VYBERTE SI REGION

Líbí se mi slovo bohém, říká umělec

Loket /ROZHOVOR/ - V Městské knihovně Loket probíhá v těchto dnech výstava Kaleidoskop duše talentovaného karlovarského malíře, výtvarníka, 3D animátora a propagátora RAW výživy Miloše Löfflera. Kromě obrazů a ilustrací vystavuje umělec také své 3D vizualizace a animace – na obrazovce v atriu knihovny je v nekonečné smyčce promítán desetiminutový průřez Löfflerovou 3D tvorbou. Deník přináší čtenářům rozhovor s ním.

27.2.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
Rozhovor s Milošem Löfflerem nejen o jeho výstavách

Rozhovor s Milošem Löfflerem nejen o jeho výstavách Foto: Archiv M. Löfflera

Jak ses dostal k malování?

Jako malého mě to bavilo, pořád jsem si kreslil a pak mě rodiče dovedli do lidušky nad karlovarským divadlem – škola Julia Fučíka, dnes je tam divadlo Husovka. Na gymnáziu jsem objevil olejové barvy a někdy ve druháku je dostal k Vánocům. Pak jsem obdivoval sci-fi ilustrace a surrealismus a snažil se malovat v tom duchu.

Tvé první obrazy byly mimozemské krajiny.
Ano, modro-červené krajiny, ty jsem maloval jako první. Pak přišly další organické tvary a později trilogie Cesta. Nevím, proč ta modrá a červená. Možná odvěké dilema mezi rozumem a vášní. Tou dobou jsem rád četl sci-fi a byl ve SF klubu Farma zvířat jako ilustrátor. Tehdy jsem měl období, kdy jsem byl fascinován sci-fi ve filmu i v literatuře. Uvítal jsem možnost scházet se s podobně postiženými lidmi v nově se formujícím seskupení okolo Jiřího Dostála. Chodili jsme do karlovarské městské knihovny na filmy jako Terminátor, Blade Runner, Zpět do budoucnosti a další. Četli jsme Franka Herberta, A. C. Clarka, našeho Ondřeje Neffa atd. a do toho začala vznikat naše vlastní tvorba. Jiří Dostál psal povídky i romány a já měl tu čest být u toho a kreslit ilustrace do ručně tištěných fanzinů Big Bang, Small Bang, či spřízněných odnoží, jako například Slimer Jaroslava Rejchy. V té době se také začínala klubat počítačová grafika. Pixel po pixelu tak vznikaly obrázky na plakátky karlovarského anarchistického sdružení Kvas nebo komponenty do počítačových her…

Trilogie Cesta je ústředním bodem celé výstavy, popiš ji čtenářům
Toužil jsem namalovat něco většího, do čeho bych dal více ze sebe. První obraz vznikal v průběhu několika let. Nejdříve jsem maloval hory a další komponenty se klubaly jako z mlhy bez předchozí jasné představy. Čtvrtý díl jsem namaloval po mnoha letech pro mně velmi blízkou osobu.

Tvoje největší (jak rozměrově, tak náročností a délkou práce na obraze) dílo je mandala. Proč ses rozhodl zrovna pro ni?
Mandala je obrazec, o kterém C. G. Jung říkal, že pochází z kolektivního nevědomí. Léčivé integrující obrazy se objevují napříč všemi kulturami. Základní geometrie mandaly je kruh rozdělený na čtyři směry. V indiánské kultuře je medicine wheel neboli léčivé kolo velmi důležité, stejně jako v Indii, Tibetu, Nepálu, prostě v kulturách buddhistických vůbec. Nově pak v moderní psychoterapii je malování mandal součástí léčebného procesu. Maloval jsem původně obraz pro známého a hledal jsem motiv. Tehdejší přítelkyně měla půjčenou knihu o mandalách a mě zaujala tato – kálačakra mandala, kterou dalajlama se svými mnichy mnoho dní vysypávají z barevných písků a na závěr obřadně zničí jako připomínku pomíjivosti a nutnosti nelpění na formách. Podobný obřad mají i jihoameričtí indiáni, kteří často dělají rituál despacho. Berou různé barevné přírodniny, rýži, květiny, semena, konfety, třpytky a další složky a společně tvoří mandalu pro zdraví, hojnost, radost, prosperitu, úspěšné začátky projektů, manželství atd. Je to radostná akce vedená šamanem, když je despacho hotové, odevzdá se jednomu ze živlů – vodě, větru, zemi či ohni. Maloval jsem tibetskou mandalu jako reprodukci a snažil jsem se dodržet všechny barvy a formy co nejvěrněji. Místo písku jsem použil olejové barvy a štětce. Byl jsem na to sám, takže mi to trvalo 3,5 roku.

Živil ses se někdy malováním?
Malováním jsem se ve skutečnosti nikdy neživil. Spíše grafikou a 3D grafikou. Některé obrazy jsem prodal, kdybych to přepočítal na hodiny práce, nejspíš by to vycházelo v průměru tak 10 korun na hodinu. Byla to spíš činnost, kterou jsem niterně potřeboval natolik, že jsem ji dělal ve vlnách, které přicházely a pak zase odcházely.

Myslíš, že se v České republice lze uživit malováním?
Nedávno jsem byl na výstavě pana malíře, věk přes 90 let, bělovousý, na vozíčku. Ten se uživil malováním, ale svoje obrazy prodával v cizině. Prohlašoval, že žít začal teprve v sedmdesáti letech. Tak nevím (smích). Pak kluci ve Dvořákových sadech v Karlových Varech, kteří malují a pak stojí se stojany někde na ulici a celý den prodávají – převážně cizincům – své obrazy a reprodukce. Nejspíš ano, jde to se uživit. Pak jiná možnost, stát se známým a obrazy nabízet přes galerie a obchodníky za slušné ceny. Já nejraději maluju, když chci a naplňuje mě to. Pokud bych si to spojoval se stresem nutnosti přežití, nebude každý obraz originálem a nebude v něm správný náboj. Možná pak budou obrazy víceméně kopiemi něčeho, co se zjistilo, že je oblíbené pro zákazníky. Jestli se obrazy budou prodávat, je jiná otázka, než jestli má smysl je malovat.

Čím je pro tebe malování?
Malování je pro mě proces sebepoznání, vydělávání peněz je v jiném sektoru. Nechci dělat sériovou výrobu, o tom malování není – to je obchod. Baví mě být božím zrcadlem, jeho okem. Když to se povede, dílo ožije. Už vím, že mi nefunguje sériová výroba. Neumím pracovat na výkon a rychlost. Mám rád své tempo a kvalitu vzešlou z pečlivosti, což mám zřejmě po rodičích. Nejsem kopírka. Maluji ve chvílích, kdy už nemůžu nemalovat. Mým ideálem je flow, kdy dělám, co mě baví, a nestarám se o to, odkud přijdou finance, jen s důvěrou jsem. Líbí se mi slovo „bohém", které říká, že jsem bohem – svého života, čili tvůrcem. Když netvořím, jsem jako mrtvý a paralyzovaný strachem. Takové postavy jsem zobrazil právě v trilogii Cesta. Máme v sobě obě polohy – vědomého tvůrce i konformního zombie polomrtvého strachem.

Kromě malování a ilustrací děláš taky 3D modely. Jak ses k tomu dostal?
První spolupráce byla v Karlových Varech s architektem Sadílkem a jeho synem Michalem v 90. letech. Později v ateliéru Archon v Praze, kde jsem se potkal s vícero architekty (např. Kotíkem, Malinským, Kořeným, Drexlerem, Vrbatou a dalšími) a měl možnost pracovat na vizualizacích velkých obchodních a office center té doby. Některé z těchto prací jsou k vidění na výstavě. Dál jsem převáděl do 3D modelů návrhy zahradníka Tomáše Balcara a ještě další věci, všechno tohle je součástí asi desetiminutového filmečku, který se promítá v nekonečné smyčce na výstavě v Lokti. Ve filmu jsou také péefka, která jsem dělal pro sebe nebo přátele, a také fotky nástěnných maleb z restaurace Róó, na jejímž interiéru jsem spolupracoval (vitariánská restaurace v Praze, nyní již zavřená, pozn. aut.).

Čímž se příhodně dostáváme k poslední otázce. Jsi také propagátor vitariánství. Co to je?
Vitariánství je výživový směr, který vychází z několika podstatných objevů. Jakmile potravinu tepelně upravíme nad 42°C, zničíme nenávratně enzymy a mnoho dalších substancí, které tam poté chybí, dále pak modifikujeme a mnohdy denaturujeme další složky, a potrava je tak více či méně otrava (smích). V zásadě je tedy vitariánství neboli raw food snahou navrátit se co nejblíže k jednoduchosti jídla tak, jak vyrostlo v přírodě. Základem je pokud možno zralé ovoce, zelenina, semena a ořechy, případně divoké byliny, květy a listy stromů atd. (Miloš Löffler bude v Městské knihovně v Lokti 27. února od 14:00 vést workshop pro zájemce o vitariánství, pozn. aut.)

Po tom, co jsi přešel na raw stravu, mi přijde, že líp maluješ. Tvoje obrazy mi přijdou čistější, vyzrálejší. Zdá se mi to, nebo je to tak?
Nevím, nakolik měl přechod na vitariánství vliv na malování. Spíš bych řekl, že i v době, kdy zrovna nemaluju, se dívám na krajinu a věci jako malíř a často vídám kolem sebe ten potenciál dalších obrazů.

Autor: Vladimír Kalný

Autor: Redakce

27.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Úroveň technického vzdělání podle šéfů strojírenských firem klesá

Praha - Úroveň technického vzdělávání se podle 60 procent ředitelů strojírenských firem za posledních deset let zhoršila. Pesimističtější byli v průzkumu mezi 285 podniky šéfové velkých společností. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, jehož výsledky mají média k dispozici. Kompletní data budou zveřejněna v úterý na konferenci Budoucnost technického vzdělávání na ministerstvu školství.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Anonym ohlásil bombu na pražském hlavním nádraží, vlaky nejezdily

Praha - Policie v sobotu večer kvůli anonymní hrozbě bombou vyklidila pražské hlavní nádraží. Železniční doprava byla na víc než hodinu zastavena. Metro svou stanicí na nádraží projíždělo. Policie bombu nenašla, po původci anonymního telefonátu pátrá. Médiím to řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies