VYBERTE SI REGION

Veronika Černucká: Moje detektivky jsou komplikované, každá postava má tajemství

Osek /ROZHOVOR/ - Mladá autorka detektivních románů i povídek Veroniky Černucká z Oseka píše jako o život. Ty knihy mají švih i nápad, ne náhodou si cení královny britské detektivky Agathy Christie. Mohu-li poradit její knihu, která mě baví, zkuste povídky Chuť na hřích, které vyšly letos…  Veronika Černucká ráda jezdí po kraji na besedy a autorská čtení. Je tak čtenářům blíž, ale kdyby se jejích knih, které vydává u brněnského nakladatelství MOBA, ujalo divadlo, třeba i šikovní amatéři, šla by pak svým čtenářům až „na tělo". Co ona na to?

22.12.2013
SDÍLEJ:

VERONIKA ČERNUCKÁ s malým synkem. Foto: archiv V. Černucké

Veroniko, šly by vaše knihy zdramatizovat, hrát na divadle?

Určitě ano. U mě převažují dialogy, některým čtenářům mé knihy připadají scénářovité. Víc si ale umím představit, že hra vznikne z mých románů. „Tajemství sedmi ještěrek" se odehrává převážně v jedné vile a „Naše heslo Apokalypsa" na zámku. Další romány s hrdinkou Tarou budou z pivovaru a z kláštera. Hra podle povídky by byla náročnější ve střídání kulis.

Má Agatha Christie

Baví vás krimi hry na divadle? Vždyť tam dnes hrají prim komedie nebo slavná dramata…

V divadle mě baví Agatha Christie. Mám ráda hry, které se věrně drží originálu, experimentům nejsem nakloněná. U filmů mě mrzí, že si scénáristé příběhy od Christie předělali po svém, mění zápletky i pointy. Úžasné jsou hry „Past na myši" nebo „Deset malých černoušků" v dobových kostýmech a přesně podle originálů od Christie

Které krimi ze zahraničí byste ráda viděla zdramatizované?

Mám ráda anglické detektivky. Vraždy v Midsomeru existují jako seriál, ten by se mi na divadle líbil. Umím si představit, že by někdo zdramatizoval nebo zfilmoval knížky od Ann Granger. U nás je vydává Motto, všechny se odehrávají v Anglii. Žánrově jde o klasické detektivky, v nichž můžete dedukovat vraha pomocí stop.

Pointa až nakonec

Jste na nějaký druh detektivek alergická? Vadí vám, protože…

Jako čtenář nemám ráda „krimi" založené na skutečných případech. Autoři vychází z policejních protokolů, jejich příběhy jsou víc publicistika než beletrie.  Moje detektivky jsou komplikované, mají víc zápletek a pointu se leckdy dozvíte až v poslední větě. Vyprávím příběhy, pohádky pro dospělé. „Krimi" nemají kouzlo. Navíc bych „neplácala papír", jen aby se na konci zjistilo, kdo je vrahem a proč. U mě má každá postava své tajemství.

Bylo v dětství něco, čeho jste se bála? A „daří se vám" ten strach přenést i do svých knížek?

Některé mé povídky jsou děsivé. Ale u mě pochází hrůza spíše z toho, kdo vraždí a proč. Nepíši horory, nezneužívám lidské fobie. Přiznávám ale, že mám několik povídek na duchařské téma. Ale jak říkám, u mě je vše vymyšlené, v knihách je možné všechno. I když je to odporné. Porušuji tabu a baví mě to. Moje fobie? Nesnáším žížaly. Ale neumím si představit, že by někoho vyděsila detektivka plná žížal (smích).

Může být vražda směšná?

Samotný akt vraždy není vtipný, ale komický může být ten zbytek. Miluji vtipné dialogy a komické postavičky. Hrdinka mých detektivních románů je Tara, holka od rány. Její průpovídky vůči policistům jsou vtipné, taková může být i pointa. Jsem docela cynik, miluji černý humor a sarkasmus. A romány jsou klasické detektivky hádanky, tam humor patří. Čtenáře ukolébáte vtipnou scénou a on je pak o to víc šokovaný tím, co následuje. Dost vtipná je Tara, která mi vyjde v únoru („Naše heslo Apokalypsa").

Kdy přicházejí ty nejlepší nápady na povídky? A musí rychle na papír, aby se neztratily?

Nápady přichází samy, mám bujnou fantazii. Na objednávku jsem psala „Půlnoční rekviem", a to byste se divil, jak se nápady líhnou rychle, jste-li v časovém stresu! Psát mám největší chuť, když čtu cizí knihu. A uvědomuji si, jak mám literaturu ráda. Nápady si zapisuji, pak je promýšlím. Ale v románech mě napadají další a další falešné stopy i během psaní.

Nápadů pro román

Už jste povídku nakonec rozepsala do románu?

Ne, mám to opačně. Na detektivky jsem hodně náročná. Když budu hnusná, řeknu, že z mé jedné povídky by někteří autoři vytěžili i několik knih. To mi čtenáři vytýkali u mé první knihy povídek „Noc, kdy jsem měla zemřít". Prý „je škoda ty nápady nerozpracovat do románů". Mé romány ale musí být plnokrevné detektivky. Nemám víc zápletek a alespoň pět mrtvol? Pak šup s tím „jen" do povídky.

Jaká je vaše detektivka Tara? Co má z vás, závidíte jí něco?

Tara je splněný sen čtenářek, řekla bych. To opět souvisí s tím, že detektivku chápu jako pohádku pro dospělé. Tara je atraktivní, bohatá, vzdělaná a každému to natře. Reakce na ni mě překvapily. Starším čtenářům přijde fajn, fandí jí, ale některé mladé ženy s ní měly problém. Vadilo jim, že je moc arogantní a sebevědomá. Tara je hvězda, musí být. Vždyť pokračuje v tradici Sherlocka Holmese a Hercula Poirota. Lidé, kteří mě znají, říkají: „V knihách nemluví Tara, ale ty!"

Miminko je prima

Změní nějak tvorbu autorky detektivek, tedy vás, malé dítě? A k lepšímu nebo k horšímu?

Devět měsíců jsem zvracela a v posledních měsících bylo těžké sedět za psacím stolem. Napsala jsem jeden román s Tarou a zapsala si dost zápletek na romány a povídky. Nevím, jak ostatní těhotné ženy, já byla hned unavená, nedokázala se soustředit. Počítala jsem s tím a nechala si v záloze dva rukopisy, abych udělala korektury a stylistické úpravy. Přijde mi, že nyní mám větší fantazii a lepší nápady. Martínkovi je půl roku, je to hodné miminko a já už mám hotovou další knížku. Řekla bych, že maminky jsou citlivější a víc si berou tragédie týkající se dětí. Paradoxně to ale nijak nesouvisí s psaním detektivek. Ty se píší a čtou pro zábavu. U nich vím, že se nikomu nic nestalo, že postavy jsou vymyšlené.

Jak to asi dopadne?

Jak je to mezi autory s „krádežemi témat"? Stává se, že se plácnete do hlavy a říkáte si: „Že jsem na to nepřišla já!"

Má profesní deformace je v tom, že hledám pravé a falešné stopy a snažím se přijít na to, jak kniha dopadne. Během čtení přemýšlím, jak bych s námětem naložila já. A říkám si, jak by se to dalo zkomplikovat, vylepšit. Všimla jsem si, že autoři hodně vykrádají Agathu Christie, berou si zápletky i pointy. Já od ní využila jeden motiv, a zcela záměrně. To aby si čtenáři mysleli, že to bude jako v jedné její „profláklé" knize. A když si to budou myslet, dostanu je přesně tam, kde mají být. Přestanou totiž podezírat skutečného vraha. Překvapit a pobavit mě dokážou ženské autorky psycho thrillerů, třeba Zdenka Hamerová či Hana Doubková. Ty mám ráda, u nich neuhádnu, jak se příběh vyvine a skončí.

Ode mě neopisují

Už vás někdo autorsky „vykradl", ač nevědomky? Nebo v tomto náhoda neexistuje?

Jedna paní spisovatelka se mě ptala, zda smí použít moji zápletku z povídky. Oslovil ji hrdina, co se mu stalo, a chtěla napsat psychologický román. Prý když vyjde, uvede v něm, odkud převzala nápad. To mi připadá úžasné! Ode mě asi nikdo opisovat nebude, vždyť převážná část produkce detektivek u nás jsou krimi příběhy založené na skutečnosti. Ale na druhou stranu jsem si všimla, že se někteří autoři inspirovali názvy mých povídek. Mám povídku „Příliš mnoho dědiců", což se jim zalíbilo, tedy to „Příliš mnoho." Podle jedné mé povídky se dokonce jmenuje kniha, která vyšla o dva roky později. Snažím se mít originální názvy. Je-li něco „obsazené", vymyslím něco jiného.

Jsou témata, kterým se z nějakých důvodů vyhýbáte?

Nikdy bych nezpracovala banální zápletku typu: Přišel s pistolí na poštu, odnesl si sto tisíc a druhý den ho našla policie. Nemám ráda kýč, nechci mít v knihách vážně míněné scény červené knihovny. Šetřím erotickými scénami, nemoralizuji, čtenáři nic nevysvětluji. Nerada bych se někoho dotkla, ale nehodlám opěvovat policisty. Pár lidí chtělo, aby se Tara vdala, ale její milostné eskapády v plánu nejsou. Jen by odváděly pozornost od detektivní záhady, kterou řeší.

Autor: Radek Strnad

22.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Prosinec bude teplotně průměrný, nejchladněji bude mezi svátky

Praha - Následující čtyři týdny budou teplotně průměrné, nejchladnější by mělo být období mezi svátky. Nejvíce srážek má spadnout už příští týden, celkový prosincový úhrn by ale neměl vybočit z dlouhodobého průměru. Vyplývá to z předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies