„Tragédie, která stála život horolezce, se udála ve stejné výšce, při níž jsme se otáčeli dolů,“ říká s úlevou Caban, který vzkázal hoře jediné: “Děkuji ti, Shisha Pangmo, že jsi nás pustila dolů živé.“

Expedice Four four eight je mimořádně ambiciozní projekt, k jehož realizaci musí mít obyčejný smrtelník pořádnou kuráž. Zdolat za pouhé čtyři měsíce kvarteto hor, jejichž vrcholek se nachází osm tisíc metrů a víc nad mořskou hladinou, není podle Cabana nereálné. Shisha Pangma měla být právě tou horou, jejíž pokoření nemělo být náročné.

„Tak už to v životě chodí, že člověk může dělat cokoliv, ale příroda si s námi nakonec udělá vždy, co chce. Potvrdila to i naše expedice na Shishe Pangmu,“ říká sympatický čtyřicátník, jehož zálibou nejsou jen největší vrcholky světa, ale také vinařství.

Výpravu stále trápilo počasí

Již na úvod expedice se zdálo, že počasí pro výstup nebude příjemné. Ale dopředu nechtěl nikdo nic předjímat. “S nepřízní počasí jsme urputně bojovali celých dvaačtyřicet dní. Na začátku nám hodně pomohl Jirka Jakubec. Není divu, byl nejlépe ze všech naaklimatizovaný. Všichni jsme věděli, že jsme tady, pod Shisha Pangmou, brzy. Vycházel jsem ale ze zkušeností z roku dva tisíce dva, kdy jsme se s Milošem Palackým taky brzy předaklimatizovali, a vyplatilo se to,“ vysvětluje horolezec z Hustopečí.

Příchod do tábora ABC se ale nesl ve znamení zklamání, počasí bylo stále nevyzpytatelnější. “Neuvěřitelné změny začaly hned po našem příchodu. Denně se počasí měnilo několikrát a číst oblohu mě přestalo bavit, “ posteskl si Caban, jehož výprava se nespoléhala na žádnou pomoc průvodců. „Bez šerpů a jakékoliv jiné pomoci jsme se cítili jako průkopníci horolezectví v dávných časech. Nejdříve boj o přechod ledového labyrintu, který prolomili Jenda a Jirka, potom boj o C1, kde jsme se propadali do trhlin,“ líčí.

Nemalé potíže začaly již s příchodem do tábora C1. Nic se nezměnilo, ani když dorazily další výpravy. „Expedice čekaly, relaxovaly, nedělaly prostě nic. V té době pozvedl naši náladu tým Francouzů, kteří přišli s přesnou předpovědí počasí. Vítr, který nás bičoval po dobu čtyř týdnů, už prý neměl být,“ pochvaloval si Caban, jemuž ale radost dlouho nevydržela.

„Nevěděli, že v následujících týdnech napadne denně od dvaceti do čtyřiceti centimetrů sněhu. Bavili jsme se o tom, že většina zkušených horolezců tvrdí, že sice tato hora je technicky nejjednodušší osmitisícovkou, ale jen za optimálních podmínek.“

Dalším cílem má být Cho Oyu

Ukrutné počasí zapříčinilo, že se Miroslav Caban a dva jeho partneři rozhodli ukončit výstup na Shisha Pangmu ve výšce 7800 metrů, tedy 246 metrů před vrcholkem. Svého rozhodnutí ale horolezecká parta nelituje, zůstali zdraví, což se bohužel nepoštěstilo dalším expedicím.
„Jsem rád, že jsme zdraví a zpátky. Slovenská expedice takové štěstí neměla. Tragédie s mrtvým horolezcem se stala ve stejné výšce. Oni se rozhodli rozdělit a vrátil se už jen jeden. Pak jsme se dozvěděli o další tragédii, kdy se šerpa s korejským klientem propadli do trhliny a jsou tam bez známek života. Jako kdyby se letos hora rozhodla, že všem ukáže, že není tou poslední osmičkou v tabulce,“ uzavírá srdceryvný příběh minulých dní Miroslav Caban.

I když se výstup na vrcholek Shisha Pangmy nezdařil, tříčlenná výprava zůstává naladěna optimisticky. Ctižádostivý projekt není u konce. „Projekt 448 pokračuje dál. Mám před sebou šestou nejvyšší horu na světe Cho Oyu. Potom neméně obtížný Broad Peak a nejhezčí horu a zároveň nejtěžší horu světa K2. To přece stojí za to pokračovat dál. Snad budou bohové vlídnější a hory přívětivější a pustí mě na vrchol. Pevně v to věřím a pokračuji dál,“ vzkazuje všem Miroslav Caban.