VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatel Jiří Hájíček: I nespolehlivý vypravěč má své kouzlo

Praha /ROZHOVOR/ – Na pultech v rámci Velkého knižního čtvrtku, který zítra startuje v Praze, je mezi dvanáctkou „vyvolených" poprvé. Spisovatel Jiří Hájíček, držitel Ceny Magnesia Litera za román Rybí krev, figuruje v seznamu nabízených titulů tradiční knižní akce s povídkovou novinkou Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku.

15.10.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
12 fotografií

AUTOR LOKÁLNÍCH DRAMAT. Jsem snad historická postava?, táže se ironicky spisovatel, jehož Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku najdete ve čtvrtek na pultech v rámci Velkého knižního čtvrtku. Foto: Deník/ Václav Pancer

Co bylo impulsem, že jste se vrátil k povídkám? Hromadily se vám v šuplíku?

To ne. Většina z nich už někde vyšla, některé v časopisech, jiné v předchozích knihách. Tři jsou úplně nové, ty ke konci knihy. Ale myslím, že málokdo bude znát ty starší.

Jaký to je pocit vracet se ke starým textům – máte tendenci do nich znovu sahat?

Ano, tu potřebu jsem měl. S nakladatelem jsme vybírali ty nejlepší a trochu editovali staré texty. Je to pro autora vzácná příležitost, ještě jednou kriticky přehlédnout to, co napsal. Povídky jsou teď hutnější, protože dnes už píšu stručněji. Udělal jsem takový režisérský střih.

Podle čeho volíte žánr? Podle šíře tématu, objemu informací nebo je pro vás povídka cestou, jak si odpočinout od románu?

To je různé. Dvě jsem napsal na zakázku, což pro mě bývá obtížné. Ale zase je to zajímavá výzva. Někdy je to snaha zachytit určitou situaci nebo náladu. Některé ani nemají děj, pointu, vyjadřují jen atmosféru.

Vy při psaní románu často pracujete s archivy. Je těžké určit tu hranici, co zůstane autentické a co fikce? Jaký je recept na to, jak pracovat s historií?

Zrovna nedávno jsme na tohle téma – respektive jak se s historií nakládá v románu - diskutovali na komorním setkání, kde byly i spisovatelky Radka Denemarková a Kateřina Tučková. Organizovala to univerzita. Měli jsme dost protichůdné názory – Radka to vidí trochu jinak, ale my s Katkou Tučkovou jsme pracovali obdobně – ona při psaní Žítkovských bohyň, já u Selského baroka. Vyšli jsme z historických pramenů a archivů. Pro mě je navíc důležité, aby se daný příběh nějak dotýkal mě samotného. U Selského baroka nepřímý vliv rodiny z otcovy strany, například. Rybí krev zase vycházela z míst, odkud pochází rodina mé matky.

Téma si vás najde samo?

V podstatě. Na něco narazím, vyposlechnu, něco si přečtu v novinách, je to kombinace různého. Nejsem typ autora, který by si sedl ke stolu a řekl – tak o čem tak asi budu psát? Inspiruji se osudy lidí kolem mne, svého kraje, píšu o lokální historii. Nepostupuji shora dolů, že bych se odpíchl od nějakého globálního jevu či události. Nekalkuluju s tématy, musí to vycházet přirozeně z mé potřeby. Stavím zdola nahoru, ze zážitků a vzpomínek konkrétních lidí skládám příběh.

Paměť lidí ale nebývá vždy jednoznačná. Na tutéž věc mohou mít dva lidé různé vzpomínky…

Ano, individuální paměť je nespolehlivá, člověk některé věci z různých důvodů vytěsňuje, pak dochází k manipulaci s fakty. Ale i s formou nespolehlivého vypravěče se dá pracovat, má to své kouzlo. Konfrontace individuální paměti se zápisy z archivů je pak velké dobrodružství. Tam, kde se vzájemně střetávají, je právě život. A to mě baví. Pokusit se o ten syrový pohled, oproštěný od poplatnosti, bez mainstreamového výkladu.

Mimochodem, jak jste na tom vy s pamětí?

Příšerně, zjišťuju, že si nic nepamatuju. Nedávno se mě kdosi ptal na 80. léta a já měl mlhovinu.

Ve vašich románech sem tam vypadnou na hrdiny pověstní kostlivci ze skříní. Objevil jste během psaní některého z románů také nějaké tajemství vlastních předků?

V běžném provozu není čas ani ochota probírat rodinné věci. Málokdy na to přijde řeč. Ale bývají zlomové momenty, kdy se děti ptají rodičů – co dělali tehdy a tehdy. A je škoda, když není možné závažné rodinné trauma s nimi probrat. Jako v Rybí krvi, kde panuje takové to mlčení a o ožehavých věcech se nemluví. Přitom vztah dítě-rodič je nejvíce klíčový. Projevuje se to na vás celý život, leckoho může tohle mlčení negativně poznamenat.

V posledních letech vzniká řada knih, které se obracejí do minulosti, podobně jako filmy. Ani vy nepíšete o bezprostřední současnosti. Potřebují autoři větší odstup?

Jsou různé žánry, jimiž můžete uchopit současnost. I autoři, kteří se jí věnují. I mě to láká. Hodně se teď o tom diskutuje, že se tvůrci vracejí do historie nebo píšou o cizích krajích. Víte, svým způsobem do minulosti vždycky zabrousíte, i když píšete o dnešku. Pokud to nemá být povrchní, tak vás to do historie vtáhne. Přinejmenším proto, aby se odhalila jistá motivace postav nebo rodinné kořeny. Ale teď se podle mě současné romány psát začnou.

Proč myslíte?

Ono jde o to, co si pod tímhle pojmem představíte. Já se třeba nedávno bránil označení, že Rybí krev je historický román. Jsem snad historická postava? A protože myslím, že určitý odstup už máme, bude se psát kupříkladu o 90.letech. A to je už snad opravdu současná literatura. Aspoň doufám…

Velký knižní čtvrtek startuje

Letošní dvanáctka knih vybraná pro příznivce tradiční knižní akce dorazila do knihkupectví. Od zítřka ji najdete na pultech. A nejen to, budete mít možnost stáhnout je i do svých čteček a tabletů (http://www.kosmas.cz/vyklad/169/velky-e-knizni-ctvrtek/). Připraveny jsou slevové akce, setkání s autory a autogramiády, doprovodné programy proběhnou kromě Prahy i v Brně. Přijedou i dva zahraniční hosté, v Praze je v tyto dny Samuel Shem, Annick Cojeanová by měla přijet se svou knihu začátkem listopadu.

Dore Gold: Boj o Jeruzalém
Lyndsay Fayeová: Bohové Gothamu
Vladimír Pikora, Markéta Šichtařová: Lumpové a beránci
Samuel Shem: Duch místa
Andrea Sedláčková: Moje pařížská revoluce
Jo Nesbo: Přízrak
Annick Cojean: Kořistí v Kaddáfího harému
Martin Sodomka: Jak si postavit motorku
George R.R. Martin: Rytíř sedmi království
Josef Formánek: Úsměvy smutných mužů
Kate Atkinsonová: Život za životem
Jiří Hájíček: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku

Autor: Jana Podskalská

15.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Miloš Zeman na Pražském hradě ohlásil svou kandidaturu na prezidenta.
16 13

Zeman poletí za Trumpem. Termín návštěvy se dozví až tři týdny před odletem

Ilustrační foto
5

Sexuální asistentky poskytly postiženým zatím 250 asistencí

Poslední rozhovor Věry Špinarové pro Deník: Stále miluji živá vystoupení

/ROZHOVOR/ Připomeňte si spolu s námi Věru Špinarovou v posledním velkém rozhovoru, který poskytla Deníku loni v prosinci - tři dny před svými půlkulatými narozeninami. Rozjímala tehdy například nad vánoční svátky, které měla moc ráda. Jen se jí nelíbil ten shon a nakupování…

Provozovatel kiosku u Pekla skončil kvůli EET. Hledá se náhrada

Polná na Jihlavsku hledá nájemce bufetu v rekreačním a sportovním areálu u rybníka Peklo. Současný provozovatel bufetu skončil, dle vyjádření starosty kvůli elektronické evidenci tržeb (EET).

Islámský stát? Fanatici, kteří nemají náboženský cíl, říká lékař Abass Jahaf

/ROZHOVOR/ Jaké je být uznávaným lékařem v České republice, když pocházíte z muslimské země? A zvláště v době, kdy Islámský stát (IS) terorizuje svět stále početnějšími útoky? Doktor Abass Jahaf byl zhruba před třiceti lety z Jemenu vyslaný do tehdejšího Československa na studia. Dnes má české občanství, pracuje v Nemocnici Most na urologickém oddělení a spolupořádáním společenských akcí se snaží sblížit muslimskou komunitu s českými občany.

Trumpův zeť bude svědčit v kauze ovlivňování prezidentských voleb

Výbor pro tajné služby amerického Senátu chce vyslechnout prezidentova zetě Jareda Kushnera v rámci vyšetřování údajných kontaktů volebního štábu Donalda Trumpa s ruskými činiteli. Kushner, manžel Trumpovy nejstarší dcery, byl během kampaně Trumpovým poradcem. Tuto funkci vykonává i nyní. Termín výslechu soud zatím neoznámil.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies