VYBERTE SI REGION

Jak se stěhuje poklad: Europa Jagellonica míří do Varšavy

Kutná Hora /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Jedinečná, skvostná, inspirující, ale také nákladná a náročná. Taková byla a je výstava Europa Jagellonica, kterou po dobu čtyř měsíců hostila Galerie Středočeského kraje v Jezuitské koleji v Kutné Hoře. Právě v těchto dnech se část historicky nesmírně cenných exponátů stěhuje na další „štaci" výstavního projektu do Varšavy a část se vrací svým majitelům. Jak se několik stovek uměleckých děl zabezpečuje, balí a přepravuje, nastínila Lucie Šafaříková z produkčního týmu výstavy.

6.10.2012
SDÍLEJ:

Stěhování exponátů výstavy Europa Jagellonica v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře. 3. 10. 2012Foto: DENÍK/ Martin Vaněk

Co se teď kolem nás ve výstavních prostorách Europy Jagellonicy právě děje?
Přijeli kurýři ze Slovenska a začínají balit věci od slovenských zapůjčitelů, což je celkem třináct větších obrazů a plastik.

To si majitelé exponátů dohlíží na transport osobně?
Zapůjčitelé, až na výjimky, vyšlou zástupce, nebo pověří restaurátora, který dohlíží na balení exponátu. Zároveň musí být přítomen restaurátor za vypůjčitele, což v tomto případě znamená za Galerii Středočeského kraje.

Co všechno na exponátu restaurátoři kontrolují, dohlíží i na stav exponátu?
Kontroluje se, zda nedošlo k nějakým změnám, či poškození. K tomu existují podrobně zpracované zprávy o stavu dané věci spolu s fotografiemi, kde jsou označena veškerá poškození. Své materiály si restaurátoři navzájem porovnají a zkontrolují. Podpisem potvrdí, že je věc v pořádku a může být zabalena do bedny.

Jak se balí například takto vzácné obrazy?
Jsou na to speciální materiály. Všechno se balí do nekyselých papírů. A využíváme speciální látky, poměrně drahé, říká se tomu tyvek. Poté se díla vkládají do speciálních beden, jejichž vnitřek je připraven přesně na míru daného díla. Jinak samozřejmě pro uložení do bedny platí, že čím menší kontakt toho díla s okolím, tím je to pro něj bezpečnější.

Už od pohledu se ale asi nejedná o běžné dřevěné bedny. Jsou něčím speciální?
To, co tady vidíte, jsou takzvané klima bedny. Obsahují speciální izolaci. Bedny se na místo stěhování přivezou dvacet čtyři hodin před tím, než se díla začnou balit. Dojde k tomu, že bedny do sebe „natáhnou" klima místa, kde je exponát uložen. Tady je například přesně nastavená 
vlhkost a teplota. Konkrétně dvaapadesátiprocentní vlhkost, teplota dvacet stupňů a speciální světelné podmínky. Světla v sobě nemají žádné UV záření, protože UV záření poškozuje barvy.

Představuje změna těchto parametrů pro exponáty velké riziko?
Nejvíce mohou uškodit náhlé změny. Nejcitlivější jsou listiny a pergameny. Většina listin a pergamenů byla transportována hned v ten první den po výstavě. Nejméně citlivé na klima je zlato. Dřevěné exponáty jsou zase nejvíce choulostivé na změny vlhkosti. Poškozuje je velké sucho, kdy hrozí, že plastika může prasknout.

Jak náročný je samotný transport?
Transport provádí specializovaná firma, v tomto případě Kunsttrans. Exponáty povezou nákladní auta, přičemž se jedná o auta vybavená vzduchotechnikou a silně odpružená. Tento náročný transport je také tou nejdražší položkou v rozpočtu celé výstavy. V tomto případě se jedná zhruba o dvanáct milionů korun. Další velkou položkou je pojištění, protože hodnota vystavených exponátů je mimořádná. Samozřejmě, když se dělají výstavy s exponáty z mladšího období, tak ty pojistné hodnoty tam nejsou tak vysoké. Nyní jen pojistka stála kolem čtyř milionů korun.

Když hovoříte o pojištění vystavených exponátů, co jejich bezpečnost. Jaké je zajištění proti krádeži?
Záleží na požadavcích majitele díla. Občas se stane, tady se to nestalo, že požadují doprovod policie nebo bezpečnostní služby. Což, když se půjčují exponáty mezinárodně, tak je poměrně složité. Jinak doprovod policie je v posledních letech hodně módní záležitost. Myslím si, že se to dělá spíše pro zviditelnění akce a výstavy. Pro samotný exponát je totiž nejlepší, když se neví, že se zrovna přepravuje. S policií se udělá humbuk a lidé si řeknou, tam v té dodávce vezou poklad.

A jak je zabezpečen poklad 
v GASKu?
Co se bezpečnosti týká, tak tady jsou bezpečnostní parametry na špičkové úrovni. Vše je pod čtyřiadvacetihodinovým dozorem. Když si zapůjčitel přeje, ale dává se to i tam, kde jsou díla mimořádně cenná, tak jsou umísťována předmětová čidla. Magnetické čidlo, které reaguje na pohyb. Když by s tím někdo pohnul, tak to začne houkat na velíně a na policii.

Ale krádeže uměleckých děl nejsou zrovna běžné.
Ono je to v podstatě neprodejné. Věcí z gotiky na takto špičkové úrovni jsou stovky po celém světě. Žádné další se už neobjeví a až na drobné výjimky jsou všechny zpracované v katalozích a odborné literatuře. Je to neprodejná věc.

Měl nějaký zapůjčitel výjimečné požadavky, ať už se bezpečnosti nebo dopravy týká?
Speciální mimořádné požadavky nikdo neměl. Jen jsme pro vysoké nároky na zabezpečení a transport díla museli odmítnou zápůjčku jednoho poháru z kremelského muzea z Ruska. Ty nároky byly tak veliké, že jen na zapůjčení jednoho poháru, byť zápůjčka byla zadarmo, bychom museli vynaložit asi tři sta tisíc korun. Museli jsme poděkovat a zápůjčku odmítnout, protože ne všechno rozpočet výstavy unese.

A co tak výjimečného Rusové požadovali?
Chtěli kontroly prostoru galerie před tím, než se začne výstava vůbec stavět, extra místo v business třídě v letadle, vznesli požadavek na pětihvězdičkové hotely pro doprovod v poměrně velké šíři, což se mělo opakovat třikrát. Tak jsme řekli, že je to mnoho.

Transport kterého díla byl a bude nejkomplikovanější?
Nejkomplikovanější je vždy transport těžších exponátů. Ze správy Pražského hradu je zapůjčený tympanon, kamenný, z opuky, který váží tři tuny a ještě je po restaurování, které nebylo úplně vydařené. To se stěhovalo jeřáby velmi složitě. Svařoval se na to velký těžký transportní rám.

Kolik lidí teď na demontáži výstavy pracuje?
Asi patnáct. Máme v týmu restaurátory, kteří mají vždy specializaci na určitý materiál. Takže je tady restaurátor na textil, na kovy, na papír, listiny a knihy, restaurátor na deskové obrazy a na plastiky. Čtyři lidé jsou v instalační skupině, což jsou také restaurátoři, profesí, protože to musí dělat odborníci. Vyžaduje to určitou obezřetnost a je potřeba vědět, že se plastika nesmí chytat do rukou a podobně. Je to věc praxe a zkušenosti. Z transu je tady asi pět lidí. Má úloha je určit, co se zrovna bude balit, že je potřeba, aby u toho stál ten, ten a ten, a připravit bednu, zkoordinovat to. Jsou to dva tisíce metrů čtverečních, takže se tady naběháme docela dost.

V čem je tato výstava výjimečná?
Liší se v počtu zapůjčitelů. Je to něco neopakovatelného, protože jich je sto čtyřicet pět, což je mimořádné číslo. Na jednoho zapůjčitele vychází jedna celá dva exponátu a tím je ta výstava unikátní a luxusní. Mimořádná je i tím, že se hodně věcí půjčovalo přímo z kostelů, což není zrovna obvyklé. Muzea, větší instituce s exponáty umí nějak zacházet, není problém smlouva, pojištění, protože si samy půjčují. Ale dojednat něco s farářem z východního Slovenska, udělat k tomu veškerou administrativu, to je velký výkon. A přesvědčit ho, že mu to vezmete z oltáře, to je snad ještě těžší. Autor výstavy pan Fajt objížděl kostelíky a připravoval výstavu asi deset let. Jedná se o mimořádný projekt.

Autor: Martin Vaněk

6.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čeští vědci přišli na to, proč někteří lidé marodí častěji

Brno – Proč jsou někteří lidé náchylnější k infekcím a alergiím? Na tuto otázku možná našli odpověď vědci z Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Polský nejvyšší soud odmítl vydání Polanského do USA

Varšava - Polský nejvyšší soud dnes odmítl žádost o vydání světově uznávaného režiséra Romana Polanského do USA, kde mu hrozí trest kvůli sexu s nezletilou dívkou. Soudci zamítli stížnost podanou generálním prokurátorem a potvrdili verdikt soudu nižší instance. Dnešní rozhodnutí je konečné a není proti němu odvolání, informovala agentura PAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies