„Při jedné z nich jsem uviděla kočárek velmi podobný tomu, jaký jsem měla já. Neodolala jsem a pustila se do jeho obnovy," vzpomíná na dobu před třiceti lety.

Před revolucí se sbírka rychle rozrůstala

O její zálibě se brzy dozvěděla celá rodina, od jejích členů pak další známí. „Šlo to strašně rychle. V osmdesátých letech se staré kočárky odkládaly a nebylo moc sběratelů, tak se má sbírka snadno rozrůstala."

Po revoluci se objevily burzy, kde paní Šormová nacházela další exponáty do své sbírky. Jsou mezi nimi skvosty z poslední třetiny devatenáctého století, období secese, první republiky a následných epoch. Sbírka končí v sedmdesátých letech dvacátého století a obsahuje i kolébky, které jsou z funkčního pohledu kočárkům příbuzné.

Sedmdesátka  exponátů z unikátní sbírky je v současnosti k vidění v domažlickém Muzeu Chodska (Chodském hradu). Příprava kočárků před zahájením výstavy není jednoduchou záležitostí.

Prázdný kočárek bych nevystavila

„Prázdný kočárek bych nevystavila. Je to citová záležitost. Chci vzbudit dojem, že jediné, co v něm chybí, je jen to plačící dítě," říká paní Miloslava. Proto téměř celý den před každou vernisáží tráví u žehlícího prkna, aby dala do parády všechny peřinky, polštářky a dečky.

Velkým pomocníkem jí byl při budování sbírky její manžel, který jí pomohl zejména s technickou úpravou kočárků. Mnohé z nich byly v žalostném stavu a jen díky společné práci manželů Šormových získaly znovu svěží vzhled.

Návštěvníci výstavy spatří mezi exponáty hlavně výrobky českých firem. Mnohé z nich byly vyhlášené i za hranicemi. Vedle kočárků Liberta a Bekari stojí produkty firem HIKO, Naether, Josef Rada a dalších. Zajímavost na závěr: K přepravě rozsáhlé expozice do dalšího města je zapotřebí kamion s přívěsem.