VYBERTE SI REGION

Fotograf Jindřich Štreit: Na šikmé ploše může skončit i jaderný fyzik

Praha /ROZHOVOR/ – Domov (bez domova). To je výstava fotografií, která je od konce minulého týdne do 29. května k vidění na piazzetě Národního divadla. Jsou na ní bezejmenní lidé, outsideři, kteří ztratili prakticky vše, ale kterým zůstaly sny, přátelé a malé radosti. To vše o nich vypráví Jindřich Štreit, jenž se s nimi potkával více než rok.

19.5.2015
SDÍLEJ:

Fotograf Jindřich Štreit vystavuje na piazzetě Národního divadla portréty lidí bez domova.Foto: Jindřich Štreit

Fotografování obyčejných lidí na okraji a mimo města se věnujete dlouhá léta. Bezdomovci jsou, myslím, vaše nové téma. Proč právě oni a právě teď?

Tématu bezdomovectví jsem se již dotkl v několika předchozích cyklech. Byla to především Cesta ke svobodě. Těší mě, že jsem se mohl do něj tak ponořit. Bez emocí a zaujetí by to nešlo… Potkal jsem mnoho zajímavých lidí, seznámil jsem se s životními příběhy a poznal jsem neuvěřitelná prostředí. Fascinovaně pokračuji a těším se na každý den, kdy mohu jít fotografovat. V současné době je to, myslím, téma velmi potřebné a aktuální. Co člověk, to individualita, to životní příběh. Vždy mě zajímali ti slabší.

Jak dlouhý čas vám tenhle projekt zabral? A s kolika lidmi bez domova jste se potkal?

Fotografuji více než rok a ještě jednou tak dlouhou dobu budu tématu věnovat. Rád bych fotografování zakončil výstavou a knihou. Impulzem pro mne byly kontakty s táborským sdružením Auritus. Kolik lidí jsem potkal, to nejsem schopen přesněji určit, ale určitě to budou stovky.

Bezdomovci jsou, alespoň pro mě, velmi rozporuplné téma. Když některé pozoruji na ulicích Prahy, mám pocit, že jim tento životní způsob vyhovuje. A i kdyby měli možnost zařadit se zpět do společnosti, neudělali by to. Je to nová sorta lidí, kteří se tak distancují od stávajícího systému nebo jsou jen pohodlní se aktivizovat?

Fotografovi nepřísluší soudit, proč se někdo rozhodne takto žít. Je to naprosto individuální. I když se některé příběhy velmi podobají a mají podobný základ. Je to alkoholismus, rozvod a rozpad rodiny, ztráta zaměstnání a možnosti bydlení. Potom je už jen krůček k propasti. A ano, v poslední době jsem se setkal s několika lidmi, kteří si tento způsob života koncepčně zvolili. Někteří si chtějí odpočinout od společnosti, jsou individualisté, mají zázemí, ale nechtějí bydlet v bytě, a tak si postaví z prken minidomeček a v něm žijí. Setkal jsem se takto s jaderným fyzikem, bývalým vojákem a dokonce i s policistou. Pokud se člověk dostane na šikmou plochu a je na ní určitou dobu, nemá šanci se z ní sám dostat. Buď si už zvykne, nebo má cestu uzavřenou objektivními důvody.

Pohybovat se ve společnosti vykořeněných lidí bývá záludné. Neměl jste někdy strach, že přijdete o fotoaparát?

Zatím jsem se do takové situace nedostal. Tento způsob fotografické práce vyžaduje mnoho času, který investuji do setkávání. Postupně se vytvářejí vztahy, které jsou základem dalších setkání… Důležitá je empatie. Velkou pomocí při navazování kontaktů a vztahů jsou terénní pracovníci. Setkal jsem dosud jen s mimořádně erudovanými, sociálně cítícími, velmi schopnými a s respektem pracujícími lidmi, kteří jsou připraveni kdykoliv a jakkoliv pomoci. S nimi chodím, pozoruji a vstřebávám život. Pokud cítím, že by mohlo dojít k sebemenšímu konfliktu, ustoupím a jen se dívám.

Bylo něco, co vás u bezdomovců a jejich stylu existence překvapilo?

Překvapila mě ona neuvěřitelně pestrá paleta lidských osudů, lidské radosti, smutku a trápení. Mnohdy šlo jen o malicherné nedorozumění, které kdyby nenastalo, život daných protagonistů by se odvíjel úplně jiným směrem. Uvědomil jsem si, jak křehké je pletivo vztahů.

Našel jste mezi těmi, které jste portrétoval, někoho, kdo se stal vaším bližším přítelem? A čí osud vás nejvíc dojal?

Dobré vztahy jsem zaznamenal mezi lidmi, kteří se věnují například divadelní improvizaci. Jsem často překvapen jejich inteligencí, schopností komunikace a obrazové fantazie. Záleží na vedení a přístupu. Saša Dvořák z Olomouce je takovým vzorovým příkladem.

Při práci jste komunikoval s Armádou spásy, jež má letitou tradici. Plní podle vás dobře svou roli a může v českých podmínkách pracovat stejně efektivně jako v jiných zemích?

Bohužel nevím, jak pracuje Armáda spásy v jiných zemích, ale u nás je pro mě tato organizace doslova zjevením. Organizovanost, spolehlivost, slušnost, decentnost a humanismus. Organizace je podepřena pracovitostí, ale i přísností a neporušováním daných pravidel. Pokud je schopen člověk toto přijmout, je o něj postaráno. Pokud poruší pravidla, je sice potrestán, ale dostane hned druhý den šanci na nápravu. Je úžasné, že jsem to zažil na každém kroku v praxi. Jinak by to fungovat nemohlo. Fotografoval jsem především v Opavě, Ostravě, Šumperku, Přerově a v Brně. Armáda spásy má mou úctu a obdiv. Totéž bych mohl napsat také o Charitě v Olomouci, Táboře nebo v Českých Budějovicích.

Pořád pracujete se svou klasickou Leicou nebo jste už objevil i výhody digitálu?

V současné době pracuji i s digitálem.

Fotoaparat je váš život a profesní nástroj. Stalo se někdy, že vám jej někdo ukradl nebo jste o něj přišel?

Stalo se to v mých začátcích. Někdo mi vzal můj první fotoaparát. Moje žena mi ale hned koupila jiný.

Viděla jsem slavnou výstavu vašich fotografií v roce 1982. Nebyla tehdy, myslím, povolená režimem. Měl jste s tím potíže?

Ano, měl. Byl jsem odsouzen za hanobení prezidenta a republiky a nesměl jsem učit. Pracoval jsem potom osm let na státním statku. Byla to pro mě ale velká zkušenost. Poznal jsem spoustu výborných lidí.

Fotografové, podobně jako filmaři, vlastně vyprávějí svůj příběh. Ale za kamerou či objektivem fotoaparátu jsou přitom svým způsobem schovaní. Vnímáte to také tak?

Svůj příběh neskryjete. Ten se projeví v každé fotografii, v každém záběru filmu. Zastávám názor, že umělec by měl věci vždy pojmenovat pravým jménem.

Zůstanete ještě u bezdomovců, nebo už máte v hlavě jiné téma?

Pracuji i na dalších tématech. Jsou to malé nemocné děti, handicapovaní, menšiny a dále témata sakrální.

Procestoval jste svět a zmapoval řadu sociálních portrétů a situací. Ještě pořád vás focení baví?

Čím dál víc.

Autor: Jana Podskalská

19.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Hlavní třídy se zcela promění, Praha dá na jejich obnovu miliardu

Praha /INFOGRAFIKA/ - Během dvou let se velké třídy v metropoli zcela promění. Začnou rekonstrukce čtyř ulic, které dostanou úplně novou podobu. Vše vyjde na více než miliardu korun.

AKTUALIZOVÁNO

V kauze Key Investments soud uložil tři až pět let vězení

Praha - Bývalí členové představenstva společnosti Key Investments (KI) mají jít na tři až pět let do vězení za pochybné spravování peněz klientů firmy, při němž vznikla škoda nejméně 873,7 milionu korun. Rozhodl o tom dnes pražský městský soud. Rozsudek není pravomocný, lze se proti němu odvolat.

Tejc se nechce vracet k chybám, ČSSD nabídne programové priority

Praha - Kandidát na prvního místopředsedu ČSSD Jeroným Tejc na sobotním jednání širšího vedení strany v Praze představí konkrétní návrhy programových priorit. Řekl to dnes v Poslanecké sněmovně. V projevu se nechce příliš vracet k chybám, které podle něj strana udělala v krajských a senátních volbách, ale hledat cestu, jak zatraktivnit značku ČSSD a stranu zlepšit a modernizovat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies