VYBERTE SI REGION

Petr Pavliňák: S Jiřím Kolářem jsem se mnohokrát setkal v Paříži

Ostrava /ROZHOVOR/ - Galerista, historik umění, malíř a fotograf Petr Pavliňák z Výtvarného centra Chagall, který v Ostravě vytvořil renomovanou galerii, o sobě říká: Nekouřím, nepiju, ale stejně mám hodně neřestí… Jak sám vnímá umělce?

1.9.2012
SDÍLEJ:

Petr Pavliňák s díly Heleny Salichové.Foto: Deník/Miroslav Kucej

Vybaví se vám z dětství či mládí nějaký obraz, kresba či fotografie, které vám učarovaly?

Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil ve Strážnici, kraji malebném a barevném, jak Slovácko dokáže být. Mezi mé přátele patřil František Cundrla. A pak tu byla velká inspirace Joža Uprka. Zřejmě jsem nějaké výtvarné vlohy už v té době měl. Rodiče však rozhodli, že se nejprve vyučím a pak si mohu dělat, co chci. A bylo vymalováno!

Čím jste chtěl být, když vám bylo patnáct?

Vlastně ani nevím. Měl jsem spoustu zájmů, rád jsem taky kreslil a maloval, ale myšlenkami na budoucnost jsem se netrápil.

Poměrně ve zralém věku jste se stal galeristou. Proč?

Když jsem konečně dostal rozum a ujasnil si, co bych chtěl dělat, začal jsem své představy realizovat. Vystudoval jsem uměleckoprůmyslovou školu a potom ještě dvě vysoké školy se zaměřením na umění a nakonec ještě uměleckou fotografii. A při tom současně pracoval jako propagační pracovník, vedoucí propagace, náměstek ředitele kulturního střediska a končil jako inspektor kultury na kraji. Toto všechno v období od ukončení základní vojenské služby do roku 1990. Po revoluci, když bylo možné soukromě podnikat, ukončil jsem pracovní poměr, založil galerii Chagall a plný nadšení, optimismu, avšak neznalý záludností raného kapitalismu v Čechách se probojovával životem.

Sám malujete, fotografujete, píšete knihy, jste kurátorem výstav… Není toho trochu moc na jednoho člověka?

Když člověk dělá něco rád, tak toho stihne velice mnoho, neunavuje jej to, ale spíše povznáší…

V životě jste se setkal s řadou osobností. Která na vás zapůsobila nejsilněji?

Pokud bych mohl jmenovat, pak z výtvarníků Josef Istler, Josef Liesler, Vladimír Preclík, Vladimír Komárek, Jan Kristofori, ale i Milan Knížák, Eduard Ovčáček či Olbram Zoubek. Z herců pak Jiří Suchý, František Filipovský, Vlastimil Brodský, Radovan Lukavský anebo Miroslav Horníček. Mimo uměleckou sféru si velmi vážím Jana Světlíka vedle jeho manažerských schopností především pro to, co dělá pro tento kraj. Výčet by mohl být velmi dlouhý, ale jsou tu dvě osobnosti, které si zaslouží mimořádnou pozornost, a to Pavel Tigrid a Jiří Kolář.

Jak vzpomínáte na Jiřího Koláře? Kde jste se poznali?

Jiří Kolář byl velmi moudrý, inteligentní a vzdělaný člověk a ještě k tomu žijící literární a výtvarná legenda. Seznámil jsem se s ním v Paříži, kde od sedmdesátých let žil a tvořil a já měl po revoluci možnost jej navštěvovat v ateliéru, povídat si s ním o všem možném, a také jej sledovat při tvorbě. Když se koncem devadesátých let minulého století definitivně vracel do Čech, tak jsme jej stěhovali a naše galerie měla exkluzivní zastoupení pro Českou republiku. V této souvislosti bych se rád zmínil také o jeho ženě Běle, šarmantní a půvabné dámě, také vynikající výtvarnici, která však byla po celý život v jeho stínu a teprve na konci svého života se výrazněji prosadila na veřejnosti.

Literáti, ale i hudebníci či herci, pěvci o sobě tvrdí, že jsou největší bohémové… A co malíři, sochaři anebo grafici či skláři? Jací jsou?

Nemyslím si, že rozdíl činí umělecké obory, ale spíše povahové vlastnosti. Znám řadu umělců, kteří o sobě tvrdí, že jsou bohémové, a také se na veřejnosti bohémsky chovají a na druhé straně jsou vynikající tvůrci, skromní a nenápadní…

Z tvorby Petra PavliňákaPokud vím, sám fotografujete vedle přírody a měst ženské akty. Vytvořit ale působivou krásu ženy v rouše Evině není snadné…

Mezi fotografy koluje jedno přirovnání: dobrý fotograf dokáže udělat i z krávy princeznu. Tak dobrý ale nejsem, já měl vždycky krásné modelky a tam už prý snad není ani co zkazit, ale člověk nikdy neví…

V Ostravě jste vytvořil velmi renomované Výtvarné centrum Chagall. Jak se žije galeristům v době ekonomické krize, kdy zejména na Ostravsku asi moc lidí neinvestuje do umění, které třeba vytvořili dosud neznámí autoři?

Galeristům, ale i starožitníkům a všem obchodníkům s uměním se v současné době žije stejně jako lidem z jiných oborů velmi složitě. Je to velmi náročné, ale jak říkám, v přírodě i společnosti přežijí jenom nejsilnější jedinci, a Chagall prozatím žije…

Vydáváte knihy o Ostravě a zajímavých lidech, kteří v ní tvořili či tvoří. Zatím posledním příkladem je kniha s fotografiemi mého někdejšího redakčního kolegy Květoslava Kubaly Mizející Ostrava, která se hodně povedla. Chystáte něco v tomto duchu?

Pravda je, že máme hodně krásných ohlasů na Kubalovu knihu. Květoše Kubalu jsem si velice vážil a jsem rád, že zanechal tak bohaté a osobité svědectví o Ostravě a jejích lidech prostřednictvím svého díla. V nejbližších dnech by měla vyjít kniha s názvem Dolní Vítkovice dnes, kterou jsem připravil pro společnost Vítkovice a jež mapuje přeměnu Dolní oblasti Vítkovic v Nové Vítkovice, tedy reaktivaci národní kulturní památky první vysoké pece, plynojemu, VI. energetické ústředny, Dolu Hlubina a dalších technických památek, široké veřejnosti tak dobře známých, ve vědecko-technické centrum.

Na veřejnosti se projevujete jako poměrně uzavřený člověk. Nepijete, nekouříte, dodržujete životosprávu, jste poměrně štíhlý, vaše manželka pracuje také s vámi… Máte vůbec nějaké neřesti?

To je dobrá otázka, která je však jenom zčásti pravdivá. Nekouřím a nepiji, avšak nedodržuji životosprávu, nejsem štíhlý a mám spoustu neřestí. Tvářím se však, že žádné nemám a někteří tomu možná i uvěřili…

Speciální záliby?

V životě jsem měl spoustu zálib. V mládí jsem se zajímal o letadla, modelařil, dělal parašutismus, závodně lehkou atletiku, později se věnoval numismatice, genealogii, heraldice a dalším pomocným vědám historickým a teď je to všechno kolem výtvarného umění.

Jakou výtvarnou pecku do budoucna chystáte?

Protože mě zajímají velké falzifikátorské případy, kterých ani v českém prostředí není málo, rád bych uspořádal výstavu nazvanou Falza, falzifikátoři a falzifikátorské dílny s ukázkami originálů a padělků uměleckých děl.

Kdo je…  Petr Pavliňák

Narodil se 8. října 1946 ve Strážnici. Studoval propagační výtvarnictví na SPŠS v Ostravě (1971 až 1976), teorii a dějiny kultury na FF UP v Olomouci (1977 až 1982, 1985 PhDr.), dějiny umění na FF UK v Praze (2000 až 2002) a uměleckou fotografii na Lidové konzervatoři v Ostravě. Od roku 1990 je majitelem Výtvarného centra Chagall v Ostravě. Věnuje se galerijní, kurátorské a vydavatelské činnosti, je odpovědným redaktorem Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců. Autor publikací Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, 1995; Barvy, tóny, slova (spoluautor), 1999; Grafické doteky Visegrádské čtyřky (text české účasti a redakce katalogu), 2007; Miroslav Rybička o životě, umění a motocyklech, 2008; Helena Salichová, 2009; Antonín Hála, příběh zmařeného talentu, 2009; Vítkovický zámek, 2010. V roce 2001 obdržel od Masarykovy akademie umění v Praze Evropskou cenu za podporu umění.

Autor: Břetislav Uhlář

1.9.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies