VYBERTE SI REGION

Filip Renč: Chci odevzdat výjimečný seriál, něco, na co tady nejsou lidé zvyklí

Praha /ROZHOVOR/ – Vzpomínáte na zásadní scénu, kterou se uzavřely osudy hrdinů legendárního seriálu Sanitka z 80. let minulého století? Hrdinové z pražské záchranky v ní tehdy zasahovali při letecké havárii, jíž se stala předlohou skutečná nehoda, která se odehrála v pražské čtvrti Suchdol v roce 1974. Řadu jiných náročných a vypjatých situací, ať už vycházejících z reálií či z fantazie autora scénáře Ivana Hubače (syna Jiřího Hubače, který napsal původní sérii), nabídne třináctidílné pokračování Sanitky, které právě natáčí režisér Filip Renč. „První klapka seriálu padla ve středočeských Liblicích, kde jsme točili záchrannou akci paraglidisty, který se – jak se ve skutečnosti také stalo – rozhodl vylézt na 350 metrů vysoký vysílač a skočit dolů s padákem. Bohužel ale uvízl na laně a zůstal viset asi tři sta metrů nad zemí. Vlastně jsme začali jednou z nejnáročnějších scén," říká Filip Renč. „Od té doby máme za sebou havárie autobusu, osobního auta, náklaďáku a další velké věci nás ještě čekají. Největší scénu vůbec budeme točit v květnu – půjde v ní o výbuch na diskotéce." Režisér Filip Renč vypráví o natáčení druhé série Sanitky, která by se měla na obrazovkách objevit v příštím roce…

2.5.2012
SDÍLEJ:

Režisér Filip Renč při natáčení SanitkyFoto: ČT

To je teda adrenalin – jsou pro vás právě tyto akce, při nichž využíváte i služeb letecké záchranné služby z Hradce Králové, nejnáročnější?

Po fyzické stránce ano, ale na druhé straně si těchto extrémních věcí nejvíc užíváme, baví nás jako malé kluky. Řekl bych, že daleko těžší jsou scény, které se odehrávají v uzavřených prostorách, na operačních sálech, v krematoriích… To pak dostává pořádně zabrat psychika. Nedávno jsme například točili tři neděle na dispečinku záchranné služby, všehovšudy ve dvou místnostech, a to bych vám nepřál zažít…

Natáčet pokračování Sanitky je pro režiséra určitě výzva. V čem naváže na tu původní?

Rozhodně ve vyprávění silných osudů – jak záchranářů, tak pacientů i jejich blízkých. Ivan Hubač napsal sevřený příběh, který odpovídá době, v níž žijeme. Na mě je, abych jej pojal moderně, akčně a dynamicky a zároveň mu dal rozměr velkého televizního románu, o což se taky ze všech sil snažím. Oproti původní Sanitce bude mít ta naše dvakrát víc obrazů. Dalo by se tak vlastně říct, že každý díl bude mít parametry filmu, všechno je navíc opravdové, s minimem triků. Při natáčení používáme nejmodernější technologie, které nás obklopují, například malé digitální kamery umístěné na dlouhých zvukových tyčích, s nimiž se dají dělat krásné dynamické věci, jízdy… Obrazová stránka tedy bude maximálně přizpůsobená současnosti. Hlavně ale chceme těm chlapům v oranžových bundách, kteří dnes a denně zachraňují životy, vzdát poctu. Aby si jejich práce lidi vážili, protože každý z nás se v sanitce projede, minimálně jednou…

Zasahuje vám Ivan Hubač do práce?

S Ivanem jsme dobří přátelé – točil jsem už podle něj detektivku Pokoj bez oken – a to je pak ta spolupráce vždycky lepší. Nechává mi volnou ruku, i když si něco ve scénáři upravím, pozměním nebo škrtnu, protože ví, že je to v zájmu věci. Vlastní natáčení vždycky přinese něco jiného, než co unese papír.

Nakolik zachoval postavy z původní série?

Je to zhruba padesát na padesát – co se staré a nové gardy týče. Od první Sanitky uplynulo skoro třicet let, takže nové figury musely logicky přijít. Ztvární je například Jirka Dvořák, Dagmar Havlová, Jan Budař, Jiří Lábus… Z původních postav jsou zachovány ty, které hráli Jaromír Hanzlík (doktor Jandera), Zlata Adamovská (jeho první manželka), Tomáš Juřička (Janderův bratr Jarda), Ivana Andrlová (jeho manželka Alžběta), Petr Kostka (doktor Mádr), Svatopluk Skopal (doktor Karlík), Pavel Zedníček (řidič sanitního vozu Fanda Beznoska) či Jiří Srstka (Korejs). Ani je všechny nedokážu vyjmenovat, protože celkem je těch rolí kolem sto osmdesáti.

Odmítl se snad někdo z těch starších natáčení zúčastnit?

Ve svých rolích už nechtěli pokračovat pánové Schmitzer a Nárožný. Nevím, jaké k tomu měli důvody. Oba jsou to vynikající herci a jejich postav je škoda, lidi by je určitě zase rádi viděli.

Existuje herec, ke kterému jste při natáčení hledal dlouho cestu?

Určitě k Jarkovi Hanzlíkovi. Vážím si jej jako profesionála, před kamerou vypadá výborně, je fotogenický, akceptuje moje názory. Ale začátky s ním byly opravdu těžké. Teď už si troufám tvrdit, že k sobě máme blízko. Víte, ono je to tak, že ke každému na place musíte tu cestu najít – ať už k lidem ze štábu, tak k hercům. Musíte je odhadnout a vědět, jak s nimi komunikovat, abyste z nich dostala to nejlepší. To je na režijní práci vůbec nejtěžší.

PŘED LETY A DNES. Jaromír Hanzlík coby doktor Jandera v původní sérii seriálu Sanitka.

PŘED LETY A DNES. Jaromír Hanzlík coby doktor Jandera v právě připravované sérii seriálu Sanitka.

Když jste vzpomněl štáb – tvoří jej například kameraman Petr Hojda či vedoucí produkčního týmu Ilona Jirásková, s níž jste spolupracoval na Hlídači č. 47. Jak moc velkou oporou pro vás jsou?

Tak velkou, že s jinými lidmi si natáčení Sanitky neumím vůbec představit. Mám pocit, jako by všichni z toho čtyřicetičlenného štábu mysleli stejně, měli stejně dobrou náladu, i když je zmáhá únava. Dohromady jde o jakýsi zvláštní živý organismus – přirovnal by ho k vojenskému tažení, které i přesto, že ztrácí síly, musí jít dál. Nedá se nic dělat, chci odevzdat výjimečný seriál, něco, na co tady nejsou lidé zvyklí.

Co to v praxi obnáší, jak dlouho denně pracujete?

Každý den makáme od pěti, do postele se osobně dostanu kolem půlnoci, protože si ještě před tím musím připravit, neboli „rozzáběrovat" další natáčení den. Ráno si pak celý plán ještě doťuknu. Takže, když všechno sečtu, denně to obnáší takových patnáct hodin práce. Nevěděl jsem, že to bude taková nálož. Zároveň jsem ale za tu příležitost vděčný, protože kdo ví, jestli se ještě někdy dostanu k výrobě seriálu takovéhoto rozsahu a realizační úrovně.

V jaké fázi natáčení vlastně jste?

Dvě třetiny už máme za sebou. Točit budeme do konce června a pak přijdou na řadu dokončovací práce – všechno se musí ozvučit, sestříhat, speciálně obarvit, čemuž se říká color grading… Už mám také od Zdenka a Dana Bartákových asi sedm osm hudeb na různá témata, takže s tím bude také spousta práce, chci, aby je nahrál živý orchestr. Na obrazovky by se měl seriál dostat na podzim příštího roku.

Ústřední hitovka zůstane zachována?

Můj čas je pouhopouhé prozatím… ta píseň s fantastickým textem pana Borovce k Sanitce jednoznačně patří. Lidi ji jednak budou chtít slyšet a navíc se stane dobrým propojovákem mezi oběma sériemi. Koupili jsme ji od Petra a Pavla Ormových, ale uděláme jí novou aranž a taky ji budou zpívat noví interpreti. Kteří, to ale ještě nevím.

Kolem obsazení režisérského postu se před časem přehnala v médiích menší přestřelka, Jiří Adamec se cítil dotčen, že po první sérii nebyl osloven i pro tu další. Vaše jméno ale bylo ve hře už dlouho dopředu…

Příležitost natočit Sanitku II mi dal Jano Kováčik, což je dneska předseda fotbalového svazu Slovenské republiky, který na ni odkoupil práva. Seriál chtěl koprodukovat s Českou televizí, ale protože se vzájemně nedohodli, Česká televize ta práva od něj zase odkoupila zpět. Já už jsem mezitím začal s přípravami, castingy byly v plném proudu, takže jsem u toho i zůstal, i když se původní výše financí na výboru smrskla na polovinu. Divák to ale na výsledku rozhodně nepozná.

Máte už v záloze další téma, které vás zajímá? Co vás výhledově čeká?

Mám před sebou několik věcí. Se Zdeňkem Zelenkou se chystám napsat scénář k filmu Jak chutná moc podle knihy Ladislava Mňačka – chci ji adaptovat jako takovou tragikomedii z politického prostředí ze šedesátých let. To bude moje priorita. V příštím roce pak budu dělat s Radkem Balašem v pražském Divadle Broadway muzikál Marilyn Monroe. Nepůjde ani tak o typický muzikál, ale spíš o činoherní věc s hudebními čísly. A dál uvidíme – možná bych si měl „střihnout" po třinácti náročných dílech Sanitky zase třináct komedií…

Kdo je… Filip Renč

Narodil se 17. 8. 1965 v Praze

U filmu začínal jako dětský herec, po absolvování gymnázia studoval katedru dokumentární tvorby na pražské FAMU

Debutoval filmem Requiem pro panenku (mj. hlavní cena na festivalu Fórum v Bratislavě, ve své době nejnavštěvovanější český film)

K jeho dalším úspěšným snímkům patří Válka barev, muzikál Rebelové, Román pro ženy, Na vlastní nebezpečí či Hlídač č. 47

Pro Českou televizi natočil v poslední době úspěšný cyklus Vetřelci a lovci

Aktivní je i na divadelním jevišti – režíroval muzikály Kleopatra, Golem a Baron Prášil

Autor: Gabriela Kováříková

2.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Kapra na Vánoce koupíte on-line

Orlickoústecko, Svitavsko – Kapr s bramborovým salátem je vánoční klasika. Na kolik letos štědrovečerní večeře vyjde? Kilo šupináče v regionu koupíte pod 90 korun. Ulovit si ho můžete dokonce v „on-line rybníku", Plundrovo rybářství z Dlouhoňovic totiž nabízí on-line objednávku.

Polská medvědice rozbila skrytou kameru, která ji natáčela

Varšava - Se zjevným potěšením se medvědice válela v čerstvě napadlém sněhu v pohoří Bieszczady na jihovýchodě Polska - než si všimla, že ji při dovádění natáčí skrytá kamera. Fotopast vzápětí rozbila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies