VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vychází román Stůl v koutě od autora Anglického pacienta

Praha /UKÁZKA/ – U stolu v koutě se k jídlu schází pestrá společnost během dlouhé plavby zaoceánského parníku. Atmosféra letmých setkání, která však mohou mít zásadní vliv na další život, poutavé příběhy jednotlivých pasažérů, dobrodružné výpravy na zakázané paluby, skvělý vyprávěcí styl, v němž se dětské vzpomínky mísí s dospělým pohledem hrdiny, to vše dodává knize Michaela Ondaatjeho velmi zvláštní nostalgické kouzlo.

4.1.2013
SDÍLEJ:

Romanopisci Michaelu Ondaatjemu, autorovi Anglického pacienta, vychází v Česku jeho poslední román, Stůl v koutě.Foto: ČTK

Když bylo Michaelovi jedenáct, nalodil se na parník Oronsay a vydal se na něm docela sám z rodné Srí Lanky do Anglie. A přestože plavba trvala pouhé tři týdny, příhody, které během ní zažil, a přátelé, které na lodi potkal, ho ovlivnili na celý život. Autobiograficky laděná komorní próza Michaela Ondaatjeho líčí dětství jako formativní období, kdy člověk od „stolu v koutě" často vidí, aniž by byl viděn, a význam toho, co viděl či vyslechl, pak luští po zbytek života. Stůl v koutě je ten nejvzdálenější od kapitánského stolu a na rozdíl od konvencemi svázané společnosti mocných a vlivných k němu usedá pestrá skupina lidí, jejichž osudy jsou pro poznání toho, jak to ve světě chodí, mnohem přínosnější, neboť „to, co je zajímavé a významné, se většinou odehrává potají, v místech, kde žádná moc nepanuje". Čtenář obeznámený s Ondaatjeho životopisem si s tímhle příběhem navíc může hrát hru „na pravdu". Co autor zažil a co si vymyslel? A jaký je v tom rozdíl?

Zatím poslední Ondaatjeho román

Stůl v koutě je autorův zatím poslední román z roku 2011 a Ondaatje se v něm opět projevil jako výborný vypravěč: hledisko dosud naivního chlapce, pro nějž je plavba plná lumpáren a dobrodružství, se ve vzpomínkách proměňuje a v příbězích pasažérů cestujících na parníku Oronsay ze Srí lanky do Anglie se rozeznívají i temnější tóny.

Ukázka z románu

Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala řeka, slyšel, jak kola rozstřikují vodu. Vjeli do přístavní čtvrti Fort. Automobil neslyšně klouzal kolem budovy pošty i věže s hodinami. Touhle noční dobou byly silnice v Colombu skoro prázdné. Jeli po Reclamation Road, minuli kostel svatého Antonína a potom uviděl poslední stánky s občerstvením, každý osvětlený jedinou žárovkou. Pak vjeli na obrovské otevřené prostranství přístavu. Jen v dálce svítila řádka světel podél mola. Vystoupil a stál u zahřátého auta.

Ze tmy slyšel štěkat toulavé psy, kteří v přístavu žili. Skoro všechno kolem něj bylo neviditelné, krom toho, co bylo vidět pod sprškou světla od několika bledých lamp: přístavní dělníci, jak táhnou řádku vozíků se zavazadly, pár rodin schoulených k sobě. Všichni se pomalu dávali do pohybu směrem k lodi.

Tu noc, kdy se bez sebemenších zkušeností se světem nalodil na první a poslední loď v životě, mu bylo jedenáct. Připadalo mu, jako by k pobřeží přidali celé velkoměsto, lépe osvětlené než kterákoli vesnice či městečko. Kráčel po přístavním můstku a díval se jenom pod nohy, nic před ním neexistovalo, a tak šel, dokud před sebou neměl jen tmavý přístav a moře. V dálce vystupovaly obrysy dalších lodí, na kterých začínali rozsvěcet světla. Stál tam sám a nasával do sebe vůně, potom se vrátil a prodral se skrze hluk a davy na druhý bok lodi přivrácený k pevnině. Žlutá zář nad městem.

Romanopisci Michaelu Ondaatjemu, autorovi Anglického pacienta, vychází v Česku jeho poslední román, Stůl v koutě.

Už teď mu připadalo, jako by se mezi ním a tím, co se tam odehrávalo, tyčila zeď. Stevardi začínali roznášet jídlo a likéry. Snědl několik sendvičů a pak sešel do své kajuty, svlékl se a vklouzl do úzké postele. Ještě nikdy nespal pod dekou, jen jednou v Nuwara Eliyi. Byl úplně bdělý. Kajuta byla pod úrovní vln, takže neměla okénko. Našel vedle postele vypínač, a když ho zmáčkl, osvětlil náhle jeho hlavu i polštář kužel světla.

Nevrátil se na palubu, aby naposledy pohlédl na pevninu nebo zamával příbuzným, kteří ho přivezli do přístavu. Slyšel zpěv a představoval si, jak se rodiny nejdřív pomalu a pak dychtivě loučí v nočním povětří, nabitém vzrušením. Dodnes nevím, proč se rozhodl pro tohle odloučení. Odjeli snad už ti, kdo ho na Oronsay přivezli? Ve filmech se od sebe lidé s pláčem odtrhávají a loď se odlepí od pevniny, zatímco pozůstalí se zoufale drží pohledem mizejících tváří, až už se nedají rozpoznat. Snažím si představit, kdo byl ten chlapec na lodi. Snad vůbec nemá pojem o vlastním já, v nervózním nehybném tichu na úzkém kavalci, tenhle luční koník nebo mrňavý cvrček, jako by ho omylem, aniž by si to uvědomoval, propašovali do budoucnosti.

Vydává Plus, 256 stran, doporučená cena 299 Kč

Přeložila Hana Zahradníková

Kdo je… Michael Ondaatje

Michael Ondaatje (1943) se narodil v Columbu na Srí Lance, ale v roce 1954 se s matkou a sourozenci přestěhoval do Anglie. V šedesátých letech odjel studovat do Kanady, kde také záhy začal publikovat, nejprve poezii a od sedmdesátých let prózu – romány nebo fiktivní memoáry. Celosvětovou slávu mu přinesla v roce 1996 Oskary ověnčená filmová verze románu Anglický pacient (1992), za nějž byl oceněn i prestižní Bookerovou cenou. Z jeho díla dosud v češtině vyšly knihy Anglický pacient (1997), Máme to v rodině (1998), Sebrané spisy Billyho Kida (1999), V kůži lva (2000) a Anilin přízrak (2002).

(zdroj: Albatros)

Autor: Redakce

4.1.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mercedes míří do světa elektrických automobilů, ale policie ho nyní vyšetřuje kvůli možným falšováním dat emisí u klasických dieselových motorů.
6

Policejní razie u Mercedesu. Vyšetřovatelé pátrali po falšování emisí

Ilustrační foto
1 16

Poplatky za přítomnost otce u porodu jsou nefér, míní rodiče

Po Manchesteru se zábava v Praze neruší. Bude se ale víc hlídat

Policistů se v metropoli objevuje víc než obvykle – a mohou mít i samopaly. Pražská policie tak reaguje na smrtící explozi po koncertu v britském Manchesteru. Podobně jako po dřívějších teroristických útocích ve městech západní Evropy mají být policisté v ulicích viditelnější – a také ozbrojenější.

Biozemědělství je stále oblíbenější, má ale i odpůrce. Co jim vadí?

/INFOGRAFIKA/ Biopotraviny jsou mezi spotřebiteli stále na vzestupu a najdou se i tací, kteří by nic bez označení „bio" nesnědli. Přesto se mezi zemědělci najdou jak zastánci, tak odpůrci takzvaného biozemědělství.

Rehabilitující Štěpánek věří v comeback: Po operaci jsem spal s raketou

/ROZHOVOR/ Na sobě měl tričko s nápisem „Nikdy se nevzdávej", na tváři úsměv a v hlavě optimistické plány do budoucna. Ne, tenisový veterán Radek Štěpánek ještě nekončí. I když musel v březnu na operaci zad, ani v 38 letech nepřemýšlí o tom, že by raketu pověsil na hřebík. Jeho kariéra je protkána zraněními a následnými comebacky.

AKTUALIZOVÁNO

Vrah z Manchesteru je Salman Abedí, britský občan libyjského původu

/VIDEA, FOTOGALERIE, INFOGRAFIKA/ Celkem 22 mrtvých a minimálně 59 zraněných, vesměs mladých lidí. Taková je bilance exploze v koncertní hale v Manchesteru. Odpálil se zde sebevražedný útočník, policie vyšetřuje teroristický čin. Totožnost je známa, jde o 22letého Salmana Abedího, britského občana z Manchesteru, jehož rodiče přišli z Libye. K činu se přihlásil Islámský stát. Zatčeni byli tři podezřelí, pachatel měl patrně komplice. Zveřejněna byla zatím jména tří obětí, nemocnice přijaly 12 vážně zraněných dětských pacientů. V zemi byl vyhlášen kritický stav ohrožení terorismem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies