VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Spisovatelka Hana Lasicová: Uvědomělí perfekcionisti - jako já - to mají těžké

Praha /ROZHOVOR/  – V každé rodině je něco, ale v téhle je všechno. Situace, kdy si stárnoucí muž přivede milenku ve věku své dcery, je stále častější. Co ho k tomu vede? A co tu dívku? A co si s tím má počít dcera? Mladá slovenská autorka Hana Lasicová, dcera Magdy Vašáryové a Milana Lasici, se humorně zamýšlí nad všemi aspekty příběhu v knize O dcerách a milenkách, který právě vychází v češtině.

5.2.2013
SDÍLEJ:

Haně Lasicové právě vychází knížka v češtině.Foto: Albatros

První knížka Hany Lasicové, kterou vydalo Motto před rokem a půl, vzbudila velký zájem. Pravdivý příběh lži přinesl nádherné popisy pařížských ulic a zákoutí, postřehy o francouzské mentalitě, velmi zvláštní „příběh lži" a nečekanou pointu, u níž vlastně vůbec není jasné, co je a co není pravda. Teď autorka přichází s další knihou, O dcerách a milenkách.

O dcerách a milenkáchIrmin otec má novou přítelkyni, ale Irma jeho nadšení nesdílí. Jednak je Maša příliš mladá a jednak pochází z bývalého Sovětského svazu. Proč si hezká mladá dívka vybrala právě jejího stárnoucího, plešatého otce? A tak se s přímo detektivním nasazením a notnou dávkou humoru pustí do pátrání po tom, kdo Maša je, s kým se stýká a o co jí vlastně jde.

Druhý román mladé slovenské autorky Hany Lasicové má tentokrát humorný podtón a detektivní zápletku. Autorka popírá, že by předobrazem otce v knize byl její slavný otec Milan Lasica, ale mužů, kteří si k stáru začnou barvit vlasy a najdou si mladou milenku, prý po světě běhá spousta. „Nic z toho se nestalo a všechno je pravda," říká autorka, která knížku napsala také proto, aby se zbavila mateřských úzkostí. Oproti předchozí knize Pravdivý příběh lži nezměnila styl, ale žánr.

Jak vznikala nová knížka? Vaší dceři Ester je rok a něco, takže v uplynulých měsících jste asi hlavně kojila, přebalovala a chodila s kočárkem, ne?

Ale kdeže hlavně! Hlavně jsem měla pořád strach. Bojovala jsem s představami, co budu dělat, když přijde třetí světová válka nebo když dítě přestane dýchat. Měla jsem najednou spoustu volného času – já, která jsem byla zvyklá na nepřetržitou pracovní dobu a vysokou míru stresu, a tím i čas na různé fantazie. Mám sklony k úzkostným stavům a vždycky se mi osvědčilo zaměstnat hlavu a ruce něčím jiným.  A tak jsem založila firmu, přestěhovala nás, psala knihu a články do časopisů. Teď už mám rozpracovanou další knihu, sbírám na ni materiál.

V porovnání s Pravdivým příběhem lži jste v nové knize O dcerách a milenkách změnila styl psaní. Jako absolventka studia komparativní literatury určitě umíte objasnit, čím se obě knihy liší…

Myslím, že styl jsem ani tak nezměnila, spíš se změnil žánr. Pravdivý příběh lži je stále se zužující kruh fantazií, kde už nakonec není možné rozlišit, co je realita a co sen, hlavní hrdinka skončí ve svém vlastním světě. Dopřávám čtenáři velkou volnost v možnostech interpretace, už jen v tom, že si může říct, že je to dívčí román bez konce. O dcerách a milenkách je klasicky vyprávěný příběh s vykreslenými postavami a jasným koncem. Je to vlastně detektivka a detektivky musejí mít jasné rozuzlení.

Proč jste se tentokrát rozhodla pro veselý tón?

Pro mě má každá moje kniha veselý tón, všude, i v té nejčernější tragédii, se může najít humorný podtón. Je pravda, že O dcerách a milenkách je optimisticky laděný příběh a je to tak taky mimo jiné proto, že jsem potřebovala, aby se věci vyvážily, aby nám bylo v životě veselo.

Hlavní hrdinové jsou v nové knize vlastně dva – Irma a její otec. Spousta čtenářů si bude při čtení jistě představovat vašeho otce Milana Lasicu. Kdo byl ve skutečnosti předobrazem tohoto hrdiny, existuje někdo, komu se podobá?

Mému otci určitě ne, ale po světě takový muž určitě běhá a ne jeden. Dokonce se obávám, že spousta mužů se v této postavě pozná. Ale lidé se často chovají podle zažitých klišé a tak se opravdu stává, že si muž středního věku najde milenku, kterou vlastně ani moc nezná, začne si barvit vlasy a členky jeho rodiny jsou zděšené a dožadují se návratu starých pořádků.

A jak je to s ostatními hrdiny vaší knížky?

Řekla bych: Nic z toho se nestalo a všechno je to pravda. A naopak. Jako autor zpracovávám reálie kolem sebe, je to jistý způsob katarze a důvod, proč píšu. Ale na druhou stranu by mě velmi omezovalo vykreslovat někoho úplně stejně, jaký je ve skutečnosti. Romány přece slouží k tomu, aby nás odvedly někam, kam se v každodenním životě nemůžeme dostat, i kdybychom měli nekonečné bohatství a žili sto let. Je to svět snů a fantazie, kam odcestujeme z pohovky v obýváku. Jedna postava může ztělesňovat kousky z vícero reálně žijících lidí a jiná zase může vzniknout na základě útržku rozhovoru nebo noční můry. Bratislava z románu nemusí být přesně ta Bratislava, v níž žijeme. Minulost nemusí být taková, jaká byla, ale taková, jaká se mohla zdát.

Vaše rukopisy nevznikají lehko, také O dcerách a milenkách jste několikrát přepisovala a upravovala celé pasáže. Co vás nutí opravovat hotový text nebo dokonce měnit zápletku nebo pointu?

Nutí mě můj uvědomělý perfekcionismus. Uvědomělí perfekcionisti to mají těžké, protpže vědí, že nikdy nebudou tak dobří, jak by mohli být. Já texty přepisuji třeba padesátkrát a kdyby neexistoval nějaký deadline, který mi stanoví nakladatelství, tak bych přepisovala až do konce života. Jediným řešením je od určitého momentu přestat číst a odevzdat knihu Vlastinu, i když nedokonalému, osudu.

Jak vlastně píšete, když píšete? Potřebujete teplo, ticho, tmu a tekutiny nebo si umíte sednout k počítači a psát, i když pere pračka, zvoní telefon a v televizi jde Farmář hledá ženu?

Mám velkou výhodu – už několik let nemám televizi. A potom je tu ještě typická ženská schopnost koncentrace na víc věcí naráz. Například jsem psala i tak, že jsem při procházkách s kočárkem po Bratislavě vymýšlela text a doma, hned poté, co jsem uložila Ester do ohrádky a pustila jí zvířátkový kolotoč, ho pak rychle zapsala.

Když jste připravovala Pravdivý příběh lži, četli ho ještě před vydáním vaši rodiče. Otestovala jste i tento rukopis „o rodině" na vlastní rodině?

Tentokrát jen na mém partnerovi. Jeho připomínky jsem nejdřív s výčitkou, potom s poníženým souhlasem akceptovala a zapracovala. Před ostatními jsem se styděla.

Kdo je… Hana Lasicová

Hana Lasicová (1981) je dcerou známých slovenských herců Magdy Vášáryové a Milana Lasici. Vystudovala ekonomii na Ekonomické univerzitě ve Vídni a komparativní literaturu na Sorbonně v Paříži. V hlavním městě Francie žila tři roky a pracovala zde v oblasti personalistiky. Celý život pracuje na tom, být moudrá, i když se víc nosí být krásný.

Autor: Redakce

5.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Dva muže zavalila zemina v Zahořanech nedaleko Vranova u Čerčan. Na místě jsou hasiči a policisté.
14

Zavalené muže vyprošťují pomocí sbíječek

Mapa republiky
6

Na sněhovém poli Mapa republiky je téměř 10 metrů sněhu

Vyceněné zuby a vypoulené oči. Ronaldova busta terčem vtípků

Při slavnostním pojmenování letiště na Madeiře po Portugalci Cristianu Ronaldovi vzbudila velkou pozornost fotbalistova busta, která se stala terčem kritiky i mnoha internetových vtípků. Sochař Emanuel Santos hájí výtvor tím, že se řídil zadáním hvězdného útočníka Realu Madrid, a tvrdí, že sám Ronaldo byl s výsledkem spokojený.

AKTUALIZOVÁNO

Sporné Mečiarovy amnestie. Slovenští poslanci otevřeli cestu k jejich zrušení

Slovenský parlament dnes schválil novelu ústavy, která otevírá cestu ke zrušení sporných amnestií, jež brání potrestání pachatelů únosu syna bývalého prezidenta Michala Kováče v roce 1995 do ciziny. Vládní předlohu novely podpořila velká většina poslanců koalice, opozice i nezařazených zákonodárců, byť největší opoziční strany neprosadily všechny vlastní pozměňovací návrhy.

Marksová: Opatření vůči řidičům hraničí se šikanou. Oplatíme stejnou mincí

Česká republika a Slovensko jsou připraveny zavést protiopatření vůči některým zemím kvůli jejich požadavkům na české řidiče při vyslání do ciziny. Šoféři z některých starých unijních států by tak pro jízdu po českém a slovenském území potřebovali různé doklady v češtině a slovenštině. Novinářům to dnes řekla ministryně práce Michaela Marksová.

Sobotka zdůraznil nutnost kompromisů, aby se neopakoval brexit

/ANKETA/- Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) na dnešním společném jednání české a slovenské tripartity zdůraznil nutnost najít kompromis ohledně směrnice o vysílání pracovníků. Zasedání na zámku ve Štiříně u Prahy se předpisem zabývalo, účastníci ho kritizovali. Sobotka zdůraznil, že se země musejí v rámci Evropské unie navzájem poslouchat. Jinak mohou podle něj nastat další podobné zlomy, jako byl brexit, což by si nepřál.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies