VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Setkání v Raduni: V hlavní roli tragicky zesnulý fotograf Vojtěch Bartek

Opava /REPORTÁŽ/ - Všichni z nich to místo přesně znají. Prohnutá svodidla na kopci na výjezdu z Velké Polomi na Ostravu. Tento nebezpečný úsek, kde zahynulo už tolik lidí, se stal osudným i fotografovi a bývalému tajemníkovi Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě Vojtěchu Bartkovi.

23.5.2013
SDÍLEJ:

Vojtěch BartekFoto: archiv Slezské univerzity

Psal se 8. březen 2013, když zde ve vysoké rychlosti havaroval a posléze svým těžkým zraněním v nemocnici podlehl. „Bude nám moc chybět," napsali tehdy do našich novin ve své vzpomínce děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity Zdeněk Stuchlík a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Vladimír Birgus.

O tom, že Vojtěch Bartek chybí nejenom jim, svědčilo čtvrteční vzpomínkové setkání jeho bývalých kolegů z univerzity a dalších přátel v raduňské Vošárně.

Nepřehlédnutelný fotograf

„Vojtěch Bartek byl nepřehlédnutelný. Když už jste ho neviděli, tak jste ho nemohli přeslechnout. A když jste ho neslyšeli, tak jste ho nemohli převonět, " uvedl děkan Zdeněk Stuchlík na adresu svého bývalého kolegy, který byl mj. znám i tím, jak rád a dobře vařil.

„Dnes máme první poetické odpoledne, kdy si uvědomujeme, jak byl Vojta nepřehlédnutelný," dodal děkan, který Vojtěchu Bartkovi v jeho těžkých chvílích pomáhal.

Sám Vojtěch Bartek byl přitom vnímán jako člověk, který podal pomocnou ruku každému, kdo ho o ni požádal. Další z jeho kolegů, fotograf a pedagog Jindřich Štreit v podvečerní Vošárně, v níž chvílemi pohnutá atmosféra balancovala na hranici smutku a radosti, podotkl: „Vojta miloval život, jeho výraz kurdy bele nám všem stále zní v uších."

.

Jiří Siostrzonek měl na vzpomínkovém setkání úvodní slovo. foto: Ivan Augustin

Jindřich Štreit pak připomněl i Bartkovu fotografickou tvorbu a pedagogické nadání.

Vnitřní hluboký smutný svět

Snad nejpřesněji vystihl osobnost svého bývalého kolegy zástupce vedoucího ITF, sociolog Jiří Siostrzonek: „Vojta měl vnitřní hluboký smutný svět, ale nedával to najevo. Přeji mu, aby se mu tam, kde nyní je, dostalo všeho, po čem toužil. Včetně lásky, po níž toužíme všichni."

Pravda je, že kdo se s Vojtěchem Bartkem setkal, nezapomněl na něho. Fotograf, bonviván s bílou rozevlátou kšticí, frajer v dobrém slova smyslu nikdy nešel pro peprnější slova daleko, netajil se svými nekonvenčními názory, pulsoval energií, vitalitou, pod níž občas probleskl smutek a trápení.

Vypadal, že nemá strach z ničeho, z čeho ostatní strach mají. Přesto se bál. V rozhovoru z roku 2008 přiznal: „Bojím se hlavně nemoci a na mysli nemám zrovna chřipku. Z doby, kdy jsem pracoval v dolech, jsem si jednu nemoc přinesl a není ani trochu příjemná. Bohužel dobře vím, o čem mluvím. Když se mi vrací, nutí mne přemýšlet o spoustě věcí, o kterých by člověk přemýšlet vůbec neměl. Kdyby tak u mojí smrtelné postele stál alespoň jeden člověk, který by řekl, že ten Bartek nežil zbytečně."

„Myslím, že Vojta může být tam nahoře klidný. Když nás tady tak všechny vidí, musí uznat, že se mu jeho přání splnilo. Komu z nás se to podaří?" zaznělo mj. v hloučku jeho přátel.

Kdo byl… Vojtěch Bartek

Vojtěch Bartek se narodil 19. 10. 1942 ve Frýdku a vyučil se na hornickém učilišti. Patřil k prvním absolventům Institutu výtvarné fotografie SČF a navštěvoval i kurzy Ústavu pro kulturně výchovnou činnost v Praze, zaměřené na lektory a porotce v oblasti výtvarného umění a fotografie.

V letech 1981 až 1990 působil na opavském Okresním kulturním středisku jako odborný pracovník pro fotografii. V období let 1981 až 1992 byl hlavním organizátorem a komisařem národních i mezinárodních přehlídek audiovizuální tvorby Diafon Opava a místopředsedou Mezinárodního koordinačního výboru diaporamy.

Vojtěch Bartek byl mnoho let tajemníkem ITF, podílel se na organizování fotografických projektů Lidé Hlučínska 90. let 20. století, Zlín a jeho lidé a Opava na prahu nového tisíciletí stejně jako na přípravě desítek výstav v Domě umění a Slezském zemském muzeu v Opavě a ostravské galerii Opera i mnoha expozic pro zahraniční festivaly, muzea a galerie. A hlavně ochotně a nezištně pomáhal studentům.

Nesmí se zapomenout ani na jeho externí pedagogické působení na několika středních školách či na oboru Multimediální techniky v Ústavu fyziky FPF SU. Když před měsícem otevíral v ostravské galerii G expozici Můj svět k nedávným sedmdesátinám, nikdo netušil, že to bohužel byla už poslední výstava v jeho životě.

Autor: Zuzana Urbánková

23.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
6 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Koruna, ilustrační foto
19 7

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

Bělobrádek: Minimální mzdu dramaticky zvedat nebudeme

V Česku není nyní podle vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) prostor pro "dramatický růst" minimální mzdy. Řekl to dnes v pořadu Partie televize Prima. Reagoval tak na požadavek odborů zvednout od ledna nejnižší výdělek o 1500 korun na 12 500 korun. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) před pár dny řekl, že by minimální mzda měla odpovídat 40 procentům průměrné mzdy. S tím souhlasí i zaměstnavatelé ze Svazu průmyslu a dopravy. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies