Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsme první generace vychovaná do světa, který vlastně neexistuje

Praha 1 /ROZHOVOR/ - Miloš Říha a Michelle Losekoot. On občas pokuřuje dýmku, ona si často zapálí cigaretu. On je devětadvacetiletý ředitel Skautského institutu, ona sedmadvacetiletá kreativní žena, která se živí vytvářením textů pro sociální sítě a sem tam si napíše nějakou knížku. Ti dva spolu napsali společně román Setkávání.

13.2.2014 1
SDÍLEJ:

„Dvojčata? To nejsme. Ale čtenáři, kteří na internetu četli náš román, nám říkali, že vypadáme podobně. Je pravda, že máme oba takové zvláštní vlasy,“ směje se Michelle Losekoot, která našla 
v Miloši Říhovi, spoluautorovi románu Setkávání, kamaráda.Foto: DENÍK/Veronika Cézová

On jako Hynek, ona jako Ester. Za měsíc. A než začali psát, vůbec se neznali…

Jak jste se dali dohromady?

Michelle: Oslovila nás společnost Microsoft s tím, že hledá dva autory, kteří společně budou vytvářet román, kteří budou schopní pomocí jednotlivých příspěvků vytvářet příběh tak, aby z toho vzniklo něco smysluplného. Abychom byli schopni zaznamenat i příběh nad příběhem tedy to, co se dělo mezi tím vytvářením fiktivních postav Ester a Hynka. Zajímavé bylo tvořit příběh, měli jsme okamžitou zpětnou vazbu od čtenářů, kteří viděli na internetu, jak příběh vzniká.

Miloš: Neměli jsme příběh vymyšlený, ale od začátku jsme chtěli, aby na konci byl příběh nad příběhem. Chtěli jsme, aby tam byly promítnuté i naše postavy.

Vybavíte si úplné začátky románu? Kdo stál za prvními písmenky?

Miloš: První kapitolu jsem psal já, takže si moc dobře pamatuji, jak to vznikalo. (smích) Seděl jsem v kavárně a vůbec jsem nevěděl, jak začít. Pak tam ale přišla nějaká batikovaná holka a vznikla první dějová zápletka.

Takže jste seděl v kavárně, přišel nápad a …

Miloš: Přesně tak. Představoval jsem si, co by asi kluk, kterému je taky necelých třicet let, dělal v té kavárně. Sám. Na co by tam asi mohl čekat. A tu kavárnu jsem si postupně začal zabydlovat. Takže postava Hynka začala růst v jedné kavárně v Holešovicích, kde jsem si spokojeně pokuřoval dýmku.

A tam někde bydlíte?

Miloš: Právě že ne. Měl jsem tam zrovna nedaleko pracovní schůzku. Po cestě jsem měl asi hodinu čas, sedl jsem si a psal. A v podobném duchu vznikaly i další kapitoly psali jsme je s Míšou po nocích, v hodinových pauzách… zkrátka při naší normální práci. Nebylo to tak, že bychom na měsíc vypnuli a psali jen román.

Román Setkávání je raritou v tom, že není v knižní podobě, ale může si ho přečíst kdokoliv na internetu. Ani technologie, pomocí které jste Setkávání psali, není běžná…

Michelle: Cloud je technologie, kterou máte v internetovém prostoru jako jeden dokument, místo, ke kterému má více lidí přístup. V reálném čase jsme se k tomu připojovali, a kdokoli tam něco z nás vytvořil, ten druhý to viděl hned na své obrazovce počítače. Je to v podstatě Word, ke kterému má ale přístup více lidí.

Miloš: Nejlépe si to lze asi představit, jako byste tady měla čistý papír a s někým ho dohromady zaplňovala. Ale s tím, že toto bylo na internetu a k tomu čistému papíru se dostanete odkudkoliv a nemusíme být ani spolu.

Když jste tedy neseděli spolu u jednoho stolu, ani u jednoho počítače, jak jste se domlouvali na tom, kdo co bude psát, kam bude román směřovat?

Michelle: To bylo právě to těžké. Protože jak jsme oba dost zaneprázdnění, tak jsem Milošovi napsala na Skype třeba zprávu typu: Dopsala jsem Ester, jdi do toho. A ten druhý si to musel napasovat do svého denního programu. Protože kdybych dostala zadání, abych napsala čtyřicet stránek románu a měla na to měsíc, pravděpodobně to udělám ten poslední víkend, od rána do noci, ale napíši to. Ale tím, že to na sebe muselo navazovat a vycházelo to v reálném čase, každá kapitola byla zveřejněná na Facebooku, naši čtenáři na to čekali a muselo to být vždy do druhého dne…

Miloš: Ale bylo úžasné sledovat, jak Míša psala nějakou větu, a já viděl, ač jsem seděl na opačné straně Prahy, jak se jí posouvá kurzor na obrazovce.

Michelle: A taky jsme si navzájem promazávali texty…

Miloš: A já jí na to psal, že si snad sakra dělá srandu. Akorát jsem to psal trošku peprnějším způsobem (smích) Ale bylo úžasné sledovat tu tvůrčí energii, která se v jednu chvíli spojila.

Román Setkávání od Miloše Říhy a Michelle Losekoot.Mluvíte o tom, že čtenáři na internetu čekali na vaši každou kapitolu. Byli spokojení, nebo vás za něco v průběhu psaní kritizovali?

Michelle: Mysleli jsme si, že internet bude v tomto případě nehostinný…

Miloš: … že ty reakce budou zlé, stejně jako jsou kolikrát reakce třeba na Facebooku. Ale byli jsme mile překvapení.

Michelle: Lidé začali román sdílet, stahovat si do svých čteček.

Miloš: A říkali nám, že jsme jak dvojčata. Že vypadáme podobně.

Michelle: To je asi podle toho, jak se vždycky učešeme. (smích) Oba dva máme takové zvláštní vlasy.

Hlavními hrdiny jsou Ester a Hynek. To byl záměr přijít s těmito netradičními jmény?

Michelle: Asi čtrnáct dní před tím, než jsme začali psát, jsme si spolu v kavárně rozmýšleli, která jsou taková dvě nejtypičtější jména, která odrážejí naši generaci. A za holky je to určitě v tom digitálním světě hipsterka (výraz pro člověka, který se snaží jít proti proudu, pozn. redakce), která ujíždí na tom, co je hezké, co by se mělo nosit… Udělala jsem z ní grafičku, která je ve vztahu, ale není v něm úplně šťastná. A celé jí to nabourá mladý Hynek.

Miloš: Ústředním motivem pro psaní románu byl život singles lidí, kteří jsou v jistém smyslu osamělí. A v nějakém momentu se rozhodli nežít ty hluboké vztahy, protože by je to hrozně zavazovalo. Ale po čase se to zlomí k tomu, že se vlastně bojí. Román je tedy částečně o strachu. O strachu prožívat hluboký vztah, za někoho převzít zodpovědnost, na někoho se spolehnout.

Kopíruje tento námět i vaše životy? Jste singles?

(oba se smějí) Miloš: Já ne, já jsem ženatý. Takže pro mě toto téma bylo právě zajímavé uchopit sociologicky tedy jako obor, který právě studuji. Já ale to, že je někdo singles, nepovažuji za nějakou úchylku, za něco špatného. Jenom mi to připadá jako fenomén současnosti, který by byl třeba před sto lety nemyslitelný. Dříve si člověk musel někoho vzít, ti dva na sobě byli existenciálně odkázaní, sami by v tom světě nepřežili. A dnes žijeme poprvé v době, kdy je to možné.

Michelle: Zajímavé to bylo i pro mě, ale z jiného pohledu. Já ve společnosti singles žiji. Je mi tedy život Ester dost blízký.

Miloš: Tlakem doby, kultem krásy… tím se tlačí vlastně i na ty, kteří žijí v hlubokých vztazích. Singles tedy podle mě neznamená jen žít sám, rozhodnout se, ale je to o určitém stylu prožívání. Je to také o dnešní nejistotě. Když je člověku osmnáct, nerozhodne se pro to, co bude dělat celý život, protože velmi pravděpodobně budou za pět let zaměstnání, která dnes ještě ani nikdo nezná. Ze všeho nejvíce se tedy člověk musí umět stále učit. A ta nejistota zasahuje i vztahy.

Michelle, vy jste si dobrovolně vybrala, že se zařadíte do škatulky singles?

Michelle: Hodně často slýchám klišé, že jsou kreativci singles. Ale podle mě je jedno, jestli se bavíme o kreativci nebo prodavačce v supermarketu. Jsme totiž první generace vychovaná do světa, který vlastně neexistuje. Máme od rodičů nasazené zatahuj si žaluzie, nevybočuj z řady, nedělej hlavně žádné haló a nehas, co tě nepálí. Generace našich rodičů nám dala obrovskou svobodu jako balík, ale nikdo nám k ní nedal manuál. Třeba v otázce, jak fungují vztahy… Protože většina našich rodičů se nerozešla, nejsou schopní nám poradit po rozchodu, nebo jak se pracuje na volné noze… A my si to proto musíme vydupat sami. Stylem: pád, zvednutí, pád… Tím, že se člověk teprve učí sám žít s tou svobodou, vztahy jsou odsunuté na druhou kolej.

Miloš: Zhroutil se tu režim a najednou jsou lidé strašně fascinovaní tím, co můžou. A to, co můžou, se pořád rozšiřuje. Podle mě tedy stále hledáme to, že svoboda neznamená mít co nejvíce možností, které můžu, protože pak ve skutečnosti žádnou nevyužiji. Svoboda znamená možnost se rozhodnout. A vztah je to bojiště, kde se to odehrává. Není to přeci o tom, že každý den můžu něco jiného.

Chce tedy vůbec dnešní generace jistoty?

Michelle: To, že si vyberete jednoho partnera a budete s ním žít, budete mít jednu práci, k ní vázané dluhy… To je omezující. My ty jistoty nemáme. Ale ani je nechceme mít, protože nám přijde, že jakákoliv jistota je velké omezení a bere nám všechny další možnosti. A z toho vznikla celá generace singles.

Miloš: Jinak řečeno nechci tou svojí volbou si omezit dalších strašně moc možností, které se přede mnou tyčí. Ale myslím si, že to je fikce.

Michelle: Na naší generaci je opravdu zajímavé, že jsme první generace, která si zvládá budovat intimitu bez fyzické blízkosti. Máme internet a tam máme na Facebooku spoustu přátel… A o tom je vlastně i celý román Setkávání. Jsou dva lidé, kteří se nikdy neviděli, ale jsou schopní přes tu zeď, která je chrání, online sdílet věci, o kterých neví ani žádný jejich blízký přítel. Protože je to bezpečné. Zkrátka to, že dnes považujeme za bezpečné něco, co vůbec neznáme… To je fascinující.

Jak vznikal román SetkáváníS nápadem napsat román po internetu přišla společnost Microsoft ve spolupráci s agenturou Wunderman. Oběma autorům, Michelle a Milošovi, poskytl Microsoft dotykové tablety s Windows 8, software Office 365 a prostor na síťovém úložišti SkyDrive. Jejich psaní navíc zájemci mohli sledovat v reálném čase.

Román Setkávání psali autoři Michelle Losekoot (alias Ester) a Miloš Říha (alias Hynek) po kavárnách, kde za měsíc tvoření vypili nespočet hrnků kávy, hovorem přes Skype strávili 191 minut a naťukali celkem 18 601 slov (104 635 znaků). 

Román Setkávání si můžete přečíst ZDE.

Autor: Veronika Cézová

13.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Setkání k zahájení senátní a komunální kampaně hnutí ANO za účasti předsedy hnutí Andreje Babiše a pražských kandidátů do zastupitelstva a Senátu proběhlo 1. září v Praze.
10

Kandidátky ANO: mandát nebude obhajovat třetina poslanců

Slovenská policie odevzdala nalezenou hotovost do Státní pokladny a její původ prověřuje.

Zapomnětlivý úředník s 300 tisíci eur přišel o funkci

Německo: Větší než malé množství otrávených vajec, 28 milionů v Dolním Sasku

Aféra s vejci obsahujícími jedovatou látku fipronil ani zdaleka nekončí. Deník Neue Osnabrücker Zeitung (NOZ) píše, že jen v Dolním Sasku bylo distribuováno 28,1 milionu jedovatých vajíček. Původní zjištění na začátku aféry hovořila o deseti milionech kontaminovaných vajec v celé Spolkové republice.

Okamura je nejvíce oblíbený politický předseda, druhý je Babiš

Největší oblibě se z 16 předsedů politických stran a hnutí těší šéf SPD Tomio Okamura následován Andrejem Babišem, stávající premiér Bohuslav Sobotka skončil až na sedmém místě. Vyplývá to ze srpnového průzkumu společnosti SANEP.

Zákon o kontrole veřejných financí Senát odmítl drtivou většinou

Senát drtivou většinou odmítl nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí, který měl podle vlády zjednodušit a harmonizovat kontroly ve veřejné správě. Podle senátorů by ale v praxi znamenal jen více byrokracie, a nikoliv efektivnější kontrolu. Normu tak bude muset znovu projednat Sněmovna, která může veto horní komory přehlasovat.

AKTUALIZOVÁNO

Prezident Zeman může obhajovat svůj post. Má více než 50 tisíc podpisů

Prezident Miloš Zeman má více než 59 tisíc podpisů pod petičními archy a může tak znovuobhajovat post hlavy státu. Předseda Zemanovy blízké Strany práv občanů Jan Veleba již minulý týden potvrdil, že hranice potřebných 50 tisíc podpisů byla překročena. Jeho žena prohlásila, že je na něho hrdá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení