VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mít obavu? To se nedalo

Spisovatel, herec, zpěvák a autor písňových textů Jan Vodňanský slaví pětasedmdesátiny unikátní kompilací archivních skvostů.

19.6.2016
SDÍLEJ:

Jan VodňanskýFoto: Lukáš Kadeřábek/Supraphon

Příznačně v Činoherním klubu, který hostil mnoho zásadních vystoupení dvojice V + S, a navíc v den svých 75. narozenin, 19. června, pokřtí Jan Vodňanský společně se zpěvačkou Hanou Navarovou a dalšími hosty unikátní album archivních skvostů Tarantule a jiné nevydané songy. Obsahuje šestadvacet písní (mnohé z nich mohou posluchači slyšet úplně poprvé), které vznikly v 70. a 80. letech, kdy mělo jedinečné autorské duo od tehdejšího režimu zákaz vystupování.

Mezi autory vybraných skladeb na CD, které vyšlo před pár dny u Supraphonu, najdeme i další zajímavá jména, jakými jsou Jaroslav Jakoubek, Ivan Mizera a Martin Zákravský a Jiří Bulis a Jiří Toufar. Některých pěveckých partů se vedle autorů zhostili i Zdena Lorencová, Světlana Nálepková či Přemysl Rut.

Když jste v roce 2008 vydali k sedmdesátinám Petra Skoumala čtyřalbum Život a dílo a v roce 2011 kompilaci Vzpoura kocourů věnovanou zase vašemu, témuž jubileu, říkal jste, že je tím vaše tvorba kompletně zmapovaná.

Ano, ale přesto jsem ještě něco ze šuplíku vytáhl…

Takže jste věděl, že v něm nějaké další skvosty máte.

Věděl, ale tehdy nebyly použitelné. Neměl jsem ještě potuchu o tom, že existují metody, jak je digitálně vyčistit. Šlo o nahrávky, které vznikly na koleně – některé u mě doma či u kolegů (Skoumala, Toufara, Zamazala, Kučery, Jakoubka), jiné na večírcích, v různých studentských kolejích, fakultách a podnikových klubech… A najednou jsem si uvědomil, že mám přece přítele, zmiňovaného Jiřího Toufara, který je schopný učinit ty věci „technicky vydavatelnými", protože má dobře vybavené studio. Společně jsme si na nich mákli, Jiří je masteroval několik měsíců

Na „světlo" se tak tedy dostala například i původní Vzpoura kocourů, kterou jste na vaše předešlé album nově nazpíval s Hanou Navarovou z Divadla Sklep.

Je to tak. Vzpoura kocourů byl jediný kankán, který jsme se Skoumalem za téměř padesát let naší tvorby vytvořili. On už si ale postupem času nepamatoval, jak jej přesně složil, žili jsme v představě, že se jeho nahrávka pravděpodobně nedochovala. Právě z toho důvodu jsme tu písničku s Hanou Navarovou nově studiově nahráli. Nakonec jsem ji ale objevil, pochází z roku 1972, kdy jsme ji uvedli na matiné v Semaforu.

Když se jednotlivými písničkami procházíme, je na albu ještě některá, v niž jste absolutně nedoufal, že ji najdete?

To taky. Je jí píseň Miguel, která pocházela z představení Hurá na Bastilu, ale jako přídavek (patří jí i finále CD). Předtím vůbec nikde nevyšla. Měl jsem ji sice zaznamenanou na magnetofonovém pásku, ale už jsem ani nevěděl, kde bych ji měl hledat. Naštěstí se mi jednoho dne dostala do rukou nahrávka pocházející ze 70. let z Činoherního klubu, kdy ještě nejen Miguela, ale i další ukázky z „Bastily", mohl natočit a odvysílat Československý rozhlas.

Jestliže se myšlenkami do minulých časů vracíte, co vás napadá?

Petr Skoumal tady chybí… Prožívám tedy takovou směs radosti z toho, co všechno jsem v archivu objevil, a zároveň smutku, že už to spolu nemůžeme sdílet na jevišti.

Vaše písničky jsou tu ale pořád – co kus, to jiný příběh, situace. Dáte nějakou k dobru?

Těžko vybrat jednu… Kdybych měl vyzvednout tu nejkurióznější, vrátil bych se k Miguelovi z představení Hurá na Bastilu, v němž jsme se opravdu všichni vyřádili – nejen my dva s Petrem, ale i Táňa Fischerová, Míla Štibich a Leoš Suchařípa. Bylo koncipované ve španělsko-ruském stylu – i Buñuel mimochodem říkal, že tyto dva národy mají něco společného… Na scéně Činoheráku tehdy stála štaflera, na níž se Leoš Suchařípa po celou dobu toho představení urputně pokoušel navléknout holínku v onom španělském rytmu. Tak to bylo skutečně kouzelné, neopakovatelné.

A co nějaká kuriozita vztahující se k době svého vzniku?

Tak třeba Blues cestujícího Středoevropana. Zhudebnil jej na můj text Jaroslav Jakoubek, který už v padesátých letech psal písničky pro první textappely v pražské Redutě a který už bohužel také není mezi námi. Natočili jsme jej (s Jakoubkovým zpěvem a za doprovodu klavíru) v osmdesátých letech na můj magnetofon – oba coby totálně zakázaní autoři – naprosto stylově, totiž v jeho polosklepním bytě v Mánesově ulici. Docházel tam například i publicista Jan Petránek, toho času topič v Mitasu, který psal také texty, ovšem pro skupinu Šanson věc veřejná.

Tvořili jste tedy až konspiračně, jak jste to všechno prožíval?

Nedalo se mít obavu, to by se musel člověk zbláznit. Když jsem podepsal Chartu 77, taky jsem si myslel, že mi vezmou úplně všechno. Ale dalo se s tím žít. Jako správný dandy jsem emigroval, ale jinak než ostatní – ne na Západ, ale na Východ, na Slovensko. Nově se rodící slovenské studentské divadlo Pegasník (dnes GUnaGU) mi totiž nabídlo, abych v něm účinkoval v rámci „divadla malých forem", které na rozdíl od nás na Slovensku kvetlo. Byla to zajímavá éra. Sice jsme se se Skoumalem deklarativně rozešli, ale tímto způsobem jsem mohl naši tvorbu dál prezentovat. Pikantní na tom celém bylo, že ačkoli se v té době nemohlo moje jméno objevovat na plakátech, zejména v Praze, jednou za rok se tak přece stalo, když jsme s oním slovenským divadlem přijeli do Prahy na hostování. Bdělým soudruhům nedošlo, že když dorazí nějaký Vodňanský z Bratislavy, tak je to ten samý Vodňanský, kterého zadupali do země.

A dnes, stále tvoříte?

Ano, některé z nových věcí zazní i na nedělním křtu v Činoherním klubu. Jednou za měsíc vystupuju i v kavárně Caféidoskop – mám tam dvě představení. Jedno (Jak nám dupou králíci) hraju sám a druhé (S úsměvem bytového jádra) s Hanou Navarovou. Odehraje se už 20. června, takže jste zváni.

Autor: Gabriela Kováříková

19.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Rath.
17 21

Rath posílá prezidenta Zemana k Ústavnímu soudu

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

AKTUALIZOVÁNO

Ve Středozemí možná utonulo dalších až 150 afrických migrantů

Bezmála 150 afrických běženců patrně v úterý utonulo ve Středozemním moři. S odvoláním na přeživšího z potopené lodi to dnes uvedla Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Jako o jediném přeživším zatím úřady informují o 16letém chlapci z Gambie. "Řekl, že všichni ostatní zemřeli. Ale existuje určitá naděje, že italská pobřežní stráž některé vyzvedla," prohlásil podle agentury Reuters mluvčí italské pobočky IOM Flavio Di Giacomo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies