VYBERTE SI REGION

Bohatýr Sláva, rozený rozhlasový reportér

Praha - „Sláva, je volný!"- volal kompars po osvobození vězně v jedné ze Shakespearových her a v Pardubickém divadle vypukla v tu chvíli spontánní demonstrace. Ze 70. let se zase traduje výrok tehdejšího prezidenta Husáka v jednom z jeho projevů: „Neviem, ale aj vy možno počúvate toho Volného".

18.11.2015
SDÍLEJ:

Sláva Volný na dovolené ve Španělsku v roce 1972. Foto: Josef Rakušan

Tak to alespoň zaznamenal počátkem roku 1987 redaktor Rádia Svobodná Evropa Karel Jezdinský v nekrologu na našeho kolegu Slávu Volného, v 60. letech legendu Československého rozhlasu a po srpnu 68 jednoho z nejprofilovanějších novinářů, jaký za normalizace pomáhal lidem doma přežít normalizační Temno. Nikoli logickými argumenty, ty nebyly nikdy jeho silnou stránkou. Komentáře a reportáže Slávy Volného byly plné emocí. Chrlil je ze sebe s nakažlivým zápalem, obdařen uchvacujícím hlasem hrdinného barytonisty.

Velmi přesně vystihl jeho osobnost básník Ivan Diviš, když o něm napsal, že to byl „živel mezi tišinou a někdy i zahnívajícím bahništěm. Bylo v něm tolik nepředstíraného života, že kdykoliv a kdekoliv se objevil, všechno irelevantní, koumácké, na okraji, docírské a relativisticky-intelektuálské se rozpadalo na hadrové panáky. (…) Sokratovský dialog s ním vésti nebylo možno, protože všechno přestřílel svou životností, svou silou. Vítězil a triumfoval, i když plácal nesmysly."

Československé publikum okouzlil Sláva Volný už v 60. letech. Byl totiž jeden z mála, kdo si po letech tuhé cenzury troufl na živé vysílání. Byl rozený reportér, ale kromě talentu se zcela neochvějně spoléhal na to, že má štěstí na své straně.

Vrchol popularity

Rád například vyprávěl, jak byl při reportáži ze zachraňování ostravských horníků, zasypaných v dole, už napojen na přímé vysílání, ale protože se pořád nic nedělo a on už nevěděl, o čem mluvit, tak si začal vymýšlet a barvitě líčil, jak záchranáři vynášejí první raněné. Což se pak sice skutečně stalo, ale až po několika minutách přímého přenosu. Vrcholu popularity dosáhl v Československém rozhlasu za Pražského jara, kdy v pořadu „Písničky s telefonem" volal naživo a bez varování tehdejším prominentům veřejného života. Nezapomenutelné jsou jeho reportáže ze srpnové okupace Československa.

Hlas Slávy Volného se zanedlouho poté ozval v éteru znovu. Z mikrofonu Rádia Svobodná Evropa, kam ho, přes zdrženlivost, s jakou vedení RFE tehdy přistupovalo k reformním komunistům, přijali okamžitě po jeho příchodu do exilu. Sláva Volný působil v RSE skoro dvě desetiletí a ani zde nepřestal usilovat o bezprostřední kontakt s posluchači. Legendárními se staly jeho pravidelné „Listy přátelům", v nichž nahlas říkal, co si lidi doma o režimu mysleli, ale báli se to veřejně vyslovit. Ovšem domýšlel i důsledky, například když se ptal, zda není počínání dělníka v továrně, který hází do bedny nový zmetek s tím, že jde o další ránu do těla nemilovaného socialismu, „jen ovocem lenosti, pohodlnosti, důsledkem toho, že tento podivný sabotér, který zapomněl, že vadná lednička, žehlička, pračka či auto postihne třeba právě jeho strýce nebo sestru, už neumí řádně a fortelně pracovat?"

Bylo logické, že se o něj zajímala československá tajná policie. Sláva to věděl a svým způsobem ho to snad i bavilo. Miloval bondovky. Jenže legrace to nebyla. V roce 1970 povolil režim Slávově tehdejší manželce Vlastě vystěhovat se i se synem oficiálně do Německa. Po Listopadu 89 se ze záznamů StB zjistilo, že se jednalo o operaci s krycím jménem „Mat", jejímž cílem bylo vyvolat v exilu podezření, že to není tak zcela nezištné.

Když pak Vlasta po sedmi letech zemřela na rakovinu, začala StB šířit v bydlišti Vlastiny matky na Litoměřicku fámu, že se Sláva chce vrátit domů. Současně vypracovali estébáci plán, jak ho přimět, aby se skutečně vrátil, a sice na 10. výročí srpnové okupace. S konkrétními návrhy ho měla seznámit tchyně, která se s ním měla sejít ve Vídni. Sláva to tehdy oznámil bezpečnostnímu oddělení RSE, kde mu ale řekli, že rozhodnutí – a případné riziko – je pouze jeho soukromá věc.

Za babičkou do Salzburku

A tak Sláva vzal svou tehdejší přítelkyni Evu a svého syna Dana, domluvil s mým manželem Josefem, aby jim dělal doprovod, nasedli do Slávova auta a vyjeli za babičkou. Ovšem nikoli do Vídně, odkud je to do Bratislavy coby kamenem dohodil, nýbrž do přece jen bezpečnějšího Salzburku.

Tam ovšem zažili špionážní thriller se vším všudy. Včetně nepřetržitého sledování a autohoničky jednosměrkou v protisměru. Vrcholem bylo, když se jim kdosi přes noc při parkování v hotelové garáži postaral o to, aby nové volvo nejelo na dálnici rychleji než šedesátkou. To pak už jen posadili vynervovanou babičku na vlak do Prahy a vrátili se s byť omezeně, ale přece jen pojízdným autem do Mnichova. Ne nadarmo měla tahle estébácká akce, jak se ukázalo po Listopadu, krycí jméno „Volant".

Odvrácenou stranou Slávova života, naplněného profesně i privátně víc než po okraj, bylo jeho zdraví. Jako pacient s vrozenou srdeční vadou se záhy stal jedním z nejvěrnějších klientů prestižní mnichovské kliniky „Herzzentrum". Tam ho operovali několikrát a nakonec ho málem ukazovali jako zázračný případ, protože trumfl všechny statistiky dožití, aniž by v nejmenším respektoval naléhání lékařů na změnu svého bouřlivého způsobu života.

Štěstí Slávu opustilo koncem ledna 1987. Odešel stylově: do kómatu upadl ve tři ráno v mnichovském baru Georgenkeller, kde se cestou z mejdanu zastavil se svou přítelkyní Danou na sklenku šampaňského. Za pár dní poté, 29. ledna 1987, zemřel v jedné z mnichovských nemocnic. Nad jeho hrobem se sešli nejen čeští, slovenští, polští a američtí kolegové z rádia, ale i řada jeho německých přátel, především z bridžového klubu, jehož byl dlouholetým členem.

Za roky v exilu jsem snad nepoznala člověka, který by byl tak plně integrován do společnosti hostitelské země a zároveň natolik souzněl s domovem jako Sláva Volný. Jednou mluvil dokonce o tom – a nakolik to myslel vážně, nebylo u něj nikdy možné odhadnout –, že by chtěl nechat svůj popel rozprášit nad Československem z helikoptéry. Když začala Gorbačovova Perestrojka, žertoval, že se vrátí do Prahy nikoli na bílém koni, ale spíš na „bílém tanku". Návrat minul o necelé tři roky. Jeho popel leží dodnes pod prostým náhrobkem na Nord- friedhofu v Mnichově. A v jeho milované vlasti ztratila Shakespearova replika už dávno svůj jinotaj.

Příběhy těch, které od dětí rozdělila železná oponaTaké v letošním roce uctil Český rozhlas výročí sametové revoluce uspořádáním koncertu a vydáním knihy, která se tematicky věnuje tomuto období.
Publikace nazvaná Rozděleni železnou oponou navazuje na stejnojmenný rozhlasový cyklus odvysílaný na stanici ČRo Plus. Vydalo ji nakladatelství Radioservis. Jejími autory jsou Ivana Denčevová, Michal Stehlík a kol. Jde o příběhy pěti otců a jedné matky, které od jejich dětí rozdělila železná opona: rozhlasového komentátora Slávy Volného (jeho příběh najdete níže), spisovatele Jiřího Gruši, filozofa a psychologa Jiřího Němce, herce a dramatika Pavla Landovského, politika a politologa Zdeňka Mlynáře a rozhlasové a televizní publicistky Otty Bednářové.
„Kniha zahrnuje nejen životní a profesní příběhy těch, kteří byli zbaveni možnosti žít ve své zemi v období komunistického režimu, vzpomínky jejich dětí a přátel z doby exilu, ale také pohledy odborníků na dotyčné osobnosti a kapitoly, které se zabývají rolí Státní bezpečnosti v jejich životě. Součástí knihy jsou fotografie a dopisy ze soukromých archivů, ukázky dobových tisků a další archivních materiálů," uvedla Ivana Denčevová.
Na jednotlivých textech publikace se podíleli Lída Rakušanová, Mojmír Jeřábek, Aleš Havlíček, Vladimír Just, Jiří Hoppe, Prokop Tomek, Tomáš Vilímek, Mirek Vodrážka a Tereza Pavlíčková. Součástí knihy je také CD se záznamy odvysílaných pořadů. (redakce)

Autor: Ludmila Rakušanová

18.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojenský historický ústav má nově opravenou stíhačku MiG-15

Praha - Vojenský historický ústav (VHÚ) bude moct vystavit nově opravený stíhací bombardér MiG-15. V uplynulých pěti měsících ho zrekonstruovali pracovníci Vojenského technického ústavu (VTÚ). Představitelé VTÚ, VHÚ a ministerstva obrany ve čtvrtek opravený stroj na vojenské základně ve Kbelích představili novinářům.

Rakušan: Hnutí STAN je připraveno soudit se o mandát Drábové

Praha - Hnutí STAN je podle středočeského lídra Víta Rakušana připraveno soudit se o mandát krajské zastupitelky Dany Drábové, pokud by ho někdo napadl. Drábová je totiž předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), ačkoli podle ministerstva vnitra mohou být zastupiteli jen řadoví státní zaměstnanci. STAN tvrdí, že souběh funkcí je podle zákona možný. I kdyby hnutí u soudu neuspělo, výsledkem bude alespoň precedentní rozhodnutí, které vyjasní současný stav, řekl dnes Rakušan novinářům.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies