Architektovy nejvýznamnější realizace stojí v Británii. Jeho stavby jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly organické tvary v přírodě pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí šupiny, pro což se vžilo anglické slovo blob (kapka či hrudka). Nejinak tomu bylo i se slavným obchodním domem Selfridges v Birminghamu, jakýmsi lesklým „pásovcem" tvořeným 20 000 hliníkovými terči, který doslova oživil do té doby šedivé město. Kromě Selfridges se proslavil třeba novinářskou tribunou na londýnském kriketovém stadionu Lord´s, za kterou byl v roce 1999 oceněn prestižní Stirlingovou cenou.

Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems, které v Londýně založil, se Kaplický snažil změnit tradiční pojetí architektury, používal nezvyklé materiály, dbal na ekologii, na využití přírodní energie a přirozeného světla. K posledním zakázkám studia patřil projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum Enza Ferrariho v Modeně, které bylo otevřeno až po Kaplického smrti v březnu 2012.

Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v umělecké rodině jeho otec byl malíř, sochař a architekt, matka kreslířka. V Praze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a poté krátce působil na volné noze. Před svojí emigrací v roce 1968 se podílel na rodinném domě v Braníku a rampě k vile scenáristy Jaroslava Dietla.

S Kaplickým léta spolupracovala jeho první žena, architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa. Dceru Johanku mu v den jeho náhlého skonu porodila o 41 let mladší druhá manželka Eliška Kaplicky Fuchsová.

Fotografie prací architekta Jana Kaplického najdete ZDE