VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dráhař Ptáčník už pošilhává po OH a o závodech říká: Jsme jak pojízdný cirkus

Brno /ROZHOVOR/ - Před čtyřmi lety už si skoro balil kufry do Londýna, jenže nakonec dostal přednost v olympijské nominaci tehdy začínající Pavel Kelemen. Před posledním kvalifikačním závodem na nadcházející hry v Riu de Janeiro drží dráhový cyklista Adam Ptáčník opět olympijskou místenku ve sprintu, ale po předchozí zkušenosti zůstává opatrný. Místo musí potvrdit na březnovém mistrovství světa v Londýně. „Mám poslední šanci," uvědomuje si třicetiletý Ptáčník.

28.1.2016
SDÍLEJ:

Adam Ptáčník (vpředu).Foto: ČTK/AP/Anthony Anex

Jak daleko máte nyní do Ria?
Pořád je přede mnou poslední závod, nejdůležitější ze všech. Dokud nebude černé na bílém, že místo mám, není nic jisté.

Mrzelo vás dlouho, když jste do Londýna neodcestoval?
Když se vrátím zpátky, získal jsem dobrou zkušenost. Ze začátku bylo zklamání hrozné, na druhou stranu mě posílilo do dalšího trénování, abych makal a byl lepší. V tu dobu jsem prostě výkonnost neměl, což jsem uznal. Když je v dané situaci možnost výběru, jsem vždy pro to, aby jel nejlepší.

Cítil jste zášť vůči Pavlu Kelemenovi?
To vůbec ne.

I když olympijské místo vyjedete, opět existuje varianta, že vás trenér na poslední chvíli nahradí. Obáváte se toho?
Snad dvě místa ve sprintu budou. Sice jsme je vyjeli s Pavlem, ale v danou chvíli pojedou závodníci s nejlepší formou. Není hotovo, i když mám našlápnuto slušně. Může se stát cokoli, zlomím si ruku, přijde výkonnostní výpadek. Všechno si musím pohlídat. Už nejde tolik o trénink, za ty roky už jsem jich měl spoustu, jen tlak ustát v hlavě.

Doléhá na vás nervozita před světovým šampionátem?
Úplně ne, ale chci zajet dobrý výsledek a dobrý čas, abych se přiblížil svému maximu na letmé dvoustovce a získat dostatečný počet bodů do kvalifikace.

Co se musí sejít, abyste atakoval své maximum v kvalifikaci sprintu na letmých dvě stě metrů?
V první řadě zdraví, které mě poslední dobou trápilo. Pak musím mít natrénováno, což tady moc kvůli počasí nejde, ale 8. února letíme na Mallorcu, kde budeme makat. A pak potřebuji závod ustát hlavou. Neříkám přistoupit k němu tak, že o nic nejde, ale spíš si ho užít. Nepodlehnout tíze okamžiku, že něco musím a pokud to nezvládnu, je to v prd…

Jak se vám daří oprostit od takových myšlenek?
Někdy to jde, ale pokaždé se mi to nedaří. S přibývajícími roky už cítím, že opravdu musím vydat všechno, co v sobě mám, protože teď jsem na vrcholu. Tím jsou pro mě závody trošku těžší než zamlada.

Dráhové cyklistice se věnujete třináct let. V čem u sebe pozorujete největší změnu?
Dřív byl u nás zásadní problém s tím, že se pořád řešilo, jak trénovat. To se víceméně určovalo trendem závodění. Jenže momentálně jsme úplně jinde než před deseti lety. Tehdy se prosazovala frekvence a lehké převody, zato teď se jezdí tak těžké, že nebyly ani na tandemu. Jde strašně o sílu, což mi sedí. Mám předpoklady, proto se pořád zlepšuju. Už vím, jak trénovat, a Peca Klimeš (trenér reprezentace a Dukly Brno pozn. red.) nastavil super systém, který funguje.

Po závodech nezvrací

Právě dřina vám vyhovuje?
Musím dřít. Extra mi nesedí, pokud hodně odpočívám. Jakmile to jde, trénuju do posledního okamžiku.

Vyžíváte se v pocitu vyčerpání?
Člověk to musí cítit. Když je toho hodně, potřebuji odpočinek, ale pokud dřu, mám dobrý pocit, že sportu dávám dost a někde se to má projevit.

Někteří vaši parťáci po těžkých trénincích zvrací. Jak působí na vás?
Párkrát jsem to zažil, ale momenty spočítám na prstech jedné ruky. Problém s tím nemívám, moje tělo zvládá zátěž v pohodě.

V čem spočívá podle vás krása dráhové cyklistiky?
Člověk, který aspoň trochu něco ví, si pod dráhovou cyklistikou představí přilby vzadu do špičky, vyplněná kola a že se jezdí pořád dokola. To je omyl. Na dráze sice trávíme dost času, ale v kuse maximálně půl hodiny. Hodně jezdíme úseky, na silnici, chodíme do posilovny, děláme stabilizační cviky. Je to pestré, nejen ježdění dokola.

Lze porovnat náročnost dráhové cyklistiky se silniční?
Přirovnám to k rozdílu mezi sprintery a vytrvalci v atletice. Jsme sprinteři a když s námi jel dráhový trénink třeba Milan Kadlec (bývalý profesionál a český šampion v silničním závodě pozn. red.), pozvracel se.

Velké rozdíly jsou také v dráze. Na otevřeném brněnském velodromu jezdíte na betonu, mezinárodní závody zase na kryté dřevěné 250 metrů dlouhé dráze. Čím se při jízdě liší?
Beton je sám o sobě strašně silový. Bezvadně ho využijete k tréninku síly, ale nemůžete pilovat šmrnc, který potřebujete k objetí zatáček, hraje se o setinky. Nejvíc pociťujeme v zimě, že nemáme krytý velodrom.

Přitom v zimě vrcholí sezona…
Nemám zimu rád a přijde mi naprosto nesmyslné, že se vrcholy dráhové cyklistiky asi před deseti lety přesunuly do zimy. Evropa tím utrpěla.

S dráhovou cyklistikou se pojí také hodně cestování. Jak ho snášíte?
Nic jiného nám nezbývá. Plus minus víme, co nás čeká, ale někdy by bylo lepší, abychom na závod přijeli dřív nebo zůstali déle kvůli aklimatizaci. Bohužel se dostáváme k nedostatku peněz.

Ideální odpočinek? V posteli u televize

Aktuální Světový pohár vás zavál do kolumbijského Cali, novozélandského Cambridge a na závěr do Hongkongu. Užíváte si aspoň poznávání nových míst?
V Hongkongu jsem byl poprvé, ale není to město, kam se chci vrátit. Když nám to vyjde, máme maximálně den, abychom se někam podívali. Jinak jedeme klasický režim letiště, hotel, sportoviště. O dovolené se nedá mluvit.

V letadle si odpočinete?
Když máme dlouhý let, dáme si prášek na spaní, protože dvanáct hodin se nedá vydržet vzhůru. A smutně pokukujeme po byznys třídě, kde si pohodlně lehnou do postele. (směje se)

Jak si představujete ideální odpočinek?
Bez mučení se přiznám, že v posteli u televize. Sleduji různé sporty, dokumenty, u toho si odpočinu nejvíc. Špatné není ani wellness.

Patří k odpočinku kolo?
Ve volnu vyhledám radši jinou aktivitu. Dřív jsem chodil na hokej a odreagoval se tam, letos bohužel nezbývá čas a musím se i trochu chránit. Rád si zajdu na procházku, v létě třeba na plážový volejbal, kolečkové brusle a rád zkusím jakýkoli sport.

Máte už někdy kola nad hlavu?
Spíš si potřebuji odpočinout hlavně od lidí kolem, které vidím skoro tři sta šedesát dní v roce. Jsme jak nějaký pojízdný cirkus a je jedno, zda zastavíme na Novém Zélandu, Hongkongu nebo Cali, pořád to stejné. Těším se na týden, kdy potkám jiné lidi. (úsměv)

Studujete druhý ročník Trenérství na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Stíháte školu?
Ve volných chvílích vytahuji učení, ať školu zvládnu. Vzdělání je důležitá věc, až jednou skončím, pomůže mi v trénování, že znám jiné sporty i fungování lidského těla.

Považujete se za studijní typ?
Škola mi nedělá moc problém. Něco mě baví, i když takové předměty nemůžou být všechny. Vyzkoušel jsem na škole hodně sportů a gymnastika není úplně můj obor, zbytek se však dá.

Vidíte i svou budoucnost ve sportu?
Rodiče mě od tří let vedli ke sportu, od hokeje přes rychlobruslení až k dráhové cyklistice. Byl by hřích se mu nevěnovat dál, když jsem mu dosud obětoval téměř celý život. Zkušenosti a poznatky, na které jsem za ty roky přišel, chci předat dál. Nejlépe v cyklistice, k níž mám nejblíž.

Adam Ptáčník

  • Narodil se 4. prosince 1985 v Pardubicích.
  • Závodí v barvách Dukly Brno.
  • V Pardubicích začal s ledním hokejem a zahrál si juniorskou extraligu. Reprezentoval také v rychlobruslení, v němž vyhrál juniorské mistrovství České republiky a zúčastnil se i juniorského mistrovství světa v Japonsku.
  • Je sprinter, takže se zaměřuje především na týmový sprint, keirin a sprint jednotlivců, v němž usiluje o olympijskou účast.
  • Mezi jeho záliby patří aktivně hokej, kolečkové brusle, odpočinek, sledování sportovních pořadů a dokumentů.
  • Studuje druhý ročník Trenérství na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Největší úspěchy:

- účast na olympijských hrách v čínském Pekingu 2008
- dvacetinásobný mistr České republiky
- bronz v keirinu na mistrovství Evropy v polském Pruszkówě 2010
- 4. místo v keirinu na mistrovství Evropy v nizozemském Apeldoornu 2013
- 6. místo ve sprintu na mistrovství Evropy v Guadeloupe 2014
- bronz v kilometru s pevným startem ve Světovém poháru v ruské Moskvě 2005
- bronz v týmovém sprintu na mistrovství Evropy juniorů v Moskvě 2003
- bronz v týmovém sprintu a keirinu na mistrovství Evropy juniorů v italské Fiorenzuole 2005

Autor: Jaroslav Kára

28.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Budoucí zubaři se v Olomouci připravují na praxi pomocí špičkové stomatologické techniky
12

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este
DOTYK.CZ
11

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Karlovarský festival se blíží. Moderovat ho opět bude Marek Eben

S mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech je tvář Marka Ebena spjata stejně silně jako Jiřího Bartošky, Evy Zaoralové nebo bratrů Cabanů. I letos bude oblíbený herec, skladatel a zpěvák na přehlídce plnit roli moderátora. Festival odstartuje už tento pátek. Která místa má Marek Eben ve Varech a v jejich okolí rád?

Módní, ale drahé „hipsterské“ občerstvení vyhání z koupališť chudší Švýcary

Letní horka přímo vybízejí k trávení času u bazénu doma, anebo také na veřejných koupalištích. Švýcarská Socialistická strana (SP) přišla s „letním tématem" – města by se prý měla zamyslet nad cenou občerstvení v plaveckých areálech. Jeho stále rostoucí cena prý odrazuje slabší sociální vrstvy.

V Sýrii zemřelo při bombardování 15, nebo také 30 lidí. Informace se liší

V obci, kterou ovládali bojovníci Islámského státu (IS), zemřelo podle různých údajů od 15 do 30 osob. Syrská organizace pro lidská práva (SOHR) uvedla, že letecké pumy zabily kolem třiceti civilistů. Jiné skupiny uvádějí přibližně poloviční počty. Všichni se ale shodují v tom, že mezi oběťmi byly ženy a děti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies