VYBERTE SI REGION

Historička umění Eliška Fučíková: Pokrok je relativní, projevuje se jen zvnějšku

Libáň /ROZHOVOR/ - S přední českou historičkou umění 
o renesanci, o Rudolfu II., o práci 
na Pražském hradě i o Jičíně Albrechta
 z Valdštejna…

12.12.2012
SDÍLEJ:

Já je měla oba moc ráda. Oba se ke mně chovali moc přátelsky a pomáhali mi realizovat všechno důležité, co jsem navrhla a co se tehdy podle mého udělat mělo, vzpomíná známá historička umění Eliška Fučíková na Václava Havla a knížete Schwarzenberga.Foto: Robert Vano

V útulné cukrárně Karolínka jsme se v předvánočním čase sešli s doktorkou Eliškou Fučíkovou, teoretičkou umění, dámou, která má slabost pro Rudolfa II. Vyhověla naší prosbě a svolila k rozhovoru.

Dejme tomu, že by za vámi přišel někdo úplně neznalý a chtěl by se stát historikem umění. Co byste mu poradila?
Tak nevím, jestli zrovna já mohu radit. Když člověka zajímá umění a chce se o něm dozvědět tolik, aby ho mohl zvát svým povoláním, pak jednoznačně musí začít studovat na vysoké škole. To znamená: musí se seznámit
 s historií od starověku až po moderní dobu, naučit se vnímat umění a také praktickým věcem, jako je znalectví. Musí vytrénovat oči a naučit se na první pohled rozpoznat dobu, kdy umělecká díla vznikla. 
A pak si musí taky vycvičit paměť a rozlišovací schopnost. Detaily v umění totiž hrají roli. Standardní studium v současnosti trvá pět let 
a je rozdělené na dvě části. Ale pokud se chce umění opravdu věnovat, měl by potom pokračovat doktorským studiem.

Dobře, vy se tedy specializujete na dobu raného novověku?
Vy jste historik, že? To, čemu vy historici říkáte raný novověk, my nazýváme obdobím renesance. Ale na tom teď nezáleží.

Pravda. Jak byste tedy tehdejší dobu porovnala s dneškem? Nacházíte nějaké styčné plochy?
Lidská podstata se v podstatě nemění a pokrok je relativní, projevuje se jenom ve vnějších věcech. Lidstvo spolu stále bojuje, stále se miluje. Doba, které se věnuji, je zajímavá, protože je mnohem svobodomyslnější. 16. století bylo dobou velkých objevů, či spíše zjištění. Třeba právě rudolfinská doba je vzrušující tím, že u nás působilo mnoho umělců a vědců, kteří se snažili porozumět přírodě. To je právě jedna z těch věcí, která byla velmi podobná mezi Anglií a Prahou. Například když Francis Bacon doporučil anglické královně Alžbětě I. před jejími rádci, co by měla dělat, aby se stala ideální panovníci. Řekl jí, že k tomu musí podstupovat vzdělání přes shromažďování toho, co vytvořila živá i neživá příroda, a pokračovat přes založení laboratoria. A teprve když se tím vším obklopí a dokonale to pozná, stane se dokonalou panovnicí a ovládne svět. Toto setkání v Gray's Inn se uskutečnilo 
v 90. letech 16. století, zatímco Rudolf II. toto na Pražském hradě začal uskutečňovat už mnohem dříve.

Zmínila jste císaře Rudolfa II. To je velmi kontroverzní postava dějin. Nacházíte v této osobě nějaký soudobější ekvivalent?
Diagnóza by dnes byla nejspíš taková, že trpěl maniodepresivní psychózou, nebo že byl jednoduše melancholik. On se navíc musel vyrovnat 
s neuvěřitelnými problémy ve své rodině a neustálým bojem o moc. Já myslím, že tou svojí nevyrovnaností se trochu podobal Albertu Einstenovi. Tím nechci říct, že by Rudolf II. byl vysloveně génius. Spíše spadal do okruhu lidí s mimořádným intelektem a vnímavostí.

Byla jste zaměstnána na Pražském hradě. Jak se vám spolupracovalo s Václavem Havlem 
a Karlem Schwarzenbergem?
Já je měla oba moc ráda. Oba se ke mně chovali moc přátelsky a pomáhali mi realizovat všechno důležité, co jsem navrhla a co se tehdy podle mého udělat mělo. 
S Karlem Schwarzenbergem jsem spolupracovala v době, kdy byl na Hradě, to znamená do roku 1993. Po tom, co se rozpadlo Československo, na Hrad docházel pouze jako příležitostný poradce; už tam nebyl přímo zaměstnán. 
S Havlem jsem spolupracovala do roku 2003. A bylo to velice zajímavé, protože pro mě to byl člověk, který mě nechal vstupovat i do svého soukromého života. Setkávala jsem se i s jeho ženou Olgou. Naposledy jsem ji viděla na Silvestra těsně předtím, než zemřela. Havel byl nesmírně zajímavý pro svou velkou vzdělanost a vstřícnost vůči lidem, což si myslím, že je vzácné a není to vlastní všem pomazaným hlavám.

Teď trochu osobněji. Které části Prahy máte nejraději?
Tak protože bydlím na Malé Straně, mám nejbližší vztah k ní a pak také k Hradu. Ale narodila jsem se v Karlíně a přestěhovala jsem se až ve vrcholné dospělosti. Malá Strana jako část Prahy je úžasná 
a nikdy mě neomrzí, protože je to místo se spoustou tajemství a každý tamnější dům má svou dlouhou historii, přičemž se dá dohledat, kdo
 v těch domech bydlel a co 
se v nich dělo. Vědomí, že je tam vše protkáno minulými osudy, je úžasné. Ty nejstarší kvartýry pocházejí právě ze začátku sedmnáctého století, takže lidé si podle nich mohou udělat pěknou představu, jak se tehdy žilo. Představte si třeba, když bylo zasedání Zemského sněmu, jak se návštěvníci museli k těm obyvatelům nakvartýrovat, protože by jinak neměli kde bydlet. Z tohoto hlediska je to pro mě mnohem zajímavější čtvrť, než kdybych jednoduše byla ráda za to, že je to můj domov.

Měl by si podle vás Jičín více připomínat Albrechta z Valdštejna?
Já si myslím, že Albrechtem z Valdštejna, vzhledem 
k tomu, že je to osobnost skutečně světové proslulosti, by se Jičín měl prezentovat, protože by to pomohlo ke zviditelnění města. Navíc Jičín nepředstavuje válečnickou část Valdštejnova života, nýbrž tu kulturní a kreativní, proto tím víc by se jím měl chlubit. Mluvili jsme o tom dnes na radnici, že právě on by mohl přispět k veřejnému povědomí o Jičínu. Je to krásné město, které se má čím chlubit. I když v něm té valdštejnské architektury zase tolik není, přesto jsou v něm některá místa, která by neměla uniknout pozornosti, byť jsou v současnosti téměř nedostupná. Například do Valdického kostela se jen tak nepodíváte, viďte? To je jedno z míst, kam člověk opravdu nemůže. (Pozn. aut.: Valdický kostel je součástí valdické věznice.)

S panem tancmistrem Vlastimilem Harapesem jste si blízcí. Proto se vás zeptám, jaký máte vztah k tanci?
Mám moc ráda balet. Ale vzhledem k tomu, že jsem se na gymnáziu špatně učila, protože se mi začala „zapalovat lejtka" a málem jsem propadla z matematiky, maminka mi nedovolila chodit do pokročilých tanečních. Takže já sama mám naprosto minimální taneční vzdělání. Nicméně tanec, a hlavně balet, mám nesmírně ráda 
a chodím se na něj pravidelně dívat.

Očima blízkých

Jiří Liška, starosta Jičína:
„Paní doktorku Elišku Fučíkovou znám řadu let, hlavně z doby, kdy měla na starosti senátní budovy Valdštejnského paláce a kdy připravovala velkou a velmi úspěšnou výstavu o Albrechtu 
z Valdštejna. Je to mimořádná žena, s vysokou odbornou erudicí, uznávaná svými kolegy a navíc velmi přátelská a skromná. Každé setkání a popovídání si 
s paní doktorkou Fučíkovou, to byly pro mne vždy velmi příjemné zážitky, na které rád vzpomínám. Moc mě těší, že paní doktorka nezapomíná na Jičín, který je blízký jejímu srdci."

Martin Halata, vedoucí Archivu Pražského hradu:
„Paní doktorku Elišku Fučíkovou znám již skutečně dlouho – nejdříve jsme se setkali na Bradlecké Lhotě, našem oblíbeném místě nedaleko Železnice, a to snad někdy v roce 1975. Rodina Fučíků je ovšem 
s tímto krajem spjata mnohem déle a dědeček paní Elišky, historik kraje Josef Jan Fučík si dokonce za svoji činnost pro Bradleckou Lhotu a okolí vysloužil bustu a pamětní nápis na lhotecké škole. Později se naše vzájemné kontakty s paní Eliškou dále násobily. Účastnil jsem se 
i práce na katalogu a organizaci velké výstavy Rudolf II. a Praha, Eliška Fučíková byla hlavním kurátorem této mezinárodní výstavy jako již renomovaný znalec a navíc v době, kdy Evropa dosud přála nejen České republice, ale i Pražskému hradu, a tak bylo velkou školou se na události s takovou osobností podílet. Výstavní rady rudolfinské výstavy pod jejím vedením jsou nezapomenutelné! V roce 2000 mne paní Eliška Fučíková jako ředitelka památkové péče Kanceláře prezidenta republiky vyzvala, abych se stal vedoucím Archivu Pražského hradu. Na paní Elišce Fučíkové si velmi vážím a obdivuji, s jakým porozuměním se věnuje historické matérii a řemeslu, s velkým citem pro lidské přednosti, slabosti i vášně během toku časů."

Autor: Jan Jireš

12.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nejdelší železniční tunel v České republice bude hotový za rok

Kyšice, Plzeň – Ražba druhého tubusu mezi Kyšicemi a Plzni je rychlejší.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Veterinární správa varuje chovatele před ptačí chřipkou

Benešov – Odbor životního prostředí na základě výzvy Státní veterinární správy upozornil občany a zvláště drobnochovatele drůbeže na výskyt ptačí chřipky. „V současné době se už v několika státech Evropy objevila řada případů vysoce patogenní ptačí chřipky u volně žijících ptáků i v chovech drůbeže," uvedl vedoucí odboru Tomáš Heřmánek.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies