71 DENÍKŮ: NAJDĚTE SI SVŮJ
Vyberte si svůj
regionální Deník

Oči maluju až na závěr, říká malířka Dagmar Vacková

Malby Dagmar Vackové vznikají podobně jako lyrická poezie. Při procházkách přírodou se z maličkosti náhle zrodí náznak inspirace, kterou pak malířka rozvíjí doma za poslechu hudby, když se rozpomíná na zajímavé tváře lidí.  Autor: Josef Musil

12.10.2012

Tábor /ROZHOVOR/ – Oči. Na každém obraze táborské malířky Dagmar Vackové jsou oči. I z motýlích křídel hledí podmanivá kukadla s kaštanově hnědými duhovkami. Letos v srpnu si jich tři týdny užívali návštěvníci táborské Galerie a  antikvariátu Bastion. 

Stojí za pozornost, že oči samotné malířky jsou podobné těm, které maluje na obrazy, jako by jí z oka vypadly. Když jsem malby viděl poprvé, skoro mě z těch pohledů zamrazilo v zádech. Ne proto, že bych se jich bál. Mě překvapilo, jak rychle v mém nitru listovaly, odpouštějíce mi všechny prohřešky.

Jak hodnotíte svou výstavu?
Naučila jsem se díky ní, že i když dávám do malování svou duši, stejně se může stát, že se najde někdo, na koho to nezapůsobí. Naštěstí byl takový člověk jen jeden.

On vám to osobně řekl?
Ne, napsal. Dala jsem totiž k obrazům sešit, aby do něj lidé zapisovali ohlasy. Hned první pisatel mi oznámil velkým energickým písmem: „Strašný kýč! Sorry."  A připojil k tomu klikyhák, který může znamenat zrovna tak Pavel jako Praha.

Co vy naa to?
Nerozhodilo mě to. Kýč je rozsáhlé téma. Já za něj občas považuju právě to, co vytvoří někteří současní uznávaní umělci. Navíc ten pán zůstal se svým hodnocením sám. Hned pod jeho zápisem se obratem objevil názor: „Proč kýč? Naopak, vlastní vize potěší vždy. Díky za výtvarno."  Napsala  ho  žena úhledným písmem a její podpis je dobře čitelný. I to ledacos napoví. Za jejím názorem už se řetězí jen samé pozitivní vzkazy: „Zvláštní a plné emocí barev. Díky za radost a pokoru k umění, dá se říci plné poezie."  „Nádherné. Tvoř dál, prosím!"  „Děkuji za jedinečný zážitek."  A tak podobně. Takže vlastně můžu být jen spokojená.

Proč se vlastně malováním neživíte?
No, já si svůj styl našla poměrně nedávno, v roce 2009. Od té doby jsem namalovala jen sedmnáct obrazů, z toho čtyři si našly majitele.

Ale třeba takový Jan Vermeer taky nemaloval příliš často…
Jenomže uměl svoje díla dobře prodávat. Myslím, že pro mě malování zůstane velikým koníčkem, protože kdybych ho dělala jen pro peníze, přestalo by mě bavit. Pracuju vlastně jako básník. Nejdřív vnímám okolí a čekám, až ke mně přijde inspirace. To se třeba náhle stane na podzimní procházce. Zaujme mě několik listů spadlých na zem. Přinesu si je domů, položím na stůl a pak si pouštím různé druhy hudby, až najdu tu, která se k listům hodí. Při takové hudbě se na ně dívám a vzpomínám na tváře lidí, které jsem osobně potkala nebo třeba zahlédla jen na stránkách časopisů. Nakonec se některá tvář k listům a hudbě připojí. Potom vymýšlím kompozici obrazu a teprve pak vezmu do ruky štětec. Malování mi trvá dlouho; vkládám do obrazu svou duši a musím se na to vždycky dostat do té správné nálady. Jenomže životní okolnosti tomu často nepřejí. Takže rozpracovaný obraz musí počkat, až zase přijde jeho čas. S takovým tempem práce bych se sotva uživila. Ale přesně takhle vznikl obraz Roztancovaný podzim, který měla na mysli jedna návštěvnice výstavy, když mi děkovala za radost a pokoru k umění.

Zkoušela jste někdy malovat na zakázku?
Ano. Zadavatelé byli s výsledkem práce spokojeni, ale mně by taková role napořád neseděla. Ideální zadání mi třeba dal můj kamarád. „Ať je to oranžové a mohla by tam být nějaká ženská," poručil si. Takovou zakázku beru. No jo, jenomže kolik by jich přišlo?

Svůj styl jste si vypracovala před třemi lety, ale malujete jistě už déle, viďte?
Odmalička. Kreslila jsem na všechno okolo sebe, dokonce i na bankovky. To se našim samozřejmě nelíbilo, ale jinak měli z mého kreslení radost.

Talent člověk většinou po někom zdědí…
Myslela jsem si, že jsem ho dostala od maminky, která si ráda amatérsky malovala podle předloh. Ale nedávno jsem se dozvěděla, že děda z taťkovy strany dělal zajímavé obrazy stříkací pistolí na motorky. Byl vyučený písmomalířem a malířem pokojů. Kdo ví, po kom mám talentu víc.

Nemůžu se nezeptat – kreslila jste si ve školce princezničky?
Nikdy. Ve školce jsem ráda kreslila stromy a jezdila jsem si s autíčky. Zato můj brácha si ve stejném věku hrál s panenkami. My jsme si to tak-hle prohodili.

Chodila jste při škole do nějakého výtvarného kroužku?
To se nestačilo stát, protože když jsem ukončila druhou třídu, odstěhovali jsme se na pět let do Sovětského svazu. Můj taťka tehdy byl vojákem z povolání. Běžný den tam vypadal takhle: ráno ve tři čtvrtě na osm začalo vyučování, ve tři hodiny odpoledne jsme odjížděli mikrobusem na české velvyslanectví a domů jsme se dostali v sedm. Navečeřet, napsat úlohy a spát. Do školy se tam chodilo i v sobotu. Výtvarné kroužky tam měli, ale mně na ně nezbýval čas.

A když jste se vrátila do Čech?
Tehdy mě zaujal televizní pořad o tom, jak se vyrábí keramika. Vzpomínám si, jak jsem byla unešená z paní, která měla před sebou velikánskou vázu a ručně ji zdobila. Tohle chci dělat! Proto jsem si zvolila Střední uměleckoprůmyslovou školu v Bechyni.

Když ale spočítám, že jste maturovala v roce 2000, je tam těch let studia nějak hodně…
Protože když jsem udělala přijímačky, skončila jsem z nějakých čtyř set lidí osmdesátá první. A oni brali jen osmdesát. Tenkrát jsem nevěděla, že bych se mohla odvolat. Co teď? Naskytla se možnost jít na keramické učiliště do Hrdějovic, a tak jsem šla. Mě to tam bavilo, jenomže studium bylo bez maturity, a to víte, taťka má dvě vysoké školy – jeho dcera přece nemůže mít jen učňák. Po druhém ročníku jsem znovu zkusila Bechyni. Tentokrát jsem byla jedenáctá a přijali mě na čtyřleté studium. Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu, obor modelář. Hodně mě to bavilo a díky skvělému panu profesoru Jiřímu Novotnému jsem se dozvěděla spoustu věcí o výtvarném umění.

I tak mi vychází, že jste tam studovala pět let…
Správný postřeh. Tím se dostaneme ke kořenům mého současného malování. Ale ten rok navíc, o kterém mluvíme, byl pro mě hodně špatný. V dubnu 1998 jsem měla autonehodu. Jela jsem jako spolujezdec a dopadla jsem z celé osádky vozu nejhůř. Dlouho jsem byla v nemocnici, znovu jsem se musela učit chodit a pak jsem se léčila doma. Následující rok v září zahynula při autonehodě moje maminka, když mě jela vyzvednout do školy. Od té doby se dívám na svět kolem sebe jinak. Vlastně se nedívám na něj, ale do něj. Do jeho duše. A zrovna tak vnímám i lidi. Oči mě upoutají nejdřív. Jsou to okna do duše. Proto vlastně na každém svém obraze mám aspoň náznak tváře a očí. Maluju je vždycky až na závěr, aby dodaly malbě další rozměr. Trvalo mi ale deset let, než jsem se svoje cítění naučila přenášet na obrazy.

Kolik jste od té doby měla výstav?
Dvě. Letos v Bastionu a loni  v lednu  v táborské knihovně. Tehdy se stala příhoda, která mi potvrdila, že v malování jdu správnou cestou. Já věřím, že když obraz   namaluju   opravdu upřímně, on samotný pak může spojit neznámé lidi dohromady. Zčistajasna se mi ozval pan Miroslav Novák. Loutkář. Že prý se mu moje obrazy hodně líbí a je přesvědčený, že bych uměla dobře vymalovat jeho nové loutky.

A vy jste měla na některém obraze motiv loutky?
Ne, a přesto se to stalo. Od té doby trvá krásná spolupráce, která mě zase posunula dál. A vůbec k ní nepotřebujeme peníze. Pan Novák mi čas od času přiveze hlavy svých čerstvě vyřezaných marionet, já mu je barevně vymaluju a jeho žena loutky ošatí. Protislužbou mi třeba zarámuje nové obrazy. Dovedl mě dokonce k tomu, abych začala malovat na dřevěné desky vlastní variace starých náboženských motivů a střeleckých terčů. Nebýt jeho, vůbec bych nevěděla, že takovou schopnost mám.

Nebylo by dobré udělat výstavu v Praze a zkusit se prosadit odtud?
Tohle před časem napadlo mého kamaráda z Prahy. Oslovil tam jednoho akademického malíře, jestli by se mnou mohl udělat společnou prodejní výstavu. „Proč ne, pokud maluje dobře," řekl malíř. Přivezla jsem mu fotky svých obrazů a byl nadšený. Za měsíc a půl ať se ozvu. Když jsem mu zavolala, řekl, že kavárna, kde se měla výstava konat, se renovuje. A on že všechny další výstavy už bude dělat jen samostatně. Z mého kamaráda pak vylezlo, že se malíř zalekl, že by lidé kupovali moje obrazy a ty jeho by nechtěli.

A pak že děláte kýče. Doufám, že na závěr prozradíte, že chystáte novou samostatnou výstavu…
Chystám. Na jaře bych ráda představila novinky, které se urodí přes podzim a zimu. Můžu mít v tomhle rozhovoru poslední slovo?

Samozřejmě.
Ti, kterým vděčím za to, že maluju, jsou moji rodiče. Hlavně maminka. Ve všem mi stála nablízku a v malování mě hodně podporovala. Je mi líto, že nemůže vidět moje současné obrazy. Byla to především moje veliká kamarádka a až potom rodič. Maminko, děkuju ti.

Kdo je… Dagmar Vacková

Narodila se v Chebu.
Do Tábora se s rodiči přestěhovala, když jí bylo dva a půl roku.
První samostatnou výstavu jí roku 1994 zorganizoval její taťka v píseckých kasárnách.
Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni pracovala v různých zaměstnáních převážně mimo svůj obor.
Nyní se hodlá ucházet o práci cukrářky. Ráda by vytvářela design cukrářských výrobků.

Autor: Redakce

+ sdílejte

Sdílejte článek pomocí sociálních sítí

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

CHINASKI. Zpěvák Michal Malátný (čtvrtý zleva) a kytarista František Táborský (vpravo).   Exkluzivně

Chinaski: Sesbírali jsme síly a natočili naši nejlepší desku

Praha /ROZHOVOR/ – Koncem října pokřtila kapela Chinaski svoji novinku Rockfield (vydavatelství BrainZone) s novináři, 7. a 8. prosince ji pokřtí s fanoušky v oblíbeném Lucerna…

Zleva: Milan Broum, baskytara a sbory, Jiří Valenta, klávesy, Martin Vajgl, bicí a sbory, a Petr Janda, kytara a zpěv. Exkluzivně

Olympic: Když se písnička nepovede napoprvé, má se vyhodit

Praha /ROZHOVOR/ - Kapela Olympic tvořená Petrem Jandou, Milanem Broumem, Jiřím Valentou a Martinem Vajglem o novince Souhvězdí drsňáků, o potřebě valit se dál i o chystaném…

Daniela Mrázková.

Daniela Mrázková: Fotografie přitvrdily. Protože i svět je tvrdší

Praha /ROZHOVOR/ – Daniela Mrázková. Teoretička a kritička umělecké fotografie, dlouholetá šéfka Revue fotografie. Ale hlavně zakladatelka prestižní domácí soutěže Czech Press…

HLAVNÍ ZPRÁVY

Anna Šabatová

Musíme snížit počty romských dětí ve zvláštních školách, míní ombudsmanka

Brno - Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová chce, aby ČR snížila počet romských dětí v někdejších zvláštních školách (dnes tzv. praktické školy), protože s pomocí státu by…

Česko je mezi desítkou unijních zemí, které ještě nezakázaly tělesné tresty dětí

Ilustrační foto.

Praha - Česko patří v EU do desítky zemí, které nezakázaly tělesné trestání dětí. Zákaz bití a jiného fyzického týraní doporučoval republice výbor OSN pro práva dítěte,…

Ukrajinci mají Zemana za prodlouženou ruku Ruska, tvrdí tamní novináři

Prezident Miloš Zeman

Praha – Ukrajinci nechápou výroky českého prezidenta Miloše Zemana k Ukrajině a považují ho za prodlouženou ruku Ruska v Evropě. V rozhovoru s ČTK to řekli ukrajinští…

Využil vyšetření v nemocnici a uprchl. Policie hledá nebezpečného trestance

Uprchlý vězeň Jan Novák.

Praha – Rozsáhlá pátrací akce s masivním nasazením policistů a se zapojením jejich čtyřnohých kolegů se v úterý vpodvečer rozjela v pražské Krči a v Kunratickém lese.…

Diskuse

Do diskuse nikdo nevložil žádný příspěvek

CELEBRITY

Sestru Smrt obvinili z dalších trestných činů: Zabíjela snad víckrát?

Sestru Smrt obvinili z dalších trestných činů: Zabíjela snad víckrát?

Skandál v rumburské nemocnici, který se provalil koncem srpna letošního roku, nabírá na obrátkách!… celý článek ›

Drsná hádka Angeliny a Brada: Je to konec?

Drsná hádka Angeliny a Brada: Je to konec?

Tak takovouhle hádku Brangelina, jak se přezdívá nejslavnějšímu hollywoodskému páru Bradu Pittovi a… celý článek ›

Módní policie z ulice: Vietnamské tržnice spásou nejsou a drahé kousky úspěch nejistí

Módní policie z ulice: Vietnamské tržnice spásou nejsou a drahé kousky úspěch nejistí

Zatím vše nasvědčuje tomu, že většina lidí, jež konzultací, hodnocením outfitů nepohrdla, má pár… celý článek ›

Čtyři scénáře zmizení matky čtyř dětí: U soudu vypovídal syn Jany Paurové

Čtyři scénáře zmizení matky čtyř dětí: U soudu vypovídal syn Jany Paurové

Matka čtyř dětí Jana Paurová zmizela loni v únoru. Policie prověřuje čtyři varianty – nešťastná náhoda,… celý článek ›

Před rokem způsobil otřes mozku Gudasovi, teď bek tvrdě sejmul Jágra

Před rokem způsobil otřes mozku Gudasovi, teď bek tvrdě sejmul Jágra

Tenhle bourák jako kdyby měl na Čechy spadeno. Je to téměř přesně rok, co švýcarský obránce Luca Sbisa… celý článek ›

EXKLUZIVNÍ ZPRÁVY

Patří ke stálicím Novy. Moderátoři Rey Koranteng a Lucie Borhyová.

Borhyová a Koranteng: NEUVĚŘITELNÉ ZÁKAZY na Nově. Co nesmějí?

Jsou hlavními hvězdami zpravodajství Novy, ale také za to tvrdě platí. Moderátoři Lucie Borhyová (36) a… celý článek ›

Petr Kramný

Petr Kramný je NA KOLENOU. Tohle svědectví mu zřejmě zlomí VAZ!

Už to skoro začalo vypadat, že policisté přešlapují v případu Petra Kramného (36) na místě, ale nyní se… celý článek ›

Petr Hapka a Milan Drobný byli dobří přátelé.

Milan Drobný viděl Petra Hapku (†70) před SMRTÍ: Co si oba ŘEKLI?

Svět navždy opustil hudební skladatel Petr Hapka (†70). Jako jeden z posledních kolegů ho navštívil… celý článek ›

Memoáry měla původně napsat Iveta, nakonec vše možná zaplatí Artur.

VÍME PRVNÍ: Arture, měj se na pozoru, napíše ti Rychtář! Co bude v SMS?

Syn tragicky zesnulé zpěvačky Ivety Bartošové (†48) Artur Štaidl (18) to ještě neví, ale asi ho to… celý článek ›

Copyright © VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., 2005 - 2014, všechna práva vyhrazena. Používáme informační servis ČTK. Publikování nebo šíření obsahu denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., zakázáno. VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. je členem Unie vydavatelů.

Kontakt na redakci. Proč inzerovat v novinách - www.reklamavnovinach.cz