VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatel Jiří Hájíček dostal svou manželku na básně od Kainara

České Budějovice /FOTOGALERIE/ - Návrhářka Nicole Matéffy, žena spisovatele Jiřího Hájíčka, s ním sdílí lásku k rocku i kávě. A proměnila mu šatník… Našla se v mnoha jeho postavách. Že píše knihy, ji na začátku jejich vztahu nechávalo trochu chladnou. Jiří Hájíček, držitel ceny Magnesia Litera za román Selský baroko, ji ale dostal básničkami od Kainara.

5.2.2013
SDÍLEJ:

Básněmi od Kainara si získal svoji budoucí ženu spisovatel Jiří Hájíček. Nicole Matéffy provozuje vlastní zakázkové krejčovství a šije kabáty i manželovi.Foto: Deník/ Václav Pancer

„Říká se, že žena miluje ušima," usmívá se Nicole Matéffy, oděvní výtvarnice, která se spisovatelem žije 13 let.

Pochází ze Sudet, z Abertam v Krušnohoří. Z tamního paneláku se přestěhovali do domku v Dívčicích, když jí bylo jedenáct. A již jako malá si vytvořila vztah ke knihám. Měla ráda dobrodružné a pohádky. „Ty si nejvíc pamatuji, když nám je před spaním četl náš druhý taťka. To bylo nádherné. Pamatuju si Indii a různé cizokrajné země, což mě ovlivnilo napořád," říká drobná, ale energická černovláska. V 16 letech přišlo duchovní čtení, k románům se dostala po boku svého manžela.

Jasně, spisovatel, no to bude legrace

Ten se do ní v baru zamiloval na první pohled. Jí to trvalo déle. Poznali se, když jemu vyšly povídky Snídaně na refýži. „Já si říkala: jasně, spisovatel, no to bude legrace, zdál se mi takový suchý," směje se.

Dnes spolu žijí na budějovickém sídlišti Šumava a ona ho v psaní podporuje. Rozhodující slovo má autor, přesto ho její názor zajímá. „Dá na mě. Zaprvé jsem žena, takže se dívám z jiného úhlu, zadruhé se známe. Řeknu mu, že je to pěkná blbost, nebo pochválím: bomba!" vysvětluje Nicole.

Jiří Hájíček nosí téma i dva roky v hlavě, teprve potom si začne zvolna psát poznámky. Nejtěžší je pro něho knihu dokončit, to někdy zmizí na chatu kamaráda, kde se ponoří do samoty. Nejvíc ho prý baví, když načrtne postavy a ty ho vedou.

Ženu často zašifruje do některé postavy

Vesměs píše doma v paneláku. Sedí na pohovce s notebookem, a když na něho žena mluví, nevnímá ji. Ona ho přesto ruší, vytáhne ho třeba na kávu. „Jsem živelnější. Kdyby nikam nešel, byl by moc uzavřený. Je dobré mít pořád nové vjemy," myslí si Nicole Matéffy, kterou Jiří Hájíček často do některých svých postav zašifruje.

Nicole Hájíčková Matéffy, oděvní výtvarnice ve svém Ateliéru.

Navzájem se obdivují. Ona jeho psaní, on se sklání před jejím talentem tvořit z látky. Nicole má  nejradši román Zloději zelených koní z roku 2002, v němž Jiří Hájíček píše o vltavínech. Fascinuje ji, že málo lidí ví, jaké bohatství jih Čech díky přírodním sklům skrývá. „Nejvíc propracovaná a vyzrálá je ale Rybí krev. Jirka říká, že tahle knížka je o mamince a předchozí byla o tatínkovi," podotýká Nicole.

Díky manželovi poznala literární svět. Baví ji jezdit s ním na čtení či festivaly, protože nové podněty se odrazí v její práci. Nasává vše, co může: pocity z lidí, fanynek, z kamarádů spisovatelů a jejich žen. „Jako pytel si to pak přinesu s sebou," doplňuje.

Jsou kavárenští povaleči, chodí ale i do lesa

Jiří Hájíček zase rád chodí na její přehlídky. Jednou své talenty propojili: v literární kavárně Měsíc ve dne uspořádali přehlídku se čtením. „Nahoře jsme zkoušeli modely, pak sešly po schodech krasavice, Jirka přečetl část z románu. Lidé byli nadšení," vzpomíná Nicole.

Nicole Hájíčková Matéffy, oděvní výtvarnice ve svém Ateliéru.Společných zálib mají víc. Jsou kavárenští povaleči, ale zároveň chodí rádi do lesa. Potkat je lze také na koncertech Vladimíra Mišíka. „To je náš idol. Já šiju věci určené do společnosti, takže ráda chodím na kulturní akce," říká.

Zatímco hudba i vegetariánství je spojuje, původ mají rozdílný. Jiří Hájíček i jeho knihy koření v jižních Čechách, jeho žena má v genech živelnost. Babička Belgičanka, příjmení maďarské po dědovi. Ve škole si se jménem 'užila' podobně jako její sestry Arlette a Jacqueline… Francouzský původ připomíná v jejím studiu plakát Eiffelovky či Coco Chanel, východní vliv barvy, které miluje a evokují jí květiny. „Nejvíc mě baví zimní kabáty s doplňky pro veselou náladu v období šedi. A čím víc se rozjedu, tím spíš si model lidé koupí," upozorňuje žena, která se již deset let věnuje orientálním tancům.

Její hlavní barvy jsou černá a fialová. Ráda pracuje se stříbrnou, symbolizuje pro ni vesmírno. Zákaznicím radí, že když neví, co je jejich barva, ať si vzpomenou, kterou pastelku si braly jako malé děti první do ruky. „Jirka má modrou a zelenou," říká Nicole Matéffy.

Manželovi šije kabáty i kalhoty

Její oko se podepsalo i na proměně jeho šatníku. Směje se, že zpočátku mu řekla, ať si chodí, v čem chce, i když se na to sama nemůže dívat. Věřila, že jako osobnost na to přijde sám. Přišel. Postupně mu ušila většinu kabátů, bund a kalhot. „Ačkoli byl 12 hodin v práci, neuvědomoval si, že se musí ve svém oblečení cítit dobře, aby ji mohl dělat dobře," popisuje.

Je energická. V zakázkovém krejčovství, kde kameny z cest používá jako těžítka, poslouchá při práci Shakiru a Lennyho Kravitze. Asi při tom někdy i tančí. „Živelnost musím někdy krotit," usmívá se.

Na druhý dojem v jejím studiu, kde plánuje i kurzy, vynikne podstatná věc, kterou mají společnou. On zachraňuje paměť jihočeské vesnice, ona krásu starých šicích strojů. Lidé to o ní vědí, tak jí sem tam nějaký přinesou. Jeden našla na ulici v Praze a vdechla mu nový život – člověka vítá jako ozdoba hned za dveřmi. Tak by mohl znít slogan firmy Hájíček: ze starého a zdánlivě zašlého povstává nové a krásné.

Autor: Václav Koblenc

5.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Napadení seniora.
6

Mladý cizinec zkopal seniora na zastávce. Nechtěl se nechat okrást

František Rajtoral
AKTUALIZUJEME
1 10

Smutná zpráva. Fotbalista Rajtoral spáchal sebevraždu

Severokorejci: Jsme připraveni potopit americké lodě

Pchjongjang se dnes nechal slyšet, že je připraven potopit americkou loď, která demonstruje svoji vojenskou sílu u korejských břehů. K americké letadlové lodi u břehů Severní Korey se včera připojily dvě japonské, kvůli cvičení v západním Pacifiku. Japonsko má v Asii druhou největší ozbrojenou flotilu, hned po Číně.

Nelegální tunningový sraz: policie musela zasahovat

Kvílení pneumatik, řev trápených motorů a hlasitá muzika. V Mladé Boleslavi, na parkovišti marketů Obi a Albert v ulici Na Radouči, si dali nenahlášený sraz příznivci tunningu, aby se navzájem pochlubili svými vyšperkovanými vozy. 

AKTUALIZOVÁNO

Dobrá zpráva pro Pardubice: Hokejová extraliga je zachráněna

Obrovská radost, vyprodaná hala na nohou, potlesk na otevřené scéně. Tak končil poslední zápas hokejistů Dynama v sezoně. V posledním utkání baráže porazili Jihlavu a odvrátili hrozbu pádu do první ligy. Takže nejvyšší hokejová soutěž je zachráněna!

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo osmnáct let. Jejího otce letos hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies