Gabriela Onderková se narodila na Čeladné, v tamním kraji žije i velká část její rodiny, má tedy vztah k Beskydám. Celý život ale strávila v Opavě, ve které dodnes žije. Vyučuje hudební výchovu a český jazyk a literaturu na Mendlově gymnáziu. „Nikdy jsem se v řadách svých svěřenců nesetkala s narážkami na svou poezii a myslím si, že dnešní mládež podceňujeme. Je velmi vnímavá a taktní," hodnotila své studenty Gabriela Onderková.

Jaký máte vztah k Opavě, ovlivňuje vás při vaší tvorbě?

V Opavě žiji od dětství, tedy už jen z tohoto důvodu mám k městu kladný vztah. Při mé tvorbě mě však město, ve kterém žiji, nijak neovlivňuje. Touha tvořit vychází ze mě samé a ne na popud prostředí.

Je to už čtyři roky od vydání vaší básnické sbírky, jak byste ji zpětně zhodnotila? Změnila byste dnes něco, nebo by zůstala ve stávající podobě?

Minulý rok jsem byla pozvána na Slezskou univerzitu, abych studentům svou poezii představila. Otevřela jsem po dvou letech svou knihu, poslechla jsem si CD, které je součástí, a přišlo mi vše dokonalé. Přesně takové, jaké to mělo být. Jedinou maličkost, kterou bych v dnešní době změnila, by bylo množství textů ve sbírce. Dala bych tam více básní. Tehdy jsem však měla nějakou představu, která se postupem času změnila. Na CD jsou všechny texty, které ke sbírce patří, takže kompletní dílo nebylo o nic ochuzeno.

Hudba na vašem CD, které je součástí sbírky, je podle mého názoru zrozena pro vaše texty. Písně jsou smyslné, vášnivé, až dá se říci, jakoby promlouvaly z ženského nitra. Jak jste hudbu k vašim textům vybírala?

Vzhledem k tomu, že učím hudební výchovu, tak mám k hudbě velmi blízko. Už v počátcích tvorby tváře sbírky jsem měla jasnou představu i o její dramatické podobě. Kamarád Petr Dvorský, mimochodem výborný kontrabasista, mi doporučil kytaristu Adama Tvrdého a zpěvačku Vladimíru Krčkovou, kteří jsou opravdu skvělí umělci. Jedinou přípustnou kandidátkou na recitaci mých veršů byla Anna Polívková, velmi mě totiž oslovila v představení Monology vaginy. Požádala jsem ji tedy o spolupráci a stal se zázrak Anna Polívková mou nabídku na spolupráci přijala. Poté jsme se všichni sešli v jedné pražské bohémské hospůdce, domluvili jsme se na první zkoušce, která proběhla u Petra Dvorského. Díky vytvořené myšlenkové i umělecké symbióze šlo vše rychle a spontánně. Byl to opravdový tvůrčí zážitek.

Setkala jste se někdy s negativní kritikou své tvorby?

Nikdy jsem neslyšela negativní názory na své dílo. Kladně se vyslovil např. Martin Reiner, vydavatel v nakladatelství Druhé město, poezii velmi chválil i hudební publicista Jiří Černý. Zajímavou zkušenost mám s opavskými novináři: když jsem měla v opavském Librexu autogramiádu, měla dorazit i Anna Polívková. Měla však problém se zpožděním, a tak novináři odešli, aniž by autorce položili jedinou otázku. Interpret byl důležitější než autor. Vy jste první novinářka, kterou skutečně zajímám (směje se).

Na čem pracujete v současné době? Můžou se čtenáři těšit na další sbírku?

Básně píši, když trpím vnitřním přetlakem. Už je to čtyři roky od vydání sbírky. Uvažuji o jejím rozšířeném vydání. Anna Polívková mě kdysi pobídla, ať napíšu intimní texty z pozice muže. Tehdy měla představu, že by je recitoval Vojta Dyk. To ještě nebyl taková hvězda. Nějaké texty vznikly a myslím si, že docela zajímavé… Jinak už mám vymyšlený jeden z bloků sbírky, který pravděpodobně pojmenuji O samotě, a bude obsahovat myšlenky, které má každá běžná žena v mém věku, nepůjde tedy pouze o erotiku. Vše je to ale otázkou peněz.

Jak vy vnímáte poezii, co pro vás znamená, ovlivnila vás něčí tvorba, nebo máte svého oblíbeného autora?

Poezie je pro mě obraz mého vnitřního světa. Například text Adam a Lilith je pro mě velmi niterné dílo. Jedná se o židovskou mytologickou postavu Lilith, která se nenechá spoutat a postaví se jako rovnocenná Adamovi. Kdysi jsem poezii četla více, např. beatniky, Vladimíra Holana nebo ostravskou básnířku Soňu Záchovou. Nejvýznamnější pro mě byla a je Sylvia Plath, pod jejímž vlivem jsem začala psát.

Snažíte se svou náklonnost k poezii a hudbě předávat svým studentům, a pokud ano, zajímá je to?

Svým studentům se snažím vysvětlit, že básník má své důvody, proč píše. Hlavní je jeho potřeba nám něco sdělit, nepíší jen tak. Děti berou četbu jako nucenou záležitost, ale je potřeba jim ukázat, že literatura je obraz něčího života a že i jim může něco dát. Já jsem se například setkala s mladou ženou, kterou mé texty inspirovaly k ráznému kroku v jejím vztahu a pomohly jí, aby byla opět šťastná. Tomu říkám smysl literatury. Jen grafomani nepřemýšlí nad tím, co píší a jaký výsledek jejich dílo bude mít. Čtenář to ale pozná a může následovat jeho negativní reakce.

Můžeme se setkat jen s vaší poezií, nebo píšete i něco jiného?

Měla jsem krátkou epizodu v časopise Reflex. Komentátor Bohumil Pečinka mě na základě mé tvorby oslovil, zdali bych nepsala pro časopis krátké sloupky na téma žena a muž. Vyšly tehdy pouze dva, nějak jsme si nesedli s tehdejším šéfredaktorem Pavlem Šafrem. A protože jsem měla předepsáno pár sloupků do zásoby, zveřejnila jsme je na blogu MF Dnes. Mé příspěvky se z velké části věnují mužské a ženské sexualitě často s použitím nadsázky a humoru, ale také se čtenáři dozvědí mnoho zajímavých informací. Je to vlastně doplnění mé poezie.

Téma vaší sbírky, příspěvky na blogu, vše se točí okolo sexuality, jak vás toto téma pohltilo?

Nevím. Pramení to ze mne. Nelíbí se mi dnešní prezentování sexu na veřejnosti formou reklam a také dostupnost a způsob produkce pornografie. Já osobně chápu sex jako nejvyšší duchovní akt, je to propojení mužských a ženských energií na nejvyšší úrovni. Jen tak to může být pěkné a jinak to fungovat nemůže, lidé jsou pak ochuzeni. V sexualitě jsou navíc ochuzovány více ženy, je to zapříčiněno především patriarchálním nastavením společností, ve které historicky žijeme. Mám snahu ukázat, jak sexualitu vnímá žena mého věku a ženy si toho váží. Divačky, které přišly na mé pořady, mi děkovaly a byly rády, že jim někdo rozumí a vyslovil nahlas jejich myšlenky a problémy. Muži ze mě občas dělají feministku (směje se).

Existují nějaké knihy, které vás ovlivnily v chápání sexuality?

Odjakživa se zajímám o duchovní nauky a velmi často čerpám z mytologie. Vždy mě zajímalo pozadí věcí, to skryté. Také jsem se nějakou dobu věnovala astrologii a konkrétně pozici Luny, která představuje tajemný ženský prvek. Další pro mě atraktivní témata jsou fungování čaker, tantra a příběh bohyně Kálí, mýtus o první ženě Lilith, mimochodem údajné babičce Satana, velmi zajímavá jsou apokryfní evangelia, ve kterých se dozvíte, že Marie Magdalena byla rovnocennou partnerkou Ježíše. Jak uvádí Filipovo evangelium, Ježíš ji často líbal na ústa a sv. Petr na ni žárlil, protože byla Ježíšova nejbližší… Bohužel církev, dalo by se říci, vykázala sexualitu za dveře. Skláním se před abatyší Hildegardou z Bingenu a sv. Kateřinou. Jejich cesta za vnitřní Pravdou je příkladná a fascinující. Nezajímají mě tedy evidentní dějiny, ale co je za nimi. Vždy se něco najde, co je jinak a co mě inspiruje. Nejsem typ, který se smíří se stavem věcí.

Máte nějakou radu ohledně sexuality, jak bychom ji měli vnímat?

Vždy záleží na jedinci, nikomu se nedá nic předepsat. Je jen na nás, jak budeme svůj život prožívat. Ale malá rada by tu byla, vnímat intimní chvíle jako dar. Nechápat sex jako samozřejmost. Vážit si ženy a dávat jí to najevo formou komunikace, chováním, drobnými dárky nebo společným trávením času. Sex je pak třešnička na dortu vzájemného sdílení. Také je důležité neupadnout do stereotypu, který ani já nemám ráda.

Co ráda děláte kromě psaní?

Velmi ráda jím dobré jídlo a spím. Jsem vlastně velmi přízemní člověk (směje se). Také ráda studuji a odhaluji skryté skutečnosti. Ale to už jsem řekla.

SILVIE BŘEZINSKÁ