Jste producentem a scenáristou celovečerního filmu s názvem Muzikanti, který chce vzdát hold kraji Těšínského Slezska. Natáčet se bude i na Jablunkovsku. Můžete prozradit podrobnosti?
V malebném kraji Těšínského Slezska ještě nikdy nevznikl celovečerní hraný film. Nosím tu myšlenku v hlavě už více než tři roky a jsem rád, že po dvou letech přípravy scénáře jsme dospěli do stadia realizace filmu. Pod taktovkou režiséra Dušana Rapoše padne první klapka 9. srpna a pak nás čeká 25 dní natáčení v regionu, který si spousta lidí spojuje jen se špatným životním prostředím a tvrdou prací. My dokážeme, že tomu tak není a že se máme čím pochlubit - příroda, kroje, muzika… A ta hlavně, protože půjde o hudební film se spoustou nových písní od Jarka Nohavici, Petera Cmoríka, Markéty Konvičkové, ale i cimbálové muziky Kollárovci. K natáčení využijeme i celou řadu akcí v regionu včetně gorolských slavností (Gorolski Święto – pozn. red.) v Jablunkově, slavností v Hrádku či Slezských dnů v Dolní Lomné.

Jak dlouho ve vás myšlenka na tento film zrála? A čím je příběh inspirován?
Nápad na udělání filmu je letitý, jsem patriot a vždy mě zdravě štval takzvaný pohled přes prsty na nás, Slezany. Příběh je inspirován reálnými situacemi a životními zkušenostmi nás muzikantů, ale i sportovců. Prostě - slunce je vysoko, pánbůh je daleko, musíme si ke štěstí pomoci sami.

Pravidelně vystupujete s kapelou Legendy se vrací, která hraje na koncertech slavné hity několika předchozích dekád. Jaké období bylo podle vás po hudební stránce vůbec nejvydařenější?
Pro mně to jsou sedmdesátá léta - neskutečný rozmach rockových hitů a krásné časy hardrocku. Deep Purple, AC/DC, Led Zeppelin, Creedence Clearwater Revival, Eagles a mnoho dalších, tam to všechno začalo.

Jak se těšíte na srpnový festival Ostrava v plamenech? Na kterou kapelu se obzvlášť těšíte?
Ostrava v plamenech má letos 6. srpna už své třetí pokračování, a stále bojujeme o místo na slunci. Doufám, že to letos po všech stránkách vyjde a fanoušci budou spokojeni. Pro mě je nejzajímavějším hostem kapela Firewind, ale určitě tím "nej-" tahákem budou Within Temptation, Vader s Axxis.

Nyní si už hudební akci dovedete patřičně užít i v roli pořadatele. Bylo tomu tak i v počátcích, kdy jste s festivaly začínal na Třinecku?
Produkce a organizace velkých eventů (událostí – pozn. red.) mě vždy naplňovala a bavila. Snad i proto na Noc plnou hvězd tak rády jezdily i ty největší hvězdy, měly tady vše potřebné, protože jako muzikanti jsme s mým parťákem Liborem Pyškem moc dobře věděli, co v zákulisí potřebují. Po několik let byla Noc plná hvězd největším festivalem v Československu, bohužel jsme nebyli schopni sehnat patřičné finance na to, aby nás konkurence nepředběhla. Nicméně stalo se a my po dvaceti ročnících se vztyčenou hlavou skončili. Teď už je ta štafeta na mladších a my rádi pomůžeme, jako zákusek jsme si nechali Slezskou noc ve Vendryni, kde zhruba pro dva tisíce fanoušků zachováváme atmosféru velkého festivalu v menším prostoru, ale s kvalitními kapelami. Jen podotknu, že bez vstřícnosti partnerů bychom za 200 korun vstupného nemohli uskutečnit ani tuto menší verzi.

Jste také úspěšným textařem, spolupracoval jste s řadou vynikajících interpretů. Máte ještě v tomto směru nějaký sen? Pro koho byste rád napsal píseň?
Baví mě textařina, ročně vytvořím kolem dvaceti písňových textů a sny v této oblasti nemám. Můj text zpívají snad všechny osobnosti naší scény od Karla Gotta, Hany Zagorové, Heleny Vondráčkové až po Věru Špinarovou, Dalibora Jandu a další. Do filmu Muzikanti jsem napsal texty pro Petera Cmoríka, Martu Jandovou, a jeden dokonce společně s Jarkem Nohavicou, což je pro mě velká pocta - je to naše druhé společné dílko po třinecké hymně hokejistů. Možná by mě bavilo udělat ještě pár textů pro Věru Špinarovou, ta je moje srdeční záležitost a píšu pro ni nejraději ze všech!

Blíží se prázdninové měsíce. Je o vás známo, že jste workoholik, přesto - můžete prozradit, jak si představujete ideální dovolenou?
Znám spoustu lidí, co ,makaj´ daleko víc než já. Já mám tu výhodu, že svou práci neberu jako práci, ale jako koníčka. Ano - jsem pořád na cestách, ale baví mě to a vážím si té životní příležitosti. Dovolená v létě nebude, točíme film a u toho musím i chci být, ale v říjnu určitě vyrazím někam k moři. Člověk totiž musí odpočívat a dělat si radost, o tom totiž život je.