VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fotografka Eliška Blažková: Izrael by mohl být mým domovem

Třebíč /ROZHOVOR/ - Začalo to fotografováním židovské čtvrti. Když poprvé stiskla spoušť fotoaparátu kdesi v křivolaké uličce bývalého ghetta, počala se odvíjet nit, která fotografku Elišku Blažkovou přivedla až do Izraele. Tam dnes žije a fotí obyvatele židovského státu. Jak, přestaví v třebíčské Zadní synagoze na své autorské výstavě.

12.4.2012
SDÍLEJ:

Eliška Blažková.Foto: archiv Elišky Blažkové

Říkáte, že jste prostřednictvím fotografií chtěla vrátit zaniklý život do židovské čtvrti.

Ano. Před dvěma roky jsem se snažila stopy původních obyvatel v židovské čtvrti nalézt. Zůstaly tam ve fragmentech, ty se dnes překrývají stavebními úpravami, které já nemůžu vidět. Něco jsem tehdy našla, ale pořád mi tam ale chyběl život. Proto jsem odjela od Izraele, abych ho zpátky přinesla.

Zaměřila jste se na ortodoxní židovskou skupinu, což je asi pro fotografa to nejtěžší.

Říkali mi, že je to dokonce nemožné a nereálné. Že pro ženu nežidovku to může být i nebezpečné, ať se do toho vůbec nepouštím. Jak ale vidíte, šlo to. Těžce, ale šlo.

Kterého snímku si ceníte nejvíc?

Cením si fotek, které jsem pořídila poslední týden, kdy jsem se dostala do ultraortodoxní rodiny. Otec rodiny, který mne tam vzal, porušil všechna jejich pravidla a práva. Už jen tím, že se mnou seděl v obýváku, pil se mnou kafe a díval se mi do očí.

Jak se vám to podařilo?

Prostě jsem mu řekla, že ho chci fotit. Vysvětlila mu proč, a on souhlasil. Toho si vážím nejvíc.

V Izraeli částečně pobýváte. Jak se vám tam žije?

Není to tak úplně jednoduché, protože nejsem Židovka. Nemám tam taková privilegia, jako místní. Dívají se na mne jinak. Devadesát procent lidí, které tam potkám, se mne nezeptá na jméno. Ptají se, zda jsem Židovka. To je pro ně směrodatné. Přítel je Žid, část jeho rodiny je ortodoxní a dokud nebudu konvertovat, tak mne úplně nepřijmou. A to se asi nestane, protože mě nikdo nemůže říkat, co musím udělat. To musí přijít přirozeně samo.

Takže se to ve vás nejspíš trochu pere.

Trochu ano. Mám židovskou kulturu ráda, o tohle náboženství se zajímám, ale zatím nemám pocit, že bych měla být jednou z nich.

Vracíte se tam?

V létě. Chci si tam najít práci. Mám pocit, že tam patřím. Přestože v Izraeli mám život mnohem těžší než tady, získala jsem tam po létech životní energii a nadšení do všeho, co dělám. Nedokážu vysvětlit proč. Byla jsem na spoustě krásných míst na celém světě. Izrael je ale zem, o které si troufnu říct, že vedle České republiky by mohla být mým domovem.

Autor: Luděk Mahel

12.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

Auta OBSE, Ukrajina
AKTUALIZOVÁNO
50 9

Auto mise OBSE na Ukrajině najelo na minu. Řídil Čech. Jeden mrtvý

S prezidentem je spokojena více než polovina Čechů, tvrdí průzkum

S prací prezidenta republiky jako instituce je spokojeno 57 procent Čechů. Podle nadpoloviční většiny lidí Miloš Zeman plní předvolební sliby a je prezidentem všech občanů. O tom, že Zeman vytváří dobrý obraz Česka v zahraničí, je přesvědčeno 42 procent občanů. Vyplývá to z průzkumu veřejného mínění, který provedla agentura Kantar.

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

Po uzavření intervencí se mezi politiky i byznysmeny otevírá otázka přijetí eura. Je prioritou i pro Svaz průmyslu a dopravy. Česko se při svém vstupu do EU zavázalo euro přijmout. Proti zavedení evropské měny je ministr financí Andrej Babiš.

Rektora ČVUT chtějí senátoři odvolat, ohradil se proti nim

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies