VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zemřel italský spisovatel Umberto Eco. Muž, jenž věřil, že knih se nezbavíme

Řím – Světovou literární i vědeckou scénu opustil Umberto Eco, italský spisovatel, sémiolog a filozof, autor slavného románu Jméno růže

20.2.2016 1 AKTUALIZOVÁNO 20.2.2016
SDÍLEJ:

Ve věku 84 let zemřel v pátek italský spisovatel Umberto Eco.Foto: ČTK/ABACA/Khayat Nicolas

Hodně psát a pak co nejrychleji umřít. Tuto teorii razil italský spisovatel a literární vědec Umberto Eco, který první půlku výše řečeného naplňoval v praxi. Rychle zemřít se mu nepodařilo, v pátek skonal po dlouhém boji s rakovinou. Bylo mu 84 let.

Málokterý současný spisovatel měl takový profesní záběr a znalostní zázemí jako on. Většině čtenářské veřejnosti je známá jen malá výseč jeho tvorby a erudice. Na literární výsluní a čtenářské žebříčky ho katapultoval hned jeho první román Jméno růže (v jehož filmové verzi z roku 1986 si hlavní roli Viléma z Baskervillu zahrál Sean Connery), rodák z Alessandrie a vystudovaný medievalista ale opanoval mnohem bohatší prostor než ten, jenž je vymezen romanopiscům. Ovládal principy antického myšlení, zajímala jej estetika a literární věda, přitahovala ho sémiologie. Napsal celou řadu esejistických prací a úvah (z nichž mnohé vyšly v rámci různých výborů), mj. Otevřené dílo, Meze interpretace, Dějiny krásy, Dějiny ošklivosti, Skeptikové a těšitelé či Teorii sémiotiky. „Jsem filozof, romány píšu o víkendech," vymezoval se s úsměvem v médiích, mj. v britském deníku Guardian. „Když napíšu esej, lidi to moc nezajímá. Vyjde-li román, budí mnohem větší pozornost," připouštěl ovšem loni pro francouzský list l´Humanité.

Ve svých románech se často zabýval střetem pronikavé vzdělané mysli se zabedněností a omezeností nejrůznějších ideologií, včetně církve, problematikou falz, sporných interpretací skutečnosti či konspirací. Bavilo ho balit své zkušenosti a otázky do detektivního rámce, využíval v románech ale i postřehy ze svých teoretických prací. A měl rád život. „Umberto byl člověk, jehož jsem velmi obdivoval a s nímž jsem sdílel radost ze života. Byl to neobyčejně vzdělaný muž milující veselý život. Bavil se vším, byl plný radosti. Byl směsicí vědce a člověka, který se uměl smát a dobře jíst," prohlásil o něm v rozhlasové stanici France Info jeho přítel, francouzský režisér Jean-Jacques Annaud, který natočil zmíněné Jméno růže.

Napsal romány Foucaltovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino či Pražský hřbitov, který věnoval mj. zákulisí židovské Prahy. V posledním románu Nulté číslo (2015) se vrátil do prostředí médií, o nichž ve své dlouholeté žurnalistické práci často psal a jejichž přehmaty i perspektivou (respektive krizí) se zabýval. „Mladá generace už noviny nečte. Hledá informace na internetu. Ale na internetu není žádná záruka předvýběru. Když čtu l'Humanité, jsem si vědom orientace tohoto deníku, vím, že je trochu jiná než ve Figaru. Na internetu nevím, kdo mluví. Můžu být obětí všech možných lží a manipulací," řekl pro l´Humanité. Velké pochybnosti měl hlavně o schopnosti mladých čtenářů rozlišit na netu kupříkladu „antisemitskou stránku od demokratické". „Nemyslím, že to zvládnou všichni," soudil. „Dokážou to jen ti, kteří jsou schopni odlišit jednotlivé weby, mají kritické myšlení. To jsou ti, kteří mají nejlepší školy. Aristokracie funguje stále stejně." V Nultém čísle se vrací i k jiným svým tématům, zejména konspiračním teoriím (v tomto případě kolem smrti Mussolliniho), v nichž mají právě média silnou zálibu. Jak řekl loni sarkasticky témuž deníku: „Vždycky se najde někdo dostatečně hloupý, aby jim věřil."

Věřil ve vzdělanost a vždy za ni bojoval. Jejím symbolem pro něj byly knihy, ostatně knihovny a archivy tvoří kulisy mnohých jeho knižních příběhů. Je spoluautorem pozoruhodné eseje Knih se jen tak nezbavíme (2009), v níž za účasti francouzského novináře de Tonnaca debatoval na dané téma s francouzským scenáristou Jeanem-Claudem Carriérem.

Hrdinovi své poslední knihy dal do úst větu, která by alespoň mírně přemýšlivého čtenáře neměla nechat v klidu: „Život se dá snést, stačí se s ním spokojit…" I kdyby jediného adresáta přiměla k zamyšlení nad tím, jak žije, nevznikla Ecova kniha nadarmo. Stejně tak, jako všechny předešlé, jež zneklidňují filozofickými otázkami a výzvami k sebezpytování a nacházení odpovědí. Jejich autor šel příkladem - většinu svého života věnoval hledání symbolů a znaků, skrze něž se pokoušel pochopit svět. Najít po něm někoho dalšího, kdo bude klást stejně provokativní otázky, nebude snadné…

Autor: Jana Podskalská

20.2.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Útok před britským parlamentem
AKTUALIZUJEME
21 10

Teror před britským parlamentem: Útočník čtyři lidi zabil a 40 zranil

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Britská policie provedla razii v Birminghamu

Britská policie dnes provedla razii v Birminghamu. Stalo se tak den po teroristickém útoku v Londýně. Zátah s tímto činem podle informací televize SkyNews souvisí, ačkoli to úřady oficiálně nepotvrdily. BBC v noci na dnešek uvedla, že je možné, že útočník si v Birminghamu vypůjčil auto. Tato informace ale ověřena nebyla.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Očkování proti chřipce může způsobit narkolepsii

 Vědci přišli s překvapivým zjištěním: poruchu spánku zvanou narkolepsie může způsobit očkování proti chřipce. Na jedné z přednášek, která se konala v rámci Týdne mozku, o tom informoval profesor neurologie Karel Šonka.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies