VYBERTE SI REGION

Malířka Jana Hrušková: Tvorba je v nekonečném vývoji. Naslouchám duši

Domažlice /ROZHOVOR/ - Obrazy, které potěší duši, přinášejí vnitřní klid. Takové je dílo domažlické malířky Jany Hruškové. Výtvarnice Jana Hrušková (63), rodačka z Domažlic, kde vyrůstala, studovala i pracovala, patří již léta k výrazným osobnostem Domažlic, které propaguje četnými výstavami svých obrazů nejen v České republice, ale i v zahraničí.

30.10.2012
SDÍLEJ:

Jana HruškováFoto: Deník/ Josef Babor

Známý básník a filozof František Valouch charakterizoval její dílo slovy: „Obrazy Jany Hruškové jsou jakési barevné metafory našeho světa, světa zraňovaného, kterému je potřeba něhy a čistoty, aby se vyléčil." V prvním podzimním týdnu jsem paní Janu Hruškovou navštívil v jejím bytě na domažlickém náměstí a obklopen obrazy pohovořil s touto zajímavou ženou, umělkyní.

Kdy jste si jako dítě poprvé uvědomila, že jste obdařena darem shůry – talentem?
Jako dítě jsem své pocity a začínající lásku ke kreslení jako talent nevnímala. Možná snad moje okolí – učitelé, rodiče. Ráda jsem již v 1. třídě kreslila spolužákům a kamarádům do památníku, pod lavicí při hodině zobrazovala děti ve třídě. Hodně a ráda jsem v dětství kreslila…


… a začala se zdokonalovat, toužit po prohlubování znalostí?
Ano. Ve škole jsem měla nejraději kreslení a záhy mě rodiče přihlásili do Lidové školy umění v Domažlicích. Sama jsem si sháněla knížky o malířských technikách a životech známých malířů. Myslím, že  již na konci prvního stupně základní školy jsem dostala od rodičů polní malířský stojan a s ním vyhledávala stará zákoutí Domažlic, chodila pěšky po vesnicích a kreslila chodská stavení, krajinu. Nutný byl i posun v technice. Z původních kreseb tužkou, uhlem, perem jsem postupně přecházela na barvy.


Ukončila jste základní školu a bylo potřeba nasměrovat váš rozvíjející se život, onen malířský talent.
Moc jsem toužila po studiích malířství, po umělecko-průmyslové škole v Praze (UMPRUM). Již dříve jsem v LŠU navštěvovala Ing. arch. Batelku a malíře Karla Kuneše, kteří mě na UMPRUM připravovali. Matka mě však do Prahy pustit nechtěla. Měla své představy o umělcích a jejich životě a ani přímluva pana Batelky a třídního učitele Jiřího Plachého ji nepřesvědčila. Dle přání matky jsem nastoupila do zdravotní školy v Domažlicích. Marné byly i mé argumenty, že nemohu vidět krev a mám časté nevolnosti při praktické výchově v nemocnici. Stala jsem se zdravotní sestrou, kterou jsem však dlouho nezůstala. Alergie na desinfekční prostředky moji zdravotní cestu záhy ukončila. Na malování jsem však ani na ´zdrávce´ nezapomínala. Dále, jako nejstarší z žáků navštěvovala LŠU a konzultovala své malířské postupy s panem Kunešem a Batelkou. Stala jsem se malířem samoukem, brzy se provdala, přišly tři děti a 15 let malířské pauzy…


Jak šel dál váš život?
Po patnáctileté pauze jsem dala dohromady několik svých obrazů a zavolala panu Batelkovi. Ani mě již u telefonu nepoznal, ale přijal na první konzultaci po 15 letech. Poradil, pochválil,  zkritizo᠆val… a já opět nastoupila do svého malířského vlaku. Vystřídala jsem několik zaměstnání. Byla vychovatelkou učňů (truhlář, tesař), kde jsem založila výtvarný kroužek, doučovala učně češtinu, navrhovala hračky pro mateřské školky. Začala jsem dálkově studovat Pedagogickou fakultu v Plzni – ozvalo se astma a s tím i konec další profesní etapy. Nastoupila jsem v okresním kulturním středisku a stále víc se věnovala malbě.


Na co jste v malbě po 15 letech navázala? Kam jste s časem postoupila?
Postupně jsem odešla od realismu a obohatila ho o romantismus. To jsou ony domažlické veduty – známá domažlická zákoutí a současně jsem přešla na můj současný směr jakéhosi snového vidění světa, jak já říkám laskavého a přívětivého. Nikdo ho nedovede pojmenovat, jen znalci a kritici hovoří o obrazech, které potěší duši, přinášejí uspokojení, vnitřní klid, nenutí přemýšlet, co právě ten který tah štětcem znamená. Tomu jsem moc ráda. V barvě jsem od oleje přešla na akryl, jenž se u nás začal prodávat v roce 1994 jako uměleckovýtvarný materiál. Maluji nejraději větší plátna v určitých sériích – cyklech, kdy jednotlivé obrazy nemají vlastní názvy. Takové jsou například obrazy z kategorií voda, s vodou, která neničí, neohrožuje, ale která omývá, plyne, mění se v hravé kapky. Motiv musím mít v hlavě předem jasně promyšlený, povídám si s ním. Při vlastní malbě nesmím být rušena, vypínám zvonek, mobil a jen lehce podlaďuji atmosféru ezoterickou hudbou. Tady jsem nyní s malbou zakotvena. Tvorba je však stále v nekonečném vývoji. Naslouchám duši.


Četl jsem, že tvůrce, opravdový umělec, obtiskuje do obrazu kus své duše, svoji energii a ta  se potom přenáší z obrazu na diváka. Souhlasíte?
Naprosto souhlasím. Mnozí návštěvníci mých výstav mi to i potvrzují. Říkají, že se cítí při pohledu na ten který obraz dobře. Přikládají ruku, hřeje-li, chtějí ho. Energii dávám obrazu vlastně nevědomky. Někdy ale, když chci, vím proč, energii vlastní silou přidávám. Je to moje přidaná hodnota.


Vaše obrazy jsou převážné poetické. Uměla byste některé přebásnit?
Ne, básnit neumím. Tvorbu obrazu často spojuji s ezoterickou hudbou. Usměrňuje pocity, nastavuje náladu i vede ruku. Na motivy písniček Petra Nováka jsem namalovala obraz ´Smutného klau᠆na´ a na motivy knížky Jacka Londona Tulák po hvězdách nakreslila 12 obrazů. Poezie a můj styl malování mají k sobě určitě velmi blízko.


Vím, že první Vaší výstavou v Domažlicích jste se představila v roce 1985. Od té doby jste jich obeslala nebo uspořádala více než 80. Po revoluci jste vystavovala v německém Chamu, Kötztingu, Furthu im Wald. Poté na prestižní výstavě v Los Angelesjste se stala se nositelkou titulu laureátky festivalů Very special arts, dále v holandském Budelu, na univerzitě Cambridge v Anglii… Jak se umělec – malíř prosadí? Čím byly výstavy specifické?
V Domažlicích jsem začala vystavovat v objektu kláštera na tehdy populárních akcích Paleta. Vybavila jsem interiéry nových objektů České pojišťovny, spořitelny, Domova důchodců, celnice v Lískové… Sama jsem vyjednávala na zámcích, v muzeu Chomutov, Klatovy… v holandském Budelu jsem vystavovala v rámci spolupráce měst Domažlice – Budel za účasti domažlické starostky Jaroslavy Wollerové. Vernisáž zahajoval náš velvyslanec v Holandsku dr. Mihule. Výstava v americkém Los Angeles (1999) byla pořádána z iniciativy nadace Jackie Kennedyové ´velmi zvláštní umění´. Na tuto celosvětovou soutěž Umění a duše jsme byli pozvání z České republiky jen dva. Obeslala jsem ji dvěma obrazy, ale zůstala jsem doma. Plzeňská pobočka nadace J. K. nesehnala sponzory pro naši skromnou delegaci. Škoda. Život šel dál a já jsem ráda, že se moje obrazy líbí. Jeden má i bývalý komisař EU Pavel Telička, Petr Kubernát, bývalý velvyslanec ČR v Holandsku, a bývalá domažlická starostka J. Wollerová.


Vaše další plány, cíle?
S malováním určitě nechci končit. Věřím, že lidé budou stále potřebovat obracet svoji mysl ke krásnému umění a hledat v něm svoji duševní rovnováhu. Namalovala jsem hodně obrazů a jejich realizace mi přinášela ohromnou tvůrčí radost – uspokojení. Věřím, že to nyní pociťují i jejich současní majitelé.

KAREL FRAIT

Autor: Josef Babor

30.10.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZUJEME

Skvělá Koukalová slaví první letošní triumf. Ovládla stíhací závod!

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Pořadí v čele SP je opačné, Dahlmeierová vede před Koukalovou o 25 bodů. Eva Puskarčíková skončila ve Švédsku na osmém místě, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies