VYBERTE SI REGION

Ivo Jahelka: Balada o medvědovi na mopedu lidi pořád baví

Jindřichův Hradec /ROZHOVOR/ - S právníkem a písničkářem Ivo Jahelkou, který slaví 18. července 2014 své 60. narozeniny, o soudničkách i o tom, co vše měl způsobit jeden pitbull.

18.7.2014 1
SDÍLEJ:

Zpívající právník Ivo Jahelka slaví 18. července 2014 šedesáté narozeniny.Foto: David Peltán

Na stole stojí soška spravedlnosti. Při pohledu na ni se Ivo Jahelka zasměje: „Aspoň nějaká spravedlnost v advokátní kanceláři.“ Rodák z Dačic známý jako zpívající právník slaví dnes 60. narozeniny. Jeho pracovna ale spíš připomíná, že je vášnivý tenista – na skříni pohár pro vítěze turnaje klubu Amfora, na stěně obrázek tenisové rakety, dar od malíře Jiřího Slívy. „Půjdu nepochybně na tenis,“ plánuje na narozeninový den autor více než 200 zhudebněných soudniček.

Kdy vám naposled voněl vzduch senem, létem a sexem?

(smích) Jako v písni Balada lyricko eroticko pracovně drastická? Máme léto, což je můj rodný měsíc, proto mám tyhle vůně moc rád. Když vyjdu před kancelář, naproti u policie kosí trávník a tam to vždy voní přesně takhle. Je tam seno, léto, jen tam chybí to třetí jsme holt u policie.

Psal jste takto vtipné písně i ve vaší první skupině Trpaslíci?

Nepsal. Trpaslíci hráli převzatou muziku, country a písně amerického západu, takže jsem psal texty poplatné tématu, vyskytovali se v nich ti kovbojové a koně…

Ale třeba skupině Zimostráz jste přinesl humorný text o citátech Mao Ce-tunga.

S ním nás vyhodili z Porty v Českých Budějovicích, kam jsme jeli s Mildou Vokáčem a s Vlastou Sítařem, dnes předsedou zdejšího Okresního soudu. V písni se zpívalo: hroznýš královský mě obtáčí/ nedělá s tím ciráty/ marně mu předčítám Mao Ce-tungovy citáty. Jak to slyšeli, okamžitě nás z Porty vyloučili pro ideovou nevhodnost.

Na Portu jste pak ovšem vzpomínal rád.

Nejradši! Já jsem dítě Porty a nebýt jí, nedostal bych se tam, kde jsem. Vrcholem pro mě byl Lochotín 1989, a nejenom pro mě. Porta v tom roce dospěla ke svému vrcholu.

Zpívající právník Ivo Jahelka slaví 18. července 2014 šedesáté narozeniny. Na snímku s pohárem pro vítěze tenisového turnaje klubu Amfora.Se soudničkami jste začínal 
v pořadu Zelené peří. Mirek Kovářík si tenkrát vybral dvě. Pamatujete si jaké?
Pamatuju si to dodnes. Námět té první se dočkal i filmového zpracování. Je to příběh o zvěrolékařce, která vykleštila kluky, kteří ji svezli autem a znásilnili. Druhá byla 
o krejčím, který se věšel, aby postrašil manželku: připravil si smyčku, že se jako pověsí 
a tím ji vyděsí. Vrzly dveře, jenže místo manželky vešla sousedka. On visel, ona se vyděsila, ale záhy začala v tom bytě krást. Tyhle dvě si Mirek Kovářík vybral a těmi to všechno začalo.

Jak jste přišel na termín balada, kterým opatřujete své písně?

Vycházelo to ze starých kramářských písniček, které jsem studoval. Morytáty, balady jsou předobraz mé tvorby. Je to balada, protože příběh je drsný, ale má humorný podtext. Já jsem studoval Sušila a další lidové sborníky. To, jak se kramářské písně šířily, zpívaly na poutích a ukazovaly se k nim obrázky, to byla tehdejší černá kronika. A plnily i osvětovou funkci.

Jedna z vašich balad, která se dodnes zpívá, je příběh o medvědovi, který se objeví na mopedu před německým lovcem. Zpíváte ji stále rád?

Zpívám ji všude rád, protože je z textařského hlediska dost poctivě a pěkně udělaná, všechno se v ní rýmuje. Líbí se mi, jak to do sebe zapadá, dobře se mi zpívá a lidi kupodivu pořád baví.

Podobně známá je Cikánská balada. Ta získává trochu jiný rozměr, třeba ve světle loňských rasistických akcí na českobudějovickém Máji. Jak na píseň reaguje dnešní publikum?

Já ji v této rozjitřené době vždy raději pro jistotu uvádím, aby v ní nikdo nic nehledal. Říkám, že tito občané jsou mými častými klienty, mám je proto rád. Hraju ji běžně a diváci ji vnímají jako příběh bez jakéhokoli podtextu. Ale raději se jistím, protože dnes člověk nikdy neví.

V jedné z posledních balad popisujete útěk Radovana Krejčíře. Neinspirovala vás nyní kauza Jany Nagyové nebo sedmička vína Davida Ratha?

Kauza Jany Nagyové je velmi nosný příběh. Rath také, ale já mediální kauzy dělám nerad, protože jim chybí pointa, publikum je zná ze sdělovacích prostředků.

Když jsme u politiky: letos kandidujete do Senátu, ovšem ještě v červenci 2012 jste řekl: „Politika? To bych nepřežil." Co se stalo, že jste změnil názor?

Víte, ono se do veřejného prostoru nikomu nechce. Všichni nadávají, jak to politici dělají blbě, ale nikdo nechce nést kůži na trh. A když jsem teď dostal nabídku, řekl jsem si: chlapče, pojď to zkusit. Mám šanci nula, ale porazit ve volbách předsedu Senátu, to by byl majstrštyk, to mě na tom rajcuje (úsměv).

Politika vás dostihla už za normalizace: Jaroslav Studený, organizátor Festivalu politické písně Sokolov, který vám vymyslel sousloví 'zpívající právník', byl agentem StB…

Já jsem tu informaci vyslechl a tím jsem s ní skončil. To jsou léta 1979, 1980, kdy jsem jezdíval do Sokolova a v životě by mě to nenapadlo! Bylo to i trochu rebelské prostředí… Zamrzí to, a to je tak všechno.

Kromě písní z koncertů a desek vás hodně lidí zná díky TV pořadu Neznalost neomlouvá. Každý týden jste psal jednu píseň. Necítil jste se vyždímaný?

Bylo to 150 dílů čili 150 písniček, každý týden jedna. Vždycky jsem to stihnul, ale bylo to samozřejmě hrozné.

Zpívající právník Ivo Jahelka slaví 18. července 2014 šedesáté narozeniny.Co jste třeba napsal o katastru nemovitostí?

To je hezká písnička, rým zněl: a že je celá jak z alabastru (…) co má být zapsáno do katastru. Vybral jsem asi 30 věcí, ze kterých jsem udělal CD Neznalost neomlouvá. Některé písně byly opravdu životaschopné i bez televize, z čehož plyne, že jsem je neodbýval, i když to bylo spotřební zboží na jedno použití.

Jste sběratel příběhů. Leží vám teď nějaký v šuplíku?

Na zpracování čeká příběh, který mi poslala ředitelka psího útulku z Hajan u Brna: Dáma (40 kilo a 40 let) na kolečkových bruslích se zamotala do vodítka, na jehož konci byl pitbull Jerry. Porazila a zalehla staříka, který psa vedl. Pes bránil pána a zakousnul se jí do ramene, načež byl jako věc doličná umístěn až do soudu do útulku, kde dával pac a olizoval přítomné… Pokousaná žena, ač byla údajně 'stará panna', tvrdila, že má trvalé následky na zdraví v podobě ztráty orgasmu! Jerry se po roce v útulku vrátil ke svému pánovi, vše zaplatila pojišťovna, tvrzený trvalý následek zůstal ovšem neprokázán… To je život!

Pořád platí, že na venkově planou sousedské spory, které končí u soudu, jako třeba ten kvůli smradu z kuchyně?

V Jindřichově Hradci to platí, protože to je venkovský obvod. Myslím si, že na venkově se sousedé nikdy nezmění. Klasika, co jsem tady měl: stojí dům a pozemek je souseda. Jeden vysadí túje, u zdi sousedova domu. Rostou, rostou, v domě je okno a ve chvíli, kdy ho zastíní, domáháte se toho, aby s tím soused něco udělal. Kdepak: to je můj pozemek, moje stromy a je z toho komplikovaný soudní spor. (rozhovor přerušuje telefonát, ani při něm v sobě Ivo Jahelka nezapře humoristu, když říká: „Dejte mi kontakt.. dejte mi všechno: míry, víry, váhy..")

Nacházíte inspiraci i v soudní síni?

Dnes je to jinak. Humor vznikal z protokolů. Čeština v té zkratce vytvořila úžasné věci: manžel mě doma tloukl, řekla jsem mu, že ho dám k soudu, on mi řekl, abych šla do pr…, tak jsem tady. To je klasika. Dnes je u soudu ale všechno technokratické, výpověď se nahrává, už se neprotokoluje, humor zmizel.

Břeclavský soud, kde vydali perličky ze spisů knižně, je tedy výjimkou?

Ano. Břeclavský soud a pan doktor Mužík, jeho předseda, je zvláštní člověk, který perličky sbírá léta.

Na vašich písních mě fascinuje, kolik slov a jak rychle dokážete zazpívat a přitom precizně vyslovit. Školil jste se v tom?

Nijak to netrénuji, ale slov je tam opravdu hodně. Mluvím rychle, ale v písničkách zpomalím, a tak všechna slova stíhám. V recenzích se psalo, že mám precizní výslovnost. Asi od přírody.

Typickým prvkem vašich písní jsou popěvky mezi slokami, známý je třeba 'borovice, slivovice, kamizolka zelená, sova pálená'. Vznikají pro odlehčení?

Právě proto, že mám v písničkách hodně slov a děje, tak si posluchač musí odpočinout, aby strávil vše, co na něho chrlím. K tomu slouží refrén. A když je lidé zpívají se mnou, je to docela prima. Záviděl jsem, jak diváci zpívali s Hutkou nebo Nohavicou, tak mám aspoň ty kamizolky (úsměv).

A sledujete nové folkaře?

Samozřejmě. Tomáš Klus, to je dnes prostě pojem. A dost se mi líbí Xindl X, který je vtipný a dělá to dobře.

K vaší advokátní praxi: pamatujete si první případ, který jste jako obhájce vyhrál?

Pamatuji si jeden z prvních případů, se kterým jsem ještě jako učeň, advokátský koncipient šel k soudu. Nějaký člověk se opil a nadával příslušníkovi pohraniční stráže. V hospodě, takže trestný čin útoku na veřejného činitele. Mě zaujalo, že ho urážel přes psa, kterého měl pohraničník s sebou. Říkal mu: ty máš tak blbýho pána, chudáku pejsku.

Miroslav Paleček a Ivo JahelkaJaký je vůbec váš typický klient? VIP, nebo ten soused, co mu vadí túje?

Typický klient je někdo, kdo přijde z ulice, soused odněkud z Českých Velenic a začne mi vyprávět, že potřebuje vrátit těch 15 metrů pozemku, které mu někdo sebral. Žádní VIP mě neoslovují.

Zastupoval jste ovšem i školu z Cizkrajova…

…hm, v té smutné kauze.

…hrozilo jí, že bude muset v případě Filipa, který ochrnul na školním výletě, zaplatit odškodné 15 milionů. Jak se na případ zpětně díváte?

To bylo jednoduché v tom, že jsem byl na straně, která spor prohraje. Šance školy byly nulové, šlo pouze o to, dohodnout se s protistranou na výši odškodnění. Právně to byla kauza jednoznačná a jednoduchá, lidsky smutná, hrozná, absolvoval jsem dvě jednání, kam Filipa přivezli…

Kromě folku a advokacie k vám ještě patří tenis. Předpokládám, že wimbledonské tažení Petry Kvitové jste prožíval intenzivně.

Prožíval. Líp než v letošním finále nikdy nehrála. Když vyhrála Wimbledon poprvé, následovalo období absolutního útlumu a trvalo dlouho, než se z něho vyhrabala. Doufejme, že teď to bude jiné. Jsem na ni hrdý a pokud dnes zaznívá, že má být zbavena občanství, tak je asi opravdu třeba jít do veřejného prostoru.

Čí cenný skalp máte z tenisu vy?

Můj písničkářský vzor byla ze začátku dvojice Paleček Janík, vzhlížel jsem k nim jako ke svým bohům. Pak jsem se s nimi na Portách seznámil a zjistil, že Mirek Paleček také hraje tenis, a velmi dobře. Začali jsme spolu hrát a já od něho ze začátku dostával strašné nášupy. Ale začalo se to obracet a teď už nad ním jenom vyhrávám. Je můj písničkářský vzor, kolega na pódiu, tenisový partner a jeho skalp považuji za velmi cenný.

Šedesátiny tedy oslavíte tenisem?

V pátek jedu k soudu do Budějovic, kde mám od dvou hodin velice komplikovanou věc, nemajetková újma, smrtelná dopravní nehoda. Ještě jsem měl mít večer koncert, ale nepodařilo se to domuvit. Půjdu nepochybně na tenis, pozvu rodiče. Dar ale žádný nechci, já totiž výročí nesnáším a všem říkám: kdo mě chce naštvat, ať mi něco dá.

Máte na 60. narozeniny po ruce nějaké ze čtyřverší, která občas píšete?

Každý den si budu opakovat: Když je doba rozevlátá, zastav se a stůj, jsou tu zlatá šedesátá, a to je čas tvůj!

Autor: Václav Koblenc

18.7.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Trump šel na kostýmovou party Padouši a hrdinové sám za sebe

New York - Budoucí americký prezident Donald Trump se v sobotu večer zúčastnil kostýmové party, kterou pořádali největší sponzoři jeho volební kampaně, rodina finančníka Roberta Mercera. Na tradiční akci nazvanou Villains and Heroes (Padouši a hrdinové) přišel ale Trump v tmavém obleku. Zatímco šéfka jeho volební kampaně Kellyane Conwayová šla za Supermanku, on šel prý sám za sebe. Informoval o tom server Politico.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies