Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tátovi jsem stihl přečíst své pohádky, říká Marek Kerles

České Budějovice /ROZHOVOR/ - Se synem výtvarníka Jaroslava Kerlese o dětství i Vánocích v rodině malíře.

13.12.2014
SDÍLEJ:

Jihočeské muzeum připomíná výstavou kreslíře Jaroslava Kerlese (1939 - 2014) a jeho práci pro Pohádkové království, pro něž vytvořil například postavu kapra Jakuba. Na snímku kreslířův syn Marek Kerles v rozhovoru s redaktorem Deníku Radkem Gálisem.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

Do laskavého světa vlídných postaviček kouzelného kapra Jakuba zavede malé i velké návštěvníky výstava nazvaná 20 let jižních Čech pohádkových s Jaroslavem Kerlesem, která až do konce ledna potrvá v Jihočeském muzeu. Figurky třeboňského kapříka s nohami lišácky vymyslel a poslal do světa jihočeský malíř a ilustrátor Jaroslav Kerles (1939 – 2014) před dvaceti lety jako maskota Pohádkového království, 
u jehož zrodu s Marcelem 
Goetzem tenkrát byl. Vernisáže se počátkem prosince zúčastnil také nejstarší malířův syn, devětačtyřicetiletý novinář Marek Kerles s oběma mladšími sourozenci Evou 
a Petrem a zavzpomínal na tatínka i na Vánoce, které jako malé děti společně rádi prožívali. „Neměli jsme sice moc peněz, ale Vánoce jsme prožívali opravdu tak, jak má být,“ říká Marek Kerles.

Jaké bylo vaše dětství s tatínkem malířem, který neustále něco kreslil a maloval?
S tátou jsem měl krásné dětství, protože se nám všem třem dětem opravdu velice věnoval. Myslím si, že až nadstandardně, jako málokterý jiný táta. Každou sobotu a neděli byl s námi na čundru. Když jsme někam jeli a šli jsme pak do hospody na limonádu, táta vytáhl zápisník a dělal si do něj poznámky nebo něco kreslil. Takže už jako dítě jsem vnímal, že můj táta je malíř. To, že můj táta je malíř, jsem velice silně pociťoval 
i potom ve škole, kde se mě ostatní děti nebo paní učitelky častokrát ptaly: „Umíš také tak kreslit jako tvůj táta?“ Tuhle otázku jsem nesnášel, a proto jsem se potom i naučil odpovídat, že také já malovat umím, a dokonce ještě líp než táta.

Měl tatínek raději při práci svůj klid, nebo mu nevadil rušný rodinný život?
Pamatuji si, že jsem tátu vídával jenom se štětcem nebo tužkou v ruce, maloval hodně i v noci. Byly jsme doma tři děti a pořád se někdo  z nás v bytě batolil, ale to tátovi nevadilo. Měl takový rituál, že musel mít klid u stolu, ale zase ne až takový klid, aby byl zavřený. Naopak si vždycky vymínil, že musí mít doma otevřené dveře do kuchyně, protože – nevím proč, musel vždycky slyšet naši maminku, jak vaří a jak cinká s nádobím. To mu vyhovovalo a při tom také kreslil.

Tatínek nebyl jenom autorem známého jihočeského kapra Jakuba, ale ilustroval také desítky knih a vymyslel spoustu kreslených vtipů, které publikoval 
v nejrůznějších časopisech. Které z nich jsou vám nejmilejší a líbí se vám?
Musím říct, že se mi líbí od táty skoro všechno, co namaloval, ale to je samozřejmě můj subjektivní dojem. Z jeho obrázků totiž –  což je pro mě důležité – čiší jednak radost, ale já svého tátu v těch obrázcích doopravdy i vidím. Já, který jsem s ním prožil celý život, tak kouknu na obrázky a hned vidím, že táta takovýhle doopravdy byl. Takže kdo chce vědět, jaký byl Jaroslav Kerles ve skutečnosti, tak mu stačí podívat se na obrázky, které táta namaloval. Protože přesně takový byl, v jeho obrázcích není žádná faleš, on opravdu takhle žil, takhle to cítil 
a takhle i maloval.

Jihočeské muzeum připomíná výstavou kreslíře Jaroslava Kerlese (1939 - 2014) a jeho práci pro Pohádkové království, pro něž vytvořil například postavu kapra Jakuba.

Váš tatínek byl známým 
a úspěšným malířem a ilustrátorem, vy jste zase dlouholetým novinářem. Nenapadlo vás někdy udělat společně s tatínkem nějakou knížku, kde byste byli jako autoři uvedeni oba: autor textu Marek Kerles a autor ilustrací Jaroslav Kerles?
Máte pravdu, tohle mě velmi  mrzí a bude mě to mrzet do konce života. Táta mě jako nezdárného syna vždycky nutil do psaní, abych psal nějakou literaturu. Já jsem ale jako nezdárný syn dlouho otcovy rady odmítal. Pak jsem se sice dal na novinařinu, ale zase jsem se vymlouval, že nemám na nějakou literaturu čas, tak jak to kluci dělají. Ke psaní mě donutila až  skutečnost, že byl táta v nemocnici. Krátce před jeho smrtí, ani nevím proč, jsem najednou získal múzu a napsal jsem dvě pohádky. Těší mě, že jsem je ještě přinesl tátovi, když už byl v nemocnici, přečetl jsem mu je a jemu se moc líbily. Pohádky mi v těchto dnech vzalo jedno pražské nakladatelství a měly by tedy příští rok vyjít. Jsem velmi rád, že jsem mu aspoň něco mohl ukázat, že jsem něco napsal, ale zároveň mě mrzí, že mi pohádky táta už nebude ilustrovat, protože to byl můj sen: abychom udělali knížku spolu.

Když vám už tedy vaše napsané pohádky tatínek nestihl ilustrovat, nechtěl byste naopak na motivy nějakých jeho kreseb nové pohádky nebo příběhy napsat vy?
To je možné, o tom jsem ještě neuvažoval. Ale jak říkám, je těžké do něčeho takového vstupovat. Táta obrázky maloval za určitých okolností a v určité době, takže násilně je pasovat k nějakému textu by ani nechtěl. V tomhle byl  svéráz. S ničím si hlavu nelámal, co cítil, to namaloval, prostě žil si svůj život.

Jihočeské muzeum připomíná výstavou kreslíře Jaroslava Kerlese (1939 - 2014) a jeho práci pro Pohádkové království, pro něž vytvořil například postavu kapra Jakuba.Kromě desítek originálních kaprů Jakubů vztahujících se 
k různým jihočeským městům 
a místům, se v Jihočeském muzeu lidé zasmějí i jeho kresleným vtipům. Jak se vám tahle výstava líbí?
Připravená výstava se mi  líbí moc a všechny obrázky jsou úžasné. Jenže zároveň připomínám, že tvorba pro Pohádkové království byla jenom jednou z mnoha aktivit mého táty a nebyla zdaleka tou hlavní. Osobně mám bližší vztah 
k trošku jiné tvorbě, kterou dělal, například ke kresleným vtipům. Vím přesně, jak vznikaly. Vím, jaká to je dřina vymyslet vtip a co táta musel vždycky zkusit, než nějaký vtip vymyslel a namaloval. Přitom jsme se tomu smávali, protože táta se u stolu vždycky tvářil jako ty postavičky, které právě maloval. Čili když maloval někoho, kdo se směje, tak se také smál, a když maloval mračícího, tak se také mračil. Proto mám z tátovy tvorby největší vztah právě k těm jeho klasickým kresleným vtipům.

Na výstavě v Jihočeském muzeu jsou i obrázky a pohlednici s vánoční tematikou. Vzpomínáte na Vánoce, které jste jako malé děti s tátou prožívaly? Ty letošní budou asi zároveň smutnější, že budou poprvé bez něj. Neskončilo jeho letošním odchodem vlastně tak trochu 
i vaše dětství?
Nevím, jestli pro mě tátovým odchodem skončilo dětství, protože táta toho naštěstí po sobě spoustu zanechal. Nemyslím jenom obrázky, ale i vzpomínky na něj, jak se nám dětem opravdu hodně věnoval. Na tátu si určitě letošní Vánoce vzpomenu, stejně jako jsem vzpomínal každým rokem, jak jsme je s tátou jako malé děti prožívaly. Doma jsme nikdy neměli moc peněz. Když slavila maminka sedmdesáté narozeniny, tak táta říkal, že si vybral dobře. Protože jeho žena prý pochopila, že umělec a prase jsou užiteční až po smrti. Tohle jsou tátova slova, proto je klidně můžu opakovat. Neměli jsme sice moc peněz, ale Vánoce jsme prožívali opravdu tak, jak má být. Táta lil olovo, chodil 
s námi vždycky ráno na Štědrý den ven, chodívali jsme krmit labutě nebo nás brával do Stromovky. Dělávali jsme spolu různé srandy.  S tátou to tedy nebyly nikdy nákupní Vánoce, ale hodně zážitkové. Takové, jaké dneska už nejsou, takže na ně stále hodně vzpomínám dodneška.

Tady na výstavě je kolem nás spousta namalovaných šťastných kaprů. Mívali jste doma na Vánoce také kapra při štědrovečerní večeři?
Samozřejmě, že jsme kapra pokaždé měli. Akorát jsme neměli rybí polévku, ani nevím proč, ale měli jsme knedlíčkovou. Kapra jsme ale měli vždycky. Táta ho osobně zabíjel. Neměl bych to říkat, protože táta je autorem kapra Jakuba, ale musím to přiznat. Chodili jsme ho kupovat do rybárny. Každé Vánoce byl kapr ve vaně, pak ho táta vyndal a zabil. A vidíte, 
o pár let později z něj udělal kultovní postavičku jižních Čech.

Autor: Radek Gális

13.12.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Anarchisté Katarína Zezulová a Martin Ignačák před soudem v kauze údajného plánování teroristického útoku na vlak.
AKTUALIZOVÁNO
9 4

Nevinní. Soud osvobodil anarchisty, kteří plánovali útok na český vlak

Saddám Husajn.
DOTYK.CZ

Saddám Husajn měl jít raději na psychiatrii, místo léčby zaútočil na Írán

Tenisové superhvězdy v Praze bojují o Laver Cup. Očekávání jsou velká

/INFOGRAFIKA/ Devět dvouher, tři čtyřhry, dvanáct elitních borců. A jeden zbrusu nový a nablýskaný pohár, nesoucí jméno australské legendy Roda Lavera. Tak se dá ve zkratce popsat tenisový cirkus, který bude ode dneška do neděle bavit nabitou O2 arenu v Praze. A také až miliardu diváků po celém světě.

Chtěl mě bodnout. Václav mi zachránil život a sám o svůj přišel, ví policista

/ROZHOVOR/ Životy policistů Václava Haase a Jaroslava Humeše se osudově propojily při jedné nedělní službě, když společně vyjeli k rodinné hádce syna s otčímem do Velice na Českobudějovicku.

Tenisový rebel Nastase bude českým honorárním konzulem v Rumunsku

Někdejší první tenista světa Ilie Nastase se stane českým honorárním konzulem v Rumunsku. Novinářům to dnes řekl ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD), termín Nastaseho nástupu do čestné funkce zatím neupřesnil.

Za kampaně na nelegálních billboardech nemůžeme, hájí se politické strany

Reportéři Deníku napočítali u vybraných úseků silnic prvních tříd a dálnic v Jihomoravském kraji dvanáct volebních billboardů. Jsou na místech, kde už podle novely silničního zákona být nemají. Politici to neřeší.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení