Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stříhali mě v Březí, které zmizelo kvůli Temelínu, říká spisovatel Jiří Hájíček

České Budějovice /ROZHOVOR/ - Na levém břehu, kde bývala naše chalupa a za ní škola, není nic. Jez je pryč. Všechno je pod vodou, říká v románu Rybí krev hlavní hrdinka Hana. V nové knize spisovatele Jiřího Hájíčka se po patnácti  letech strávených v cizině vrací v roce 2008 do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrostla, chtěla se vdát a učit v jednotřídce. Ale na návsi stojí sama. Příběh tří kamarádek, které osud rozpráší do světa, se rozjíždí na přelomu 80. a 90. let, kdy se kvůli stavbě Temelína zbouralo několik vesnic. „Je to román psaný víc srdcem než myslí," říká 44letý budějovický prozaik, jenž za poslední román Selský baroko získal cenu Magnesia Litera. Se spisovatelem jsme hovořili  o jeho novém románu Rybí krev, příběhu tří kamarádek z vesnice, zbourané kvůli jaderné elektrárně.

26.5.2012
SDÍLEJ:

Spisovatel Jiří Hájíček, držitel prestižní ceny Magnesie litera, vydal nový román Rybí krev, příběh lásky od Temelína.Foto: Deník/ Václav Pancer

Jak jste k tématu došel? Pocházíte z Purkarce, odtud pramení osobní vazba?
V Selským baroku jsem se věnoval sedlákům a kolektivizaci, což jsem měl převážně z druhé ruky, z archivů, zkoumal jsem dobu a generaci svých rodičů. V nové knížce je podobná vazba k rodné hroudě a to, že lidé opouštěli své domovy. Zajímá mě vztah člověka k domovu, k chalupě, ke krajině a říkám si – i na sobě – kam až je to zdravé a kdy už je člověk příliš připoutaný.

Vycházel jste z vlastních zkušeností?
Přímo ne. Tyhle věci se děly v 80. a začátkem 90. let. V té době jsem měl jiné starosti, pak jsem byl na vysoké škole, na vojně, začal jsem pracovat… Ale když tady žijete, stavba Temelína se vás nemůže netýkat. A když jsem přemýšlel o tématu, přišlo mi, že se pomalu zapomíná, že několik vesnic tehdy kvůli stavbě zmizelo.

Čerpal jste při psaní i z nějakých dokumentů?
Existuje literatura faktu. Hlavně dvě knihy od Tondy Pelíška, Po nás planina a Lidé od Temelína. Probíral jsem to s ním. Pak jsem přes svou bývalou profesorku němčiny objevil jejího žáka Jana Bartušku. Ten napsal kronikovou knížku Vybledlé kontury. Je rodák z Březí, leccos si pamatuje a je takový ten typ vesnického písmáka, kteří psali kroniky. Moje postavy jsou ale vyfabulované. Doufám, že až knihu budou číst lidé, kteří z toho něco zažili, vezmou v potaz, že je to román. Já jsem si do známé historie dosadil své postavy a příběhy.

Jaké vzpomínky máte k tématu z dětství?
V Purkarci jsem vyrůstal a chodil tři roky do školy, pak jsem tam jezdil každé prázdniny. V Březí jsem hrál s klukama fotbal na hřišti, které zmizelo. A jednou za čas mě děda vzal k holiči do Březí. V Purkarci jsme sedli do autobusu, děda mě nechal ostříhat, sebe taky. Pamatuju si oficínu pana Volfa, starého pána s knírkem, železné křeslo a bílý lajntuch jak z Kainarovy básně Stříhali dohola malého chlapečka…

V příběhu jde ale hlavně o vztahy. A ženské hrdinky se jeví jako kladné postavy, zatímco muži spíš záporné.
Vesnické holky byly většinou správné, silné osobnosti. Měly zdravý selský rozum, uměly se přirozeně rozhodovat. Když se jelo na brigádu, byly nejlepší, protože byly zvyklé dělat z domova, na zahradě, obracet seno, pomáhat s hospodářstvím. Já jsem z vesnice, takže můj nový román je „hold" vesnickým holkám, se kterými jsem kamarádil. A chtěl jsem mít tentokrát hlavní hrdinku holku.

Když se po letech Hana setkává s otcem, bratrem a kamarádkami z dětství, říká: člověk po čtyřicítce si chce udělat pořádek sám v sobě, uzavřít staré bolesti. Vám bylo 40 před čtyřmi lety. Měl jste podobnou potřebu?
U mě to zrovna souvisí se čtyřicítkou. Ale jinak si myslím, že hodně lidí cítí, že se nějak mění energie a něco důležitého se v tomto období láme. Já se snažím dělat si v sobě pořádek hlavně psaním. A řekl bych, že Rybí krev je moje nejdospělejší knížka, myslím si, že mnohem lepší než Selský baroko. A taky s ní něco skončilo.



Autor: Václav Koblenc

26.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Stanislav Šulc.
1 14

Komentář Stanislava Šulce: Politiky zbavená kauza Čapí hnízdo

Melbourne, ilustrační foto
6 10

Kde se žije nejlépe? Vítězí Melbourne a Vídeň. Praha uzavírá šestou desítku

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů pořízené během uplynulého týdne.

Velká světlometová krádež: zaměstnanci ukradli zboží za statisíce

Velkou krádež vyšetřují policisté ve firmě na výrobu světlometů v Mohelnici. Skupina devíti lidí zde kradla výrobky. Celkově způsobili škodu za devět set tisíc korun.

Dětské úrazy loni stály 815 milionů korun, častější jsou v létě

Dětské úrazy loni stály české zdravotnictví více než 815 milionů korun, nejvíce jich je v letních měsících. Počet i náklady každoročně rostou. Nejčastější jsou například poranění kotníků, chodidel, zápěstí, rukou a hlavy.

Lenovo je po dvou letech ve ztrátě. Ta činí téměř dvě miliardy

Čínský výrobce osobních počítačů Lenovo hlásí za první fiskální čtvrtletí ztrátu ve výši 72 milionů dolarů, tedy v přepočtu 1,6 miliardy korun. Informovala o tom agentura Reuters. Podle ní jsou příčinou vyšší náklady a tlak marže v souvislosti s nedostatkem některých součástí, jako jsou například paměťové čipy. Jedná se o první čtvrtletní ztrátu za poslední dva roky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení