„Kabala je hluboké, téměř nekonečné moře". A obdivovala moudrost rabínů z doby před 2000 lety. Pak všichni udělali hlouček, Terezka ho vodila od obrazu k obrazu a vysvětlovala. Protože každý z obrazů byl namalován na určité téma. Namalován a popsán. Celou modlitbou, nebo jen moudrem jednovětným. Kabalisté znali už tenkrát to, na co přišla věda až dnes. Rozuměli astrologii. Člověk je planetami předurčen a nic se s tím nedá dělat. Ve všem je hluboká symbolika. Hvězda Davidova se skládá ze dvou trojúhelníků. Trojúhelníky jsou mužský a ženský symbol.

Židovský svět je plný symbolů. Jedině judaismus je spojený se Zemí. Za bohem je další svět. Člověk může ovlivňovat Boha a naopak. Jednotlivá náboženství jsou okna, za nimi se sejdeme.

Zrcadlo je symbol sebepoznání.
Golem. Může člověk stvořit člověka? Je potřeba ho oživit. Šém. Pamatujme film s Werichem. Atd.

To byl jeden pohled na obrazy. Je i druhý možný. Nepachtit se za Kabalou. Jen se zaměřit na výtvarné dílo. Paní Zuzana umí. Ne, žádný polopatismus. Ani břízky, ani jeleni. Tvarů není mnoho a nejsou učesané. Jakoby nedotažené. Jen si domýšlej, diváku. Barvy ti pomůžou. I obyčejné písmo je výtvarné dílo. Vyber si, stačí část. Podivný pocit pěkna, moudra, poklidu. Často i málo má svůj smysl.

„Neumím tohle mluvení," řekla paní Zuzana a s potěšením ho přenechala Terezce. A ona sama? Spíš nenápadná. Štíhlá, úsměvná. Přijela s velkou rodinou. Mávla rukou do sálu. „Ty dlouhonohé dívky jsou dcery." Ale když dojde na malování, ne techniku, chytí se. „Když se to rozmydlí, je to expresivní."
Pak přiznala, že toho o kabale musela hodně nastudovat, aby dílo bylo takové, jaké přivezla do Jičína. Každý může poznávat do konce července v Židovské čp. 100.    Bohumír Procházka