VYBERTE SI REGION

Iva Pekárková: Blog je krásná možnost vmezeřit se do mainstreamové literatury

Praha /ROZHOVOR/ - Na letošní Svět knihy přijela debatovat o fenoménu blogů i o tom, jak se stát spisovatelem díky internetu.  Iva Pekárková, asi jediná česká spisovatelka, jež si kdysi vydělávala jako taxikářka, dnes sama blogy píše. Autorka, která žije mezi Londýnem a Prahou, dělí svůj zájem a témata mezi ně a tištěné knihy. S Ivou Pekárkovou jsme hovořily o psaní blogů, sprostých diskutérech a pravdomluvném černém Kennym, chlapovi už napořád…

19.6.2013
SDÍLEJ:

TAXIKAŘINA? „Byla to forma obživy a zdroj literárních příběhů,“ říká Iva Pekárková. Foto: Deník

Kdy jste poprvé vstoupila na půdu blogu? A byl to váš nápad?

Myslím, že v roce 2008, na popud mého tehdejšího nakladatele. Napadlo ho, že tyhle krátké postřehy mohou být zajímavé a že z nich případně můžeme udělat i knížku.

Nebránila jste se tomu?

Jen z bohapusté lenosti. Nejdřív jsem řekla, že to neumím, ale nakonec to samozřejmě šlo.

Jak často píšete na blog?

Jak kdy. Nemám-li nic jiného, jsem schopna vychrlit tři čtyři kusy týdně. Pak zase pracuju na něčem jiném, takže není čas. Také není vždycky po ruce téma nebo nápad. Ale když jsme potřebovali doplnit knížku Multykulty pindy jedný český mindy, byť byla o Anglii, byla jsem schopna blogy vychrlit poměrně rychle. Na tom je fajn, že jde o médium dvojího druhu - ti, kteří si knihu nikdy nekoupí, si to přečtou na netu a obráceně. Navíc blog umožňuje bezprostřední kontakt se čtenářem.

Není ten bezprostřední kontakt někdy spíš k vzteku kvůli nadávkám, jež si anonymně kdekdo dovolí?

Je fakt, že to občas nemá obdoby. Nedávno jsem se zděšeným úžasem sledovala nekonečnou diskusi kolem přestřelky mezi Martinem C. Putnou a Milošem Zemanem ohledně kauzy s jeho profesorským jmenováním. Skoro všichni byli na straně Zemana! I když mně přišlo úplně samozřejmé, že je to přesně obráceně. Nevidím jediný logický důvod, proč by prezident neměl jmenování udělit. Kdyby se tohle stalo v Anglii a jakýkoli odpůrce královny, o čemž se veřejně ví, by měl být pasován na rytíře, ona ani nemrkne, pasuje ho a důstojně odejde. Protože je to dáma. Překvapilo mě, jak na kohokoli, kdo se v diskusi pod článkem vyjádřil pro Putnu, se hned snesly vulgární a často nechutné kritiky.

Jak lovíte témata?

Témata spíš loví mě. Dělám v Londýně příležitostně tlumočnici čili kapsu si tím rozhodně nenamastím, ale je to úžasný zdroj příběhů. Pracuju pro všemožné klienty, tlumočím pro sociální služby přes doktory až po právníky. Ve vězení jsem například narazila na týpka, který se dopustil podvodu v rodné zemi. Odsoudili ho na pět let, jemu se ale podařilo dostat do Anglie a tady žil se svou dcerou na podpoře. Několik let mu to vycházelo, pak měl s autem (nepojištěným) bouračku, načež se ten blbec rozhodl, že se bude s majitelem auta, se kterým do sebe nabourali, soudit kvůli naraženým zádům nebo co. A najatý právník člověka, kterého žaloval, samozřejmě zjistil, že je na něj už pět let vydán evropský zatykač. Zkoušel si domluvit, aby si mohl v Anglii odsedět trest, který dostal v České republice, ale jeho právnička ex offo pravila: Kdyby to šlo, chtěl by tu zůstat každý, milej pane. On okamžitě prohlásil, že díky jakési vadě sluchu nesmí létat. Ale právnička se nedala vyvést z konceptu a pravila: Nebojte, oni už vás domů nějak dopraví.

Může se spisovatel blogy uživit? V zahraničí prý najímají média známé autory a platí jim slušné honoráře…

Někde asi jo. Řada internetových nakladatelství najímá lidi pro psaní blogů - to jsou ovšem úplně normální pravidelné sloupky, akorát že vydané v elektronických novinách. Za ně pak autoři leckdy dostávají zaplaceno. Můj agent se zrovna o něco takového v Londýně snaží. V Praze to na uživení opravdu není. Tady hlavně, pokud vím, podobné elektronické publikace, které by normálně platily, nejsou. Takže to kombinuju s psaním románů. Teď právě jeden píšu, jmenuje se pracovně Levhartice  - to je něco, co bych určitě na net nepověsila. Je v něm spousta sprostých slov, které by bylo na blozích třeba vytečkovat.

Odpovídáte na vulgární čtenářské reakce?

Někdy. Obvykle jim poděkuju, to je vždycky rozhodí. Nebo napíšu, že by to mohl být pěkný titulek. Ostatně, i titul své knihy Multykulty pindy jedný český mindy jsem vytěžila z jedné sprosté reakce.

Po taxikařině se vám nestýská?

Ani ne. Byla to forma obživy a zdroj literárních příběhů. Nechybí mi. Občas se ale na staré taxikářské základně prolnu, jako stará kámoška. Mají tam plakáty na moje knížky, jsou na mě hrozně hrdí. Visí hned vedle obrázku jednoho rapera, který pro ně taky svého času jezdil.

Kde se vám žije lépe - v Praze, nebo Londýně?

Tam, kde je Kenny. Můj přítel. Kdyby odjel do Austrálie, jela bych za ním.

Kdo má ve vašem vztahu hlavní slovo?

To přesně nevím, ale víc slov má určitě on. Buďto sedí a usmívá se, nebo mu pusa neskutečně jede.

Čím vás vlastně okouzlil a strčil do kapsy bílé chlapy?

To je na dlouhé vyprávění. Líbil by se mi, i kdybych byla na blonďatý Švédy. Já vždycky africkou kulturu milovala, fascinovala mě. Takže svou roli sehrála určitě exotika. A pak mě dostal tím, že na rozdíl od jiných Afričanů je ochoten se o svou kulturu podělit. Když mě sbalil, šli jsme na kafe a po dvanácti hodinách a nevím kolika pivech bylo jasný, že spolu budeme navždy.

To jste ještě byla vdaná, ne?

Ano. Jenže manželství už v tu dobu nefungovalo. Byl to pro mě dobrý impulz, abych skončila. Myslím, že to pomohlo i mému muži. A k tomu okouzlení zjistila jsem navíc, že vše, co mi ten první den vyprávěl, byla pravda. O svém předchozím vztahu s holkou, s níž neměl společný jazyk, o Africe, kultuře, o tom, že bych se líbila jeho africkým příbuzným. Já to nebrala moc vážně, dala jsem to takříkajíc na zadní hořák. Ale pak jsme asi po roce jeli do Nigérie, kde jsem zjistila, že všechno je pravda. Já byla zvyklá na pravý opak, jak chlapi neskutečně kecají. Řekla jsem si, že tak pravdomluvnýho chlapa, který i když mě balil, neměl potřebu si vymýšlet, chci mít napořád.

Dáváte mu číst své pracovní texty?

Ano. Ty v angličtině. I když román Dej mi ty prachy ho rozčílil. Psala jsem o Jindřišce, co se zamiluje do černýho Kennyho, a jakmile se objevily nějaké sprosťačinky, začal žárlit a zakopl knihu do rohu. To mě pobavil.

Tak ještě zpátky na začátek. Myslíte, že mohou blogy a vstup spisovatelů na net ohrozit tradiční psaní knih? Přece jen je to levnější, rychlejší, reakce čtenářů okamžité…

Nemyslím. I když se o tom často diskutuje. Podle mých zkušeností se obojí zajímavě doplňuje. Navíc se řada lidí, kteří zoufale touží publikovat, může odreagovat právě na blozích. Pak se může stát, že si blogu všimne někdo, komu by se svůj text v životě neodvážili poslat, a vznikne z toho třeba tištěná kniha. Blog je krásná možnost vmezeřit se do mainstreamové literatury.

Nesnižuje to ale úroveň kvality psaného slova?

Ne. Kvalita psaného i tištěného slova je notoricky snížená už minimálně dvě stě let, spíš víc, tak dlouho už vycházejí ve všemožných médiích pokleslé texty. Čtenář si odjakživa musí vybírat takové knihy a taková média, která vyhovují jejich nárokům. U elektronicky publikovaných textů je to totéž. Pokud se laťka kvality psaného slova snížila ještě víc, jak si někteří stěžují, nemyslím, že za to můžou zrovna blogy. Co třeba reklamy? Nejlépe špatné překlady reklam nadnárodních korporací. Nebo i zdánlivé maličkosti. Tuhle jsem v Mekáči viděla psané slovo psané tákhle velkými písmeny na ceduli u dětského koutku: LASKAVĚ ODSTRAŇTE OBUV Z NOHOU PŘED VCHÁZENÍM. Česky by se asi řeklo: PROSÍME, ZUJTE SE. Měla jsem radost, že většina přítomných dětí ještě neumí číst…

Kdo je… Iva Pekárková

Česká prozaička, publicistka a překladatelka z angličtiny.

Studovala přírodovědeckou fakultu, krátce před dokončením emigrovala (1985).

Žila v USA, vystřídala různá zaměstnání (barmanka, sociální pracovnice, taxikářka), od roku 2005 žije v Londýně.

Psala prózu a články do českých i zahraničních médií.

Výběr z prózy: Jaxi taksikařím, Sloni v soumraku, Láska v Londýně, Můj I. Q., Gang zjizvených, Kulatý svět, Péra a perutě.

Její knihy vyšly i v USA, Velké Británii, Německu, Španělsku a jinde.

Autor: Jana Podskalská

19.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies