VYBERTE SI REGION

Fotograf Jiří Hanke: Digitální fotoaparát používám jen na poznámky

Liberec /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Fotograf Jiří Hanke vystavuje v Galerii U Rytíře ve sklepních prostorách radnice fotografie, které nafotil za pětatřicet let života. Nápaditá témata kolekcí, dokumentární černobílé snímky, mnoho formátů a hlavně průřez celoživotním dílem uznávaného a oceňovaného fotografa naleznete v Galerii U Rytíře ve sklepních prostorách liberecké radnice do čtvrtka 7. června. Fotograf, dokumentarista a galerista Jiří Hanke také dostal minulý rok ocenění od Asociace profesionálních fotografů za celoživotní přínos české fotografii. Jak ho ocenění těší, jaké kolekce fotografií na výstavě návštěvníci najdou, s jakým nádobíčkem fotograf pracuje, nám umělec prozradil v rozhovoru.

15.5.2012
SDÍLEJ:

FOTOGRAF JIŘÍ HANKE vystavuje v Galerii U Rytíře svou celoživotní tvorbu.Foto: Deník / Petr Šimr

Překvapilo vás ocenění od Asociace profesionálních fotografů ČR za celoživotní přínos české fotografii? Co pro vás toto ocenění znamená?

Spíše nežli překvapilo, bych řekl potěšilo a nesmírně si ho vážím. Byla tím ohodnocena moje dosavadní tvorba a jsem rád, že je přínosná v kontextu celé české fotografie.

Na výstavě v Galerii U Rytíře vystavujete fotografie na jedno téma, nebo jich tu najdeme více?

Je tu částečná retrospektiva mé práce, kterou jsem za těch pětatřicet let udělal. Je to výběr z několika nejvýraznějších a pro mě nejdůležitějších souborů, které jsem v té době nafotografoval.

Rozdělil byste své snímky do nějakých skupin?

V prvních dvou místnostech jsou fotografie z období osmdesátých let v Kladně. Postihuje to dobu normalizace a jde to až ke konci socialistické éry. Na fotografiích jsem se snažil s určitou ironií a nadsázkou zachytit tuto dobu. Za snímky sice nehrozilo, že bych se dostal do kriminálu, ale publikovat jsem je v té době stejně nesměl. Knižní vydání bylo možné až po listopadu 1989.

Zaujaly mě fotografie, které asi zobrazují pohled z nějakého bytu či kanceláře, o co jde?

To je další kolekce, která zachycuje pohled z okna mého bytu. Ten pohled jsem fotografoval v rozpětí dvaceti tří let. Začal jsem v roce 1981 a skončil jsem v roce 2003, protože jsme ten byt opustili. Je to do jisté míry konceptuální práce, protože ty fotografie jsou označené datem, hodinou a minutou, kdy vznikly. Nefotografoval jsem ale pravidelně v určitou hodinu. Jen když se pod oknem něco pro mě zajímavého dělo. Soubor obsahuje okolo 130 výstavních zvětšenin.

Další místnost nabízí fotografie, na kterých jsou starší lidé po boku těch mladých. Jde asi vždy o příbuzné, viďte?

Ano, je to další podobně rozsáhlý soubor. Jmenuje se Otisky generace. V něm jsem portrétoval rodiče s potomkem. V prvním plánu jsem sledoval fyziologickou podobnost těch příbuzných, ale v těch dalších plánech jsem fotografoval ty lidi v prostředí, kde žili, nebo v jejich pracovním prostředí, takže se tam promítají i další podtexty, třeba sociální zařazení, jak se oblékli nebo jak se k sobě postavili. U snímků jsou jména fotografovaných, jejich rok narození i profese, kterou vykonávají.

Jaký další soubor tu mohou návštěvníci galerie najít?

Soubor se jmenuje Ozvěny / Hledání Ameriky. Jsou to vždy dvojice fotografií z Ameriky a z Čech. Vzniklo to tak, že jsem si v Americe fotografoval to, co mě zaujalo, a potom jsem po návratu v dalších letech našel podobné věci třeba v Kladně nebo ve středních Čechách. Líbí se mi na tom ta absurdnost, že je to na jednu stranu stejné, ale přitom je to úplně jiné.

Také mě zaujalo osm fotografií stejné budovy, která se v průběhu času měnila, s jakými odstupy jste ji fotografoval?

Je to fotografie jednoho domu, který jsem fotografoval v rozpětí dvaceti let. První fotka je z roku 1981 a poslední z roku 2001. Za těch dvacet let se ten dům měnil do určité podoby. Vznikaly tam zajímavé situace. Navíc byl využívaný filmaři, takže se tam točilo několik filmů, a proto tam jsou ty ruské a německé nápisy. Snímky působí hodně absurdně, když člověk neví, o co jde.

Ještě jsme zapomněli na nějaký soubor?

Ano, poslední, co tu je, jsou Lidé z Podprůhonu, což je nejstarší dělnická čtvrť v Kladně a vznikala v době, kdy se v Kladně začal rozvíjet průmysl hornictví a hutnictví. Lidé si tam začali stavět provizorní malé domečky nebo si třeba i obezdívali vagóny a podobně. Nakonec z toho vznikla taková kolonie, kde žádný domek neměl stejný styl. Spisovatel František Stavinoha o tom řekl, že je to architektura od výplaty k výplatě. Když ti obyvatelé dostali výplatu, koupili si nějaké cihly a postavili si kousek chlívku nebo něco jiného. Tahle čtvrť tam žije takhle do dneška. Nastaly drobné změny, ale ta romantika v ní je pořád. Tomuto souboru jsem se věnoval dlouho a byla to jedna z mých prvních knížek.

Určitě jste u všech kolekcí nevystavil všechny fotografie. Jde asi jen o výběr, že?

Ano, u všech kolekcí jsem udělal jen výběr nejlepších. Například Pohledů z okna tu je šestnáct, ale já jich mám asi sto třicet. Všechno jsou velice rozsáhlé soubory a udělali jsme tu takový výběr, aby si diváci mohli udělat celkový přehled o mé tvorbě.

Fotografie jste fotil na několik různých formátů, fotíte klasicky na film?

Určitě, všechno na film. Něco na kinofilm, jiné na střední formát 6x6, 6x7 a něco je na panoramatický formát.

Fotíte někdy digitálním fotoaparátem?

„Digitálem" ne. Moje manželka s ním pracuje. Ani jsem ho donedávna neměl. Dostal jsem ho až letos, jako dárek od firmy Nikon, k ceně Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos fotografii, ale používám ho jen jako poznámkový fotoaparát.

Nafotil jste ještě nějaké fotografie, které tu třeba chybí?

Ano, například soubor Stop time z prostředí jazzových a rockových muzikantů nebo soubor Podnikatelé. V devadesátých letech jsem zobrazoval tehdy nový fenomén, soukromé podnikání. Jsou to portréty lidí v jejich pracovním prostředí, počínaje například skromnou prodejnou v garáži až po ty největší bossy tehdejšího průmyslu, například majitele kladenské Poldovky, Ing. arch.Vladimíra Stehlíka.

Autor: Hana Langrová

15.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies