VYBERTE SI REGION

Jsem mistr světa ve skládání ledniček, pobavil Havel sestru boromejku

Třeboň /FOTOGALERIE/ - Tomki Němec i jedna ze sester boromejek vzpomínali v Třeboni odlehčeně a jen mírně sentimentálně na Václava Havla… Když v 50. letech hrál jako voják v budějovických kasárnách divadlo, hlavní důvod měl prozaický – jako umělec se mohl trochu ulít. Především  s úsměvem se tak o pátečním večeru vzpomínalo v třeboňském divadle na prezidenta Václava Havla. Škoda, že sál se příliš nezaplnil, protože režisér Andrej Krob, fotograf Tomki Němec i jedna ze sester boromejek kreslili z jeviště obraz exprezidenta s lehkostí a vtipem, sentimentem se šetřilo.

27.2.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií
Na Václava Havla se vzpomínalo 24. února v třeboňském divadle. Na snímku projekce fotografií Tomkiho Němce.

Na Václava Havla se vzpomínalo 24. února v třeboňském divadle. Na snímku projekce fotografií Tomkiho Němce.Foto: Deník/ Václav Pancer

Moderátorka večera Mária Pfeiferová, která tři roky pracovala v Havlově tiskovém oddělení, zprostředkovala jeho hlas díky rozhovoru, jejž s ním vedla v den jeho 75. narozenin. Prezident v něm zmiňuje, že jižní Čechy zná hlavně z dob vojny. Měl zdejší „krásný“ kraj rád. Pobavil pasáží o divadle, které hrával v Budějovicích jako voják.

„Bylo to takové, jako všechno v mém životě, trošku absurdní. Dělali jsme divadlo hlavně proto, že z toho plynuly výhody. Tehdy se hodně podporovala kulturní činnost v armádě,  a abychom mohli zkoušet, měli jsme určité úlevy z výcviku,“vyprávěl Havel.

Zinscenovali tenkrát Zářijové noci od Pavla Kohouta, pak sami napsali hru pro 15 postav – chtěli, aby mělo výhody co nejvíc kamarádů. „Zvítězili jsme v různých soutěžích, ale v celoarmádní nás odhalili, že si z toho děláme srandu,“ líčil ze záznamu Václav Havel.

Na jednoho Vaňka tři sládkové

Z časů, kdy Havel žil jako člen 15. ženijního praporu v kasárnách na Mariánském náměstí, má první vzpomínky i Andrej Krob. Živě si vybavil, jak při zimním cvičení na Boubíně musel mrznout venku, zatímco Havla poslali do vytopeného auta, aby psal scénář kulturního pořadu. „To vychcávání s vojnou se mu docela dařilo,“ glosoval Krob.

S prezidentem se sblížil v Divadle Na Zábradlí. Za pár let se stali sousedy na Hrádečku a v roce 1976 tam ve stodole poprvé zinscenoval Audienci ve svérázném tvaru: na jednoho Vaňka to zkoušeli tři sládkové. „To nebyl samoúčelný vtípek: zažili jsme výslechy, kde člověk seděl šest hodin a vyšetřovatelé se střídali, zatímco Vaňkové byli pořád stejní…,“ vysvětloval Krob.

Audienci pak dva herci z Divadla Na tahu předvedli naživo. Na scéně se záchodem, stolem s lahváči a pivními bednami si divák připomněl věty jako Nebuďte smutnej nebo To jsou paradoxy. Nejvíc se tleskalo Karlu Besedovi v roli sládka, když do sebe naklopil pivo na ex.

Koukal do země a vyplazoval jazyk

Milý tón udržel poté i Tomki Němec, jeden z Havlových fotografů. V černém tričku s nápisem I love VH promítal v Besedě snímky a předtím přiblížil, jak se prezident v prvních letech své funkce fotil. „Strašně špatně: koukal do země, otáčel se a vyplazoval jazyk,“ popisoval Němec, pro něhož představuje jednu z ikonických fotografií ta, na níž VH odchází k Atlantiku. Snímek plný samoty…

K sérii 'vtipných historek' měl ale třeboňský večer, zaplaťpánbůh, daleko. Karel Schwarzenberg zdůraznil, že je krásné, kolik lidí přišlo na pohřeb, ale bojí se, abychom nezapomněli na Havlovo poselství. Jiří Šesták, šéf Jihočeského divadla, četl z prezidentových textů, ať už cílily na ekologii nebo na prohnilý systém jako Moc bezmocných, při níž mrazilo, jak je text z roku 1978 bohužel aktuální.

Šesták ale také přidal sympatickou črtu. V roce 1989 nasadil na repertoár Asanaci, jenže publikum ji odzívlo a on se pak zdráhal uvádět další Havlovy hry. Pocit dluhu smazal až s Odcházením, na jehož jihočeskou premiéru dorazil i VH. „V klubu zůstal do půl šesté ráno. Po čase, když jsme se potkali, se mě ptal: Bylo všechno v pořádku? Ukázal se jako člověk,“ ocenil prezidenta ředitel divadla Šesták.

Kapr pro Havla od starosty Třeboně

V podobném duchu mluvili i místní politici. Bývalé starostce Libuši Kotilové připomínal Havel při porevoluční návštěvě Třeboně jejího otce. „Menší vitální chlapík, optimistický, živě se zajímal o všechno,“ sáhla do vzpomínek. Dnešní starosta Jiří Houdek zmínil, že Havlovi od roku 1996 vozili kapra, a připojil zážitek z období, kdy se Havel léčil v tamních lázních.  Po jedné večeři si chtěl dát panáka. „Paní Dáša ho velice hlídala, tak mu říká: To nesmíš! Jenže on se nedal: Ale já chci!“

Závěr patřil Angelice Pintířové, jedné z boromejek, jež se o Havla staraly poslední měsíce na Hrádečku. Ale i ona se ve svých slovech oprostila od patosu. V srdci ho má jako prostého člověka, obklopeného starými věcmi – na chalupě měl stejný stůl, jaký si pamatovala z fotografií v 70. letech.

Pistolníci vozili nákupy

„Když jsem chtěla upéct štrúdl, musela jsem zatopit v kamnech. Cítily jsme se jako rovné s rovným,“ vyprávěla a doplnila historku, ilustrující Havlův smysl pro humor. „Pistolníci přivezli nákup, tak jsem ho chtěla uklidit. Jenže on povídá: Já si myslím, že jsem mistr světa ve skládání ledniček.“

Publikum odcházelo spokojené i zamyšlené. Tomáš Imrich ze Suchdola ocenil komentář k Moci bezmocných. „I dnes hrajeme různé hry,“ hodnotil 30letý muž, který se zbytečně bál, že večer bude sentimentální, stejně jako 42letá Radka Pithartová z Lutové. „Bylo to přirozené. Hodně jsem vzpomínala při Audienci, v níž stále nacházím nové věci. A dost se mi líbilo povídání sestry Angeliky,“ shrnula.

Byl to prostě Havlův večer se vším všudy. I s těmi paradoxy. Kapela, která prokládala mluvené slovo, chtěla původně zahrát jako poslední píseň s názvem Zubatá…

Autor: Václav Koblenc

27.2.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies