VYBERTE SI REGION

Heidi Janků: Líbilo by se mi zahrát si ve filmu, ale bojím se

Uhříněves /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Zpěvačka, moderátorka a kandidátka do letošních komunálních voleb, to je Heidi Janků. Přestože kandidovala a byla umístěna na sedmnácté místo kandidátky, tak trochu doufala, že jí lidé nezakřížkují a ona nebude muset sedět na radnici.

20.10.2014
SDÍLEJ:

Lehce erotický televizní pořad Intim moderuje zpěvačka Heidi Janků už dva roky. V poslední době je teprve podle jejích představ.Foto: archiv Heidi janků

Heidi Janků- Heidi Janků je rozená Hantlová a dříve pod tímto jménem i zpívala.

- Narodila se 23. listopadu 1962 v Ostravě.

- Kariéru sólové zpěvačky nastartoval její druhý manžel Ivo Pavlík.

- Za svou dosavadní pěveckou kariéru vydala šestnáct desek 
a nyní se chystá na novou.

- Jejím snem je naučit se dobře na klavír, aby se mohla sama doprovázet.

Raději by v Uhříněvsi, kde žije, chtěla pomáhat zvnější. Bavilo by ji pořádání kulturních akcí, se kterými už dříve pomáhala.

Heidi Janků nás pozvala k sobě do rodinného domu v Uhříněvsi, kde jsme si povídali nejen o politice.

Proč jste se rozhodla kandidovat do komunálních voleb 
v Uhříněvsi za hnutí Pro Prahu?

Současný starosta, který dříve kandidoval za ODS, už s touto stranou na celostátní úrovni nebyl spokojený 
a chtěl změnu. Proto se připojil k hnutí Pro Prahu a požádal mě o podporu. Já ho jako starostu mám ráda a myslím, že je dobrým starostou, tak jsem na nabídku kývla. 
V tu dobu jsem ale ještě nevěděla, že podpora spočívá 
i v účasti na kandidátce.

Přesto jste necouvla.

Necouvla, ale souhlasila jsem jen pod podmínkou, že mě zařadí na nějaké nevolitelné místo. Nejsem politik 
a nikdy jsem politiku dělat nechtěla. Mým záměrem bylo pouze podpořit a zviditelnit, díky svému jménu, starostu 
a místostarostu. Ti, za pomoci dalších, udělali z Uhříněvsí opravdu krásné místo pro život.

V Kolodějích za stejnou stranu zvítězila herečka Dana Batulková, mluvila jste s ní před nebo po volbách?

Nemluvila. Já jsem chtěla podpořit toto hnutí pouze 
v Uhříněvsi. Rozhodně nechci být političkou. Jen jsem se rozhodla svým jménem podpořit zdejší lidi, za kterými je tady vidět kus práce. Jinak jsem se o hnutí jako takové, v rámci celé Prahy, moc nezajímala. Trochu jsem se bála, abych spíše svým jménem hnutí neuškodila. Mám své fanoušky, ale také lidi, kteří mě rádi nemají. Ještě než se kandidátka tiskla, tak jsem na to pana starostu upozorňovala. Dnes to beru tak, že mi voliči dali jasnou zprávu, abych zpívala a politiku nechala ostatním. Budu se tím proto řídit.

Neuškodila kandidatura vaší profesi?

Snad ne, ale například některé zdejší seniorky měly pocit, že se pořád někde svlékám, a tak mě na kandidátce nechtěly. Co se týká zpívání, tak občas mají problém pořadatelé dětských akcí. Nesouvisí to však s politikou, ale vadí jim, že moderuji lehce erotický pořad Intim na televizi Barrandov.

Pořad Intim mě dostal do televize

Lehce erotický pořad? Co vás 
k takové práci přivedlo?

Intim moderuji už dva roky. Autorem konceptu je Petr Lesák, který ho nabízel více televizím. Chtěli ho až na Barrandově a mě do něj, na základě průzkumu mezi lidmi, přijali. Lidé mě od té doby často spojují se sexem, 
a proto jsem se ze začátku bála, aby mi pořad s takovým tématem nepoškodil jméno při vystoupeních pro děti. Naštěstí nejsou negativní reakce nijak časté. Daří se nám pořad vést v duchu, který doufám nikoho neuráží. To také byla moje podmínka.

Během těch dvou let jste na chvíli z pořadu odešla. Co bylo důvodem?

Poté, co do televize přišel nový ředitel Vladimír Železný a představil nový koncept pořadu, který byl už takovým soft pornem, tak jsem si řekla dost. Takový formát pořadu však diváky neoslovil a televize mě poprosila, zda bych se vrátila zpátky. Dnes jsem 
s formátem pořadu naprosto spokojená.

Moderujete ještě další dva pořady na stejné televizi. Nemáte problém stíhat natáčení?

Dá se to zvládnout. Jeden pořad moderuji ve dvojici 
s Patrikem Hezuckým, ale ten se vysílá jen jednou za měsíc. Nově teď vznikl ještě společenský magazín Barrandovská sedmička, který už je časově náročnější, protože je k vidění každou neděli. Co se ale týká moderování ve dvou s Patrikem, tak to se mám ještě hodně co učit. Paradoxně, pokud moderují dva, tak je to mnohem těžší, než když tam stojíte sám.

Není teď Heidi Janků v televizi moc?

Je pravda, že jsem se toho trochu bála. Na druhou stranu se takové nabídky špatně odmítají, když víte, že za vámi stojí fronta lidí, kteří by tu práci velice rádi dělali. Během své kariéry jsem měla období, kdy jsem se opravdu musela hodně snažit, abych byla v televizi alespoň jednou nebo dvakrát za rok. Proto teď, když mám do televize dveře otevřené, tak takové nabídky nemohu odmítnout. Mohu díky tomu ukázat lidem, že umím i něco jiného, než jen zpívat.

Jak jste se k moderování dostala?

K moderování jsem se dostala už v dobách, kdy jsem jezdila se svojí kapelou 
a uváděla si sama své koncerty. Vždy jsem chtěla divákům k písním něco sdělit. To, co cítím nebo proč jsem si danou píseň vybrala. Nebylo to ale jednoduché, protože jsme se za socialismu museli držet předepsaného scénáře, jehož dodržování se hlídalo. Tím jsem se moderování trochu naučila a vše jsem dopilovala po revoluci, kdy má vystoupení už byla bez kapely a já musela sama udržet pozornost publika 
a zařídit, aby se po celou dobu dobře bavilo. Dnes moderuji i různé akce, večírky, plesy a také právě televizní pořady.

Neměla jste po revoluci problém s účinkováním, jako mnozí úspěšní herci a zpěváci, kteří působili za socialismu?

To víte, že ano. Nebyla jsem tedy moc v televizi ani za socialismu, protože soudruhům nevyhovovalo, že jsem rebelka. Byla jsem jiná. Neustále jsem na jevišti běhala, skákala, chodila vyzývavě oblékaná a navíc jsem se jmenovala Heidi. Na koncertech jsem měla pořád 
plno, ale v televizi ani v rádiu mě moc nechtěli. Moje hity ani rádiové nebyly. Když jsme se náhodou do televize dostali, tak klukům z kapely dávali vlasy do culíku a mě převlékali. Po revoluci se ale všechno změnilo a já jsem měla o práci nouzi. Byla to, nejen pro mě, těžká doba. Lidé po nás skoro plivali.

Neobvyklé jméno Heidi vám dělalo problémy?

Na začátku jsem chtěla stavět kariéru na tom, že budu jenom Heidi, ale soudruzi řekli, že každý v socialistickém Československu má dvě jména, takže já je musím mít také. Když jsem pak někdy vystupovala v televizi, tak mě raději v programu uváděli jako H. Janků.

Co jste dělala po revoluci?

Naše kapela se plánovaně rozpustila na začátku roku 1990. Můj manžel totiž dostal příležitost pracovat v Monaku pro dětské filmy a já, jako hodná manželka, jsem se stěhovala s ním. Jenže tato práce úplně nevyšla a za rok jsme se vrátili zpátky do Čech. Během jednoho porevolučního roku se tady úplně všechno od základů změnilo a my museli začít od začátku. Nikde mě nechtěli, veliké agentury už neexistovaly 
a všude v médiích byli noví lidé. Nebylo se už komu připomenout. Vyměnila 
se kompletně i hudební scéna.

Jak vše pokračovalo dál?

Začali jsme s manželem od začátku. Zpívala jsem písně ze své poslední desky, které lidé docela znali. Pomalu jsem se tak propracovávala výš. Nebylo to vůbec jednoduché období. Tři roky po revoluci se začala najednou, asi díky travesti show, zpívat pohádková píseň Když se načančám. Tak jsem ji opět oprášila a dodnes tu písničku lidé chtějí na každém mém koncertě.

Tak mě napadá, když zpíváte tuhle píseň pořád dokola, zda jste měla někdy s textem nějaké písně problém?

Měla. Myslím, že to byl Vláďa Čort, který napsal písničku Máma se dívá, a tu jsem opravdu odmítla. Od jedenácti let totiž maminku nemám a asi by se mi to špatně zpívalo. Nakonec jsme ji nazvali Táta se dívá, a to už mi nevadilo. Tato píseň je trochu rebelská a zpívá se 
v ní o tom, jak mě táta pořád z dálky kontroluje, i když se se mnou nebaví. Což byla pravda. S tátou jsem bohužel neměla hezký vztah.

Manžel mi pomohl se začátkem kariéry

Když se ještě vrátíme na začátek vaší kariéry, byly pro vás začátky těžké nebo jste byla pod záštitou agentury?

Dlouhou dobu jsem chodila na klasickou výchovu zpěvu, moje profesorka chtěla, abych šla na konzervatoř 
a studovala operní zpěv, ale to k mému naturelu prostě nešlo. Vystudovala jsem proto gymnázium v Ostravě a při škole jsem studovala takzvanou Lidovou konzervatoř. Po škole jsem dostala příležitost odjet zpívat na dva měsíce do Hamburku s kapelou. Vyhrála jsem konkurz a s nově založenou kapelou Pavla Nováka jsem jela zpívat do Hamburku do baru. Po návratu mě viděl a slyšel Ivo Pavlík 
a začal budovat mou kariéru.

Nebála jste se jet tenkrát s téměř cizími lidmi do Hamburku?

Bála, ale jela jsem. Byl to pro mě křest ohněm. Do svých osmnácti let jsem poznala pouze Ostravu a Malenovice, což je malá obec pod horami v Beskydech. Najednou jsem vyjela, navíc přes Vánoce, do města hříchů – Hamburku. Známí se o mě báli, abych se tam nespustila, ale já na to neměla vůbec čas. Chodila jsem jenom spát a hrát, protože jsme měli dvě vystoupení za den.

To pro vás musel být obrovský zážitek. Máte ještě dnes nějaká 
přání, co byste chtěla zažít?

Je toho víc. Například jsem jako dítě hrála na klavír, ale moc mě to nebavilo, 
a protože jsem chodila ke stejné učitelce na klavír i na zpěv, tak jsme stejně vždycky skončily u zpěvu. Dodnes mě mrzí, že na klavír neumím tak dobře, abych se třeba uměla doprovodit. Kdybych nebyla líná a měla více času, tak bych se chtěla ještě naučit na klavír, abych se mohla doprovázet, až nebudu moci po jevišti běhat.

Máte v seznamu ještě další věci?

Vím, že sny by se říkat neměly, ale mé největší přání je, aby všechno zůstalo tak, jak je teď. Co nejdéle. Žádné zásadní přání nemám. Možná by se mi ještě líbilo zahrát si v nějakém filmu, ale nevím, jestli bych to zvládla. Hrála jsem sice na začátku devadesátých let v pár muzikálech, mimo jiné muzikál Jeptišky, který je mou srdeční záležitostí, ale dnes už mě to moc nebaví.

Prozraďte ještě, co chystáte do budoucna?

Nedávno jsem natočila novou písničku, ke které připravuji i klip. Lidé si ji mohou stáhnout a poslechnout na mých internetových stránkách. Až bude klidnější období, tak chci vydat tuhle písničku i s klipem jako dvojcédéčko. Bude na něm 
i remix. Budu ho rozdávat jako dárek nebo jako PFko.

Autor: Veronika Trčová

20.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

„Autobusák" zpříjemnil spoustě lidí jeden den. Nápad ocenil i ředitel DPO

Neobvyklá středeční oslava 27. narozenin šoféra Dopravního podniku Ostrava (DPO) vyvolala nebývalý ohlas. Informace o Martinu Plačkovi, jenž pasažérům ve voze rozvěšel bonbony, oslovila do včerejšího poledne jen na facebooku Deníku 222 tisíc čtenářů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies