Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V zámecké kobce na Hluboké rámuje Jaroslav Marhoun obrazy již 38 let

Hluboká nad Vltavou /PORTRÉT/ - Jaroslav Marhoun zažil v Alšovce pět ředitelů… Když nastupoval do galerie, zrovna se dělala asanace a tři lidé se při ní přiotrávili kyanovodíkem. Přes tento bizarní začátek nakonec zůstal v Alšově jihočeské galerii (AJG) dodnes a 1. května oslaví 38 let 'u firmy'. Šedesátiletý Jaroslav Marhoun, rodák z Poněšic, který rámuje a paspartuje v suterénní dílně s nápisem Klubovna a jemuž rukama prošlo za tu řádku roků mnoho mistrů.

26.3.2012
SDÍLEJ:

Jako inventář už vedou v Alšově jihočeské galerii Jaroslava Marhouna (60), který v suterénní dílně osmatřicet let rámuje a paspartuje. Zažil pět ředitelů, jeden čas na zámku dokonce bydlel, když dělal galerijního správce. Pečuje také o stálé expozice.Foto: Deník/ Václav Pancer

Jako truhlář se do Alšovky dostal přes známého, když se hledal údržbář. Leccos se musel přiučit, třeba zasklívání. „Koukal jsem na to jak jelen, ale velké problémy mi to nedělalo. Nejhorší bylo, než jsem se naučil paspartovat, měřit, vyřezávat. První výstava – velikánská a krásná –  kterou jsem tady dělal, byly zámecké goblény. Pak jich byly stovky,“ usmívá se ve své kobce, jak dílně s nadsázkou říká.

Zažil pět ředitelů, pamatuje hodně. Když z něj člověk mámí vtipné vzpomínky, směje se sice, ale nakonec zmíní jedinou. Je z dob, kdy se výstavy pořádaly v Muzeu revolučního hnutí na českobudějovickém náměstí. Připravoval tenkrát expozici Karlu Stehlíkovi a Karlu Štěchovi. „Štěch nám dal stovku, to byly tehdy velké peníze. Náš ředitel Lauda mu povídá: Karle, neblázni, jsou dobře placení. A on na to: Boříku, drž hubu, nebo tě vyřežu do dřeva!“

Jako technik za komunismu příliš netrpěl, byť srovnává, že teď má lepší zázemí i vybavení. Pamatuje si nicméně cenzuru. „Přišli z krajského výboru: tenhle a tenhle tady nebude, takže jsme museli vyměňovat obrazy,“ vybavuje si.

Teď už se naštěstí mění jen ředitelé. Na adresu toho posledního, Lubomíra Bednáře, který loni po skandálech a auditu rezignoval, říká, že z něho měl zvláštní pocit. „Jsem toho názoru, že vedoucí místo by měl zastávat odborník. Nic proti panu Bednářovi nemám, ale trošku asi nebyl na svém místě. Hlavně, abychom sem nedostali zase někoho podobného – jsme trochu v napětí, co bude, ale myslím, že už mě nic nepřekvapí,“ komentuje  blížící se výběr nového šéfa AJG.

Splněný sen? Výstava Buriana

K jeho zásadním pracovním nástrojům patří rámovací pila, donedávna řezal na té vůbec první, o níž mluví jako o krásné relikvii. Práce ho pořád baví, ať rámuje, paspartuje, zasklívá nebo jen něco měří. „Každý výtvarník chce něco jiného, takže stále vymýšlíte, aby třeba zavěšení bylo lepší,“ dává jeden z příkladů.

Stará se však o mnohem víc věcí. Na hrbu má údržbu, takže s podzimem listí a v zimě sníh. „Zamrzaly svody, zkusili jsme tady toho dost,“ líčí skromně, aniž by si stěžoval. Jeden čas na zámku dokonce bydlel, to když dělal správce. A pečuje rovněž o stálé expozice. „Jak začnou mrazy, tak tam dáváme zvlhčovače, na jaře a v létě zase odvlhčovače. Ale že chodím mezi vzácnými madonami, to už mi za ta léta nepřijde,“ popisuje.

Rád vzpomíná na výstavy Mikoláše Alše a realistů, slovem nádherná hodnotí expozici Jiřího Trnky. Těší se ale i na blížící se vernisáž prací Františka Muziky. Moc se mu líbí 18. a 19. století. „Obrazy, kde je vidět, co na nich je, modernu moc nemusím. Můj dlouholetý sen mi splnila výstava Zdeňka Buriana, která měla krásný úspěch. Naléhal jsem na Hynka Rulíška (kurátor – pozn.red.), aby se do toho dal, a povedlo se to. Buriana miluju od dětství, každý asi četl Lovce mamutů nebo Strýčka Indiána,“ přibližuje.

Mezi obrazy žije, takže vlastně příliš nepřekvapí, že doma mu jich moc nevisí. Občas prý jen dostal nějakou grafiku. „Mně to stačí v práci, kochám se: když jdeme do depozitáře, tak vím, kde co v jakém regále leží,“ nastiňuje.

Galerie je mu druhým domovem

V dílně, na jejichž dveřích zaujme nápis Pozor, nebezpečí žízně! a kam občas zajde i dočasný šéf AJG Petr Berkovský, se cítí očividně šťastný. K tomu má již přes deset let stejného parťáka, jsou sehraní a rozumějí si.

Když Jaroslav Marhoun říká, že galerie mu přirostla k srdci, absolutně mu to člověk věří, v tomto případě nejde o frázi. Nikdy ani nepřemýšlel, že by Alšovku opustil. „Už to tady doklepu, je to můj druhý domov,“ říká rozhodně s tím, že už ho v AJG vedou jako inventář, podobně jako brašnu, kterou nosí na rameni 30 let.

Za dva roky půjde do penze a možná toho dne pojede z Bavorovic do práce na kole podél hrází jako kdysi. Radost má z toho, že zčásti v jeho stopách kráčí syn, jenž montuje po zámcích a hradech zabezpečovací systémy. Na květen 2014, kdy oslaví v AJG čtyřicet let, ale žádné oslavy neplánuje. „Jsem kluk vychovaný v lesích a u vody, hony, dělal jsem výřady zvěře.  Teď chodím na fotbal a ryby, takže si asi sedneme a dáme pivíčko.“

Autor: Václav Koblenc

26.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vepřín v Letech
AKTUALIZOVÁNO
7 4

Odkoupíme vepřín v Letech, schválila vláda

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán.
11 16

Vysvětlete svá slova z Respektu, apeluje Chovanec na Pelikána

Před 75 lety se začal hroutit Hitlerův sen. Němci zaútočili na Stalingrad

Zničehonic jsme uslyšeli děsivé burácení. Uviděla jsem nebe plné letadel. Bylo tečkované, jako by to byly puntíky na látce. Pak jsem spatřila výbuch. A tak to celé začalo. Vzduch byl plný kouře. Takto popsala pro stanici RT Evženie Siliverstová své vzpomínky na jeden z prvních náletů německých bombardérů na Stalingrad.

AKTUALIZOVÁNO

V pardubické Explosii vybuchl střelný prach, tři dělníci jsou zranění

Tři zaměstnanci utrpěli v pondělí před polednem zranění při výbuchu střelného prachu v pardubické Explosii.

USA se chystají na jedinečný úkaz, po 99 letech uvidí úplné zatmění Slunce

Naposledy zažily Spojené státy zatmění Slunce procházející napříč jeiich zemí od pobřeží k pobřeží v červnu ve válečném roce 1918. Tedy v době, kdy probíhala v Evropě druhá fáze bitvy na Piavě na italské frontě, při které zahynulo 140 tisíc vojáků na obou stranách. I teď je svět sice neklidný, ale vojenské konflikty jsou "rozdrobeny" po celé planetě. 

Je mrtvá, pohřbil jsem ji do moře, řekl o nezvěstné novinářce vynálezce ponorky

Dánský vynálezce a majitel soukromé ponorky Nautilus Peter Madsen v pondělí prohlásil, že švédská novinářka Kim Wallová, pohřešovaná od 11. srpna, zemřela při nehodě na palubě ponorky a že ji pohřbil do moře. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení