VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Výtvarnice Magdalena Vanďurková: Inspirace? Moře, příroda, život

Zlín /ROZHOVOR/ – Kamkoliv cestuje, vždy má po ruce složku s papíry a barvy. Inspiraci totiž nalézá hlavně na cestách. Žije multikulturně a miluje moře a potápění. „To je pro mě velkou výzvou a inspirací, tedy pohonem do další tvorby,“ svěřila se mimo jiné devětadvacetiletá výtvarnice Magdalena Vanďurková, jejímž tajným přáním je žít ve Španělsku.

10.3.2013
SDÍLEJ:

Výtvarnice Magdalena Vanďurková právě vystavujeFoto: Deník

Magdo, jaká byla vaše cesta k umění?

K umění jsem se dostala přirozeně a nejspíše i nevyhnutelně. Již od dětství mě totiž bavilo poznávat svět v kresbě a malbě. Byla jsem klidné dítě, které se zabavilo na dlouhou dobu kouskem papíru a pastelkami. Postupem času jsem se zdokonalovala po řemeslné stránce, myslím tím technický přístup ke kresbě. A již na prvním stupni základní školy jsem věděla, že půjdu na uměleckou školu. Imponoval mi i můj bratranec, který vystudoval malbu na akademii.

Na co konkrétně se nejvíce zaměřujete a co je vaší inspirací?

Velkou inspirací je pro mě příroda. To znamená ženská figura, moře a samozřejmě dětská kresba. Techniku člověk objevuje celoživotně. Miluji abstrakci, ve které se dá stále experimentovat. Mám tím na mysli především kombinovanou techniku. Například akryl, tuš, klovatinu či malbu voskem – enkaustiku.

Studujete důkladně své objekty předtím, než je začnete malovat?

Pro mě je důležité si uvědomit, že než přistoupíte k malbě, nesmí být kresba v pozadí. Nastudování anatomie lidského těla v lince nebo ve stínování svalstva vás posune dále, i když víte, že to nikdy nebudete umět jako například Leonardo da Vinci. V blízké době se chci pokusit i o olejomalbu.

A co takové akty? Jak z vašeho pohledu vnímáte nahé lidské tělo?

Lidské tělo je nádherný homeostat, tolik komplikovaný a fraktální. Je evolučně rigorózní upomínkou na to, že lidská figura je stálou inspirací umělců. Tudíž je lidské tělo pro mě výzvou, hlavně tedy ženská figura, čemuž nasvědčuje i moje výstava Prostor ženy I a II. Z toho plyne, že lidské tělo je pro mě pozitivním a studijním materiálem pro další tvorbu.

Co potřebujete k tomu, abyste mohla tvořit? Samotu, společnost nebo přírodu…?

Je to vlastně vše dohromady, co jste vyjmenovala. Ovšem zřejmě největší inspirací jsou pro mě jižní přímořská města a samozřejmě nekonečné moře.

A inspirace?

Inspirace je všude kolem mě. Stačí se pořádně dívat a hlouběji o věcech přemýšlet. Je to vlastně sám život, který mě inspiruje.

Máte za sebou již několik výstav. Je mezi nimi nějaká vaše srdeční záležitost?

Všechny jsou svým způsobem něčím zajímavé a jiné, ale pro mě kultovní je výstava Prostor ženy, která se konala ve Zlíně-Malenovicích v kině Květen, ale také výstava ve Vyškově v knihovně, kde jsem předvedla svou první zkušenost v malbě na plátno. Ale třeba i ta, kterou jsme uskutečnili spolu s dětmi z dětského domova ve Zlíně.

Zmiňujete děti. Sama pracujete v dětském domově. Jaký máte osobně vztah k dětem?

Velmi kladný a přirozený. Každé dítě je pro mě tolik inspirujícím umělcem. Vztah k dítěti si člověk buduje pomalými krůčky celý život. Je důležité najít si k němu cestu, která otevře vrátka vzájemné důvěry a pochopení.

Jste přísná vychovatelka?

Jsem mnohdy benevolentní, avšak vzájemný respekt mezi dospělým a dítětem je velmi důležitý a posouvá vás v komunikaci s dítětem dále. Jsou to radosti i starosti. Děti k životu nevyhnutelně patří. Děti jsou velká pestrost v životě.

Zaměstnání máte tedy civilní. Přesto, myslíte si, že se dá v dnešní době uměním uživit?

Je to hodně relativní. Mám známé, kteří se živí opravdu jen tvůrčí činností, ale je jich poskrovnu. Hlavní je mít zaměstnání, které vás baví. Především právě proto, že je to skoro polovina vašeho života. Mně se to splnilo. Výchova dětí v dětském domově je pro mě posláním a zároveň velkou pestrostí pro život. Tvůrčí činnost je pro mě celoživotní radostí a potřebou. A pokud je zájem o koupi mých děl, nebráním se prodeji svých prací, avšak raději je daruji rodině, kamarádům. Také někdy kreslím portréty na zakázku. Ale myslím, že se tím dá uživit, jsou takoví šťastlivci.

Říká se, že umělci mají svůj svět. Myslíte si to o sobě také?

Máte pravdu, že se to o umělcích často říká. I můj přítel je toho názoru. Ale umělcem je přece každý. Myslím si to jen do jisté míry. Ne že bych byla jiná než ostatní, ale spíše jsem v jistých situacích v životě více bohémská a hlavně si chráním svou svobodu. Každý ji spatřuje v něčem jiném. A je pravda, že mám hodně kamarádů v umělecké sféře.

Čemu se věnujete, když zrovna nemalujete?

Snažím se co nejvíce tvořit, cestuji s přítelem. Vzhledem k tomu, že je hodně vynalézavý ve vyhledávání nových míst ve světě, to je velkou výhodou i pro mou tvorbu. Spoustu času věnuji také dětem, neboť v domově je volný čas velmi relativním pojmem. Je to práce jako v rodině: velmi zajímavá, náročná a přitom děti jsou báječné, takže zpětné vazby vás vždy potěší a jsou pro vás určitě odměnou.

Jaké máte plány do budoucna? Máte představu, co budete dělat za takových deset let?

Budoucnost moc neřeším, žiji hlavně přítomností. A v tuto chvíli jsem spokojená a šťastná, nic bych neměnila. Mým snem je ovšem žít jednou v některém z přímořských městeček na jihu Španělska. Třeba tam vést stejný život jako tady, ale v teplém španělském klimatu, tudíž svobodném díky mořskému větru, tolik ozdravném…

Máte nějaké oblíbené životní motto?

Žít naplno v přítomnosti. Anebo zrovna jsem si vzpomněla na motto Jiřího Volfa, výborného kreslíře a filozofa současnosti, na střední škole jsem si kupovala jeho knížky: „Když už člověk jednou je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Autor: Zuzana Molková

10.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ladislav Leksa pečuje o hodiny v kostele sv. Josefa v Obořišti.

Zvoník Ladislav Leksa: Změna času je proti přírodě

Bohuslav Sobotka na setkání lídrů států Evropské unie.
4 6

Sobotka po summitu EU: Deklarace obsahuje priority České republiky

Ceny Thálie pro Vránovou či Kňažka. V muzikálu uspěl Vojtek

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies