Tak zpracovává i téma proměny práce a volného času, kterým se začal zabývat při doktorandském studiu na Akademii výtvarných umění. Své instalace kombinuje s literárním výstupem či filmovým záznamem. Tyto konstrukce v posledních letech navíc většinou aktivně pracují s divákem.

Čtěte také: V Tokiu začala výstava Muchovy Slovanské epopeje

Skála zúročil svůj zájem o prvorepublikové divadelní spolky 

Skálovo zkoumání a definování pracovních i volnočasových aktivit se stále více promítá do jeho osobního života. Sám sebe používá jako jeden z možných testovacích vzorků, řekla kurátorka výstavy Tereza Velíková.

V jednom z vystavených cyklů fotografií Skála zúročil svůj zájem o divadelní dělnické spolky první republiky, které s oblibou v rámci proletářského a agitačního divadla využívaly žánr živého obrazu. Skála sice zaranžoval daleko jednodušší výjev, podle kurátorky je však ve své nadreálnosti podobně intenzivní.

Umělec kombinuje videa a literární texty

Druhý cyklus pracuje se sebemotivačními hesly. Tyto direktivní nápisy zároveň odkazují na svou vlastní pomíjivost, když jsou psány křídou na omyvatelné tabuli.
Jiří Skála dostal Cenu Jindřicha Chalupeckého v roce 2009 jako její 20. laureát.

Mezinárodní porota ocenila jeho soustředěný a důsledný konceptuální přístup. Autor podle porotců dokáže tematizovat osobní vztahy i analyzovat celospolečenské vazby - jak dokládá i současná výstava. I ve výstavě, s níž se zúčastnil finále Chalupeckého ceny, kombinoval videa a literární texty a předvedl své jazykové a filozoficko-umělecké experimenty. Jedno z videí, která přesvědčila porotu, například ukazuje akci, při níž dva lidé čtou dvojkový kód fotografie lidských úst, přičemž nula je zaměněna za ne a jednička za ano.