť se tu často potkávali i nesmiřitelní nepřátelé. Všichni ovšem věděli, že tasit meč znamená okamžitou ztrátu hrdla, neboť v Řezně byl po dobu sněmu vyhlášen pax Dei, tedy zákon božího míru. Začátek sněmu se kvapem blížil a řezenští měšťané si spokojeně mnuli ruce, protože takové příjmy už dlouho neměli.

Průvod císaře Fridricha Barbarossy dorazil do Řezna v posled-ním srpnovém týdnu. V čele nesli ozbrojenci na žerdích zlacené císařské orlice, za nimi kráčel císařův osobní zpovědník a v rukách vztyčených nad hlavou nesl relikviář s ostatky prvního císaře Karla. Pak jel sám císař. Na hlavě hrdě nesl císařskou korunu a přes ramena měl přehozený ceremoniální plášť, který byl tak dlouhý, že splýval až na zem. Jeho konce nesla čtyři říšská knížata. Následoval císařův nejstarší syn Jindřich. Byl to už postarší muž, který byl spíše vychytralý než chytrý. A nebyl ani statečný. Marně čekal na smrt svého otce, štvalo ho poslouchat, ale neodvážil se proti němu povstat. Barbarossa dobrovolně umřít nemínil a syna by i ve svém věku přemohl. Jindřich proto rezignoval a znuděně čekal na svou příležitost. Následoval průvod velmožů a rytířů, na jehož konci jel mezi bezvýznamnými členy dvora vyhnaný český kníže Bedřich.

Nad honosnou falcí na návrší nad řekou zavlál císařův praporec.

Přemysl dorazil mezi posledními účastníky říšského sněmu. Doprovázel družinu míšeňského markraběte Oty a stany svého ozbrojeného doprovodu nechal postavit vedle něj. Odpoledne se Přemysl vydal do tábora vzbouřených českých velmožů. Obklopen ostatními stál ve středu stan Konráda Oty a u jeho vchodu bylo do země zaražené kopí s praporcem českého knížete. Dokud císař nerozhodne, Konrád Ota se tak stále tituloval. Jeho stan byl však prázdný. Konrád Ota od rána čekal s desítkami dalších velmožů na nádvoří falce, zda ho císař přijme. Jednání před sněmem byla totiž důležitější než sněm samotný. To hlavní se odehrávalo právě teď. Mezi čtyřma očima se daly dohodnout záležitosti, o nichž se veřejně nemluvilo. Tajné dohody byly pro císařovo konečné rozhodnutí klíčové.

Vlastní říšský sněm nesloužil k tomu, aby jeho účastníci hledali řešení problémů, které mezi sebou měli, ale aby si vyslechli císařovu vůli. Kdo se jí nemínil podrobit, na sněm se prostě nedostavil. Pokud si však nechtěl nepřítomný velmož císaře pohněvat příliš, poslal dary a omluvil se. Pouze ten, kdo se cítil dostatečně silný, měl pevné hrady a zástupy vojáků, mohl sněm prostě ignorovat.

Všichni, kdo byli ochotni se císařově vůli podrobit, museli přijet ještě před zahájením sněmu a pak uctivě čekali řadu dnů, zda se podaří dosáhnout soukromého slyšení. To byl klíč k úspěchu. Pokud někdo upadl v nemilost, k soukromému slyšení ho císař nepřijal. A to mohlo znamenat, že jeho záležitost nebude rozhodnuta pří-znivě. Ale také nemuselo. Císař byl vrtkavý a i v průběhu sněmu se dala jeho rozhodnutí zvrátit. Konrád Ota čekal na slyšení marně již třetí den.

„Tak jste přece přijel," zaslechl Přemysl přátelský hlas. Nemusel se ani ohlížet, aby poznal pana Bavora. Nepotkávali se často, ale pokaždé si měli co říci.

Od doby, kdy Přemysl zachránil v Bechyni svého mladšího bratra Vladislava Jindřicha, Bavor zestárl. Byl stále robustní, měl velké břicho a širokou tvář s chytrýma očima lemovanýma vráskami. Podobal se trochu medvědu, a čím byl starší, tím mrzutější měl výraz. Ale jeho ústa se usmívala.

„Kdo by tu chyběl, pane Bavore? Myslel jsem však, že vás spíše najdu pod korouhví mého bratra."

„Napijeme se?"

„Ale ne tady," souhlasil Přemysl. Bavor neprotestoval. I on považoval za bezpečnější hovořit někde, kde nebudou nablízku uši jeho českých druhů.

Vydali se po břehu kolem táborů účastníků sněmu. Před kamennými hradbami stálo celé stanové město, rozlohou jistě větší než samotné Řezno. Středem vedla široká upravená cesta. Každému hostu bylo vyhrazeno přesné místo, aby nedocházelo k hádkám. Za stany stály ohrady pro koně. Na pořádek dohlíželi dva městští hejtmani.

Prošli předměstím a bránou vstoupili do města. Přemysl obdivoval důmyslné městské opevnění. Řezno bylo obehnané kamennými hradbami, nikoli hliněnými valy s dřevěnou palisádou jako česká a moravská města. Ani Praha neměla kamenné hradby, pouze Pražský hrad.

„Znám dobrý šenk na druhé straně za řekou. Hned pod falcí," navrhl pan Bavor. V tomto ohledu mu Přemysl mohl bezvýhradně věřit. Bavor měl dobrý vkus a jeho břicho svědčilo o tom, že se v jídle a pití vyzná.

Přemysl navštívil Řezno poprvé v životě a menší procházka mu připadala zajímavá. S obdivem prohlížel měšťanské domy. Někteří pražští patricijové měli také kamenné domy, ale úplně jiné. Ty pražské se podobaly opevněným věžím, v Řezně byly vysoké s úzkým průčelím a vypadaly jako malé paláce. Vchody kryla podloubí a mezi domy se nacházely klenuté průjezdy, jimiž se dalo povozem projet do dvora. V Praze nebyly domy namačkané tak těsně na sobě a dvory se nacházely přímo u cesty. Pražské vypadaly jako dvorce vladyků, ale tady kráčel ulicí sevřenou stavbami tak těsně, jako by byl v chodbě obrů.

Došli k Dunaji. Byl tu širší než Vltava a vedl přes něj kamenný most, který tu stál už čtyřicet let. Právě on se stal zdrojem městského bohatství, neboť na mostě se vybíralo mýto. A protože byl široko daleko jediný, který vedl přes Dunaj, na cestách z Itálie do říše ho používala většina kupců. A všichni platili mýto.

„Nepřipadá vám známý?" ukázal rukou Bavor na široké kamenné oblouky.

„Jistě," souhlasil překvapeně Přemysl. „Podobá se mostu mé matky Judity v Praze. I když tenhle je delší."

„Aby ne! Postavil ho stejný stavitel. A další podobné staví teď jeho syn někde na Rýnu. V mostech je budoucnost obchodu. Také by se nám v jižních Čechách nějaký hodil!"

Zájezdní hostinec U Svatého Kryštofa stál nedaleko brány a byl to veliký dvorec s herberkem pro ubytování pocestných, s velkým šenkem, vlastním pivovarem a pekárnou a se stájemi pro koně. V šenku bylo plno, ale měli štěstí, protože jakýsi rytíř právě odcházel a uvolnil jim místo. Objednali si černé pivo, jelita a ředkve.

„Tak a teď si konečně můžeme promluvit," řekl Přemysl přísněji, než chtěl. „Jak jste se vůbec odvážili vyhnat mého bratra?"

„Já myslel, že si chcete jen pohovořit. Třeba o tom, jak se daří mému synovi ve vašich službách," zabručel rozmrzele Bavor. „Pokud mi chcete něco vyčítat, nemuseli jsme se táhnout přes celé město až sem. Výčitek a hrozeb si od císaře Barbarossy užijeme ještě dost."

„A divíte se? Vyhnali jste svého knížete!"

„Za vašeho bratra jsme prolévali krev. Ale ani Soběslava, ani Bedřicha jsme si nezvolili. Oba dosadil Rudovous!"

„Takže jste si zvolili Konráda Otu," ušklíbl se Přemysl pohrdavě.

„A proč ne? Je nejstarším Přemyslovcem a my ctíme stařešinský zákon vašeho slavného praděda krále Vratislava. Znojemský údělný kníže je muž obratný, uznalý a statečný. Ten by během bitvy nestál na nějaké mohyle stranou a nečekal by, jak to dopadne," neodpustil si tělnatý velmož a spokojeně se zakousl do jelita, až mu tuk vystříkl na tváře. „Dobré!"

„Můj bratr Bedřich má přesto podporu císaře Barbarossy," upozornil významně Přemysl.

„Přízeň císaře je vrtkavá. Až vyslechne našeho knížete Konráda Otu, může být všechno úplně jinak."

„Je vám ovšem jasné, že pokud by zůstal Konrád Ota na pražském knížecím stolci, bude to znamenat další válku?"

„Nebojíme se Bedřicha."

„Nebude válčit sám. Na jeho straně budu stát já. A také míšeňský markrabě Ota."

„Proč byste to dělal? Vám přece do téhle záležitosti nic není. Po-dle tradice naším knížetem být nemůžete. Jste příliš mladý. Musíte si ještě počkat."

„Já pražským knížetem být nechci. Vy si opravdu myslíte, že by mne nechal Konrád Ota žít v klidu v mých moravských údělech, pokud by se mu podařilo vyhnat mého staršího bratra? Podpořila by i v takovém případě česká šlechta svého nového knížete? Vytáhli byste se svými družinami proti mně na Moravu?"

„O tom já rozhodovat nemohu, to jistě víte, urozený kníže Přemysle. Ale za sebe vás ujišťuji, že já bych se svou družinou proti vám nevytáhl. A mí přátelé také ne."

„V tom případě se s vámi napiju," přikývl velkoryse Přemysl a objednal dva džbánky vína.

V den zahájení říšského sněmu se konala velkolepá hostina pro nejvýznamnější účastníky. Starobylá falc byla pro takovou slavnost malá, proto nechal císař postavit stoly v benediktinském klášteře ve městě. Fridrich Barbarossa rád vystavoval na odiv svou zbožnost, což mu ovšem nebránilo, aby zlatým hřebem hostiny byl zástup mladinkých a spoře oblečených tanečnic. Mladé a krásné ženy měl císař Barbarossa raději než zbožná kázání. Kníže Bedřich na hostinu pozván byl, ale Konrád Ota nikoli. Ani on, ani nikdo z českých velmožů.

Mezi hosty nechyběl samozřejmě míšeňský markrabě Ota a pozván byl dokonce i Přemysl. Obdržel místo u jednoho ze zadních stolů. Přímo proti němu seděl Bedřich. Přemysl měl tak možnost po delší době se s ním setkat.

„Vypadá to dobře," liboval si Bedřich. Na císařském dvoře pookřál. Jednat s významnými muži, to byl jeho svět. „Všiml sis? Znojemského Konráda Otu nepozval. Umíš si spočítat, co to znamená!"

„Takže ti císař vrátí knížecí stolec?"

„Tvrdit, co císař udělá, i když něco slíbil, to bych se neodvážil," odpověděl s lehkým pousmáním Bedřich. „Ale vyslechl mne. A prohlásil, že cena, kterou mu za jeho přízeň nabízím, je důstojná jeho majestátu."

Bedřich hovořil příliš otevřeně a příliš žoviálně. To se Přemys-lovi vůbec nelíbilo. Věděl, že podobně se chová jen tehdy, pokud nemá čisté svědomí. Bedřich se sice uměl přetvařovat, ale Přemysl znal svého bratra příliš dobře.

„Co bude císař chtít?" optal se přímo. Chtěl mít v té věci jasno.

„To ještě není jisté," bránil se okamžitě bratr. Nepřesvědčivě dodal: „Ale dopadne to dobře, věř mi."

„Co bude s Moravou?" vyjel ostře Přemysl. Pomalu mu to celé docházelo.

„Jak to mám vědět? Jednal jsem pouze o stolci pražského knížete," bránil se Bedřich zaraženě. „A už toho nech. Víc opravdu nevím!" Přemyslovi bylo jasné, že za jeho zájmy Bedřich vůbec nebojoval. Nebo možná bojoval, ale nakonec Přemysla obětoval.

Pozdě v noci, když jedna ze spoře oděných tanečnic seděla na císařově klíně a druhá mu zezadu obratně masírovala šíji, se Přemysl vytratil. Většina rytířů byla již opilá a i jemu se trochu točila hlava z vypitého vína. Byl rozmrzelý, protože v téhle společnosti mocných se necítil spokojeně. Byl bezvýznamný a obával se, že po skončení sněmu bude ještě bezvýznamnější. Zlostně tiskl pěsti a umiňoval si, že udělá vše, aby tohle změnil. Proč by měl podporovat staršího bratra, který neuměl válčit, neuměl si získat české velmože a neuměl ani dodržet přísahu, kterou dal jejich umírajícímu otci?

Došel k mostu přes Dunaj a prohlížel si tmavou siluetu císařské falce, ztrácející se na pozadí nočního nebe. Byla důstojná a vyzařovala z ní veškerá světská moc, kterou císař ve svých rukách držel. Dlouho si ji prohlížel, pak zvedl dva prsty k nebi a tiše přísahal, že on bezvýznamný nezůstane. Nebude se spoléhat na císařovu milost. Jednou se stane tak mocným, aby to bylo obráceně. Císař bude žadonit o jeho přízeň. Cítil, že se mu točí hlava z vypitého vína, a věřil, že má dost síly, aby své předsevzetí splnil.

V temných uličkách předměstí potkal mladinkou dívku, která měla světlé vlasy, příjemně oblé boky a vzdáleně se podobala Markétě. „Jen tři stříbrňáky, urozený rytíři," nabídla a odhalila ňadra. Tu noc poprvé porušil slib manželské věrnosti.

Druhého dne ráno se konala slavnostní mše a byl fakticky zahájen říšský sněm. Každé dopoledne se jednalo a odpoledne se císař bavil. Uspořádal turnaj, jehož se osobně zúčastnil, a byl pak nesmírně rozmrzelý, že ho nevyhrál.

O tom, jaký bude program sněmu, rozhodoval císař. Každý večer procházeli jeho služebníci městem i táborem před hradbami a hlasitě vyvolávali, koho zítra přijme a jakou záležitost bude projednávat. Ti, jichž se ta věc týkala nebo je zajímala, se dostavili do benediktinského kláštera, který si císař zvolil za oficiální místo pro zasedání sněmu.

Již třetí den jednání říšského sněmu přijal císař Barbarossa ke slyšení míšeňského markraběte Otu, aby vyřešil jeho spory se sousedy. Být vyslechnut tak záhy, to byla mimořádná pocta. Na severu Německa byl míšeňský markrabě nejvýznamnějším císařovým spojencem a Barbarossa se mu odvděčil tím, že téměř všechny spory rozhodl v jeho prospěch.

„Zmínil jsem se mu i o tobě," vykládal rozesmátý markrabě Ota Přemyslovi, když večer se svou družinou slavil. „Řekl jsem mu, že jsi můj zeť a jsi, stejně jako já, věrný stoupenec císařových zájmů a celého rodu Štaufů."

„A co Barbarossa?"

„Mlčel," pokrčil rameny míšeňský markrabě. „Myslím, že ještě definitivně nerozhodl, jak se stížností knížete Bedřicha naloží."

O dva dny později družina míšeňského markraběte Řezno opustila. Ota dosáhl svého a bylo zbytečné, aby se tu zdržoval. Přemysl osaměl. Hovořit se vzbouřenými českými velmoži příliš chuti neměl a ještě méně se svým bratrem Bedřichem. Navštěvoval všechna zasedání říšského sněmu a pečlivě sledoval jejich průběh. Pokud chtěl být jednou velkým panovníkem, musel vědět o říši co nejvíce. Podle jeho přesvědčení by bylo naivní domnívat se, že bude vládnout jen na základě souhlasu české šlechty. Čím váženější bude v říši, tím silnější bude doma. Příklad míšeňského tchána Oty ho v tom jen utvrzoval. Připadal si jako žák, který studuje způsob vládnutí. Protože nic takového dosud neviděl.

Teprve po dvou týdnech oznámili císařovi vyvolávači, že zítra projedná vznešený Barbarossa záležitost českého knížete. Neřekli však jméno, a tak se dalo jen dohadovat, zda císař za knížete považuje svrženého Bedřicha, anebo zvoleného Konráda Otu.

Byl klidný letní podvečer a pomalu utichal rušný den. Přemysl seděl před svým stanem a snažil se odhadnout, co se bude zítra dít. V duchu uvažoval, jaké má vyhlídky on. Překvapilo ho, když zpozoroval v šeru siluety tří rytířů, které se k němu rychle blížily. Ani na tu dálku se nemohl zmýlit. Jedním byl pan Bavor, a když se přiblížili, poznal zbylé dva, Předotu z Nečtin a předního moravského velmože Jimrama z Boskovic.

Všichni tři se zdvořile uklonili a Bavor oznámil, že marně hledali českého knížete Bedřicha, a protože ho nenalezli, přišli za ním. Přemysl okamžitě zaznamenal, že jeho bratra už zase oslovují jako knížete.

„Jde o důležitou věc. Zítra se koná slyšení u císaře, a proto jsme vás chtěli požádat, vznešený kníže Přemysle, abyste svému bratru tlumočil naše ujištění, že mu chceme zachovat věrnost a nabízíme své služby," pokračoval uctivě Bavor.

Přemysl velkomyslně poděkoval a přislíbil, že jejich slib bude svému bratrovi tlumočit. Byl si však jistý, že je určený spíše jemu. Hovor vlastně skončil, ale přesto s úsměvem dodal, že si jejich rozhodnutí nesmírně váží a bude si ho pamatovat. Jistě se ještě najde příležitost, aby věrnost některých Čechů a Moravanů odměnil.

Ještě před měsícem by jim zle vyčinil, že zradili svého knížete, ale tady v Řezně pochopil, že musí se svými velmoži jednat úplně jinak. Obratně, stejně jako císař. Slibovat přece nic nestojí.

Sotva zmizeli, spokojeně se protáhl. Česká šlechta pochopila, že je zle. Císař Barbarossa znojemského údělného knížete Konráda Otu okázale ignoroval. Proto hledají cestu ke smíru.

Hned za svítání pospíchal Přemysl do benediktinského kláštera, aby obsadil místo co nejblíže k císařskému trůnu. Barbarossa se ale objevil teprve po ranní mši. Jako první rozhodoval při o nezaplacené věno mezi dvěma lotrinskými vévody. Teprve pak povolal Čechy. Nejprve přistoupil kníže Bedřich a poklekl. Totéž chtěl učinit Konrád Ota a hlouček českých velmožů, ale císař je nepřátelsky okřikl, ať zůstanou, kde jsou. On jim souhlas k tomu, aby mu složili hold, nedal.

Tleskl a zpoza závěsu vypochodovalo deset hrubě vypadajících chlapů. Měli jen kožené nohavice a horní polovinu těla odhalenou. Byli svalnatí a kůže se jim leskla olejem, jímž se natřeli. Každý třímal v ruce velikou popravčí širočinu. Dva další vláčeli mohutný špalek, na kterém byly tmavé skvrny zaschlé krve.

Přemysl mírně přimhouřil oči a celé divadlo pozorně sledoval. Během dvou týdnů, kdy studoval průběh zasedání říšského sněmu, měl už Barbarossu přečteného. Proto si byl jistý, že tohle vše je jen na efekt. Hlavy padat nebudou.

Zda to čeští velmožové pochopili rovněž, nebo zda propadli panice doopravdy, to Přemysl odhadnout nedokázal. Jakmile se v sále objevili pacholci se širočinami, vrhli se všichni na kolena a s nářkem prosili za odpuštění. Zvláště úpěnlivě prosil pan Bavor. Přemysl pobaveně zachytil klidný výraz jeho očí. I Bavor hrál divadlo a Barbarossa byl neobyčejně spokojený, protože scéna pro jeho vystoupení byla připravená.

Vstal a hlasitě začal české šlechtě vyčítat, že vyhnala svého knížete, Bohem pomazaného a císařem na český knížecí stolec dosazeného. A že něco takového je vzpoura, která se nedá trestat jinak než ztrátou hrdla, protože rytíř, který zradí, si shovívavost nezaslouží.

„V tom případě setněte hlavu jenom mně," oznámil pevně Konrád Ota. Dosud stál stranou a teprve teď pokročil k císařovu trůnu a poklekl s hlavou svěšenou. „To já je vybízel ke vzpouře. To já je krásnými slovy donutil, aby vyhnali svého knížete. Teď teprve vidím, jakou škodu jsem způsobil, a jsem ochotný ji Vaší císařské Milosti nahradit. Nejsem muž bohatý, ale abych vyvážil svou vinu, dám, co mám."

Přemysl znojemského Konráda Otu pozorně poslouchal. Bylo to patetické a vznešené gesto a podle nepatrného úsměvu, který přelétl po jinak přísně sevřených rtech císaře Barbarossy, Přemysl pochopil, že císař přesně věděl, co Konrád Ota prohlásí. To znamenalo, že s ním jednal, samozřejmě tajně. A to bylo pro Přemysla špatné. Hodně špatné. Teď také chápal, proč s ním Bedřich mluvil jen v ná-znacích a otázce budoucnosti Moravy se vyhýbal. I on musel vědět, jak císař rozhodne. Přemysl složil ruce na prsou, opřel se zády o masivní sloup a rozmrzele sledoval další jednání.

Nebylo už dlouhé. Císař Barbarossa prohlásil, že si statečných rytířů váží a je ochotný znojemskému knížeti odpustit, pokud mu opravdu nahradí všechny škody. Je ochotný odpustit i českým šlechtickým rodům, pokud se k náhradě škody připojí. Podmínkou samozřejmě je, že přijmou zpátky na pražský stolec svého knížete Bedřicha. Konrád Ota se v míru vrátí domů do Znojma a spokojí se s dosavadním titulem moravského markraběte, který mu náleží.

Přemysl zlostně stiskl rty. Tenhle titul nepatřil Konrádu Otovi, ale jemu. Od jednání v Chebu před dvěma lety to císař zapomenout nemohl. Navíc mu to ještě před několika dny připomněl Přemyslův tchán míšeňský markrabě Ota. Jenže Barbarossa rád prohlašoval pravdy, které si upravoval, aby se hodily jeho záměrům.

„A nyní vás ve jménu Boha všemohoucího se srdcem plným bolesti nad nesváry, které mezi vámi vládnou, prosím, abyste se na znamení smíru objali," vyzval císař oba znesvářené Přemyslovce. „Moravský markrabě bude nadále vládnout z naší císařské vůle, stejně jako z naší vůle bude vládnout kníže pražský. Abychom zabránili nedorozumění a násilí, výslovně tady prohlašujeme a nařizujeme, aby moravský markrabě navštěvoval pražského knížete jako jeho přítel a spojenec, ale ne jako vazal."

Toto prohlášení bylo pro politiku císaře Fridricha Barbarossy charakteristické, neboť mu svou nejasností a nesrozumitelností otevíralo možnost dalšího vměšování do záležitostí jeho sousedů. A v nejbližších letech mělo přinést smrt mnoha urozeným Čechům a Moravanům.

Autor: Redakce

25.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Ve Švýcarsku byl plně zprovozněn nejdelší železniční tunel světa

Erstfeld (Švýcarsko) - Nejdelší a nejhlubší železniční tunel na světě, vybudovaný ve Švýcarsku pod Alpami, byl dnes otevřen pro plný dopravní provoz. Gotthardský tunel, přezdívaný podle francouzské zkratky GBT, je dlouhý 57,1 kilometru a v některých místech je až 2,3 kilometru pod povrchem.

Loučení s tratí do Koutů: končí barevné motoráky i soukromník

Údolí Desné – Největší změna za devatenáctiletou historii nastala v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince na Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestala provozovat soukromá firma, nahradily ji České dráhy.

Sobotka: Přes návrhy změn by se měly firmy na EET nadále chystat

Praha - Přes návrhy změn v elektronické evidenci tržeb (EET), které projednává Poslanecká sněmovna, by se měli podnikatelé na její zavedení připravovat podle platného zákona. Norma jasně uvádí, koho se evidence tržeb týká. V pořadu Otázky Václava Moravce České televize to dnes uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podle něj se zdá, že návrhy z dílny ministerstva financí i koaličních lidovců nebudou schváleny. Byla by to nejlepší varianta, dodal premiér.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies