VYBERTE SI REGION

Tanečnice Jana Drdácká: Flamenco vyžaduje a umožňuje průchod emocí

Praha /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - Šestnáct let je životní náplní Jany Drdácké flamenco. Španělský lidový tanec, s nímž v současnosti pravidelně vystupuje na tanečních představeních, plesech, a který také učí v pražském tanečním studiu. Od tancování neodradilo Janu Drdáckou ani těhotenství a mateřství.

9.12.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
9 fotografií
Tanečnice a učitelka flamenka Jana Drdácká s Eduardem Zubákem.

Tanečnice a učitelka flamenka Jana Drdácká s Eduardem Zubákem.Foto: Miroslav Kučera

Je maminkou tříletého Viléma a šestiletého Jáchyma, oba synové podle ní nepostrádají hudební a rytmické sklony. Díky dvěma dětem navíc může říct, že „tančí“ prakticky neustále – když ne na parketě, tak kolem čiperných synů. Z jedné takové „lekce“ přispěchala i na dopolední rozhovor. Poté, co oba syny doprovodila do mateřské školky.

Blíží se plesové období. Jak často vyrazí tanečnice a učitelka flamenka na ples?

Pro flamenko nebývá na plesech úplně prostor, s tanečním partnerem na nich vystupujeme jenom jako hosté. Ani jinak na klasické plesy moc nechodím, mezi prací, našimi tanečními představeními a péčí o dva malé syny už ani není moc času. Přiznávám, že když už se zadaří a mám volný večer, jdu se raději podívat na nějaké taneční představení do divadla.

Absolvovala jste klasické taneční kurzy?

Ano, moc mě to bavilo. Kromě základního kurzu jsem chodila také do pokračovacích lekcí a na speciální kurzy, kde se učily retro tance z doby swingu a jazzu jako například charleston. Ještě předtím jsem s tancováním začínala sice v Praze, ale v moravském folklorním souboru. Myslím si, že tato zkušenost výrazně ovlivnila moje schopnosti učit se i dalším hudebním stylům, potažmo také flamenku. Lidové umění má obrovskou výhodu v tom, že člověka učí muzikálnosti. Ve folklorním souboru většinou nejen tančíte, spjaté s ním bývá i zpívání, hraní na nástroje, práce s rytmikou… Vše, co v člověku aktivuje pohybové, rytmické i hudební cítění. A zároveň to není technika, při které se ničí tělo. Myslím si, že lidový tanec je nejlepším vstupem do jakýchkoli hudebně-tanečních aktivit, a to od úplně nejmladšího věku.

Zatančíte si někdy i jiný tanec než flamenco?

Od té doby, co se věnuji flamenku, jsem neměla potřebu dělat jiný tanec. S výjimkou malé exkurze do argentinského tanga, které mě láká celoživotně… Flamenco je tak náročná disciplína a komplexní a kreativní taneční oblast, která uspokojuje všechny mé fyzické, pohybové a experimentální potřeby, že nemám na jiný tanec ani čas ani chuť.

Tancujete ho šestnáct let, můžete v něm stále nacházet něco nového? Člověk by řekl, že už musíte flamenco ovládat stoprocentně…

Neustále v něm nacházím něco nového. Stylů a forem flamenka je spousta a navíc je to živé, stále se vyvíjející umění. Pořád je v něm potenciál pro další práci a učení se nově vznikajícím technikám. Věnovat se flamenku znamená být v neustálém kontaktu s Andalusií a tamním vývojem. Když jsem byla podruhé těhotná a měla už malého Jáchyma, zhruba rok jsem se do Andalusie nedostala. Za tu dobu už člověk zaznamená, jak se flamenko neustále mění a vyvíjí. Podléhá všemožným současným trendům, ať už v módě či ve výrazu.

Přímo ve Španělsku jste se flamenko i začínala učit, jak jste se k tomu dostala?

Prostě jsem se jednoho dne rozhodla, že tam na měsíc odjedu. Měla jsem štěstí, že jsem v té době pracovala a chodila s flamenkovým kytaristou a do Andalusie jsme odjeli společně.

Jak často dojíždíte do Španělska dnes?

Minimálně, asi dvakrát ročně. Dneska už tam jezdím i s dětmi. Starší syn Jáchym byl ve Španělsku několikrát, oba chlapci ho navštívili ještě v bříšku.

Kolik žáků či žákyň flamenka učíte?

Ačkoli flamenco tančí jak ženy, tak muži – sólově nebo v páru – v současnosti k nám dochází z 99 procent dívky a ženy. Nedokáži říct přesné číslo, protože se neustále proměňuje, ale je jich asi mezi padesáti až sto padesáti. Každá skupina čítá maximálně dvacet lidí, týdně vedu pro veřejnost deset až dvanáct kurzů. Vedle mě učí v mé škole flamenco ještě dvě lektorky.

Vy sama jste flamenco vždycky tancovala v páru?

Naopak, flamenco je předně sólový tanec. V dnešní jevištní formě je možné vidět jakékoliv formace od sóla, přes páry po velké soubory. Ve své taneční skupině Flamenco Element tančím s partnerem a doplňuje nás pět hudebníků (kytara, zpěv, perkuse, flétna, piano, baskytara). S tanečním partnerem Eduardem Zubákem spolupracuji od roku 2003, vystupujeme spolu od roku 2005. Předtím jsem tancovala flamenco sama nebo s jinými tanečnicemi. Eda si mě našel, když chtěl konzultaci v paso doble, věnoval se nejprve totiž latinskoamerickým tancům. Flamenco mu uhranulo a od té doby na něj pomalu přesedlal a našel se v něm.

Máte ponětí o tom, kolik lidí se u nás tomuto tanci věnuje?

Hrubým odhadem bych řekla, že mezi jedním a dvěma tisíci lidí. Mezi ně nezahrnuji tanečníky, kteří flamenco párkrát zkusili, ale dál se mu nevěnovali.

Takže zhruba dva tisíce lidí v České republice by dokázalo flamenco dobře zatancovat?

No to určitě ne! Je rozdíl mezi tím, jestli navštěvuji kurzy a tím, jak moje taneční vystoupení vypadá. Mnoho lidí má povědomí o tom, jak flamenco vypadá a ovládá některé formy a kroky. To ale neznamená, že flamenco umí. Jde o velmi náročný tanec co do stylu, výrazu a tanečního jazyka. Díky tomu je právě pro mnoho lidí atraktivní a zajímavý. Vím, že i pro mnoho mých studentek je flamenco lákavé právě proto, že představuje určitou vzdálenou představu, které se touží přiblížit. Vnímají ho jako osobní výzvu a cestu na dlouhou trať.

Jak dlouho průměrnému člověku trvá, než se ho naučí tančit alespoň obstojně?

Minimální hranicí pro hodně rychlého studenta jsou zhruba dva roky. Za tu dobu se jakž-takž umíte flamenkově hýbat, pochytíte styl, máte určitý výraz a dokážete naslouchat hudbě a vnímat rytmus. Flamenková hudba a její komplikovaný rytmus je jedna z nejstěžejnějších věcí, pokud do tance chcete proniknout. Práce flamenkového tanečníka není jen na sále, velmi důležitý je poslech hudby, která pro nás není snadno přístupná a srozumitelná, a je tudíž v tanečním ztvárnění náročná.

Ve Španělsku je flamenko lidovým tancem. Dá se v tamním prostředí srovnat například s českou polkou, jejíž základní kroky u nás ovládá téměř každý?

Je pravda, že například v Seville existuje flamenku podobný tanec Sevillanas, který je lidovou záležitostí. Většina místních ho trochu tančí, výrazně méně jedinců ho ale ovládá dobře. Nejen my, Středoevropané, ale také Španělé – včetně Andalusanů – se musejí dlouhou dobu flamenco učit.

S jakými překážkami a předsudky se u flamenkových začátečnic nejčastěji setkáváte?

Pro začínající tanečnice je většinou těžké sledovat se v zrcadle. Od začátku není nikdo elegantní, ladný a úžasný, jak by si možná přál. Je zapotřebí se oprostit od svých představ a sebekritiky a do tance se prostě vrhnout. S ostychem a křečí se flamenco neslučuje. To, že jsme kolikrát svázaní a bojíme se odbourat zábrany, je však odrazem společenských norem, představ a výchovy. Často se bojíme najít svoji hlubší podstatu a užít si něco bez cenzury, předsudků a okleštění těla i mysli.

Výraz je jedním ze zásadních faktorů správného provedení nejen flamenka, ale i ostatních latinskoamerických tanců. Jak docílit toho, aby právě výraz byl správný? Vyžaduje to i určitý herecký um?

Částečně se to s herectvím srovnat dá, tanec je divadlo. Emoce jsou v tanci skoro úplně nejdůležitější, ale flamenco má oproti herectví výhodu, že využívá aktuální psychické rozpoložení interpreta. Zjednodušeně řečeno, jsem-li melancholická a smutná, vyberu si jiný styl, než když jsem veselá a mám náladu na rozverné styly. Zároveň se, na rozdíl od herců nebo třeba baletních tanečníků, nemusíte při flamenku tvářit a vypadat pokaždé stejně. Flamenko vyžaduje a umožňuje průchod emocí, může tudíž odrážet vaše (mo)mentální rozpoložení, aniž by to tanci škodilo. Je dané, že žádnou flamenkovou choreografii nikdy nezatančíte dvakrát stejně.

Jana DrdáckáTanečnice a učitelka flamenka Jana Drdácká.Narodila se v roce 1975.

Tanečnice flamenka a jedna z průkopnic tohoto španělského lidového tance u nás.

Jejím tanečním partnerem je Eduard Zubák.

Věnuje se i lektorství, choreografické práci a flamenco vyučuje v pražském Tanečním studiu Element.

Absolvovala několik kurzů flamenka v Čechách, USA a hlavně ve Španělsku.

V roce 2000 spoluzakládala svou první flamenkovou skupinu Arsa y Toma (první hudebně-taneční flamenkovou formaci v Čechách).

Je autorkou a protagonistkou projektů Color Flamenco, Tierra de Flamenco, TEĎ a Flamenco Element uvedených v divadlech v letech 2004-2014.

Vystupuje jako host s umělci z Andalusie: 3 mil kilómetros (2009) a Compaňía Juan Polvillo (2003, 2013, 2014).

Věnuje se i choreografii pro divadla - například hra Pláňka v Divadle na Prádle.

Autor: Michaela Rozšafná

9.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Aston Martin postaví 25 nových exemplářů modelu DB4 GT. Cena je astronomická

Britská automobilka Aston Martin se vrátí k výrobě vozu, jehož život byl původně vymezen lety 1959 až 1963. Příští rok totiž obnoví produkci slavného modelu DB4 GT, v plánu je stavba 25 kusů.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Zaorálek míří do Turecka, jednat bude i o zadržených Češích

Ankara/Praha - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odlétá v pondělí na dvoudenní návštěvu Turecka. Chce jednat o migrační krizi a podpořit vzájemné obchodní vztahy, bude se ale zabývat i případem dvojice Čechů, kteří byli v zemi zadrženi kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím. Věnovat by se měl i problematickému projektu stavby turecké elektrárny Yunus Emre, na který poskytla úvěr Česká exportní banka (ČEB) a pojistila ho státní pojišťovna EGAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies