V roce 2000 ve strhující olympijské premiéře triatlonu v Sydney získal bronzovou medaili. Teď na mistrovství světa na dlouhých tratích v Perthu zůstal jen o pár vteřin čtvrtý.

„To víš, jak jsem si vzpomenul a užíval si to. Lidi mě poznávali a fandili mi,“ vypráví brzy 36letý nezničitelný vytrvalec.

Plavalo se v brakické řece Swan, tedy směsi slané a sladké vody v ústí do moře jen den po tajfunu. Hrozivý vítr ničil závodníky i na cyklistické trase.

„Při běhu mě chytaly křeče, ale Petr Vabroušek mi pomohl svými solnými tabletami,“ děkuje za pomoc krajanovi.

„Byl to hodně rychlý a poctivý závod, konkurence všude stoupá, vážím si výsledku,“ hodnotí neobvyklé tratě 3 km plavání – 80 km na kole – 20 km běhu.

V cíli se stihl vysprchovat a spěchal na letadlo do Koreje, kde působí jako pedagog a trenér národního výběru. A čekala na něho přítelkyně Marcela se synkem.

Už dávno ale našel druhý domov. Prožil tu životní úspěch, přivítal na světě druhého syna Šimona a málem také nechal duši při nehodě.

Zlomená trubka od sedla ho propíchla a on na silnici málem vykrvácel.

I potom ale náturou zůstal bezstarostný jako Australan.

A už zase plánuje. „Povídali jsme si s Craigem Alexandrem (současná největší osobnost triatlonu, dvojnásobný vítěz Havaje, pozn. red.) o možnosti obnovení série F1. Tam jsem jezdil po olympiádě, měla velký úspěch. Teď by se přes evropskou zimu přidaly domácí hvězdy McCormack a další,“ představuje si.

Ke klokanům se vrátí skoro na tříměsíční kemp se svým korejským výběrem. „Smlouvu mám do podzimních Asijských her, pak se uvidí, co dál.“

Vedle práce ale taky maká jako závodník.

„Dám si tady dva Ironmany na vytrvalost – Wanaku a Malajsii. A pak bych rád jezdil stále populárnější světovou sérii halfironmanů 70.3. Dokud to půjde…,“ usmívá se.

Ale teď si dá, nebudete tomu věřit, dvoutýdenní pauzu. „Fakt mě bolely nohy…“