VYBERTE SI REGION

Malíř Jiří Máška: Z komunisty na kole byli v New Yorku hotoví

Strakonice /ROZHOVOR/ - Už před třiceti lety lezl mocipánům na nervy tak, že kvůli obrazu amerického pilota strávil za mřížemi  24 hodin. „Měl jsem tehdy pocit, že jsem vyzradil státní tajemství," vzpomíná osmapadesátiletý malíř, spisovatel a básník Jiří Máška. Rodák 
z Ražic na Písecku nyní vystavuje v Maltézském sále strakonického hradu.

8.2.2013
SDÍLEJ:

Rodák z Písecka Jiří Máška v současnosti žije v Hondurasu.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Hongkong, New York, Paříž, Seattle, Los Angeles, Vancouver, San Francisco a mnoho dalších velkých měst.  Tam všude jste vystavoval a lidé i kritici obdivovali vás neotřelý styl. K těmto městům se nyní řadí Strakonice. Zase jste chtěl někoho naštvat?
Tak malinko (smích). Ale je to jinak. Kamarádi mi říkali: „Jirko, ty vystavuješ všude po světě a ve Strakonicích jsi už nejméně deset let nic neukázal. Tak ukaž, co děláš, co se ve světě oceňuje. Proč by to Strakonice nemohly vidět také?" A tak jsem je poslechl.

Ale od poslední vaší výstavy ve Strakonicích uplynulo víc než deset let…
To je vlastně pravda. Mám pocit, že naposledy to bylo tak v roce 1997. Ale nejsem si úplně jistý.

Jaký je současný Jiří Máška. Jak se změnil právě od své poslední výstavy ve Strakonicích?
Umělecky jsem úplně stejný. To se nedá změnit. Vždycky se směji, když někdo přijde a řekne: „Je mi čtyřicet a teď ze mne bude sochař nebo malíř." U mne to je jiné. Od šesti let jsem chodil k Říhánkovi, potom k Rejžkovi, malování, grafika. To je taková moje červená linie, která se táhne  životem a nelze přijít v padesáti letech a říct: „Dobrý den, já chci být malíř."

Vy jste z České republiky už dvakrát emigroval. V roce 1983 a pak po roce 1991 . . .
. . . a teď to vypadá napotřetí  (smích).  V roce 1992 jsem se odstěhoval a aby na mne nikdo zákonně nemohl, tak jsem si tady zrušil i přechodné bydliště. A do Čech se jen vracím.

Pro vás je nejkrásnější zemí na světě Honduras. Jednou jste napsal, že ta země je úžasná už  proto, že tam vláda nikomu nekouká do talíře. Stále to platí?
Malinko se to po těch letech mění, ale stále je to pravda. I když se tam Amerika a celý svět tlačí, tak na těchto karibských ostrovech bude stále větší svoboda než kdekoliv jinde.

A je tam teplo . . .
No právě! Každé ráno tam svítí sluníčko a podívejte se tady – sníh, déšť, konec.  Vždycky si dělám s klukama legraci – špatná vláda a ještě je tady hnusné počasí.

Když se člověk dívá na vaše obrazy, tak první, co ho praští do očí, jsou názvy. Odysseus je třeba jasný, ale Slučovací sjezd ČSSD a KSČM opravdu upoutá.
To už tady jednou bylo  a já věřím, že během takových dvou let to tady bude zase. Další volby vyhrají socialisté, půjdou dohromady s komunisty, a tohle bude poslední svobodná výstava. Pak už budeme muset zase malovat odpichy vysokých věží, kombajny, traktory, zemědělce a dělníky. Jako nám to říkávali dřív.

Teď strašíte!
No, nevím, jestli to je strašení. Já jsem to totiž už jednou zažil. Asi to nepůjde tak daleko, ale nepříjemné by to tedy určitě bylo.

Považujete přímou volbu prezidenta za chybu?
Za obrovskou chybu. Nebylo  koho moc vybírat a náš stát na ženu prezidentku ještě připravený není. Líbila se mi paní Fišerová, ale to je až příliš ezoterická bytost, která patří do čajovny a ne na Hrad. Tam musí být střelec. U nás není prezidentský stát, takže aby něco dokázal,  bude muset drsně vyjednávat.

Kde berete náměty je poměrně jasné, ale kde se rodí ty – promiňte – někdy šílené názvy?
To jde ruku v ruce s námětem a nápadem. Píšu verše a miluju básníky a spisovatele. Strašně rád čtu, a tím člověk získává tak trochu přehled. Někdy sice zabrousím až za hranu, ale to se nedá nic dělat.


Před třiceti lety jste poprvé emigroval, protože komunisté vaši malířskou skupinu zlikvidovali. Čím jste je tak naštval?
Hrozně naštval. Vystavoval jsem obraz amerického pilota Boba Weita (správně Robert W. Whitehead, který u obce Srubec na Českobudějovicku zahynul 11. dubna 1945 v troskách svého letounu – pozn. redakce). Ten příběh jsem slyšel. Jednou jsme šli s kamarády na Dobrou Vodu, kde byla hospoda u Rejžků. Najednou vidím takový malý hřbitůvek a tam byla místo kříže velká vrtule. Šli jsme se podívat blíž,  a bylo tam vytesáno: „Zde leží Bob Weit, americký pilot, který byl sestřelený . . ."  atd. Odstěhovali ho úplně mimo, protože komunisti všem tvrdili, že nás osvobodili jen Rusové. A tak jsem namaloval obraz a nazval jsem ho Zde leží Bob Weit, pilot, který také padl za moji svobodu. No a druhý den přijeli a byl jsem tam 24 hodin. Ptali se mě, co mám společného se CIA, FBI a podobně. Já vůbec nevěděl, co se děje.

Bál jste se?
No jasně. Pořád jsem si říkal, co jsme asi kde v hospodě kecali. Člověk si dal pár piv, padly nějaké vtípky a narážky. To bude asi ono, říkal jsem si. Kdepak by mně napadlo, že je to kvůli obrazu.  Asi až za 18 hodin se mě zeptali, proč jsem namaloval imperialistického zločince. V takové zemi, která likviduje malíře kvůli obrazu, jsem žít nechtěl.

V USA jste studoval u profesora Lowela A.  Hansona.  Když pak o vás psali kritici jako o fenoménu, cítil jste zadostiučinění?
A víte, že docela ano? Když jsem k němu nastoupil, přinesl jsem některé své práce. Jako každý z jeho žáků. Požádal mne, abych počkal, až všichni  odejdou, a pak mi řekl: „Proč sem chodíš? Já tě nemám co učit, jako výtvarník už jsi hotový. Já tě nemohu přetvářet. Můžu ti jen udělat výstavu." Udělal jich několik a tím mi hrozně pomohl.

Jaký je to pocit vystavovat ve městech jako New York, Los Angeles nebo Paříž?
Úžasný. Chodí tam jiní lidé.  Ve Strakonicích to funguje jinak – padesát procent se přijde podívat na „toho kreténa Mášku", dalších třicet neví vůbec, o co jde, a zbytek jsou ti, co mi fandí.  Ale já rád provokuji, mě to nevadí. Víte, obrazy musejí provokovat. Musí vás naštvat nebo se líbit. Pokud kolem něj jen projdete, je to špatně. V mnoha případech se mi podaří lidi naštvat anebo jsou nadšení.

Který z obrazů je vám nejbližší?
Komunista na kole. Je sice nejmenší, ale v New Yorku byl ve všech magazínech a všichni z něj byli hotoví.

Ale proč Komunista na kole?
Prostě tak. Ale všiml jste si, že je to vlastně hezká ženská? Takže je to spíš Komunistka na kole.

Autor: Petr Škotko

8.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Krajský soud v Plzni zrušil původní verdikt a vrátil případ k novému projednání do Chebu.

Děti na Hájích ve Slaném našly cestou do školy mrtvolu

Slaný - Děti ve Slaném na Kladensku zažily v pondělí ráno šok. Cestou do základní školy totiž narazily na mrtvolu. Mladý muž, který nejevil známky života, ležel nedaleko nemocnice v lesoparku Háje. Podle informací kladenské policejní mluvčí Michaely Novákové přivolaný lékař konstatoval smrt a zároveň ale předem vyloučil cizí zavinění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies