VYBERTE SI REGION

Korupci řešili již ve starém Egyptě, říká Vlastimil Vondruška

Jižní Čechy /ROZHOVOR/ - Známý spisovatel a historik pokřtil na jihu Čech román Msta písecké panny. V rozhovoru mluví o Oldřichovi z Chlumu, rytířích i fotbale…  V Rytířském sále se čtenářům podepisoval skoro hodinu. Má zaděláno na další bestseller. A klidně prozradí, o čem bude psát příště, krádeže nápadu se nebojí.

30.6.2013 1
SDÍLEJ:

Spisovatel Vlastimil Vondruška pokřtil v Písku román Msta písecké panny.Foto: Deník/ Martin Divíšek

„Já jsem přející. Navíc píšu tak rychle, že než by to sepsal někdo cizí, tak to mé bude na trhu," usmívá se 58letý Vlastimil Vondruška, jednička v českých knihovnách, který svůj nový román Msta písecké panny pokřtil v Písku přesně v místě, kam zasadil děj: v bývalém hradě, kde dnes sídlí Prácheňské muzeum.

Již při křtu jste zmínil, že jste zasadil román do Písku i na nátlak zdejší kulturní lobby. Tlačili hodně?
Téměř při každé besedě ve městě, které má historickou tradici, na mě naléhají, jestli by Oldřich z Chlumu nezavítal také k nim. Dokonce mi někde dají výpisy z kronik. Nicméně na to já neslyším, dám na imaginaci místa. Nejsem spisovatel 'na zakázku' – když mě město neosloví, nejsem schopen příběh do jeho hradeb umístit.

Ale Písek vás zjevně oslovil.
Písek miluju: Měsíc nad řekou je jedna z mých nejmilejších divadelních her. Jižní Čechy mám vůbec rád, mám představu, že v minulém životě jsem byl Petrem Vokem. Pro jeden díl z řady Život ve staletích jsem fotil fresky v Rytířském sále píseckého hradu a v té chvíli jsem ten příběh viděl. A když ho vidím, otevře se okno do minulosti a píšu.

Všiml jsem si, že před křtem jste komusi ukazoval model hradu.
Píšu sice imaginativně, příběh prožívám, na začátku si někdy ani nejsem jistý, kdo bude vrahem, ale vždy si naprosto precizně připravím reálie. V knížce vyprávím také 
o tom, jak našli u hradeb na malém dvorečku zavražděného velmože. A před křtem jsem své redaktorce ukazoval, který dvoreček to je.

Když příběh takhle hodně prožíváte, koupal jste se také 
v Otavě jako panoš Ota?
V Otavě jsem se smočil, ale popravdě řečeno, ty naše řeky už nejsou to pravé (úsměv).

Nakolik se jižní Čechy objevují ve vašem díle?
V jižních Čechách se odehrávají pasáže románu Sběratelé ostatků. Hlavní hrdina Martin ze Stvolna vstoupí do služeb Rožmberků. Je to v době, kdy je válka s českým panovníkem, takže pomáhá hájit Třeboň, pak má svoji milou zavřenou v klášteře ve Vyšším Brodě… Ale z hlediska detektivek s Oldřichem z Chlumu je Msta písecké panny první ucelený román, který se odehrává v jižních Čechách.

Román Msta písecké pannny.Oldřich z Chlumu je mezi čtenářstvem velmi populární postava. Čím tentokrát překvapí?
Mí hrdinové nepřekvapí ničím ze svých postojů a chování. Reprezentují určité morální hodnoty, to neměním. Ale snažím se, aby byla vždy originální zápletka, aby se ocitali v nových situacích a aby to 
i formálně bylo jiné, takže třeba v jednom románu je první polovina nazírána očima manželky Oldřicha z Chlumu. Tady jsem příběh postavil na tom, že panoš Ota je zpočátku v Písku sám. Dojde ke krádeži, začne ji vyšetřovat, odhaluje nitky, které vedou dál.

Takový Watson?
Watson je bambula, Ota je rovnocenný hráč, jenom mu jeho sociální status neumožňuje vyšetřovat v okolí panovníka. A když už neví, jak dál, vrací se Oldřich a zjišťuje, že je třeba začít vyšetřovat od začátku a jinak. Pokaždé se snažím, aby měl román více plánů. Vezměte si Maigreta: něco se stane, on začíná obcházet svědky, každý mu něco řekne a on sestaví mozaiku. Jenže tam nemáte falešné stopy, žádné jiné úhly pohledu, je to přímočaré. Tak tohle nechci.

Na internetových stránkách píšete, že historie je pro vás jako dobrodružný román, protože vás vždy něco překvapí. Co vás překvapilo naposledy?
Vždy se snažím promítat aktuální věci do historie. Teď všichni s překvapením hovoří o politické korupci, jako by to byla nějaká novinka. Píšu čtvrtý díl Přemyslovské epopeje a zrovna část, kdy umře Rudolf Habsburský. V říši dochází k nové volbě, král Václav původně slíbí podporu jeho synovi Albrechtovi Habsburskému, leč Adolf Nasavský nabídne Václavovi Chebsko. Veškeré říšské dění stálo na politickém obchodu. Václav expandoval do Polska a jedním z prvních kroků bylo, že na svoji stranu přetáhl vlivného krakovského purkrabího. Složil lenní slib Václavovi a ten mu za to udělil roční rentu 
300 hřiven stříbra…

Středověká korupce.
Všechno už tu bylo. Před každými volbami máte transparenty: Skoncujeme 
s korupcí. Nejstarší písemně doložený doklad o korupci je ze třetí dynastie staroegyptské říše. Nejstarší zákon proti domácímu násilí je v dekretech knížete Břetislava z roku 1039. Mě na historii fascinuje, že jsme se za těch několik tisíc  let zase tak moc nezměnili. 
I když si to myslíme. Nikdy se nepodaří, aby mocní byli hodní a čistí. Pokud si to dokážeme uvědomit, mnohem zodpovědněji dokážeme řídit vládu svých věcí. V tom je historie cenná.

Vaším oblíbeným obdobím je vrcholný středověk. Čím vás přitahuje?
Na rytířích mě fascinuje, že byli opravdoví chlapi v tom dobrém slova smyslu. Pokud za něco bojovali, tak byli ochotni položit život. Ženy zase věděly, že mohou při porodu zemřít. Ta doba byla opravdová, bez příkras. Mně strašně vadí, když dnes lidé fňukají a pořád se na něco vymlouvají. Na středověku mě fascinuje, že lidé nemohli fňukat, nikdo jim nepomohl. Museli opravdu bojovat o přežití. Já jsem se přes 25 let věnoval horolezectví. To je poctivý sport. Ve fotbale jsem viděl, jak žáci běží po hřišti, trenér písknul, oni padli na zem a simulovali, že je bolí kotník. To se trénuje! Ale co mně bude platné na stěně, že budu fňukat? Buď se přes převis dostanu, nebo nedostanu.

Právě píšete Přemyslovskou epopej. Co takhle epopej rožmberská? Neláká vás?
Měl jsem ji v plánu, ale zjistil jsem, že by to bylo problematické, protože v Přemyslovské epopeji se Rožmberkům věnuji velice podrobně; dlouho byli hlavními protihráči Přemysla Otakara a Václava. A já bych se hrozně opakoval.

To jste mi pěkně nahrál: napsal jste přes 30 románů. Jak se 
v takovém množství člověk brání tomu, aby se opakoval?
Víte, život je strašně pestrý. Musím to zaklepat, zatím nemám pocit, že bych se opakoval, a snažím se hledat i témata, která opakování vylučují. Třeba teď po Přemyslovcích mi čtenáři říkali, abych psal Lucemburskou epopej. To bych se opakoval. Chtěl bych začít psát ságu jednoho rozvětveného rodu v 15. století, 
z doby husitské, z hlediska prostých lidí…

Radši neříkejte víc, aby vás někdo nevykradl…
Ale ať vykrade. Já jsem přející. Navíc píšu tak rychle, že než by to sepsal, tak to mé bude na trhu (smích). Sága by měla zobrazit protiklad života katolíků a kališníků na modelu jedné velké rodiny. Máme to zkreslené Jiráskem, katolíci zlí, kališníci hodní, to není pravda. Chtěl bych trochu očistit pohled na tuto dobu.

Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška.

Jste vystudovaný historik. Historizující beletrie je fenomén posledních let a řada autorů nakládá s fakty velmi volně. Co říkáte na tento proud čtiva?
Historické romány se stávají v určitých dobách velmi módními. Obvykle tehdy, kdy má národ pocit, že ztrácí vlastní identitu… Jedna rovina je výchovná, tam by měly být reálie správné. Teď jsem měl v ruce scénář filmu o Janu Husovi, kde je pasáž, jak se Václav IV. dívá s astrologem na hvězdy dalekohledem. To je absolutní nesmysl a objevovat by se neměl ani v uměleckých dílech. Druhá rovina je, že romány by měly zobrazovat  nadčasové hodnoty, třeba vlastenectví. A je hodně autorů, kteří to umí, i když nejsou fundovaní historici.

Věcnou chybu byste tedy odpustil.
Odpustil. Ostatně, té se dopustí každý včetně mě. V jednom románu jsem napsal, že Kunhuta byla dcera krále Bély IV. Přitom byla jeho vnučka. Nevšiml jsem si toho já ani šéfredaktor. Jediný, kdo si toho všiml, byla moje maminka. Stane se to každému. Takovou chybu odpustím.

A jakou byste neodpustil?
Já jsem tolerantní.  Vávrova husitská trilogie: kdybychom ji chtěli vzít exaktně odborně, tak půlku věcí rozcupujete na hadry. Přesto má atmosféru 
a jsou v ní fascinující scény. 
A jestli mají herci špatný palcát, je podružné. Víte, pro mě je mnohem důležitější, aby měl příběh smysl. Nemám rád historické romány, které vznikají tak, že si autor 
v učebnici přečte nějaký fakt, třeba že Záviš a Kunhuta byli milenci, a aniž chápe historické souvislosti, napíše milostný román, v němž se ti dva chovají, jako by se potkali dneska. To je pouze špatná románová ilustrace ještě špatnější učebnice dějin. To neodpustím.

V knihovnách jste nejpůjčovanějším autorem, píšete bestsellery. Máte přehled, kdo jsou vaši čtenáři?
Zjistil jsem, že obrovskou masu jich mám mezi právníky a lékaři. Je to vlastně logické. Mnozí lékaři se denně setkávají s naprostou beznadějí, protože lidé jim umírají pod rukama. A právníci taky. Slušnému právníkovi se musí otevírat kudla v kapse nad tím, jak se zachází se spravedlností. Já se snažím dávát svými příběhy lidem víru 
a naději v dobro.

Po knihovnách zdatně jezdíte. Která reakce od čtenářů ve vás zůstala hluboko?
Párkrát se mi stalo, že čtenáři řeknou víc, než jenom děkuju. A najednou jako autor pochopíte, že jim otevíráte nový pohled na svět. Ty historky jsou zábavné i smutné. Nějaká paní mi děkovala, že díky mně začal její manžel, jehož  literární vzdělání prý skončilo 
u Kocoura Mikeše, zase číst. 
A před rokem mi psala řádová sestra, která pracuje v hospici na Moravě. Že paní, která má rakovinu, dočetla dalšího Oldřicha z Chlumu a byla by  šťastná, kdyby se dožila dalšího dílu. Tehdy jsem jí román předtím, než vyšel, poslal mailem. Sestra jí ho stihla přečíst dřív, než ta paní umřela. To jsou věci, které vás nabíjí a kdy si uvědomujete, že život je strašně křehká záležitost a že by k němu člověk neměl přistupovat sobecky. Nežijeme přece jen pro sebe.

Autor: Václav Koblenc

30.6.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Gymnazisté chtějí operovat, ne učit

Praha /INFOGRAFIKA/ – Když ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ohlásila, že do konce roku platy učitelů vzrostou o osm procent, expert na vzdělávací systémy Daniel Münich pro Deník reagoval, že symbolické přilepšení o několik stokorun nic neřeší. „Aby to proměnilo zájem o obor, muselo by jít o zvýšení skokové, kolem deseti tisíc," míní Münich.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies