Nikdy jsem nepřestal věřit

Podruhé za sebou dovedl v NHL slavný klub do play off, teď dokonce s kapitánským céčkem na hrudi. „Tak je to za námi. Aspoň bude týden klid,“ oddychl si po klíčovém vítězství nad Montrealem. Než se v útrobách Madison Square Garden v mžiku odebral za přítelkyní Innou.

V sobotu vás ovšem čeká ještě zápas v Pittsburghu, kde uzavřete základní část soutěže…

Ano, ale už nemusíme hrát pod tlakem, i když nám pořád jde o šesté místo v konferenci. Jsem rád, že jsme postoupili doma. V Pittsburghu by to nebylo jednoduché.

Kvůli tomu, že na vás tamní fanoušci téměř nepřetržitě bučí?

To já přece miluju! Cítím se tam skoro jako doma, vždyť jsem se narodil v kravíně. (směje se)

Humoru teď máte na rozdávání. Určitě z vás spadl obrovský balvan zodpovědnosti.

Proč?

Protože jste dovedl Rangers do play off, ačkoliv tomu ještě před několika týdny skoro nikdo nevěřil.

Já ano. Vždycky. Jen jsem nevěřil tomu, že ostatní budou tolik vyhrávat a celé to potrvá tak moc dlouho.

Jak se poslouchá, že s Jágrem sláva klubu opět stoupá vzhůru?

To se říká spíš v Česku, ne?

V hokejovém světě vůbec. Jste sledovaným kapitánem.

Já nepřemýšlím, jestli mám céčko nebo ne. Chci především rozhodovat zápasy a myslím, že na to stále mám.

Povězte, přišel jste v poslední době na jiné myšlenky než hokejové?

Ne. Takové je moje zaměstnání. Jsem rád, když se o hokeji mluví, můžeme se pak na něj víc soustředit. Teď na to přišel ten správný čas. Až vypadneme, pak si můžejít každý za svým.

Tak se časem trochu vraťme zpátky. Kdy vám bylo během základní části nejhůř?

(na chvíli se zamyslí) Vyloženě špatně mi nebylo nikdy, protože jsem nám nepřestal věřit. Ale nejhorší asi je, když hrajete dobře a stejně prohrajete. Tohle vás pak nalomí psychicky.

Takových zápasů jste měli spoustu, že?

Přesně. Nejdůležitější je vydržet. A věřit, že to, co děláte, je správné.

Bral jste si hlavní slovo v šatně?

To není potřeba. Jsme profesionálové a každý ví, o conám jde.

Vy opravdu o přestávkách nekřičíte?

K čemu by to bylo… Každý dělá chyby. A kdybych začal na někoho křičet, jen by to tu situaci zhoršilo. Člověk musí zachovat chladnou hlavu v každé situaci.

Jenže před únorovým All Star Game to s vámi vypadalo opravdu zle. Na elitní osmičku jste ztráceli sedm bodů.

Když nám trenéři řekli, že ze čtyřiatřiceti zápasů musíme vyhrát dvaadvacet, člověku pak zamrazí. Navíc se nám najednou zranili hráči jako Shanahan nebo Martin Straka. A my se museli soustředit na obranu a hrát výsledky jako 1:0 a 2:1.

U mnohých jste byli na odpis. Co se vám honilo hlavou?

Na jednu stranu to není úplně špatné. Nikoho už nemůžete zklamat, jen příjemně překvapit.

Jak tedy vznikla celá ta proměna mužstva?

Kolektiv se prostě musel dát dohromady. Navíc nám začal výborně chytat brankář Lundqvist.

A přišla posila jako tvrďák Sean Avery, který však předvádí pohledný hokej…

Los Angeles nám ho dalo prakticky zadarmo, protože nikdo nevěděl, co v něm opravdu je. I já musím přiznat, že jsem se pletl, když jsem tím trejdem nebyl zpočátku nadšený. Ale hned v prvním zápase jsem uviděl, jaké má ten kluk vynikající hokejové myšlení. Že se neumí jen prát.

Byl Avery nedoceněný?

Naprosto. To, co v poslední době předvádí, se nedá ani popsat. Nejdůležitější je důvěra, kterou musíte dostat od trenéra.

O důvěře mluvíte z vlastní zkušenosti? Třeba během dřívějšího působení ve Washingtonu jste ji také postrádal.

Pro hokejistu je vždy zásadní, jakého má trenéra, co po něm chce a jestli ho nechá hrát. I u nás je stále spousta kluků, kteří mají na víc než čtvrtou lajnu. Pokud za zápas odehrají pár minut, těžko budou střílet góly. Musí být trpěliví.

Máte pocit, že mohou letošní Rangers dojít dál než loni?

Kádr je určitě lepší. Před rokem jsme posledních šest zápasů před play off prohráli, zranil se nám brankář. Navíc jsme narazili na New Jersey, které bylo v laufu a pokračovalo i proti nám. Třeba teď budeme pokračovat v laufu my.

Jak to vypadá s vaším dlouhodobě poraněným ramenem?

Vypadá daleko líp, i když s ním musím každý den posilovat. Jinak ten sval ztrácím. No jo, to je tak, když někdo něco podcení.

Co jste podcenil?

Je fakt, že to zranění bylo daleko horší, než jsem si myslel. Léčbě jsem nedal maximum. Myslel jsem si, že bude daleko snadnější dostat se zpátky do formy, získat stejnou sílu. Ponaučení do života.

Za rok vám na Manhattanu končí smlouva. Přemýšlíte, co bude dál?

Uvidíme, jaký tady bude zájem. Jedno vím ale jistě: pokud budu cítit, že už nemůžu hrát na takové úrovni, seberu se a jedu domů.

Byl byste vůbec ochoten hrát NHL ještě někde jinde než v New Yorku?

No právě. Já nikdy neměl rád změny. Když si na něco zvyknu, zůstávám u toho. A ještě další věc: pokud bych se k té změně rozhodl, vždycky půjdu do horšího. Za každých okolností.

To vás Rangers opravdu tak okouzlili?

Jde hlavně o zázemí v klubu, o profesionály, kteří vám pomáhají, abyste se mohli soustředit pouze na hokej. Maséři, kustodi, trenéři – všichni.

Třeba něco přenesete do kladenského klubu, který vám jednou předá váš otec…

Jenže v Česku je všechno omezené ekonomikou. Tady si klub vydělává sám na sebe, na vlastních vstupenkách, na televizích. Nemusíte jako u nás chodit za sponzory a prosit je o nějaké peníze.

Poslední otázka: Změnilo se u vás něco směrem k reprezentaci?

Trvám na svém rozhodnutí. Za nároďák můžu hrát jen v případě, že se vrátím do Evropy. Přejíždět z malého kluziště na velké už není nic pro mě. Ale nechávejte věci občas osudu. Nikdy nemůžete vědět, kdy se vám to bude hodit.