VYBERTE SI REGION

Spisovatel Vlastimil Vondruška: Cítím se být rytířem. Bez ohledu na Facebook

Praha /ROZHOVOR/ - S historikem a spisovatelemVlastimilem Vondruškoujsme hovořili o dalším díle Přemyslovské epopeje, dnešních mocných, kteří rozdávají líným a neúspěšným, a o středověku, jenž se neklaněl spotřebě… Přemysl Otakar II. Jeden z našich největších panovníků. A Vlastimil Vondruška. Literát, historik, horolezec, cestovatel, který o Otakarovi napsal třetí díl své epopeje a který se považuje za rytíře, jenž v dnešní době možná poněkud nemoderně hájí věrnost.

26.4.2013
SDÍLEJ:

LITERÁT. „Hmotné statky se tvoří na polích, v továrnách, ve výzkumných ústavech, ale nikdy v parlamentu,“ míní Vlastimil Vondruška. Foto: Deník/Martin Divíšek

Dopsal jste třetí díl své Přemyslovské epopeje, tentokrát o Přemyslu Otakarovi II. Psal jste o něm jako o starém známém, nebo jste o něm objevil ještě něco nového?

Byl bych asi špatný historik, pokud bych na panovníkovi, který už řadu let vystupuje v mých historických detektivkách, objevil něco zásadně nového. Přemyslovská epopej se navíc úzkostlivě věrně drží skutečných historických faktů. A těch se nedochovalo tolik, aby se v nich nedalo celkem dobře orientovat. Netvrdím proto, že bych ve svém románu objevil něco zásadního, ale přesto si myslím, že můj popis manželství Přemysla II. Otakara se stárnoucí Markétou Babenberskou určitě většinu čtenářů překvapí. Je trochu jiný než v učebnicích, ale je podle mého názoru správný.

Pokud byste měl v jeho osobnosti vyzdvihnout nějaké zásadní přednosti jako vzor pro naše dnešní „panovníky", co by to bylo?

Nesporně ochrana zájmů vlastního lidu a své země. Tuhle přednost měli všichni středověcí panovníci, protože tak se vládlo celá staletí. Každý král chtěl svou moc upevnit a předat zemi synovi silnou a bohatou. Dnešní politici jsou voleni na čtyři nebo šest let a po tu dobu se snaží zabezpečit sebe, a nikoli svůj lid. A že by chtěli něco předat dětem, tomu přece nikdo nevěří. Poslední dobou slýchám, že musíme být k potížím shovívaví, neboť se chceme integrovat do Evropy. Panovníci kdysi také budovali sjednocenou Evropu a mnohem úspěšněji než Brusel. Co jiného byla středověká římská říše? Smyslem tehdejší spolupráce bylo posílit vlastní zemi. Tehdy se spojovali silní a úspěšní, aby šli dál. Dnes silní rozdávají líným a neúspěšným a ti je logicky táhnou ke dnu. Něco takového by Přemysl II. Otakar rozhodně nepřipustil.

To ovšem vypadá, jako by středověk nebyl tak zaostalý, jak se tvrdí. Jak si vlastně stojí ve srovnání se současností?

Záleží na tom, co považujeme pro život za důležité. Ať si tedy každý odpoví sám, zda to byly časy špatné, nebo dobré. V každém případě měli lidé ve středověku ve srovnání s námi skutečnou hmotnou nouzi, často žili na hranici bídy. Většinou je to ale netrápilo.

Jak to?

Byli skromní, uměli se radovat z maličkostí a chudý život si dokázali zpříjemnit. Nežili s hlavou v oblacích a radovali se ze základních hodnot, které život přináší, pomáhali si v těžkých chvílích, byli optimističtí a milosrdní k potřebným, chránili rodinu, milovali děti a snažili se předat jim rodinný majetek. Platili nižší daně, žili v čisté přírodě a bez stresů, nebyli pokrytečtí a přirozené lidské touhy neskrývali. Byla to doba, která se neklaněla spotřebě.

Feudální společnost byla ovšem založena na poslušnosti panovníkovi a lidé mnoho práv neměli. Není přece jen lepší být občanem než poddaným?

Jako historik si většiny občanských výdobytků mohu vážit jen „s ručením omezeným", protože je fikce, že by teprve moderní doba přinesla dnes tak opěvovaná práva. Nejstarší doklad o potrestání korupce je z třetí dynastie staroegyptské říše, zákon proti domácímu násilí se objevuje už v Dekretech knížete Břetislava v roce 1039, první parlament vznikl na Islandu v 11. století, kontrolu bezpečnosti práce dělníků definuje Horní zákoník krále Václava II., stavební předpisy a stavební řízení znala i středověká města, talentovaní chudí žáci dostávali už před husitskými válkami stipendia. Tak bych mohl pokračovat hodně dlouho.

Jak bychom to tedy v moderní evropské společnosti měli řešit?

Podstatné není, jaké zákony máme, ale jak je chceme dodržovat, nakolik jsme sami čestní a poctiví. Pokud si chtějí lidé ubližovat a mocní krást, budou to dělat dál navzdory tisícům nepřehledných předpisů a kontrolních institucí. Jedinou cestou k nápravě jsou přísné tresty a respektování práva. Ve středověku zákony chránily bezvýhradně jen ty poctivé a spravedlivé, zločinec žádná práva neměl.

Váš postoj k dnešní době je vcelku výmluvný  - nešel jste třeba k posledním volbám. Tím se ovšem zbavujete jedné z možností, jak ovlivnit chod této společnosti. Není to škoda?

Celá tisíciletí lidé nevolili a svět kráčel dál, slunce na nebi vycházelo, lidé se milovali a rodily se děti. Pokud bych byl členem komise, která volí královnu krásy, a mezi adeptkami by bylo jen šest dívek, jedna ošklivější než druhá, také bych žádné hlas nedal a nikdo by se nad tím nepozastavoval. A určitě by nikdo netvrdil, že by správné bylo zvolit některou z těch ošklivých. Královna má být přece krásná.

Takže jste zřejmě nebyl ani u těch prezidentských. Jak se díváte na nového prezidenta?

Odpovídat na to, zda mi vyhovuje politik, když teprve nastupuje do úřadu, nedává smysl. To jen někteří novináři a politici vědí dopředu, co bude zvolený politik dělat. Ale my, prostí historici, si musíme počkat, až co doopravdy dokáže. Teprve pak se ho snažíme hodnotit. Nejlépe s určitým časovým odstupem, abychom eliminovali subjektivní vlivy aktivistického nadšení, které do objektivního pohledu na svět rozhodně nepatří. Nikoho bych proto nechválil, ani neodsuzoval předem, historie vše ukáže. Víte ovšem, co je strašné? Že většina lidí považuje plané spekulace, co bude, za fakt, který se stane. Pokud k tomu připočteme duchovní kvality vládnoucí elity, pak se ani nedivím jejich deziluzi. Lidé vždycky toužili zlepšit svůj osud, ale jsem si jistý, že toto očekávání žádné volby nikomu dát nemohou.

Nejste moc velký skeptik?

Lidé jsou šťastní a úspěšní tehdy, pokud se o sebe umějí postarat. V mládí se učí to, co budou opravdu potřebovat, a pak tvrdě pracují. Nic ve zlém, ale dnešní politici se tváří, jako by lidem přinášeli blahobyt oni, aniž by lidé museli něco umět a dělat. Dejte nám hlas a my se o vás postaráme. Volby nejsou samospasitelné, a hlavně hmotné statky se tvoří na polích, v továrnách, ve výzkumných ústavech, ale nikdy v parlamentu. Tohle lidé ve středověku věděli, a proto platilo, že bez práce nejsou koláče.

Jste historik a studujete vývoj společnosti. Vyplývají vaše názory z poznání dějin, nebo spíš z osobní zkušenosti?

Historie nemá objektivní nástroje jako třeba přírodní vědy. Je vždycky subjektivní. Ale i přírodní vědy se pohybují na hranici váhání a rozpaků. Ostatně už Aristotelés tvrdil: Vím, že nic nevím. Často s překvapením zjišťuji, kolik vynikajících lékařů a vědců inklinuje k víře, protože zjistí, jak chabé jsou lidské síly a znalosti. A totéž platí pro mne jako historika. Mocní světa vždycky přednášeli krásná slova, aby si udrželi moc. Forma se v průběhu tisíciletí měnila, ale podstata je stále stejná. Navzdory tomu považuji život za něco unikátního a neuvěřitelně krásného. Pokud něco dělám, chci se samozřejmě pohybovat tam, kde mohu lidem přinášet radost a víru. A tím je pro mne literatura.

Často se setkáváte se čtenáři. Zaskočil vás v poslední době někdo z nich?

Nedávno mne pobavila jedna čtenářka, která vyprávěla, že jí domů volal snoubenec, právě když četla mou knihu, a ptal se, co dělá. Automaticky odpověděla, že je v posteli s Vondruškou. Prý to chvíli trvalo, než ho ubezpečila, že to je potěšení nevinné a literární. Občas mne čtenáři zaskočí i věcnými připomínkami. Někdy mám pocit, jako by mnozí znali příběhy Oldřicha z Chlumu lépe než já. Je to dáno tím, že píšu velice imaginativně, příběh prožívám, nekonstruuji. A tak mi samozřejmě může některý detail spojený s epizodní postavou uniknout.

Fungujete na Facebooku. Co vás k němu přivedlo? Odpusťte škodolibou otázku: hledáte přítelkyni?

Čistému vše čisté. Každý, kdo zná mé knihy, ví, jak velice miluji svou ženu Alenu, jíž většinu svých děl věnuji. Pokud jsem vypočítával přednosti středověku, zapomněl jsem ještě na jednu vlastnost a tou je věrnost. Já se v duši cítím rytířem a na tom nezmění nic ani nová média a přízeň čtenářů a čtenářek. Facebook je pro mne pouze technický prostředek stejně jako třeba automobil nebo telefon. Určitě to neznamená, že bych kvůli němu měnil přístup k životu.

Jste historik. Hlavou vám při sběru materiálu a psaní projde spousta informací a dat. Jak jste na tom s pamětí krátkodobou stává se vám, že si kdykoli vybavíte rok nějaké bitvy, ale nevíte, kam jste si dal před hodinou brýle?

Předpokládám, že jste otázku předem konzultovala s mou ženou. Máte pravdu, někdy je to opravdu, jak říkáte. Ale upřímně, který muž na tom není stejně? Mužská systematičnost je totiž filozofická.

Kdo je… Vlastimil Vondruška

Narodil se9. května 1955 v Kladně.

Vystudoval obor historie a etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Působil v Národním muzeu v Praze a je autorem řady výstav a expozicí.

S manželkou Alenou (rovněž publicistkou a spisovatelkou) založil sklárnu Královská huť v Doksech, kterou provozoval do roku 2009. Od té doby se věnuje výhradně spisovatelské činnosti.

Kromě literatury patří mezi jeho zájmy horolezectví (aktivně se mu věnoval přes 20 let), rekreační sporty, cestování, fotografie, štípání dřeva a jeho pes.

Publikoval více než 50 vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, 15 knih vědeckých a populárně-naučných, přes 30 historických románů a několik knih pro mládež. Je autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále, dokončuje tetralogii Přemyslovská epopej.

Autor: Jana Podskalská

26.4.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Bugatti už prodalo 220 nových Chironů. Kupci na auto mohou čekat i tři roky

Od představení modelu Chiron v březnu letošního roku už automobilka Bugatti našla kupce pro 220 exemplářů tohoto nástupce legendárního Veyronu. Z auta se však zatím raduje jediný zákazník, všichni ostatní ještě musejí čekat.

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej ve prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies