Jak už organizátoři avizovali v pozvánce, nosnou částí výstavy je rozsáhlý cyklus litografických listů. Ten vznikl pro Božskou komedii Dante Alighieriho a začíná jím také opavské seznámení s Dalím.
I když tvorba tohoto malířského génia nabízí i jiné polohy, už zde vytušíte, zda si tuto uměleckou veličinu zamilujete anebo nikoliv. Samozřejmě za předpokladu, že k jeho dílům přistupujete poprvé.
Dalí pracuje se snem, fantazií či třeba metaforami. Někdy do popředí vytahuje detaily, někdy se snaží o kontrast, někdy o sloučení zdánlivě neslučitelného… Tento španělský génius umí být na plátně různorodý, jeden rys však mají jeho obrazy společný. A to je všudypřítomná snaha šokovat.
V Dalího tvorbě beze zbytku platí jeho vlastní slova, že „malíř není ten, kdo je inspirovaný, ale ten, kdo dokáže inspirovat ostatní."
Autoři opavské výstavy si zaslouží pochvalu za to, jakým způsobem se s představením tohoto malířského velikána popasovali. Jak expozicí totiž dále procházíte, postupně se neseznamujete pouze s tvorbou, ale také s tím, jaký byl Dalí člověk, do jaké míry ho ovlivňovala láska k manželce Gale anebo na základě čeho byl přijat do skupiny surrealistů.
Dozvíte se, že jeho umělecké portfolio nezahrnovalo pouze malbu, ale i literární činnost, v níž se snažil uplatnit svou paranoicko-kritickou metodu.
Salvador Dalí zasáhl také do filmu. V útrobách Domu umění můžete zhlédnout Andaluského psa, k němuž napsal scénář. Snímek plný surrealistických výjevů stvořil se svým kamarádem Luisem Buňuelem.
V druhém patře se pro změnu lze podívat na Destino. Jedná se o sedmiminutovou animovanou záležitost, na níž Dalí společně s Waltem Disneym začali pracovat v roce 1946. Od jejich projektu ale bylo nakonec upuštěno, vzniklo pouze dvacet vteřin hotového filmu. Skoro po šedesáti letech ho Disneyho umělci dokázali dokončit.
Zajímavostí je, že když v Domě umění překonáváte schodiště mezi jednotlivými patry, můžete si přečíst řadu Dalího citátů. Ty svědčí nejen o jeho originalitě, ale také obrovském egu a víře sama v sebe.
Pro fotografa Václava Chocholu mimo jiné i proto nebylo v roce 1969 v Paříži snadné proniknout do blízkosti tohoto španělského génia a pořídit nezapomenutelnou sérii snímků. Výstava v Opavě vám je nejenom ukáže, ale dozvíte se také, za jakých okolností vznikly.
Obrazů, které dokáží zaujmout, je nespočet. Mě osobně asi nejvíce uchvátily Labutě odrážející se ve vodě jako sloni, které nejsou jen skvostně provedeny, ale nesou v sobě punc vtipu, originality a, než se v obraze dobře zorientujete, jistého momentu překvapení.
Autorům se v rámci výstavy povedl i přesah do takzvaného českého informelu, který se uchytil v šedesátých letech minulého století. Návštěvníci si mohou prohlédnout několik děl našich tvůrců, kteří se takto snažili vymanit z pout a striktně daných pravidel totalitního režimu.
Prohlédnout si můžete také zajímavou sérii fotografií Jana Němečka, na nichž zachycuje obydlí českého grafika a básníka Bohuslava Reynka.
Na závěr je nutno za výstavu Dalí všem, kteří se podíleli na jejím vzniku, vyseknout poklonu. Rozhodně se jí podařilo navázat na velké výstavní projekty v Domě umění z let minulých. Ať už loňského Andy Warhola nebo například expozici o Zdeňku Burianovi.
Salvador Dalí je zde představen z mnoha různých pohledů. Věděli jste například, že vymyslel logo společnosti vyrábějící lízátka Chupa Chups anebo že mravenci pro něj byli ztělesněním záhuby a smrti? O tomto malířském géniovi se zde ovšem dozvíte mnohem více.