Na organizaci výstavy se podílí široký tým lidí z Nadačního fondu Richarda Fuxy. Na výsledné podobě expozice mají největší podíl její kurátoři za americkou stranu Jack Rennert, za českou Karel Srp, který až donedávna působil také jako kurátor Galerie hlavního města Prahy. V rozhovoru pro Pražský deník prozradil, jak se mu spolupracovalo se sportovci a proč napíše o Alfonsovi Muchovi knihu.

Jste uznávaný odborník na umění, máte vztah také ke sportu?

Vůbec se o něj nezajímám, to je pro mě úplně neznámá kategorie. Při práci na výstavě Lendl-Mucha pro mě ale bylo zajímavé se sportovci pracovat, byl jsem zvědavý, jak k tomu budou přistupovat, jaký budou mít k výstavě vztah. Místy to bylo i velké dobrodružství, protože práce byla zpočátku velmi chaotická (smích).

Připravoval jste nespočet výstav různých autorů. V čem je práce na tomto projektu odlišná?

Určitě v tom, že výstava vznikla ze spontánního nadšení několika lidí. Nebyl předem jasně daný rozvrh a plán, jak je to obvyklé. Řekl bych, že to, co při práci na jiných expozicích trvá týden, tady trvalo měsíc, veškerá koncepce se vyvíjela za pochodu… Nemyslím si ale, že je to špatná cesta, rozhodně to totiž nebyla rutinní práce. Celý výstavní projekt mě velmi zajímá hlavně proto, že sbírka Ivana Lendla je celistvá. Má obrovskou výpovědní hodnotu, a to nehledě na to, že ji dal dohromady významný sportovec.

Co si myslíte o umístění výstavy v Obecním domě?

Toto rozhodnutí o umístění výstavy bylo samozřejmě nesmírně důležité a já si myslím, že je správné. V Obecním domě se už v minulosti uskutečnilo několik Muchových výstav a tato je bude určitě korunovat. Alfons Mucha měl k tomuto místu navíc kladný vztah a nechal zde i svůj umělecký odkaz, protože dělal návrhy dekorací pro Primátorský salonek.

Vyžaduje výstava nějaká speciální opatření, prostorová omezení a podobně?

Tato expozice bude speciálně a ojediněle řešená celý prostor bude zúžený a lidé budou chodit v obrovské pasáži. Na podlaze bude jarní trávník a plakáty dostanou speciální nasvícení. Jsou staré sto, některé i více let, a proto vyžadují přísné podmínky, hlavně co se právě světla týče bude tam tedy spíše šero.

Jak vysoko jakožto znalec umění řadíte díla Alfonse Muchy?

Mucha byl jediný český umělec, který si vytvořil vlastní styl, jenž se proslavil celosvětově. To u nás nikdo jiný nedokázal, nepodařilo se to ani Františku Kupkovi. Tento styl si navíc neustále nachází nové příznivce a obdivovatele, je velmi nadčasový, jeho rozsah sahá až do dnešních dnů. Já jsem dělal několik Muchových výstav, například slavnou Slovanskou epopej, a jako autor mě velmi zajímá. Do budoucna bych o něm chtěl také napsat souhrnnou knihu, protože dosud nevyšla žádná jeho umělecká monografie. Alfons Mucha je dodnes stále velká neznámá, mnoho věcí se o něm neví, nad spoustou věcí se dumá, neví se příliš ani o jeho motivacích a tak dále.

Hovořil jste o Muchově nadčasovosti. V čem spočívá, jak to, že je jeho dílo i dnes aktuální?

I když by spousta lidí chtěla, tak se na tuto otázku nedá odpovědět (smích). Mucha se pohyboval v každodenní pracovní rutině a za nejdůležitější projev umění považoval závěsný obraz. Velmi dlouho v něm proto klíčila myšlenka Slovanské epopeje, podřídil jí většinu svého života a plakátová tvorba pro něj nebyly stěžejní. To, že jsou i přesto dnes tak úžasné, je nejspíš důsledek obrovské Muchovy kreativity a precizního grafického provedení. Dokázal také propojit každodennost s posvátnými prvky například s křesťanskými motivy, které mu byly velmi blízké.

Byl Mucha ve své době plakátovou tvorbou ojedinělý?

Ne, to se říct nedá, svými plakáty navázal na určitou tradici, která ve Francii fungovala už od 80. let 19. století. Vstoupil do ní ale svým vlastním stylem jeho plakáty, navazující na oblíbený úzký, vertikální formát, proniká obrovská syntéza Mucha jakožto znalec starověkého Řecka, Egypta či Mezopotámie šel hluboko do minulosti, a právě v tom byla jeho síla a originalita. O tom, že byl výborný malíř, není spory, ale až poté, co vyvěsil svůj první plakát, se stal superhvězdou nebývalého rozsahu. Velké plus pro jeho tvorbu bylo i to, že měl nadhled nad tím, co dělal, a dokázal včas přestat s prací na určitém stylu, pokud cítil, že už je vyčerpán.

Kde Mucha ve své době plakáty prezentoval? Fungovaly jako reklamní prostředek?

Je zajímavé, že se nám nepodařilo na žádných fotografiích zjistit, že by Muchovy plakáty fungovaly jako klasická rozšířená pouliční inzerce tak jako plakáty od jiných autorů. I když je známo, že některé se jako reklamní návěstí také využívaly například pro kulturní události (Mucha se proslavil mimo jiné díky divadelní plakátu Gismonda, který si u něj objednala herečka Sarah Bernhardtová pozn. red.) či lihoviny tak se Muchovy plakáty především prodávaly. Už tehdy si zřejmě obchodníci uvědomili, že jeho styl je jedinečný. Zajímavé je, že plakáty od Alfonse Muchy bylo tehdy možné koupit za pár korun.

Lendl Mucha

Výstavní projekt, nazýván díky svému rozsahu a věhlasným jménům jako „kulturní událost roku" či „výstava století"

Obsahuje 151 plakátů secesního malíře Alfonse Muchy z let 1894 až 1935 ze soukromé sbírky české tenisové legendy Ivana Lendla

Koná se od 10. dubna do 31. července v Obecním domě na náměstí Republiky (plné vstupné 180 Kč, snížené 90 Kč)

Producentem výstavy je společnost BigMedia a Nadační fond Richarda Fuxy, podobu expozice navrhla architektonická skupina Olgoj Chorchoj, kurátorem výstavy je Karel Srp.