„Až bude někdo v budoucnu zkoumat, co pro nás na přelomu dvou tisíciletí znamenalo ‚nejít spát', nenajde přesnější vysvětlení, než jaké mu podá tato sbírka," píše Pavel Turek v doslovu. Všímá si nejdůležitějších motivů i inspiračních zdrojů Jiřího: „…v textech slunce svítí zřídka. Městská poetika, k níž se rockový žánr počítá, měla vždy raději umělé zdroje světla. Při nich se dá uvěřit iluzím, které ranní paprsky nenávratně ruší. Ač na nebi nad Ústím nepřehlédnete měsíc, víc tu září reklamní neony, výklady bister a barové lednice.

Vypravěč je míjí cestou pošramoceným městem, jež v průběhu 20. století párkrát hledalo, jaké má být, a s ním i jeho lidé. … V Jiřího světě mají stejnou váhu odkazy na popkulturní lásky (Sonic Youth, Pixies, The Beatles, Blade Runner) i vědomosti studovaného češtináře (Kerouac, Poe, Wilde…)."

O knížce jsme si povídali s autorem Jiřím Imlaufem.

Podle čeho jsi texty vybíral?
Je to něco přes sedmdesát textů pro Koně v češtině, 90 % všech, co jsme kdy udělali. Maximálně 10 jich tam není. Nejdřív jsem tam chtěl dát jen ty, za kterými si stojím stoprocentně, ale pak jsme se rozhodli použít všechny, aby vznikl protiklad. Kontrapunkt mezi tím, jaký to bylo kdysi, jaký uprostřed a jaký je to teď. Otiskli jsme i texty, u kterých teď vím, že mají mouchy. Nepoužil jsem jich jen pár s anglickými verši.

Je ta chronologie důležitá?
Je. Řekli jsme si, že začneme nejstaršími texty a skončíme Everestem. To abychom ukázali dobu Koní, ale i dobu, kterou jsme procházeli od začátku devadesátých let doteď. Říkali jsme si, že by mohlo sem tam i problesknout, jak se texty měnily v souvislosti s tím, jak se mění doba.

Bylo velké pokušení, nedat tam písničku z chystané desky?
Nebylo, protože se to přesně tak protíná. Máme jeden mix písničky a druhej text kompletně předělávám. Musím nazpívat celou písničku, i když už je nahraná i nazpívaná, ale měníme text. Věděl jsem, že to není hotové, pokušení to nebylo. Ale nedal jsme tam pár svých sólových textů.

Kde bude knížka k mání?
Vydává ji nakladatelství Plus, které patří pod Albatros, měla by být k mání po celé republice. Plus je velké mainstreamové nakladatelství, knížka nebude malá obskurní bibliofilie. Budou ji mít normální knihkupectví, i když možná ne všechna. Záleží na nich, jestli si ji objednají…

Jde to dohromady s kapelou Houpací koně? Je nezávislá…
Taky jsem o tom přemýšlel, a mám pocit, že se to netříská. Obsah knížky i její design, to vše bylo na nás. Nikdo nám do toho nemluvil, všechno je, jak bylo domluvené. Navíc to není kapela ale knížka. Přišlo mi, že to je důstojné, s ničím se to netříská.

V začátcích vám psal texty i Pavel Brycz, váš dobrý kamarád a skvělý básník i prozaik, který dnes pracuje v Ústí. Má na knize nějaký podíl či zásluhu?
Nemá s ní nic společného.

Jak důležitá knížka pro tebe je, mapuje-li část tvého života?
Mám z ní radost, vždycky jsem chtěl mít knížku, ale teď už prostě pracujeme na další věci. Jsem za ní rád, přesně jak jsem si ji představoval. Ale je to slza v moři, zrnko písku, chci dál dělat spoustu věcí, ne se tím teď opájet…

Ta slza v moři, to je ta z obalu?
Spíš kapka času, ze které zbývá dole ještě něco zlatýho, takže ještě není úplně všechno v pr…, což je v podstatě název té knížky. Chtěl jsem tím říct málem to samý, co všechny naše písničky. Věci můžou bejt zašmodrchaný, divný a někdy blbý, ale pod tím to jede. Nějaká chuť, síla a tak…

Vaše texty vždy odrážely Ústí. Je knížka kronikou časů v Ústí?
Pro mě jo, rozhodně. Pro mě je to kronika mýho života v Ústí. Vybavuju si při ní momentky, kde kdy a s kým jsem byl v roce 1996 nebo předloni… Jestli si v tom najde někdo svý momenty a místa, kde tu písničku slyšel, tak tím líp.